1 As 46/2013 — Nejvyšší správní soud

6 A 115/2016- 69 - text 16 6 A 115/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobkyně: Kalup Machines s.r.o., sídlem ████████████████████████████ zastoupena advokátem ██████████████████████, sídlem ███████████████████████ proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, sídlem ████████████████████████ o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2016, č. j. MPO 20811/2016 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění 1. Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu (dále jen „žalovaný“, kterým je obecně označován i správní orgán 1. stupně, nemá-li odlišení význam pro kontext odůvodnění) ze dne 13. 5. 2016, č. j. MPO 20811/2016 (dále též „napadené rozhodnutí“). Shora označeným rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru živnostenského a občanskoprávního (dále také „správní orgán prvního stupně“) ze dne 9. 3. 2016, č. j. S-MHMP-767589/15/B/Ber-3411 (dále také jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 20 000 Kč za správní delikt podle ust. § 8a odst. 2 písm. d) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o regulaci reklamy“). Žalobkyně se správního deliktu dopustila jako zadavatel reklamy tím, že zadala v únoru 2014 obrazovou reklamní prezentaci umístěnou na internetové stránce www.kalup.com, která porušovala podmínky stanovené pro obsah reklamy podle ust. § 2 odst. 3 zákona o regulaci reklamy. V reklamě byla zobrazena nahá žena v nedůstojných pozicích (jako stojan lampy a v pozici na kolenou s přilbou na hlavě, přičemž na ní byla položena deska stolku). Předmětná reklama byla shledána v rozporu s dobrými mravy, jelikož obsahovala diskriminaci z důvodu pohlaví a snižovala lidskou důstojnost. Dále byla žalobkyni prvostupňovým rozhodnutím uložena povinnost odstranit tam specifikovanou reklamu z internetové stránky www.kalup.com dle ust. § 7c odst. 1 zákona o regulaci reklamy, a nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč podle ust. § 79 odst. 2 a 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 2. Žalobkyně v žalobě namítala, že ve správním řízení byl nesprávně zjištěn skutkový stav ohledně dobrých mravů. Žalovaný se otázkou dobrých mravů zabýval pouze z teoretického hlediska, skutkově nezjistil, zda je předmětná reklama v rozporu s dobrými mravy s ohledem na charakter dobrých mravů v čase a prostoru proměnného normativního systému. Žalobkyně ve správním řízení namítala nesprávnost závěru Nejvyššího správního soudu, podle kterého je každá reklama, jež snižuje lidskou důstojnost nebo obsahuje diskriminaci, v rozporu s dobrými mravy, neboť tento závěr je v rozporu s judikatorní definicí dobrých mravů. K tomu žalobkyně konkrétně uvedla definici pojmu dobrých mravů z nálezu Ústavního soudu II. ÚS 249/97 a rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 1967/2014. Dle žalobkyně bylo třeba v napadené věci zjistit, jestli tuto konkrétní reklamu většina společnosti vnímá jako rozpornou s dobrými mravy. Bez průzkumu na reprezentativním vzorku veřejnosti nelze uzavřít, že reklama je v rozporu s dobrými mravy. Dle žalobkyně nelze pro hodnocení otázky dobrých mravů použít ani rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 32/2007, které řešilo otázku rozdílu mezi pornografií a erotikou v reklamě a na které odkazuje napadené rozhodnutí. 3. Dle žalobkyně žalovaný aproboval nesprávný postup správního orgánu prvního stupně, když uvedl, že správní orgán otázku dobrých mravů posoudil na základě vlastního hodnocení, tedy když správní orgán neprovedl dokazování za účelem zjištění, zda uvedená reklama je v rozporu s dobrými mravy a zda byla naplněna skutková podstata správního deliktu. Podle žalobkyně je nesprávný postup, kterým žalovaný provádí vlastní hodnocení dobrých mravů pouze na základě svého uvážení. Dle žalobkyně je rozhodnutí nepřezkoumatelné, neobjektivní a ovlivněné ryze subjektivním vnímáním úřední osoby. Žalobkyně vytýkala žalovanému, že nezjistil, zda předmětná reklama je skutečně v rozporu s dobrými mravy. Tuto otázku dle žalobkyně nelze uzavřít tím, že není úkolem správních orgánů zpracovávat průzkumy veřejného mínění a že vlastní vyhodnocení této otázky je tak dostačující. Dle žalobkyně je třeba pro zhodnocení dobrých mravů vést dokazování, neboť jde o součást skutkové podstaty správního deliktu a uvedená okolnost musí být v řízení prokázána. A jestliže ji nelze prokázat, má být řízení pro nedostatek důkazů zastaveno. Nadto je dle žalobkyně vlastní hodnocení této otázky žalovaným vadné a nesprávné. Žalovaný se otázkou dobrých mravů zabýval jen z teoretického hlediska, postavil na roveň rozpor s dobrými mravy a důstojnost ženského pohlaví v reklamě a diskrimaci z důvodu pohlaví. Dle žalobkyně je v ust. § 2 odst. 3 zákona o regulaci reklamy upravena generální klauzule, podle které reklama nesmí být v rozporu s dobrými mravy, za níž následuje demonstrativní výčet, kdy reklama může být v rozporu s dobrými mravy. Přesto ne každé jednání či prezentace, jež se může jevit jako snižování lidské důstojnosti či diskriminace, je v rozporu s dobrými mravy. Dle žalobkyně nejde o nedovolenou reklamu, jestliže reklama nedosáhne intenzity rozporu s dobrými mravy. 4. Žalobkyně dále namítala, že žalovaný v odvolacím řízení nezohlednil její odvolací námitky o nesprávném právním posouzení věci. Jednak ve věci nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, aby věc mohla být správně posouzena po právní stránce, a jednak došlo k nesprávné aplikaci předchozích soudních rozhodnutí, která nejsou prameny hmotného práva a nebyla správně aplikována na předmětný případ. Žalobkyně namítala, že dokud není prokázán opak, platí, že reklama není v rozporu s dobrými mravy. Dobré mravy jsou součást morálního normativního systému, který je od práva odlišný; chybí mu forma a státní donucení. Dle žalobkyně nelze reklamu považovat za rozpornou s dobrými mravy pouze z důvodu, že zobrazuje nahou ženu s přilbou v podobě bytového doplňku. 5. Dle žalobkyně žalovaný neodůvodnil, v čem konkrétně spatřuje snižování lidské důstojnosti a diskriminaci; v rozhodnutí nebyl dostatečně konkrétní. Žalobkyně uvedla, že právní normy je třeba vykládat také podle jejich účelu, nikoli pouze formalisticky. Zákon o regulaci reklamy upravuje reklamu a reklamní sdělení. Často se subjekty snažící komunikovat s veřejností pokoušejí upoutat pozornost na hraně etiky, ovšem toto zákon nereguluje a je tak třeba v každém jednotlivém případě zjišťovat, co je etické, a co nikoli. Otázka tzv. nedůstojné pozice bude v každém jednotlivém případu jiná a bude záviset na vnímání společnosti, proto je nezbytné zkoumat otázku dobrých mravů. Dle žalobkyně není diskriminačním postavením ženy, když je zobrazena nahá a je jí přisouzena pouze okrajová role. Dle žalobkyně byla okrajová role určena také mužům a není pravdou, že nahota nemá souvislost s nabízeným zbožím. 6. Žalobkyně dále namítala, že žalovaným nebylo zohledněno její právo na svobodu vyjadřování zaručené čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Právo na svobodu vyjadřování je významnou svobodou, která může být omezena jen na základě zákona a ze zvláštních důvodů. Žalobkyně upozornila na zásadu proporcionality s tím, že svobodu projevu není možné omezovat, lze-li dosáhnout ochrany jinými prostředky. Omezování svobody projevu v reklamě (komerčního projevu) je dle žalobkyně jednoznačně nepřípustné omezení. 7. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. K nedostatečnému zjištění stavu věci uvedl, že se zabýval obecnými východisky pro posouzení rozporu předmětné reklamy s dobrými mravy a z nich poté dovozoval, v čem v předmětném případě spatřuje rozpor s dobrými mravy. Uvedl, že konkrétní definice neurčitého pojmu dobrých mravů není možná, je proměnlivá v čase a v jistém rozsahu závislá na vkusu jednotlivce, společenské toleranci a etickém kodexu určité doby, a proto může takový druh reklamy vyvolat různá hodnocení. Pokusy o definice je možné najít v judikatuře, neboť rozpor s dobrými mravy se projevuje až při aplikaci práva. V ust. § 2 odst. 3 zákona o regulaci reklamy jsou z důvodu usnadnění rozhodovací praxe demonstrativně uvedeny prvky odporující dobrým mravům, včetně diskriminace z důvodu pohlaví a snižování lidské důstojnosti, ovšem ty musí dosáhnout intenzity rozporu s dobrými mravy. Žalovaný s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2007, č. j. 5 As 32/2007-83 k problematice mravnosti reklamy uvedl, že objektivizovaným kritériem pro posouzení roz