8 As 55/2012 — Nejvyšší správní soud

5 A 89/2017- 27 - text 9 5 A 89/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Aleny Pavlíčkové ve věci žalobce: proti žalovanému: M. S. zastoupen advokátkou Mgr. Martinou Šamlotovou sídlem Příkop 8, 602 00 Brno Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2016, č. j. MV-57710-24/KM-2012 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2017, č. j. MV-57710-24/KM-2012, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 9 800 Kč, a to do rukou jeho zástupkyně Mgr. Martiny Šamlotové, advokátky. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Policie České republiky (dále jen „povinný subjekt“) ze dne 31. 10. 2012, č. j. UOOZ-675-17/ČJ-2012-290008, kterým podle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění rozhodném (dále jen „informační zákon“) povinný subjekt odmítl žádost žalobce ze dne 12. 4. 2012 o poskytnutí informací. Žalobce přitom žádal o následující informace: který den a na jakém místě došlo k poučení svědkyň A. T., aA .A., podle § 42e zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o pobytu cizinců“); která konkrétní osoba poučení svědkyň provedla; které další konkrétní osoby byly poučení ještě přítomny; v jakém jazyce bylo poučení provedeno a který konkrétní tlumočník poučení tlumočil; zda k ústnímu poučení došlo při provádění nějakého jiného úkonu a pokud ano, jakého; zda ústní poučení svědkyň bylo zachyceno v nějakém protokolu, písemném, zvukovém či jiném záznamu, pokud ano, pod jakým číslem jednacím tyto dokumenty či záznamy jsou evidovány. II. Obsah žaloby a související vyjádření 2. Žalobce ve své žalobě uvádí, že považuje rozhodnutí žalovaného i povinného subjektu za nezákonné. 3. Podle žalobce lze z § 42e zákona o pobytu cizinců dovodit, že povinnost činit poučení dopadá buď na orgán činný v trestním řízení nebo na Ministerstvo vnitra. V projednávané věci se splnění povinnosti uvedené v § 42e odst. 2 zákona o pobytu cizinců ujal orgán činný v trestním řízení (tj. povinný subjekt) a je tak tedy původcem požadovaných informací ve smyslu informačního zákona. 4. Žalobce má za to, že povinný subjekt nebyl oprávněn požadované poučení bez dalšího v prvopise poskytnout Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra, když je to právě povinný subjekt, z jehož činnosti požadovaná informace vznikla a je tak jejím původcem. Jestliže bylo třeba požadovanou informaci poskytnout jinému orgánu, v tomto případě Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra, pak měl požadované informace pouze zapůjčit tak, jak s touto možností ostatně počítá i vyhláška č. 646/2004 Sb. účinná v době vzniku vyhotovení požadovaných informací v ustanovení § 8 odst. 6. 5. Žalobce má za to, že je povinností povinného subjektu uchovávat jím vytvořené dokumenty, které bezpochyby nesou i ve smyslu § 64 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o archivnictví“) a § 5 vyhlášky č. 646/2004 Sb. všechna identifikační označení povinného subjektu jakožto původce jím vyhotovené listiny a není oprávněn je v prvopise postupovat jakémukoliv jinému subjektu i z hlediska jeho dalšího nakládání ve smyslu zákona o archivnictví. Vzhledem k tomu, že se ke každému vyhotovenému dokumentu připojuje i skartační znak, má žalobce za to, že nelze připustit situaci, kdy jeden orgán veřejné moci ve své působnosti a činnosti vyhotoví dokument se všemi výše uvedenými znaky a následně jej předá bez dalšího jinému orgánu. 6. Podle žalobce povinný subjekt postupoval nesprávně, pokud se spokojil s pouhým vyjádřením Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra stran toho, že se žalobce pokoušel nahlédnout postupem dle § 38 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění (dále jen „správní řád“) do spisu vedeným Odborem azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra, jehož součástí jsou i požadované informace, a toto mu bylo usnesením zamítnuto a následně byl zamítnut i rozklad žalobce proti usnesení o odepření nahlédnutí do spisu. Režim nahlédnutí do spisu správního řádu je totiž dle žalobce zcela odlišný od režimu poskytnutí informací dle informačního zákona a povinný subjekt měl na tuto skutečnost Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra upozornit a trvat na tom, aby mu byly dokumenty vyhotovené povinným subjektem jakožto původcem dokumentu dle zákona o archivnictví poskytnuty, což neučinil, přičemž povinnost zajistit požadované informace leží právě na povinném subjektu, který je původcem požadovaných informací. 7. Navíc žalobce zdůrazňuje, že samotné poučení je významné i pro orgán činný v trestním řízení, jestliže s právem na podání žádosti dle § 42e zákona o pobytu cizinců je spojena povinnost takto poučených svědkyň spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení. 8. Žalobce proto navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil s tím, že žalovaný je povinen nahradit mu náklady řízení. 9. Žalovaný ve svém vyjádření konstatuje, že podle jeho názoru byla žaloba v projednávané věci podána opožděně, neboť napadené rozhodnutí bylo doručeno právní zástupkyni žalobce do datové schránky dne 7. 3. 2017, avšak správní žaloba byla Městskému soudu v Praze doručena podle portálu infoSoud až dne 9. 5. 2017. 10. Dále žalovaný ve svém vyjádření shrnuje průběh vyřizování dotčené žádosti o informace, přičemž se nijak nevyjadřuje ani k argumentaci obsažené v žalobě, ani k otázce povinnosti povinného subjektu dotčené informace poskytnout. 11. Závěrem pak žalovaný navrhuje, aby soud žalobu odmítl, popř. aby jí jako nedůvodnou zamítl. III. Posouzení žaloby 12. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 13. Soud rozhodl ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, protože žádná ze stran s takovým postupem nevyjádřila nesouhlas. 14. Žaloba je důvodná. 15. Jak vyplyne zejm. z následujícího shrnutí obsahu správního spisu, podstata sporu v projednávané věci spočívá v tom, zdali povinný subjekt podle informačního zákona měl povinnost požadované informace mít, resp. zda měl povinnost si je u Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra opatřit. 16. Ze správního spisu zjistil zdejší soud následující, pro projednávanou věc podstatné, skutečnosti: (i) Dne 24. 2. 2012 podal žalobce u povinného subjektu žádost „[…] o sdělení čísla jednacího, jakož i dalších údajů, které jakožto původce dokumentů evidujete v jednacím protokolu a spisovém archu podle spisového řádu Policie České republiky o dokumentech: - poučení o práv požádat o povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR za účelem ochrany na území a o podmínkách tohoto pobytu ve smyslu § 42e z.č. 326/1999 Sb., svědkyním A. T. a A. S. – potvrzení podle § 42e odst. 3 z. č. 326/1999 Sb. o splnění podmínek dle § 42e odst. 1 cit.zákona svědkyním A. T. a A S.“. (ii) Žalobcova žádost ze dne 24. 2. 2012 byla vyřízena poskytnutí informací povinným subjektem dne 7. 3. 2012. (iii) Žalobce v návaznosti na poskytnutí informací povinným subjektem podal dne 13. 4. 2012 novou žádost o informace, ve které žádal o poskytnutí následujících informací: „který den a na jakém místě k poučení svědkyň došlo, která konkrétní osoba poučení provedla, které další osoby byly poučení přítomny, v jakém jazyce bylo poučení provedeno a který konkrétní tlumočník poučení tlumočil. Dále vás žádám o informaci, zda k poučení došlo při provádění nějakého úkonu a pokud ano, jakého. Dále vás žádám o sdělení, zda ústní poučení svědkyň bylo zachyceno v nějakém protokolu, písemném, zvukovém či jiném záznamu, pokud ano, žádám o informaci pod jakým č. j. tyto dokumenty či záznamy evidujete.“. (iv) Dne 26. 4. 2012, č. j. UOOZ-675-2/ČJ-2012-009OMS, rozhodl povinný subjekt podle § 15 odst. 1 informačního zákona o odmítnutí žádosti žalobce ze dne 13. 4. 2012. V odůvodnění povinný subjekt uvedl, že všechny dostupné informace žalobci poskytl již 7. 3. 2012. Dále zdůraznil, že poučení bylo vyhotoveno prvopisem a originál byl postoupen pro potřeby spisového materiálu, který je veden Odborem azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra. Povinný subjekt tedy žalobci sdělil, že požadovanými informacemi nedisponuje, ačkoliv je jejich původcem. (v) Dne 11. 6. 2012 žalovaný zrušil rozhodnutí povinného subjektu ze dne 26. 4. 2012 a věc mu vrátil k dal