4 As 61/2019 — Nejvyšší správní soud

3 A 88/2016- 156 - text 16 3A 88/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Ryby a soudkyň JUDr. Ludmily Sandnerové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: PPL CZ s.r.o., IČO 25194798 sídlem K Borovému 99, Jažlovice, 251 01 Říčany zastoupená advokátem JUDr. Tomášem Novákem sídlem Verdunská 819/37, 160 00 Praha 6 proti žalovanému: Český telekomunikační úřad sídlem Sokolovská 58/219, 190 00 Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady žalovaného ze dne 6. 5. 2016 č. j. ČTÚ-29 898/2015-603 takto: I. Rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 6. 5. 2016 č. j. ČTÚ-29 898/2015-603 a rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru regulace komunikačních činností a poštovních služeb, ze dne 1. 4. 2015 č. j. ČTÚ-15 566/2014-610/XIV. vyř. se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku 15 342 Kč, a to do rukou jejího zástupce, advokáta JUDr. Tomáše Nováka. Odůvodnění: I. Předmět soudního přezkumu 1. Žalobkyně se domáhá u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) zrušení rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 6. 5. 2016 č. j. ČTÚ-29 898/2015-603 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut její rozklad a kterým bylo zároveň potvrzeno rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru regulace komunikačních činností a poštovních služeb ze dne 1. 4. 2015 č. j. ČTÚ-15 566/2014-610/XIV. vyř. (dále „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 4 200 000 Kč za spáchání správního deliktu podle ust. § 37a odst. 1 písm. b) zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění účinném do 3. 12. 2014 (dále jen „ZPS“) [jedná se o terminologii účinnou do 30. 6. 2017 a o uvedení předmětného ustanovení účinného v době spáchání jednání, tj. od 1. 5. 2013 do 6. 5. 2014, neboť v době rozhodování prvostupňového orgánu již byl předmětný správní delikt upraven v ust. § 37a odst. 1 písm. c) ZPS], spočívající v tom, že právnická nebo podnikající fyzická osoba podniká v oblasti poštovních služeb bez oprávnění. Žalobkyni byla spolu s pokutou uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Žalobkyně podle žalovaného podnikala v období ode dne 1. 5. 2013 do 6. 5. 2014 v oblasti poštovních služeb, když v rámci své produktové nabídky nabízela poštovní služby s obchodními názvy „Soukromý balík“, „Firemní balík“ a „Expresní balík“ a poštovní službu s obchodním názvem „Soukromý balík“ a poskytovala je, a to bez předchozího písemného oznámení podnikání v oblasti poštovních služeb žalovanému (§ 18 odst. 1 ZPS). 3. Žalobkyně se domáhá, aby městský soud spolu s napadeným rozhodnutím žalovaného zrušil i rozhodnutí prvostupňové a aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí náhradu nákladů řízení. Své žalobní námitky žalobkyně shrnula do následujících žalobních bodů: 4. Žalobkyně úvodem uvádí, že napadeným rozhodnutím byla zkrácena na svých právech, a to jak přímo, tak i v důsledku porušení svých práv v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí. Má za to, že došlo jak k porušení procesních práv žalobkyně, tak i nesprávného výkladu a aplikace hmotněprávních norem. 5. Žalobkyně pro přehlednost zmiňuje změny regulace poštovních služeb zejména v důsledku novely ZPS, provedené zákonem č. 221/2012 Sb. (dále jen „novela č. 221/2012 Sb.“). Konstatuje, že cílem novely č. 221/2012 Sb. bylo implementovat požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/6/ES ze dne 20. 2. 2008, kterou se mění směrnice 97/67/ES s ohledem na úplné dotvoření vnitřního trhu poštovních služeb Společenství (dále jen „třetí poštovní směrnice“). Poukazuje na důvodovou zprávu k novele č. 221/2012 Sb., která zmiňuje, že třetí poštovní směrnice má završovat postupný proces liberalizace evropského poštovního trhu, tj. má odstranit zbývající části dosavadního monopolu a dalších právních a ekonomických bariér na vnitřním trhu poštovních služeb Evropské unie. Má tak být umožněno podnikání všem zainteresovaným subjektům, a to ve všech oblastech poštovního trhu a za stejných podmínek, tj. má dojít ke zrušení tzv. vyhrazené oblasti služeb a zrušení monopolu České pošty s. p. na dopravování zásilek s písemnostmi do 50 g nebo s cenou do 18 Kč. Žalobkyně má však za to, že smyslem a cílem třetí poštovní směrnice, resp. novely č. 221/2012 Sb. není měnit regulatorní rámec služeb nespadající pod tzv. vyhrazené oblasti služeb na dopravování zásilek s písemnostmi do 50 g nebo s cenou do 18 Kč, jelikož tato oblast byla již dříve liberalizována. K tomu odkazuje na rozsudek městského soudu ze dne 29. 3. 2016 č. j. 11 A 197/2013-96, podle kterého poštovní trh má být tedy otevřen konkurenci, tedy osobám, které výslovně chtějí v odvětví poštovních služeb podnikat. Má-li být trh otevřen, pak výlučně těm, kdo konkurovat na poštovním trhu chtějí, ze směrnice rozhodně nevyplývá, že by měla být násilně vnucena povinnost konkurovat dosavadním monopolním provozovatelům poštovních služeb subjektům, které poštovní služby poskytovat nechtějí a podnikají v jiných oblastech, resp. využívají jiných zákonem aprobovaných smluvních typů. Pokud zákonodárce otevřel poštovní trh ostatním subjektům, rozhodně nenastala povinnost osob podnikajících v oblasti zasílatelství nadále podnikat v oblasti poštovních služeb. Podle žalobkyně se na její podnikání nevztahovala v posuzovaném období úprava ZPS. 6. Zaprvé. Žalobkyně namítá, že žalovaný zahájil, vedl a rozhodl ve správním řízení o správním deliktu založeném na skutku, který není a nemůže být správním deliktem, a k tomu dokládal argumenty týkající se skutku, který vůbec nebyl předmětem řízení. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný vymezil skutek v jednání žalobkyně spočívající v nabízení poštovních služeb s obchodními názvy „Soukromý balík“, „Firemní balík“ a „Expresní balík“ v období ode dne 1. 5. 2013 do 6. 5. 2014 v rámci její produktové nabídky bez předchozího písemného oznámení podnikání v oblasti poštovních služeb správnímu úřadu. Žalobkyně má za to, že toto vymezení je problematické, protože není uveden žádný důvod, na čem se zakládá a v čem spočívá podezření správního orgánu ze spáchání správního deliktu, resp. podezření, že žalobkyně nabízela poštovní služby. Absence těchto důvodů neumožnila žalobkyni ve správním řízení řádně uplatnit svá procesní práva. Žalobkyně navíc poukazuje na to, že ZPS obsahuje speciální skutkovou podstatu spočívající v nabízení poštovních služeb, a to v ust. § 37a odst. 3 písm. b) a g) a ust. § 33 odst. 1 písm. b) ZPS, která se však aplikuje pouze na držitele poštovní licence. 7. Zadruhé. Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je založeno na právní kvalifikaci skutkového stavu, který je odlišný od skutkového stavu, ohledně kterého bylo zahájeno správní řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí. Žalobkyně má za to, že žalovaný odkazoval ve správním řízení na shromážděné materiály s cílem prokázat, že žalobkyně poskytuje poštovní služby. Konstatuje, že veškeré tvrzené skutečnosti a dokumenty ohledně poskytování poštovních služeb se týkají jednání, od nichž uplynula doba delší než jeden rok a ohledně nichž žalovaný do 16. 1. 2015 nevedl, resp. nezahájil řízení. Odpovědnost za případné deliktní jednání by ohledně těchto skutků zanikla v souladu s ust. § 37b odst. 3 ZPS. K tomu doplňuje, že žalovaný si byl vědom, že bylo třeba prokázat, že žalobkyně podnikala v oblasti poštovních služeb bez příslušného oprávnění. Bylo tak žalovanému zjevné, že musí prokázat skutek, ohledně něhož je vedeno správní řízení. V tomto správním řízení tomu tak nebylo, neboť se netýkalo skutku spočívajícího v neoprávněném podnikání, nýbrž v nabízení služeb. Žalovaný tak ve správním řízení projednával jiný skutek, než o kterém bylo zahájeno řízení. 8. Zatřetí. Žalobkyně trvá na tom, že nabízení poštovních služeb nemůže být sankcionováno jako poskytnutí služeb, tím méně lze takové jednání sankcionovat podle ust. § 37a odst. 1 písm. b) ZPS, který předpokládá mnohost, systematičnost a cílení na dosažení zisku z (neoprávněného) poskytování služeb, které ve svém souhrnu vytváří (neoprávněné) podnikání. Žalobkyně sděluje, že nabízení služeb jakékoli povahy nepředstavuje zdroj příjmů žalobkyně a jejího podnikání. Její podnikání spočívá v zajišťování přepravy zásilek - zasilatelství. 9. Začtvrté. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný procesně pochybil, když zkoumal, zda žalobkyně poskytuje poštovní služby. S ohledem na vymezení skutku, nemělo být toto zkoumání vůbec předmětem řízení. Předmětem řízení bylo prokázat existenci skutkového stavu, tedy, zda žalobkyně nabízela poštovní služby a na takto zjištěný skutkový stav měl žalovaný aplikovat právní úpravu. Měl tak posoudit, zda zjištěné nabízení služeb představuje neoprávněné podnikání v oblasti poštovních služeb. 10. Zapáté. Žalobkyně p