5 Azs 154/2018 — Nejvyšší správní soud

3 A 202/2019- 57 - text 11 3A 202/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobce: Y. M., narozený dne XXX státní příslušnost XXX bytem na území republiky XXX zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra - Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2019, č. j. MV-127111-5/SO-2019, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u soudu dne 18. 11. 2019 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva vnitra - Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „žalovaný“) blíže označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým žalovaný potvrdil rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky (dále též „prvostupňový orgán“) ze dne 16. 8. 2019, č. j. OAM-13751-74/TP-2013. Rozhodnutím prvostupňového orgánu byla podle § 75 odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu. 2. Námitky žalobce, který nesouhlasí s výše uvedenými rozhodnutími, lze rozdělit do následujících žalobních bodů: 3. V prvním žalobním bodu žalobce namítá, že správní orgány nezjistily řádně skutkový stav věci, když přehnaně formalisticky požadovaly po žalobci doklady o příjmech s odůvodněním, že dříve doložené dokumenty jsou již zastaralé, a přitom vycházely z výpovědi žalobce provedené v roce 2013. Není možné požadovat aktuální dokumenty a přitom naopak vycházet ze zastaralých informací poskytnutých 6 let před vydáním napadeného rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2019, č. j. 5 Azs 154/2018 – 29). 4. Ve druhém žalobním bodu žalobce nesouhlasí s tím, že nedoložil doklady o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území. Takový závěr nemá oporu ve spisovém materiálu. Žalobce naopak předložil celou řadu dokumentů, které se týkají společnosti ANADOL s. r. o. (dále jen „ANADOL“). Společnost je sice trvale dofinancována rodinnými příslušníky žalobce, současně je však hospodářsky aktivní, což podle žalobce nemůže vést k závěru, že příjmy žalobce, potažmo společnosti nelze označit za trvalé. Žalobce upozorňuje, že správní řízení je vedeno již šest let a po celou tuto dobu je účetnictví společnosti v dobré kondici, tvoří stabilní základ pro příjmy žalobce. Je nepřijatelné, aby správní orgán odmítal přijmout řadu dokladů dokládajících stabilní příjem žalobce a sám nad rámec svých kompetencí se zaobíral finančními toky ve společnosti. Správnímu orgánu může být naprosto lhostejno, jakým způsobem získává společnost finance, pokud je účastníku řízení řádně proplácí a zajišťuje mu tím postačující a pravidelný příjem. 5. Žalobce uvádí, že neproběhl žádný přezkum, že by finance společnosti nepocházely z obchodní výměny a nadto pro takový „přezkum" původu financí společnosti nemá správní orgán ani kompetenci. Podle praxe právního zástupce žalobce není běžné u žádosti o trvalý pobyt přezkoumávat původ peněz ve společnosti, která žadateli finance vyplácí. Úlohou správního orgánu je toliko, aby přezkoumal, zda žadatel i po udělení trvalého pobytu bude finančně soběstačný, nestane se zátěží sociálního systému (neboť právě trvalý pobyt jej opravňuje do značné míry ze sociálního systému čerpat). Finanční situace žalobce je stabilní. 6. Ve třetím žalobním bodu žalobce namítá zcela nedostatečné posouzení přiměřenosti dopadu rozhodnutí do osobního a soukromého života žalobce. Žalobce poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 1 Azs 81/2016-39 a upozorňuje, že ust. § 174a zákona o pobytu cizinců obsahuje minimální množinu faktorů, kterými se správní orgány musí zabývat. Žalobce v České republice žije přes 10 let, a vytvořil si zde zcela zásadní vazby. Podle žalobce byly správní orgány povinny ve smyslu ust. § 3 zákona č. 500/2006 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) minimálně se pokusit zjistit všechny dopady rozhodnutí pro posouzení ust. § 174a zákona o pobytu cizinců, např. výslechem žalobce či výzvou, aby se žalobce k této otázce vyjádřil. 7. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout, v podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a obsah správního spisu. Dále uvedl, že skutkový stav, tak jak byl popsán v žalobou napadeném rozhodnutí, zcela koresponduje se závěry o nutnosti zamítnout předmětnou žádost dle § 75 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. K podané žalobě pouze poznamenává, že žalobce nejprve tvrdí, že správní orgán v žádném směru neposoudil přiměřenost dopadů svého rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce (což je tvrzení nepravdivé), aby následně uvedl, že žalovaný provedl jen naprosto minimální přezkum přiměřenosti zásahu rozhodnutí. Tato dvě tvrzení se však fakticky vylučují (buď nebylo provedeno posouzení žádné, nebo bylo provedeno, byť podle žalobce nedostatečně), obé zároveň platit nemůže), což je příznačné pro celou žalobní argumentaci snažící se toliko zastřít skutečnost, že žalobce nebyl schopen prokázat splnění zákonné podmínky stanovené v § 75 odst. 2 písm. b) zákona. 8. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 9. Soud rozhodl ve věci, aniž nařizoval ústní jednání, neboť žalobce ve lhůtě stanovené soudem nesdělil soudu, že s takovým postupem nesouhlasí a žalovaný výslovně s tímto postupem souhlasil (§ 51 s. ř. s.). 10. Podle ustanovení § 75 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném do 23. 6. 2014: “Ministerstvo žádost o vydání povolení k trvalému pobytu dále zamítne, jestliže cizinec nepředloží doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území.“ 11. Podle ustanovení § 71 odst. 1 věta první zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném do 23. 6. 2014: „Za doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území se považuje doklad prokazující, že příjem cizince je pravidelný a úhrnný měsíční příjem cizince a společně s ním posuzovaných osob pobývajících na území [§ 42c odst. 3 písm. c)j nebude nižší než součet částek životních minim) cizince a s ním společně posuzovaných osob a nejvyšší částky normativních nákladů na bydlení stanovených pro účely příspěvku na bydlení zvláštním právním předpisem nebo částky, kterou cizinec věrohodně prokáže jako částku skutečných odůvodněných nákladů vynakládaných na bydlení své a společně posuzovaných osob.“ 12. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu „Při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště.“ 13. Městský soud v Praze posoudil věc takto: 14. V prvním žalobním bodu žalobce namítá, že správní orgány řádně nezjistily skutkový stav věci, když současně tvrdí, že správní orgány po žalobci přehnaně formalisticky požadovaly doklady o příjmech, a přitom vycházely z výpovědi žalobce provedené již v roce 2013. 15. Soud předně připomíná, že v posuzované věci se jedná o řízení o žádosti, kdy břemeno tvrzení a důkazní tíží žadatele, nikoliv správní orgán. Lze jistě přisvědčit, že ani správní orgán nemůže být v řízení o žádosti zcela nečinný, ale specifikum žalobcových tvrzení tkví v tom, že přenáší důkazní břemeno na správní orgány a přitom současně tvrdí, že rozporovaná skutečnost (doložení zajištění prostředků k trvalému pobytu) byla žalobcem doložena řadou důkazů. 16. Soud po posouzení spisového materiálu a obou napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že správními orgány byl skutkový stav zjištěn v dostatečném rozsahu tak, aby na základě skutkových zjištění mohla být žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu řádně posouzena. Z odůvodnění obou rozhodnutí je zřejmé, z jakého skutkového stavu správní orgány vyšly, jak vyhodnotily pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je následně právně posoudily. Konkrétně prvostupňový orgán nejprve popsal procesní vývoj posuzované věci (viz str. 2 a 3 rozhodnutí), poté citoval právní úpravu vztahující se k dané věci a popsal jednotlivé důkazní prostředky shromážděné v průběhu správního řízení, včetně zjištění, která z nich vyplývají (viz str. 3 – 7