4 Afs 244/2017 — Nejvyšší správní soud

6 Af 9/2017- 78 - text  13 6 Af 9/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyní Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobce: XY a.s., IČO: se sídlem zastoupený společností GT Tax. a.s., IČO: 26420473 se sídlem Praha 6, Muchova 240/6 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Brno, Masarykova 427/31 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 12. 2016 č.j. 54913/16/5300-22441-701296 takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 8. 12. 2016 č.j. 54913/16/5300-22441-701296 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 19.456,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce společnosti GT Tax a.s. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno devět platebních výměrů vydaných 4. 5. 2015 Specializovaným finančním úřadem (dále též „správce daně“) na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období duben až prosinec 2014 (dále též „ platební výměry“). 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul skutkový stav, odvolací důvody a vymezil právní základ sporu. Uvedl, že za žalobce podal daňová přiznání k DPH za předmětná zdaňovací období pan B. (dále jen „pan B.“) poté, co bylo správci daně dne 24. 3. 2014 doručeno oznámení o ukončení zastupování. Správce daně tedy v souladu se zákonem označil podaná daňová přiznání k DPH za podaná neoprávněnou osobu. Jelikož žalobce ani na výzvy správce daně daňová přiznání k DPH za předmětná zdaňovací období nepředložil, nesplnil svoji povinnost sám daň přiznat (břemeno tvrzení) a toto tvrzení doložit (břemeno důkazní). Bez této součinnosti daňového subjektu a při absenci důkazních prostředků nebylo možno stanovit daň dokazováním, a správce daně byl proto oprávněn v souladu s ustanovením § 98 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) stanovit daň podle pomůcek jako jediný možný způsob stanovení daně za stávajících podmínek. 3. V rámci vypořádání odvolacích námitek žalovaný zejména konstatoval, že správce daně postupoval v souladu se zákonem, pokud akceptoval projev vůle pana B. o ukončení zastupování. Podáním oznámení o ukončení zastupování vznikly správci daně pochybnosti ohledně postoje pana B. k ukončení zastupování jeho osobou, jehož důvodem mělo být zjištění úpadku žalobce. Správce daně pak v úmyslu dosáhnout cíle správy daní způsobem co nejméně zatěžujícím osobu zúčastněnou na správě daní zvolil neformální kontakt s panem B. a sdělil mu, že rozhodnutím o zjištění úpadku a jmenováním insolvenčního správce nedochází k zániku zmocnění. Pan B. přesto od svého původního závěru neustoupil a zdůraznil, že se nejedná o výpověď plné moci. Sdělením ze dne 4. 4. 2014 pak správce daně pouze reagoval na oznámení pana B. a dal mu ještě jednu příležitost svůj záměr korigovat, a to tím, že stanovil lhůtu. Jelikož správci daně nebylo ze strany žalobce či pana B. sděleno, že pan B. bude v zastupování pokračovat, a vzhledem k tomu, že správce daně měl k dispozici podání o ukončení zastupování, nemohl než uzavřít, že pan B. žalobce nezastupuje. Žalovaný nepřisvědčil ani tvrzení žalobce, že mu byla sdělením správce daně uložena nějaká povinnost, neboť správce daně pouze stavěl najisto otázku existence či neexistence zmocnění a dal panu B. i žalobci možnost, aby závěr oznámený sdělením správce daně zvrátili. Tímto postupem v žádném případě nedošlo k omezení práva žalobce nechat se při správě daní zastupovat, když samotná vůle ukončit zastupování vzešla ze strany samotného pana B. a mlčky byla potvrzena i žalobcem. Žalobci navíc nic nebránilo v tom, aby panu B. udělil zmocnění nové. Sdělení správce daně tedy není rozhodnutím ve smyslu § 101 daňového řádu a z tohoto důvodu není nutné uvedený termín v rozsahu pěti dní v souladu s § 32 daňového řádu odůvodnit. K námitce, že plná moc nemůže zaniknout jiným než zákonem stanoveným způsobem, žalovaný konstatoval, že to byl právě pan B., kdo tvrdil, že plná moc zanikla ze zákona. Daňový řád nepředvídá situaci, kdy zmocněnec tvrdí, že jeho plná moc zanikla prostým způsobem bez ohledu na důvod, a proto správce daně reagoval tím, že nejvstřícnějším způsobem nastínil svůj názor na danou situaci. K zániku plné moci ze zákona nedošlo a nemohl ji zrušit ani správce daně, neboť není nadán pravomocí vztah zastupování ukončit. Takovouto pravomocí je nadán zmocněnec nebo zmocnitel, v daném případě pak zmocněnec takovou vůli projevil. 4. Žalovaný uvedl dále, že výzvy k odstranění vad byly správcem daně doručeny v souladu s § 42 daňového řádu do datové schránky žalobce, jelikož žalobce neměl zástupce, přičemž stanovené náhradní lhůty pro podání daňových přiznání marně uplynuly. Ani písemnost doručená dne 31. 7. 2014 pod č.j. 166788/14, v níž žalobce sděluje, že z jeho strany nedošlo k vypovězení či zrušení plné moci a že ani ze strany zmocněnce neobdržel výpověď či zrušení plné moci, nemůže změnit závěr správce daně, neboť neobsahuje udělení nové plné moci. 5. K námitce týkající se nesprávně vyhodnoceného skutkového stavu a nedůvodnosti vydání výzev žalovaný připomenul, že daňová přiznání byla podána neoprávněnou osobou, a proto byly v souladu se zákonem vydány výzvy k odstranění vad podání. Protože však vady nebyly odstraněny, stala se podání uplynutím stanovených lhůt neúčinnými a správce daně vydal výzvy k podání daňových přiznání zcela v souladu se zákonem. Vzhledem k potvrzenému závěru, že pan B. žalobce nezastupuje, byly výzvy k podání přiznání k DPH, jakož i úřední záznam obsahující výpočet DPH za předmětná zdaňovací období (dále též „Úřední záznam“) a sdělení správce daně o stanovení daně podle pomůcek doručeny v souladu se zákonem žalobci. Za nepravdivé žalovaný označil tvrzení žalobce, že vyjádření k Úřednímu záznamu bylo podáno k poštovní přepravě dne 22. 4. 2015, když bylo doručeno elektronicky dne 24. 4. 2015, přičemž lhůta stanovená pro vyjádření uplynula dne 22. 4. 2015. Žalobci proto nebylo možné přisvědčit, že lhůta byla zachována, navíc bylo vyjádření podáno panem B., který podle závěru žalovaného neměl u správce daně uloženou platnou plnou moc. Vyjádření žalobce nebylo správci daně doručeno vůbec. 6. Co se týká námitky přiměřenosti pomůcek použitých pro stanovení daně, žalovaný uvedl, že správce daně vycházel z poznatků o žalobci získaných při správě daní – z vyúčtování daně ze závislé činnosti, z daňových dokladů, resp. jejich soupisů získaných v rámci odpovědi na výzvy k poskytnutí informací od odběratelů i dodavatelů a z insolvenčního rejstříku, z něhož správce daně získal přehled o dodavatelích a odběratelích žalobce, rozvahu k 30. 9. 2013 s uvedením stavu zásob i reorganizační plán na snížení nákladů. Žalovaný nepřisvědčil námitce, že nebyla zohledněna fáze reorganizace, neboť tuto fázi přesně a dobře vystihují právě daňové doklady vystavené samotným žalobcem a faktury od dodavatelů, odrážející změnu v dodávkách energií, vody, plynu a snížení uskutečněných plnění v návaznosti na postupné ukončení činnosti v jednotlivých provozovnách žalobce a snižování počtu zaměstnanců. 7. Žalobce v žalobě namítl, že žalovaný i správce daně postupovali v rozporu s právními předpisy, jakož i skutkovým stavem, když dospěli k závěru, že byly naplněny zákonné předpoklady pro stanovení daně podle pomůcek. Již v odvolání žalobce namítal, že způsob, jakým dle tvrzení správce daně zastupování zaniklo, nelze opřít o žádné zákonné ustanovení, resp. že správce daně zcela mimo rámec jakéhokoli zákonného ustanovení nadefinoval nový způsob zániku zastupování, čímž výrazně překročil své pravomoci, a porušil tak nejen zásadu zákonnosti, ale i ústavněprávní principy. Zmocnění nemůže zaniknout jiným než zákonem stanoveným způsobem. K žádnému ze zákonem stanovených způsobů zániku zastupování ke dni podání daňových přiznání k DPH za zdaňovací období duben až prosinec 2014 nedošlo. V kompetenci správce daně není stanovit, že zastupování může zaniknout jiným než zákonem stanoveným způsobem. Správce daně tedy pochybil, pokud tvrdil, že předmětná daňová přiznání byla podána neoprávněnou osobou a v důsledku toho jsou nezákonné i jím následně vydané výzvy k odstranění vad podaných daňových přiznání. Z komunikace pana B. se správcem daně jednoznačně plyne, že vůlí pana B. nebylo zastupování žalobce před správcem daně ukončit. Nadto taková vůle nebyla ze strany pana B. jako zplnomocněného zástupce žalobce vůbec projevena, naopak pan B. vždy výslovně konstatoval, že se nejedná o vypovězení plné moci, ale že dle jeho názoru došlo k zániku plné moci ze zákona, tj. zcela nezávisle na jeho vůli. Žalovaný pak navzdory svému tvrzení, že pan B. jednoznačně projevil vůli o ukončení zastupování, v napadeném rozhodnutí konstatoval, že sprá