6 As 43/2017 — Nejvyšší správní soud

8 A 81/2017- 34 - text  13 8 A 81/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D., a Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobce: Oživení, o.s., IČO: 67365353 sídlem Muchova 232/13, Praha 6 - Dejvice zastoupený advokátem Mgr. Pavlem Černohousem sídlem Lublaňská 398/18, Praha 2 - Vinohrady proti žalovaná: Nemocnice Na Homolce, IČO: 00023884 sídlem Roentgenova 37/2, Praha 5 zastoupená advokátem JUDr. Jaromírem Bláhou sídlem Prvního pluku 7/206, Praha 8 za účasti: B.Braun Avitum s.r.o. sídlem V Parku 2335/20, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí ředitele Nemocnice Na Homolce ze dne 23.2.2017 o stížnosti žalobce na postup při vyřizování žádosti o informace takto: I. Žalovaná je povinna ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku rozhodnout o žádosti žalobce ze dne 2. 2. 2017 o informace, a to v části, ve které žalobci nebyly požadované informace dosud poskytnuty. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 456 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce advokáta Mgr. Pavla Černohouse. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobci se vrací přeplatek na zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč. Soudní poplatek v uvedené výši bude žalobci vrácen z účtu Městského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce advokáta Mgr. Pavla Černohouse. Odůvodnění: I. Předmět řízení, jeho předcházející průběh a obsah žaloby 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal toho, aby soud zrušil rozhodnutí ředitele žalované ze dne 23.2.2017 (dále též jen „napadené rozhodnutí“) a zároveň žalované uložil povinnost „poskytnout veškeré kopie smluv včetně veškerých dodatků, které uzavřel žalovaný se společností B.Braun Avitum s.r.o., IČO: 61856827, sídlem v Parku 2335/20, Praha 4, PSČ: 148 00 v souvislosti s provozem dialyzačního střediska, a to bez anonymizace jakýchkoli údajů“. 2. Žalobce podal dne 2. 2. 2017 žalované jakožto povinnému subjektu ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“ nebo „zákon“) žádost, ve které požadoval následující informace: Smlouvu/smlouvy včetně veškerých dodatků, které uzavřela žalovaná se společností B.Braun Avitum s.r.o., IČO: 61856827, sídlem v Parku 2335/20, Praha 4, PSČ: 148 00 v souvislosti s provozem dialyzačního střediska 3. Dne 7. 2. 2017 žalovaná žádosti částečně vyhověla a žalobci poskytla kopie těchto dokumentů: a) Smlouvu o spolupráci uzavřenou mezi žalovanou a společností B.Braun Avitum s.r.o., dne 17.7.2007, včetně dodatku č. 1 ke smlouvě ze dne 22.8.2007, ve kterém byl anonymizován údaj o poskytnutí slevy v čl. I písm. A) odst. 3 a dále údaj o výši měsíčního nájemného v čl. I písm. C) odst. 5; b) Smlouvu o nájmu nebytových prostor č. 496/2007 uzavřenou mezi žalovanou a společností B.Braun Avitum s.r.o., dne 17.7.2007 včetně k této smlouvě uzavřených dodatků č. 1 až č. 4, s anonymizací veškerých finančních údajů, zejména údaje o výši nájemného, výši smluvní pokuty, výši investice společnosti B. Braun Avitum s.r.o., do vybavení movitými věcmi a paušální náhrady za služby spojené s užíváním nebytového prostoru. 4. Žalovaná v odpovědi žalobci ze dne 7.2.2017 sdělila, že požadované smlouvy včetně jejich dodatků poskytuje, aniž by však jakkoli odůvodnila anonymizaci shora uvedených informací. Podle žalobce tedy žalovaná poskytla požadované informace pouze částečně, aniž bylo o zbytku žádosti vydáno rozhodnutí o odmítnutí. 5. Žalobce podal dne 20.2.2017 stížnost na postup žalované podle § 16a odst. 1 písm. c) zákona o svobodném přístupu k informacím, o níž bylo vydáno napadené rozhodnutí. 6. Žalobce v žalobě uvedl, že napadené rozhodnutí považuje za nezákonné. Má za to, že pokud žalovaná žádosti nevyhověla z důvodu ochrany obchodního tajemství, musela by v odůvodnění uvést, kdo vykonává právo k obchodnímu tajemství (viz § 15 zákona o svobodném přístupu k informacím), což neučinila. K tomu žalobce poukázal na ustálenou soudní praxi vztahující se k výkladu pojmu obchodní tajemství, např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16.5.2007, sp. zn. 1272/2007, nebo rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25.5.2000, sp. zn. 31 Ca 189/2000, z něhož citoval: “Obchodní tajemství je pojmově vymezeno v § 17 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Aby se jednalo o obchodní tajemství, je nutno, aby byly naplněny všechny znaky zákonem stanovené, tj. musí se jednat o skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají alespoň potenciální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel musí utajení odpovídajícím způsobem zajišťovat. Má-li se jednat o obchodní tajemství, musí nést všechny uvedené pojmové znaky. Ochrana obchodního tajemství přitom nevzniká evidencí nebo zápisem, ani uvedením této okolnosti např. do smlouvy o dílo, ale vzniká okamžikem naplnění všech pojmových znaků obchodního tajemství. (…) Lze tedy shrnout, že obchodní tajemství, jako předmět práv náležejících k podniku, je kategorií objektivní, a že se proto o ní nestačí "jen dohodnout", jako tomu mělo být v daném případě.“ 7. Žalobce uvedl, že stejné pojetí obchodního tajemství bylo rovněž převzato do § 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Obchodní tajemství je tedy kategorií objektivní, kdy nutným předpokladem k jeho existenci je naplnění všech zákonem stanovených znaků. Musí jít kumulativně o informace konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné, které souvisejí se závodem a jejichž utajení vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem. 8. Pokud žalovaná uvedla, že by finanční údaje měly být předmětem obchodního tajemství, žalobce namítl, že tomu tak být nemůže, neboť z povahy věci je kupříkladu údaj o výši nájemného nejpodstatnější náležitostí dotčené nájemní smlouvy a z povahy věci primární informací, o jejíž poskytnutí žádal. Žalobce na podporu svého tvrzení poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9.12.2004, sp. zn. 7 A 118/2002, z něhož rovněž citoval. 9. Žalobce závěrem zdůraznil, že zákon o svobodném přístupu k informacím provádí čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), zejména pak čl. 17 odst. 4 a 5 Listiny. Listinou zaručené právo na informace lze omezit pouze zákonem, a to pouze za předpokladu, že takové opatření je v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Je neakceptovatelné, a to i dle názoru Nejvyššího správního soudu vysloveného např. v rozsudku ze dne 7.5.2008, č.j. 1 As 17/2008-67, aby docházelo ze strany povinných subjektů k účelovému zužování obsahu ústavně zaručených práv. II. Vyjádření žalované 10. Žalovaná navrhla, aby byla žaloba odmítnuta, resp. zamítnuta. Ve vyjádření k žalobě uvedla, že procesní úkon, jehož zrušení se žalobce domáhá, není rozhodnutím ve smyslu § 65 s.ř.s. Podstatou napadeného rozhodnutí je potvrzení postupu povinného subjektu ve smyslu § 16a odst. 6 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím, na nějž se však podle § 20 odst. 4 téhož zákona nevztahuje správní řád (v řízení o stížnosti se správní řád použije pouze pro počítání lhůt, doručování a náklady řízení), a tudíž se z povahy věci nejedná o úkon správního orgánu ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s. (nehledě na to, že žalovaná není ani správním orgánem ve smyslu správního řádu a při její činnosti se správní řád zásadně neuplatní). K tomu žalovaná poukázala na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21.9.2010, č.j. 2 As 34/2008-90. 11. Žalovaná je nicméně přesvědčena, že příslušné údaje, které byly při poskytnutí požadovaných informací anonymizovány, skutečně představují relevantní obchodní tajemství smluvního partnera žalované a zároveň zde není namístě aplikovat výjimku podle § 9 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím. Obchodní tajemství je aktuálně definováno v § 504 občanského zákoníku, přičemž toto vymezení navazuje na dřívější definici (platnou do 31. prosince 2013) podle ustanovení § 17 obchodního zákona. Žalovaná má za to, že s ohledem na datum vydání napadeného rozhodnutí, resp. datum podání příslušné žádosti o poskytnutí informací, je namístě posuzovat otázku obchodního tajemství podle právní úpravy obsažené v občanském zákoníku (ustanovení § 504 o.z. není dle názoru žalované dotčeno přechodnými ustanoveními tohoto zákoníku a je plně aplikovatelné již od 1. ledna 2014 bez ohledu na to, zda se v konkrétním případě vztahuje ke smlouvě uzavřené před tímto datem), nicméně v posuzovaném případě je toto rozlišení celkem podružné, neboť definice obchodního tajemství podle obou citovaných právních předpisů je v podstatných ohled