7 As 66/2010 — Nejvyšší správní soud

5 A 211/2016- 35 - text 12 5 A 211/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudkyň JUDr. Evy Pechové a Mgr. Martiny Weissové ve věci žalobce: proti žalovanému: PhDr. J. K., Ph. D. zastoupený advokátem Mgr. Bohuslavem Novákem sídlem Sartoriova 26/9, Praha 6 rektor Univerzity Karlovy sídlem Ovocný Trh 5/560, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2016, č. j. 9564/2016-IV., takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí rektora Univerzity Karlovy (dále též „rektor“ či „žalovaný“) ze dne 30. 9. 2016, č. j. 9564/2016-IV., jímž rektor nevyhověl jeho námitkám proti průběhu habilitačního řízení, a to v souladu s § 72 odst. 14 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o vysokých školách“). V odůvodnění rozhodnutí se rektor ztotožnil s vypořádáním námitek děkankou Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy (dále „děkanka“ či „prvostupňový orgán“) ve Sdělení k námitkám PhDr. J. K. vůči průběhu habilitačního řízení ze dne 20. 6. 2016, č. j. 217/14/33, ze dne 19. 7. 2016 (dále též „sdělení“ či „prvostupňové rozhodnutí“). II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a replika žalobce 2. Soud předně uvádí, že žalobce v žalobě polemizoval s důvody, pro které jeho námitkám vneseným proti habilitačnímu řízení nevyhověla děkanka. Žalobce nejprve v obecné rovině namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost, neboť byl přesvědčen, že jeho námitky nebyly řádně vypořádány. Taktéž žalovanému vytkl procesní vady, a to zejména dlouhodobé průtahy a porušování vnitřních předpisů i zákonů při vedení jeho habilitačního řízení. 3. Žalobce jako procesní vadu vytkl správním orgánům, že jeho habilitační řízení bylo zahájeno pro obor – kinantropologie – směr psychologie sportu, přičemž nyní žalovaný tvrdí, že nikdy nebylo žádné takovéto habilitační řízení s rozdělením na směry konáno. 4. Taktéž nesouhlasil se způsobem ustavování habilitačních komisí. Uvedl, že prvostupňový orgán má povinnost do jednoho měsíce ode dne podání návrhu uchazeče na zahájení habilitačního řízení připravit návrh na ustavení habilitační komise a tento návrh předložit ke schválení nejbližšímu zasedání Vědecké rady Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy (dále jen „vědecká rada“). Taktéž byl přesvědčen, že je povinností prvostupňového orgánu předložit ke schválení vědecké radě pouze ten návrh na složení habilitační komise, který byl v zákonem stanovené lhůtě připraven a nikoli návrh změněný. Nesouhlasil proto s tím, že ve věci byla „na poslední chvíli vyměněna nadpoloviční většina členů komise a to ještě nestandardní cestou“ a že u většiny členů této komise nebyla dána odbornost pro daný obor a směr. 5. Nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí spatřoval v nevypořádání uplatněných námitek. Konkrétně namítal, že se správní orgány věcně nezabývaly již jeho námitkou nepřezkoumatelnosti předchozího rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2013, č. j. 109/50/2012-IV. Za nevypořádanou měl i námitku neoprávněného zásahu rektorátu do habilitačního řízení, neboť ten nebyl oprávněn do řízení vstupovat a ani dávat Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy (dále jen „fakulta“) žádné závazné požadavky. 6. Dále žalobce nesouhlasil s tím, jak byly vypořádány jeho námitky vznesené v průběhu habilitační přednášky. Upozornil, že námitku podjatosti vědecké rady podal vůči konkrétním členům již dříve. Děkance vytkl, že se částí jeho tvrzení o podjatosti a důkazů nezabývala, nýbrž je označila za nepodloženou subjektivní spekulaci. 7. Namítal, že mu nebylo umožněno vyjádřit se k rozhodným skutečnostem na jednání vědecké rady. Nesouhlasil s tím, že by (s výjimkou samotného tajného hlasování) mělo být jakékoliv jednání vědecké rady neveřejné. A považoval vypořádání námitky týkající se nesrovnalostí v zápisu z jednání vědecké rady za zcela nedostatečné; upozornil na to, že by měly existovat dvě různé verze zápisu. 8. Taktéž se žalovaný nevypořádal s jeho námitkou týkající se průtahů v habilitačním řízení. 9. Žalobce namítal nerovný přístup k habilitačnímu řízení na fakultě; žalovaný se přitom touto námitkou odmítl vypořádat a děkanka poskytla toliko obecné odůvodnění bez citace jediné právní normy, když pouze konstatovala, že se nejedná o námitku proti postupu v habilitačním řízení. Žalobce zároveň požadoval, aby správní orgány odňaly již udělené tituly dvěma dalším habilitantům pro pochybení v jejich habilitačních řízeních. 10. Žalobce nesouhlasil ani s provedeným posouzením uplatněných námitek týkajících se oboru habilitačního řízení ze strany děkanky, jelikož je měl za právně neodborné. 11. Vytkl žalovanému, že se jeho námitkami vůbec nezabýval, jelikož jen odkázal na rozhodnutí děkanky, která se jimi také meritorně nezabývala. 12. Namítal, že mu žalovaný neumožnil nahlédnout do správního spisu vedeného rektorátem. 13. Žalobce navrhl soudu, aby žalobou napadené rozhodnutí zrušil. 14. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 30. 1. 2017 odmítl žalobní námitky týkající se nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí, neboť veškeré námitky žalobce byly řádně vypořádány. Upozornil, že žaloba se zabývá zejména vypořádáním námitek v prvostupňovém rozhodnutí, nikoli však meritem věci, kterým je především rozhodnutí vědecké rady o zastavení řízení. Uvedl, že rozhodnutí vědecké rady má původ v žalobcově neodborné a nekvalitní habilitační práci, v přednášce a celkově negativním hodnocením jeho způsobilosti k získání akademického titulu docent. Tvrzené průtahy v habilitačním řízení žalovaný nepovažoval za důvod k žalobě, neboť habilitační řízení skončilo rozhodnutím vědecké rady dne 21. 10. 2015. 15. Žalovaný uvedl, že předchozí rozhodnutí rektora č. j. 10950/2012-IV již nemůže být předmětem žaloby podle § 72 odst. 14 zákona o vysokých školách. Navíc mezi nyní posuzovaným rozhodnutím rektora a rozhodnutím vědecké rady neshledal relevantní propojení. 16. Námitky proti ustanovování habilitačních komisí považoval žalovaný za nedůvodné, jelikož komise, před kterou žalobce absolvoval příslušnou část habilitačního řízení, byla ustanovena řádně. 17. K námitkám žalobce vznášeným v průběhu habilitační přednášky uvedl, že je sporné, zda je vůbec lze uplatňovat během přednášky. Navíc byly neurčité a nesrozumitelné. Zdůraznil, že vědecká rada a habilitační komise se z povahy věci nevyznačují nestranností v tom smyslu, že by neměly vztah k habilitantovi či předmětu řízení, nýbrž naopak musí posuzovat vědeckou, pedagogickou a další činnost habilitanta a jeho potřebnou způsobilost. Konstatoval, že všechny části habilitačního řízení žalobce, které mají být dle zákona o vysokých školách veřejné, byly veřejnosti přístupné. 18. Popřel průtahy v habilitačním řízení s tím, že délka řízení by neměla vliv na meritorní rozhodnutí vědecké rady. 19. Odmítl tvrzení žalobce, že by se se zápisem z jednání vědecké rady manipulovalo nebo že by existovaly dva zápisy z jednání. 20. Žalovaný navrhl soudu, aby žalobu zamítl. 21. Žalobce podal dne 16. 2. 2017 repliku k vyjádření žalovaného, kde zopakoval již žalobou uplatněné námitky. Zdůraznil, že byl na svých právech zkrácen tím, že ani děkanka a ani rektor se řádně nevypořádali s jím uplatněnými námitkami. III. Obsah správního spisu 22. Dne 22. 6. 2016 děkanka zaslala proděkanovi pro vědeckou a výzkumnou činnost, nosič CD, na kterém je nahrán dopis – Námitky vůči průběhu habilitačního řízení PhDr. J. K., Ph.D., jenž žalobce podal na podatelně žalovaného dne 20. 6. 2016. 23. Sdělením k námitkám PhDr. J. K. vůči průběhu habilitačního řízení ze dne 20. 6. 2016, datovaným dnem 19. 7. 2016, děkanka informovala žalobce, že jeho námitky vyhodnotila jako irelevantní, nevyhověla jim a předá je rektorovi k rozhodnutí. Přitom vysvětlila, z jakých důvodů námitkám nevyhověla. K bodu označenému jako I., týkajícímu se nepřezkoumatelnosti rozhodnutí rektora č. j. 10950/2012-IV., uvedla, že obsahově se jedná o námitku proti rozhodnutí rektora o již dříve podaných námitkách, a vzhledem k tomu, že rozhodnutí rektora je v souladu s § 72 odst. 14 zákona o vysokých školách konečné, považovala za nadbytečné se touto námitkou zabývat. K námitkám pod bodem II., tj. námitkám proti ustanovování habilitačních komisí uvedla, že jsou naprosto nedůvodné, neboť byla ustavena komise, před kterou žalobce absolvoval příslušnou část habilitačního řízení. Odmítla argumentaci žalobce ohledně povinnosti děkana předkládat vědecké radě totožný návrh, který byl prvotně připraven, bez ohledu na aktuální situaci, i ohledně rezignace členů komise bez souhlasu žalobce. Poukázala na to, že habilitační komise vzniká až okamžikem schválení vědeckou radou, nikoliv vytvořením návrhu. Dodala, že argumenty ohledně složení komise, resp. oboru jejích členů a platných jmenovací