8 As 255/2016 — Nejvyšší správní soud

5 A 166/2016- 34 - text 12 5 A 166/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců JUDr. Evy Pechové a Mgr. Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: M. B. České obchodní inspekce, ústřední inspektorát se sídlem Štěpánská 567/15, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. ČOI 127957/14/1000, č. j. ČOI 59558/16/O100/1000/15/16/Hl/Št takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele inspektorátu České obchodní inspekce Středočeského kraje a hl. m. Prahy (dále jen „prvostupňový správní orgán“) ze dne 22. 3. 2016, č. j. 10/0699/15/34, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 25 000 Kč, a to podle § 24 odst. 12 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), za správní delikt podle § 24 odst. 7 písm. d) zákona o ochraně spotřebitele, kterého se žalobce dopustil tím, že dne 4. 11. 2014 v provozovně X., umístěné na adrese L., P. 8, deklaroval u tam prodávaného vozidla X., shodu počtu najetých kilometrů dle tachometru 135 000 km se stavem skutečným, ačkoliv již ke dni 26. 11. 2013 byl stav tachometru 140 634 km; tedy jako prodávající ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele neinformoval spotřebitele řádně o vlastnostech prodávaného vozidla, a tím nesplnil informační povinnost podle § 9 odst. 1 uvedeného zákona. Zároveň byla žalobci výrokem II. uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč podle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění rozhodném (dále jen „správní řád“). II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobce předně nesouhlasil s procesním postupem žalovaného, který jej nejprve rok a půl vinil z manipulace s tachometrem. Poté jej sice žalovaný přestal vinit z uvedené manipulace, ovšem ponechal mu uloženou pokutu ve výši 25 000 Kč, a pouze změnil důvod pro její uložení na nedostatečné informování spotřebitele. Žalobce dodal, že z jeho strany bylo ve vztahu ke spotřebiteli učiněno maximum. Navíc mu ani po telefonním rozhovoru s právničkou žalovaného nebylo vysvětleno, za co mu tedy byla pokuta uložena. 3. Žalobce odkázal na svůj podnět k přezkumnému řízení ze dne 11. 8. 2016. Uvedl, že prodejem ojetých vozů se zabývá celý svůj profesní život, přičemž v tomto směru neměl jediný prohřešek a zákazníkům se snaží vyhovět a poskytovat maximální péči. 4. Navrhoval proto, aby soud zrušil rozhodnutí žalovaného. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nesouhlasil s žalobními námitkami žalobce a odkázal na své vyjádření k podnětu k přezkumnému řízení v dopise ze dne 22. 8. 2016 a na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Zdůraznil, že v řízení nebyl sporným podstatný údaj ve věci, a to skutečnost, že kilometrový nájezd vozidla ke dni 26. 11. 2013 činil 140 634 km, což vyplynulo ze záznamů o vozidle posuzovaných znalcem Ing. T. S. Navíc ani žalobcem předložená dokumentace nevedla k důvodným pochybnostem o zjištěném počtu kilometrů ke dni 26. 11. 2013, žádný z žalobcem předložených dokumentů se totiž netýkal počtu ujetých kilometrů ke dni 26. 11. 2013. Dodal, že tvrzení žalobce o tom, že k nesprávnému zapsání údaje o počtu ujetých kilometrů došlo zaměstnancem servisu v Itálii, je pouze nepodložená domněnka žalobce. 6. Žalovaný konstatoval, že správní orgány netvrdily, že by žalobce měl manipulovat s tachometrem. Žalobce byl od počátku viněn z toho, že spotřebitele v rozporu s § 9 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele neinformoval o vlastnosti vozu, tj. o počtu skutečně ujetých kilometrů. Žalobce totiž spotřebitele informoval pouze o stavu tachometru, aniž by současně uvedl, jaký je vztah tohoto údaje k počtu skutečně ujetých kilometrů. Přitom zásadní informací pro rozhodování spotřebitele o koupi je právě informace o počtu skutečně ujetých kilometrů, nikoli informace o stavu tachometru, kterou může zjistit na počítadle ve vozidle. Žalovaný popsal průběh kontroly žalobce inspektorem, který vystupoval v postavení spotřebitele. Poukázal na to, že po prodávajícím lze jistě požadovat, aby všemi dostupnými prostředky ověřoval počet skutečně ujetých kilometrů. 7. Žalovaný dále uvedl, že na ceduli u vozidla nebylo uvedeno, že bylo v minulosti havarováno; skutečnost týkající se havárie vozidla v zadní části byla spotřebiteli sdělena až poté, co o dané vozidlo projevil zájem. Avšak podle znaleckého posudku ze dne 30. 11. 2014 a dodatku č. 1 k tomuto posudku bylo vozidlo poškozeno navíc i v přední části, o čemž nebyl spotřebitel (inspektor) vůbec informován. Nesouhlasil proto s obhajobou žalobce, že učinil vůči spotřebiteli maximum. 8. Poukázal na to, že při určování výše sankce přihlédl ve prospěch žalobce k tomu, že se daného porušení dopustil poprvé. Potvrdil, že se žalobce snažil sejít s ústředním ředitelem a telefonoval se zaměstnankyní žalovaného, ovšem až po právní moci žalobou napadeného rozhodnutí. 9. Žalovaný navrhl soudu, aby nedůvodnou žalobu zamítl. 10. V replice ze dne 28. 11. 2016 žalobce uvedl, že je přesvědčen o tom, že pokuta, kterou mu žalovaný uložil, je naprosto bezdůvodná. Žalovaný její uložení žalobci rovněž dosud nevysvětlil. 11. Na ústním jednání dne 23. 9. 2020 žalobce setrval na svém procesním stanovisku a zopakoval žalobní námitky. Zdůraznil, že mu nebylo vysvětleno, za co mu byla uložena pokuta, považoval ji za nesmyslnou a v jejím uložení spatřoval šikanózní jednání. Důrazně se ohradil proti nařčení, že měl manipulovat s tachometrem vozidla. Uvedl, že nemůže za pochybení servisních techniků v Itálii, kteří na fakturu vepsali chybný údaj v počtu najetých kilometrů u vozidla. Nesouhlasil proto s tímto údajem obsaženým na faktuře. Poukázal na to, že vytýkaným jednáním nebyla způsobena žádnému zákazníkovi škoda. Správním orgánům vytkl, že mu nesdělili, jakým způsobem měl on sám řádně splnit informační povinnost vůči zákazníkům. 12. Žalovaný rovněž setrval na svém procesním postavení, odkázal na své vyjádření k žalobě a odmítl veškeré námitky žalobce. III. Obsah správního spisu 13. Dne 4. 11. 2015 byla u žalobce provedena kontrola v provozovně X., o které byl pořízen úřední záznam. Podle tohoto úředního záznamu tachometr vozidla ukazoval 135 808 km; na ceduli u vozidla byl uveden stav 135 000 km. 14. Žalovaný následně zadal vypracovat znalecký posudek ze dne 30. 11. 2014, č. 3 806-66/2014, ve věci zjištění skutečného stavu ujetých kilometrů a servisní historie souboru ojetých osobních automobilů, a dodatek č. 1 k tomu znaleckému posudku ze dne 23. 12. 2014, který se týkal již pouze daného vozidla, tj. X. Přičemž z dodatku je zřejmé, že znalec dospěl mj. k závěru, že návaznost evidence kilometrického proběhu vozidla je zkreslena. 15. Ve spise se dále nachází protokol o kontrole ze dne 10. 2. 2015 a oznámení o provedené kontrole ze dne 10. 2. 2015. Žalobce na uvedené reagoval podáním ze dne 27. 2. 2015, v němž vyjádřil nesouhlas s kontrolním zjištěním, pokud jde o stav kilometrů daného vozidla a o lhůtu pro uplatnění skrytých vad. Správní orgán I. stupně vyřídil tyto námitky dne 4. 5. 2015 tak, že vyhověl námitkám, které se týkaly neinformování o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění práva z vadného plnění, a současně zamítnul námitky, které se týkaly stavu počtu ujetých kilometrů daného vozidla. 16. Dne 24. 6. 2015 bylo s žalobcem zahájeno správní řízení ve věci porušení § 9 odst. 1 a naplnění skutkové podstaty § 24 odst. 7 písm. d) zákona o ochraně spotřebitele. Žalobce poté v podání ze dne 25. 7. 2015 kategoricky odmítl jakoukoliv manipulaci s tachometrem najetých kilometrů a vyjádřil nesouhlas s výše uvedeným znaleckým posudkem. 17. Rozhodnutím prvostupňového správního orgánu ze dne 22. 3. 2016 byla žalobci uložena pokuta ve výši 25 000 Kč, a to podle § 24 odst. 12 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele za správní delikt podle § 24 odst. 7 písm. d) zákona o ochraně spotřebitele. V odůvodnění shrnul dosavadní průběh řízení a skutečnosti, z nichž vyšel. Konstatoval, že podle § 9 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele je prodávající povinen spotřebitele řádně a pravdivě informovat mj. o vlastnostech prodávaného výrobku. Přičemž takovou vlastností je u vozidla kupovaného v autobazaru i počet najetých kilometrů. Dovodil, že výše uvedené vozidlo mohlo mít jen stěží najeto 135 000 km, resp. 135 808 km, když k datu 26. 11. 2013 byl proveden servisní záznam o ujetých kilometrech ve výši 140 634 km. Upozornil, že i ustanovený znalec dospěl na základě výše uvedených listin k závěru o nesouladu počtu ujetých kilometrů k datu 26. 11. 2013. Konstatoval, že ačkoli žalobce nebyl v době kontroly vlastníkem daného vozidla, přesto jej stíhala povinnost stanovená v § 9 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Žalobce totiž byl prodávajícím