10 As 59/2014 — Nejvyšší správní soud

8 A 95/2017- 135 - text 18 8 A 95/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce proti žalovanému za účasti M. V. Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 01 Praha 1 zastoupený JUDr. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 287/18, 120 00 Praha 2 Safety Real, fond SICAV, a.s., se sídlem Křižíkova 213/44, 186 00 Praha 8 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 5. 2017, č. j. MHMP 707142/2017, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 5. 2017, č. j. MHMP 707142/2017 se ruší. II. Žalovanému se ukládá, aby do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku poskytl žalobci informaci, kdo je konečným vlastníkem (tedy držitelem akcií) společnosti Safety Real, fond SICAV, a.s. (IČ 24799751, se sídlem Křižíkova 213/44, 186 00 Praha 8), podle sdělení, která byla žalovanému poskytnuta v souvislosti s plněním usnesení zastupitelstva hlavního města Prahy ze dne 31. 3. 2016 č. 15/10. Žalovanému se ukládá uvedené informace poskytnout ve struktuře: jméno, příjmení, rok narození a obec trvalého pobytu. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Dne 4. 10. 2016 podal žalobce u žalovaného žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“ nebo „zákon“), ve které požadoval informaci o tom, kdo je skutečným vlastníkem společnosti Safety Real, investiční fond, IČ 24799751, který je dle výpisu z OR 100% vlastníkem společnosti Bohemians Real, a.s., IČ 25110543 – vlastník stadionu Ďolíček, který má hlavní město Praha od této společnosti koupit. Žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 11. 2016, č. j. MHMP 2046734/2016, (dále jen „první rozhodnutí žalovaného“) tuto žádost podle § 15 odst. 1 informačního zákona odmítl, a to z důvodů podle § 11 odst. 2 písm. a) a § 9 odst. 1 informačního zákona. Ve strohém odůvodnění uvedl, že spol. BOHEMIANS REAL, a.s. výslovně odmítla poskytnutí požadované informace žalobci, její souhlas je vzhledem k tomu, že se jedná o informaci vzniklou bez použití veřejných prostředků, která byla předána osobou, jíž takovou povinnost zákon neukládá, nutnou podmínkou k tomu, aby informace mohla být poskytnuta. Důvod odmítnutí žádosti podle § 9 odst. 1 (ochrana obchodního tajemství) byl poté odůvodněn toliko prohlášením spol. BOHEMIANS REAL, a.s., že uvedenou informaci považuje za své obchodní tajemství. 2. Žalobce toto rozhodnutí napadl odvoláním, kterému Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 16. 1. 2017, č. j. MV-117686-15/ODK-2016, (dále jen „první zrušující rozhodnutí“) vyhovělo a první rozhodnutí žalovaného zrušilo. V odůvodnění Ministerstvo vnitra uvedlo následující: je pravda, že zde není žádný zákon, „který by ukládal osobě, jež hodlá prodat či prodává nemovitost hl. městu Praze, v rámci takové kontraktace, včetně přípravných fází, sdělit hl. městu Praze informaci o tom, kdo je konečným vlastníkem kupované nemovitosti.“ Současně Ministerstvo vnitra uvedlo, že usnesení zastupitelstva hlavního města Prahy (dále jen „ZHMP“) ze dne 31. 3. 2016, č. 15/10, které zveřejněním takové informace podmínilo uzavření smluv vedoucích ke koupi nemovitosti, není povinnost stanovená zákonem. Podle Ministerstva vnitra tak skutečně byla dána první a druhá podmínka pro aplikaci § 11 odst. 2 písm. a) informačního zákona (informace vzniklá bez použití veřejných prostředků, která byla předána osobou, jíž takovou povinnost zákon neukládá). Dále se zabýval tím, zda byla naplněna podmínka třetí, tedy že osoba, která povinnému subjektu požadovanou informaci předala, nevyslovila s jejím poskytnutím souhlas. Ministerstvo vnitra s odkazem na usnesení ZHMP č. 15/10 a na judikaturu správních soudů v obdobných věcech (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2014, č. j. 10 As 59/2014-41) opírající se o zásadu transparentnosti dovodilo, že souhlas k poskytnutí požadované informace byl dán konkludentně, neboť společnosti BOHEMIANS REAL, a.s., žalovaný v rámci kontraktace stanovil formou usnesení ZHMP podmínku požadující zveřejnit informaci o konečném vlastníkovi kupovaných nemovitostí. Tím, že uvedená společnost informaci o konečném vlastníkovi žalovanému poskytla, přistoupila na podmínky usnesení ZHMP č. 15/10, a dala tak konkludentně souhlas k jejich zveřejnění. Důvod odmítnutí žádosti podle § 9 odst. 1 zákona pak Ministerstvo vnitra odmítlo s tím, že požadovaná informace není konkurenčně významná a ocenitelná skutečnost (není tedy naplněna jedna z podmínek podle § 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Dále Ministerstvo vnitra žalovanému vytklo, že jako s dotčenými osobami nejednal rovněž s konečnými vlastníky; jako možný důvod pro odmítnutí žádosti o informace rovněž nastínil ochranu soukromí (osobních údajů) konečných vlastníků, za tímto účelem uložil žalovanému, aby provedl test proporcionality. 3. Žalovaný následně ve věci rozhodl znovu (věc formálně posoudil jako novou žádost o informace, neboť nesprávně vyhodnotil podání žalobce datované k 24. 1. 2017, což později konstatovalo Ministerstvo vnitra). Rozhodnutím ze dne 6. 3. 2017, č. j. MHMP 336496/2017, (dále jen „druhé rozhodnutí žalovaného“) žádost o informace opět odmítl z důvodů podle § 11 odst. 2 písm. a) a podle § 9 odst. 1 informačního zákona. Odůvodnění bylo opět velmi strohé (v rozsahu cca půlstránky), žalovaný v něm nově odkázal na usnesení ZHMP ze dne 26. 1. 2017 č. 23/19 (a důvodovou zprávu k němu), kterým byl schválen návrh smlouvy o smlouvě budoucí na nájem nemovitostí týkajících se fotbalového stadionu Ďolíček; toto usnesení mělo podmínku zveřejnění konečného vlastníka považovat za splněnou tím, že byla poskytnuta důvěrně pouze ve vztahu k městu (nikoliv zveřejněno obecně). 4. Žalobce toto rozhodnutí opět napadl odvoláním, kterému Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 12. 4. 2017, č. j. MV-117686-23/ODK-2016, (dále jen „druhé zrušující rozhodnutí“) opětovně vyhovělo. Svůj závěr odůvodnilo následovně: druhé rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné, neboť neodůvodňuje, proč interpretuje podmínku „zveřejnění konečného vlastníka všech kupovaných nemovitostí“ obsaženou v usnesení č. 15/10 tak, že zveřejněním se myslí pouhé předání informace žalovanému a umožnění členům zastupitelstva seznámit se s ní při zachování důvěrnosti. Uložil proto žalovanému tuto okolnost v novém rozhodnutí objasnit. Ministerstvo vnitra rovněž žalovanému uložilo, aby objasnil, proč usnesení ZHMP č. 23/19, resp. jeho důvodovou zprávu interpretuje tak, že na jejím základě odpadla podmínka pro koupi v podobě zveřejnění skutečného vlastníka (tento závěr Ministerstvo vnitra označilo za „sporný“). Současně ale uvedlo, že „ze skutečnost, že smlouva byla uzavřena nelze pro účel tohoto řízení dovozovat, že ZHMP změnilo svou vůli podmínit její uzavření zveřejněním konečného vlastníka, anebo že tuto podmínku interpretovalo uvedeným způsobem.“ Ministerstvo vnitra rovněž žalovanému konstatovalo, že „[d]ále je třeba, aby v případě, že smlouva o koupi nemovitostí podle usnesení ZHMP č. 15/10 ze dne 31. 3. 2016, byla uzavřena, povinný subjekt vyjasnil, zda a jak by taková okolnost měla dopad na podmínku zveřejnění konečného vlastníka nemovitostí ve vztahu k uplatnění některého ze zákonných důvodů odmítnutí žádosti o informace.“ Dále žalovanému vytklo, že nadále nejednal jako s dotčenými osobami se skutečnými (konečnými) vlastníky. Závěrem Ministerstvo vnitra žalobce upozornilo, že v případě, že by žalovaný opět rozhodl v rozporu s právním názorem odvolacího orgánu, může podat přímo proti jeho rozhodnutí žalobu ke správnímu soudu (odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2016, č. j. 3 As 278/2015-44). 5. Žalovaný následně o věci rozhodl znovu. Svým rozhodnutím ze dne 3. 5. 2017, č. j. MHMP 707142/2017, (dále jen „napadené rozhodnutí“) žádost o informace opět odmítl s odkazem na § 11 odst. 2 písm. a) a podle § 9 odst. 1 informačního zákona. V odůvodnění přitom nijak nereagoval na předchozí zrušující rozhodnutí Ministerstva vnitra a opět jen velmi stroze uvedl, že z nařízení ředitele Magistrátu hlavního města Prahy č. 6/2017 vyplývá ve vztahu k vyřizování žádosti o informace povinnost respektovat procesní práva dotčených osob. Na základě tohoto nařízení se žalovaný obrátil na spol. Safety Real, investiční fond s proměnným základním kapitálem, a.s., s dotazem, zda souhlasí s poskytnutím požadovaných informací.; dne 3. 5. 2017 obdržel žalovaný negativní stanovisko. 6. Žalobce se s tímto rozhodnutím neztotožnil a dne 24. 5. 2017 ho u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) napadl žalobou podle § 65 s. ř. s. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a průběh projednání 7. Žalobce v žalobě uvádí, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí rezignoval na řádné vyložení podmínek pro aplikaci § 11 odst. 2 písm. a) informačníh