2 As 35/2007 — Nejvyšší správní soud

6 A 177/2017- 69 - text 20 6 A 177/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: K-INVEST s.r.o., se sídlem Nicoly Vapcarova 3268/3, Praha 4, IČ: 618 54 468, zastoupen JUDr. Mojmírem Přívarou, advokátem, se sídlem Kovářská 1253/4, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) T. B., 2) Spolek Pro Hanspaulku, se sídlem U Beránky 2033/7, Praha 6, IČ: 266 07 379, 3) RED Fourteen s.r.o., se sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1, IČ: 256 27 694, zastoupené Mgr. Rostislavem Pekařem, advokátem, se sídlem Václavské náměstí 813/57, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2017, č.j. 1294/500/15, 39685/ENV/15, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2017, č.j. 1294/500/15, 39685/ENV/15 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo formálně v části týkající se okruhu účastníků a vlastníků změněno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru ochrany prostředí ze dne 16. 4. 2015, č.j. MHMP-1373413/2014/OCP/VII/R/L (díle též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto o registraci významného krajinného prvku Kotlářka (dále jen „VKP Kotlářka“) dle ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 114/1992 Sb.“), na pozemcích v k.ú. X, X, proti kterému podal žalobce odvolání, a ve zbytku bylo toto rozhodnutí potvrzeno. [2] Žalobce v podané žalobě uvedl, že je spoluvlastníkem pozemku parc. č. X, k.ú. X, hlavní město Praha, o výměře 15.749 m2, jehož funkční využití dle platného územního plánu je zčásti všeobecně smíšené a zčásti zeleň městská a krajinná. Vlastnický podíl žalobce na tomto pozemku činí 832/1680. Jediný společník a současně jednatel žalobce má pak podíl na stejném pozemku o velikosti 212/1680; společně tedy disponují rozhodovací většinou a veškeré záležitosti ohledně pozemku se jich také nejvíce dotýkají. Předmětný pozemek byl zahrnut do vymezení „VKP Kotlářka“, o jehož registraci bylo v přezkoumávaném řízení rozhodnuto. [3] V bodu II. žaloby žalobce namítal, že jeho pozemek neměl být do vymezení VKP vůbec zařazen, neboť pro to nebyly naplněny zákonem stanovené předpoklady. V této souvislosti namítal nepřezkoumatelnost obou správních rozhodnutí, absenci testu proporcionality a závažné procesní vady. [4] V bodech III. až V. žaloby žalobce odkázal na definici VKP v zákoně č. 114/1992 Sb. a uvedl, že registrace VKP je závislá na interpretaci neurčitých právních pojmů, přičemž se při ní aplikuje správní uvážení. Namítal, že správní orgány v tomto směru nedostály požadavkům vyplývajícím z judikatury (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2005, č.j. 5 Afs 151/2004-73, resp. ze dne 28. 2. 2007, č.j. 4 As 75/2006-52). Dle žalobce je odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně zcela nedostatečné, je pouze popisné a neplyne z něj žádný zvláštní význam předmětné lokality. Uvedl, že velká část popisu předmětné lokality nezachycuje nic tolik zvláštního – mozaika rozptýlených dřevin, keřové patro, luční partie, plochy sadu, dynamický terén. [5] V žalobním bodu VI. namítal žalobce zásadní rozpor v argumentaci správních orgány, kdy ty na jedné straně uvádějí, že výskyt chráněných druhů živočichů v předmětné lokalitě není vůbec rozhodný (resp. netvoří nosný důvod odůvodnění), na druhou stranu však význam krajiny spojují především s těmito živočichy, neboť prvostupňové rozhodnutí je naplněno odkazy na informace o výskytu některých živočichů. Ze struktury odůvodnění dle žalobce jednoznačně plyne, že výskyt zmíněných živočichů a snaha o zachování jejich optimálního prostředí jsou hlavním důvodem pro registraci lokality jako významného krajinného prvku. [6] Žalobce dále v bodech VII. a VIII. žalobce rozporuje naplněné zákonného vymezení VKP na základě str. 10 a 11 odůvodnění napadeného rozhodnutí, jemuž vytýká absenci komplexního zhodnocení, manipulativní formulace, zmatečné řazení textu, vzájemný rozpor výroků, neaktuálnost podkladů a další pochybení. Dle žalobce rovněž není zřejmé, jaká fakta se týkají jednotlivých pozemků, neboť správní orgány staví odůvodnění na existenci tří dokumentů (dva posudky doc. F., zpráva Agentury ochrany přírody a krajiny), z nichž však není patrné, které druhy živočichů a rostlin se vyskytují právě na pozemku žalobce. [7] Žalobce v bodu IX. namítal značné rozpory dvou posudků zpracovaných doc. F. z roku 2009 a z roku 2010, které se týkají stejné lokality. Dřívější posudek z roku 2009 byl vypracován pro soukromou společnost TUVOK, spol. s r. o. (od 16. 8. 2010 Zengrova Villa a.s.) a je v něm konstatováno, že „[r]ealizace projektu Viladům Zengrova v části sledované plochy nebude mít při respektování výše uvedených doporučení a následného navrženého managementů na biologický potenciál území významný vliv“. V posudku z roku 2010 pro Hl. m. Prahu ovšem zaznívá: „jako zcela nevhodné je možné považovat fragmentování a omezování území, např. zástavbou při jeho okrajích“. Žalobce dále upozornil na další rozpory obou posudků, např. co se týče fauny a flory vyskytující se v předmětné lokalitě. [8] V bodu X. žaloby žalobce namítal, že správní orgány zadaly zadání herpetologického průzkumu Ing. V., avšak zároveň zdůrazňovaly, že otázka výskytu živočichů je pouze podružná. Z tohoto kroku žalobce dovodil, správní orgán stavěl význam oblasti na výskytu zvláště chráněných živočichů, avšak když se tento význam neprokázal, tak jej začaly správní orgány bagatelizovat. [9] Dále v bodu XI. žalobce rozporoval hodnocení, že se v dané lokalitě jedná o pozůstatek kulturní krajiny, jak vypadala v 18. a 19. století. Uvedl, že z vyprávění pamětníků naopak plyne, že v lokalitě se v 60. letech 20. století vršila poměrně rozsáhlá skládka, nikdo nic neví o existenci sadu. Žalobce uvedl, že předloží odborné zhodnocení aktuálního stavu, z kterého vyplyne skutečnost, že současná podoba předmětného pozemku je pouze důsledkem ne příliš intenzivní péče vlastníků za posledních cca 8 – 10 let. [10] V bodech XII. a XIII. žalobce namítal, že je nezbytné provést úvahy o proporcionalitě ochrany životního prostředí na straně jedné a ochrany vlastnického práva soukromých osob na straně druhé. Uvedl, že tvrzení o malém významu zásahu registrace do vlastnických práv žalobce je zjevně nepravdivé, neboť dojde k omezení zastavitelnosti části pozemku a k omezení užívání zelených ploch. Dále uvedl, že k hodnotám daného území přispěl sám žalobce, když nevyužil svého práva realizovat na pozemcích výstavbu, na rozdíl od jiných vlastníků pozemků v bezprostředním okolí. V tomto směru žalobce hovořil o „potrestání“ takového jednání vyhlášením VKP. Závěrem pak uvedl, že v průběhu řízení koupilo hl. m. Praha jeden menšinový spoluvlastnický podíl na předmětném pozemku, avšak neučinilo žádnou nabídku ostatním spoluvlastníkům; vybranému spoluvlastníkovi tak de facto poskytlo kompenzaci. [11] V žalobním bodu XIV. žalobce upozornil na právní vakuum a kusou právní úpravu vyhlašování VKP. Žalobce namítal neaktuálnost podkladů pro rozhodnutí, neboť ta je významným požadavkem i ze strany samotného žalovaného (srov. vnitřní předpis ZP28/2013). Tvrzení, že podklady se opatřují před zahájením řízení, považuje žalobce za zavádějící. K odkazu žalovaného na návrh Plánu péče o významný krajinný prvek „Kotlářka“ pak žalobce uvedl, že neví, o jaký dokument se jedná, ani nebyl o jeho přípravě a existenci informován. [12] Dále v bodu XV. žalobce namítal, že správní orgány nebraly v potaz, že cca 500 m od VKP Kotlářka se nachází Přírodní park Šárka – Lysolaje, který je vzhledem ke své velikosti daleko významnějším refugiem živočichů než pozemek parc. č. 3084. [13] V bodu XVI. žalobce namítal překážku litispendence, neboť o stejně vymezeném předmětu probíhalo řízení jiné, které bylo zahájeno dne 9. 11. 2012. Názor správních orgánů, že usnesení o zastavení řízení nabývá právní moci již poznamenáním do spisu, označil za nesprávný. Nové řízení o registraci VKP Kotlářka označil žalobce za exces, který měl za cíl anulovat všechny předchozí námitky účastníků, ale původní podklady, které svědčily záměru magistrátu, byly do nového řízení převzaty. Konstatoval, že původní řízení bylo zastaveno, protože odpadl jeho důvod, což se do zahájení nového řízení nemohlo změnit. [14] Žalobce v bodu XVII. dále namítal, že napadené rozhodnutí obsahuje nedostatečně formulovaný výrok, neboť žalovaný opomenul zamítnout odvolání. Absentuje tak polovina výroku napadeného rozhodnutí, což je dle žalobce podstatná vada. [15] V posledním žalobním bodu XVIII. žalobce namítal, že napadené