1 As 78/2014 — Nejvyšší správní soud

8 A 40/2017- 52 - text  16 8 A 40/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D., a Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: Imex Group, s.r.o., IČO: 25829050 sídlem Milíčova 1343/16, Ostrava – Moravská Ostrava zastoupená advokátem JUDr. Radkem Ondrušem sídlem Těsnohlídkova 9, Brno proti žalovaný: Ministerstvo zahraničních věcí sídlem Loretánské nám. 5, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra zahraničních věcí ze dne 9.12.2016, č.j. 124300/2016-TO takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení, jeho předcházející průběh a obsah žaloby 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí ministra zahraničních věcí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl (počtvrté) zamítnut rozklad žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 19.2.2007 č.j. 100000/20-2007 (dále též jen „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“). Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla odmítnuta žádost žalobkyně o poskytnutí informací obsahující: seznam všech skupin vojenského materiálu (SVM) konkretizovaných na jednotlivé konkrétní komodity, jejichž dovozu či vývozu do konkrétních zemí brání relevantní denial (SVM, kterou nelze do konkrétní země dovážet či vyvážet); seznam všech obchodních společností, u nichž uzavření obchodu s konkrétní skupinou vojenského materiálu brání relevantní denial (obchodník, se kterým nelze obchodovat vůbec či s konkrétním SVM); seznam zemí, u nichž obchodu s konkrétní skupinou vojenského materiálu brání relevantní denial (země, do které nelze dovážet či vyvážet konkrétní SVM). 2. Žalobkyně předně konstatovala, že všechna rozhodnutí ministra zahraničních věcí, která napadenému rozhodnutí předcházela, byla zrušena Městským soudem v Praze (poprvé v roce 2009 rozsudkem č.j. 6 Ca 110/2007-60, podruhé v roce 2014 rozsudkem č.j. 5 A 9/2010-47, potřetí v roce 2016 rozsudkem ze dne 10.11.2016 č.j. 11 A 143/2014-37). Napadené rozhodnutí, včetně rozhodnutí, které mu předcházelo, je podle žalobkyně ze stále stejných důvodů v rozporu se zákonem. Správní řízení v dané věci rovněž trpí závažnými formálními vadami, které jednotlivě i ve svém celku způsobují nezákonnost rozhodnutí. 3. Žalobkyně namítla, že byla krácena ve svých právech na řádné poučení a současně jí bylo upřeno právo na spravedlivý proces spočívající v možnosti účastnit se řízení. Výklad konkrétních zákonných ustanovení jak zákona č. 412/2005 Sb., tak i správního řádu správním úřadem v rámci správního uvážení v níže uvedených souvislostech zásadně překračuje meze správního uvážení. Podle žalobkyně je napadené rozhodnutí flagrantním projevem neúcty žalovaného k soudu, neboť je fakticky obsahově identické s předchozími, soudem zrušenými rozhodnutími. Z postupu žalovaného je zřejmé, že rozhodnutí soudu neuznává a jeho právním názorem se odmítá řídit, což ostatně sám v závěru v bodu 34 napadeného rozhodnutí výslovně uvádí. 4. Rozhodnutí žalovaného předcházející napadenému rozhodnutí byla soudem zrušena pro nepřezkoumatelnost spočívající zejména v tom, že odůvodnění zrušeného rozhodnutí žalovaného se dostatečným a přezkoumatelným způsobem nevypořádalo se všemi námitkami účastníka řízení (žalobkyně). Podle žalobkyně však soudem vytýkané vady nebyly napadeným rozhodnutím odstraněny. Žalovaný se opět nezaměřil na důvody, pro které si myslí, že nemůže žalobkyni požadované informace poskytnout, tedy na to, že se jedná o utajované informace, které nelze poskytnout postupem dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v relevantním znění (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), kdy stále jen opakovaně uvádí, že v daném případě se jedná o utajované informace a rozvádí, proč jsou tyto informace utajované, což již nyní žalobkyně nerozporuje. 5. Jak již žalobkyně uvedla dříve, žalovaný napadené rozhodnutí opírá o „Kodex chování EU při vývozu zbraní“, jež má být společným postojem Rady EU. V závorce pak uvádí číslo 2008/944/SZBP ze dne 8.12.2008, které má být údajně pro ČR závazným dokumentem. Ze systematiky spisové služby žalovaného lze dovozovat, že uvedené číslo není číslem daného dokumentu, nýbrž číslem evidence písemností žalovaného. Není tedy zřejmé, jaký dokument má žalovaný na mysli a zejména jaká je jeho závaznost pro právní řád České republiky. 6. Dle ust. § 2 odst. 1 správního řádu je správní úřad v řízení vázán toliko obecně závaznými právními předpisy, mezi které jsou mezinárodní smlouvy řazeny jen tehdy, pokud jsou součástí českého právního řádu. Z norem EU jsou při ČR závazné pouze směrnice a nařízení EU či EHS, jež mají v rámci EU normativní charakter. Takový charakter však „Kodex chování EU při vývozu zbraní“ zjevně nemá, neboť se pravděpodobně nejedná o nařízení či směrnici EU, nýbrž o nenormativní pravidlo chování, jež nemá povahu obecně závazného právního předpisu. Stejně jako v případě předchozího zrušeného správního rozhodnutí žalovaného, ani v případě tohoto rozhodnutí žalovaný neuvádí žádné číslo či jiný identifikační údaj umožňující dohledat daný dokument v seznamu normativních aktů EU a odůvodnění napadeného rozhodnutí je opět zcela nepřezkoumatelné pro obecnost závěrů založených na prosté negaci tvrzení žalobkyně. Žalovaný na jiném místě odůvodnění uvádí, že předmětný Kodex je společným postojem Rady EU, aniž by pro oporu tohoto svého tvrzení provedl jediný důkaz. 7. Není-li citovaný Kodex obecně závazným právním předpisem dle ust. § 2 odst. 1 s.ř., který se v řízení jako důkaz neprovádí, pak se musí jednat o listinu ve smyslu ust. § 53 s.ř. Důkaz takovou listinou však nebyl v daném řízení proveden, neboť žalovaný zde nevedl ústní jednání ani v řízení mimo ústní jednání postupem dle ust. § 53 odst. 6 ve spojení s § 51 odst. 2 s.ř. žádný důkaz listinou neprováděl. Odvolává-li se žalovaný na listiny, jež nebyly v řízení zákonným způsobem provedeny, jedná se o důkaz nezákonný, k němuž nelze v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř. přihlédnout. Tvrzení žalobkyně o tom, že daný Kodex není závazný, svědčí ostatně i praxe samotného žalovaného, který sám v rozporu s tímto Kodexem nerespektuje nejen denialy cizí, ale i denialy, jež sám vydal. Vzhledem k tomu, že se dle tvrzení žalovaného jedná o utajované informace, nemůže žalobkyně v tomto případě předložit důkazy vlastních skutkových tvrzení v rámci této žaloby, neboť nemá oprávnění k tvorbě písemností obsahujících utajované informace. Přehled vlastních denialů žalovaného, které on sám nerespektuje, je žalobkyně připravena předložit v rámci řízení před soudem. 8. Žalobkyně zdůraznila, že nežádá o poskytnutí informace o konkrétních denialech, tedy o obsahu rozhodnutí příslušného orgánu jiného členského státu EU, nýbrž o poskytnutí informací z těchto denialů vycházejících, jež jsou v každém konkrétním řízení přístupné pro jeho účastníky, tedy zejména skupiny vojenského materiálu, země konečného určení, popř. obchodních společností. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí již nevyplývá, že žalovaný má za to, že žalobkyně požaduje zveřejnění konkrétních denialů, žalovaný však nově uvádí, že i takto separované obecné informace jsou informacemi obsahujícími utajované informace, které poskytnout postupem dle zákona o svobodném přístupu k informacím nelze. Žalobkyně přitom svoji žádost o informaci od počátku záměrně formulovala tak, aby z poskytnutých informací nebylo možno ztotožnit jak účastníky předmětných řízení, tak předmět rozhodnutí ve věcech, kde byl denial vydán. Tímto pozbývá relevance i námitka žalovaného, že by poskytnuté informace mohly poškodit zájmy jiných členských států EU, které konkrétní podkladové denialy vydaly. 9. Dle ust. § 7 zákona o svobodném přístupu k informacím lze požadovanou informaci, jež je informací utajovanou, odmítnout poskytnout jen při současném splnění těchto podmínek: a) jedná se o informaci, která je jako utajovaná informace označena v souladu s právními předpisy, b) k této informaci nemá žadatel oprávněný přístup. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí vypořádal s první podmínkou, tedy dovodil, proč jsou požadované informace dle jeho názoru utajovanou informací. Žalovaný však v dané souvislosti uvedl, že není splněna zejména druhá podmínka ust. § 7 zákona o svobodném přístupu k informacím, a sice že žalobkyně není oprávněna se s uvedenými informacemi seznamovat. K tomu žalobkyně uvedla, že její jednatelé, tedy statutární orgány žalobkyně, jsou dle zákona č. 38/1994 Sb., držiteli osvědčení fyzické osoby pro seznamování se s utajovanými informacemi pro stupeň utajení důvěrné, zástupce žalobkyně je pak po poučení žalovaným oprávněn se seznamovat s utajovanými informacemi pro stupeň utajení vyhrazené, tedy v případě obou je dáno jejich oprávnění seznamovat se s utajovanými informacemi, k nimž je žádán přístup. 10. Uvedené oprávnění žalobkyně využívá vždy, když se v řízeních o vydá