7 Afs 14/2011 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 26/2016- 45 - text 12 8 Ad 26/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce proti žalovanému A-Z power CZ s.r.o., se sídlem Husinecká 903/10, 130 00 Praha 3 zastoupený JUDr. Miroslavem Bartoněm, advokátem se sídlem Záhřebská 577/33, 120 00 Praha 2 Státní úřad inspekce práce se sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2016, č. j. 5374/1.30/16-3 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2016, č. j. 5374/1.30/16-3 a rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj ze dne 27. 5. 2016, č. j. 12519/10.30/15-8, s e r u š í a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 11.228,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Miroslava Bartoně. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Oblastní inspektorát práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj (dále jen „oblastní inspektorát“) provedl ve dnech 14. 5. 2014 až 11. 7. 2014 u žalobce kontrolu na úseku ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek a na úseku zaměstnanosti. Na základě této kontroly zahájil s žalobcem dne 22. 6. 2015 správní řízení o správních deliktech, kterých se měl žalobce na úseku zaměstnanosti dopustit. 2. Dne 27. 5. 2016 potom oblastní inspektorát vydal rozhodnutí, č. j. 12519/10.30/15-8 (sp. zn. S10-2015-242), kterým žalobce uznal vinným ze spáchání dvou správních deliktů (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Zaprvé (výrok I.) ze spáchání správního deliktu podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, kterého se měl dopustit tím, že na pracovištích spol. TOPOS PREFA TOVAČOV, s. r. o. (dále jen „TOPOS PREFA“), nejméně v době od 20. 11. 2013 do 12. 12. 2013 a od 13. 3. 2014 do 14. 5. 2014 umožnil p. V. K. (st. přísl. Bulharsko) výkon závislé práce – spočívající v uklízení a čištění podložek –mimo pracovněprávní vztah, tedy výkon nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bod 1 zákona o zaměstnanosti. Pan K. měl s žalobcem uzavřenu smlouvu o dílo (odvedená práce byla hrazena prostřednictvím faktur), žalobce jej následně vyslal vykonávat práci na pracoviště spol. TOPOS PREFA, se kterou měl uzavřené smlouvy. Oblastní inspektorát zhodnotil povahu práce, kterou p. K. pro žalobce vykonával, a shledal u ní všechny znaky závislé práce. 3. Zadruhé (výrok II.) uznal žalobce vinným ze spáchání správního deliktu podle § 140 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti, kterého se měl dopustit tím, že své zaměstnance (všichni bulharské st. příslušnosti), p. T. B. (nejméně v době od 13. 3. 2014 do 14. 5. 2014), p. P. M. (nejméně v době od 18. 4. 2014 do 14. 5. 2014), A. U. (nejméně v době od 18. 4. 2014 do 14. 5. 2014), R. B. I. (nejméně v době od 15. 4. 2014 do 14. 5. 2014) a p. M. K.(nejméně v době od 1. 12. 2013 do 14. 5. 2014) přidělil k výkonu závislé práce u spol. TOPOS PREFA, a to aniž by byl držitelem příslušného povolení k zprostředkování zaměstnání (§ 14 odst. 3 písm. b) zákona o zaměstnanosti). Podle oblastního inspektorátu tedy žalobce nelegálně vykonával činnost agentury práce, přičemž se toto své jednání snažil maskovat uzavření rámcových smluv o provedení výkonů (uzavřených se spol. TOPOS PREFA). 4. Za tyto správní delikty uložil oblastní inspektorát žalobci podle § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti (ve znění účinném do 30. 9. 2015) pokutu ve výši 150 000 Kč (výrok III.), současně mu uložil uhradit paušální částku nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč (výrok IV.). 5. Žalobce své jednání za protizákonné nepovažoval, a proto se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal. Žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 9. 2016, č. j. 5374/1.30/16-3 (sp. zn. S10-2015-242), odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 6. Žalobce následně dne 23. 11. 2016 rozhodnutí žalovaného napadl u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobou podle § 65 s. ř. s. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 7. Žalobce na prvním místě namítá, že nemohl být uznán vinným ze spáchání uvedených správních deliktů, neboť jeho odpovědnost za ně zanikla podle § 141 odst. 3 zákona o zaměstnanosti (znění účinné do 30. 6. 2017) ještě před zahájením správního řízení. Oblastní inspektorát zahájil kontrolu žalobce dne 14. 5. 2014, kontrola poté (podle protokolu o kontrole) probíhala dále ve dnech 15. 5., 23. 5., 29. 5., 2. 6., 27. 6., 7. 7., 9. 7. a 11. 7. 2014, kdy byla ukončena. Podle žalobce ale již nejpozději dne 10. 6. 2014 oblastní inspektorát shromáždil dostatečné množství poznatků a podkladů pro zahájení správního řízení, tedy se dozvěděl o (údajném) spáchání správního deliktu. Právě nejpozději od tohoto data má být tudíž počítána jednoroční lhůta, ve které je možné zahájit správní řízení (stanovená v § 141 odst. 3). Oblastní inspektorát ale správní řízení zahájil až oznámením ze dne 22. 6. 2015, tedy po uplynutí této lhůty. Žalobce v této souvislosti upozorňuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2012, č. j. 7 Afs 14/2011-115, které vyjasnilo výklad spojení „kdy se správní orgán dozvěděl“. 8. Dále ve vztahu k prvnímu správnímu deliktu zpochybňuje relevantnost některých skutkových zjištění. Pan K. podle žalobce nemluví česky, a proto dobře neporozuměl otázce, kterou mu kontrolor kladl. Jeho odpověď, že pro nikoho jiného nepracuje, se měla vztahovat pouze k pracovišti v Tovačově, ve skutečnosti ale pro jiné subjekty pracuje; p. K. nebyl poučen o svých právech. Dále žalobce rozebírá, zda činnost vykonávaná p. K. naplňovala znaky závislé práce (viz § 2 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce); podle něj v daném případě nebylo prokázáno naplnění ani jednoho z těchto znaků. Žalobce se vyjadřuje k těmto znakům: 1) výkon práce jménem zaměstnavatele (mezi ním a p. K. byl obchodně-právní vztah), 2) pravidelné a stejné odměny (oblastní inspektorát se tímto znakem zabýval nedostatečně, spokojil se s uvedením několika faktur vystavených žalobcem p. K.), 3) práce pro jednoho zaměstnavatele a zákaz výkonu pro jiného (žalobce nemá možnost prokázat pro koho dalšího p. K. pracoval; oblastní inspektorát se spokojil se zmatečným vyjádřením p. K.; příjmy p. K. násobně převyšují částky fakturované žalobci; příjmy od žalobce by nebyly dostatečné pro účely povolení k pobytu, které p. K. má), 4) pracovní nástroje zaměstnavatele (oblastní inspektorát se nezabýval tím, v čím vlastnictví jsou pracovní nástroje), 5) stanovená pracovní doba (p. K. neměl stanovenu pracovní dobu, čas výkonu práce si zřejmě sám domluvil), 6) odpovědnost za práci (oblastní inspektorát se nezabýval tím, zda žalobce zprostil p. K. odpovědnosti za práci), 7) vztah nadřízenosti a podřízenosti (žalobce neuděloval p. K. žádné další pokyny nad rámec; pokud na pracovišti nějaké pokyny dostával, jednalo se toliko o koordinaci více subdodavatelů). 9. Ve vztahu k témuž správnímu deliktu dále namítá, že p. K. pracoval pro žalobce na základě smlouvy o dílo, jednalo se přitom o dílo spočívající v čištění forem pro betonáž (vyčištěná forma je hmotné zachycení díla). Dále uvádí, že oblastní inspektorát neprovedl dokazování v míře dostatečné k tomu, aby mohl učinit takové závěry, jaké učinil (např. měl prokázat reálný průběh prací na stavbě včetně toho, jakou formou a kým byly p. K. udělovány pokyny). Dokazování mělo být založeno na řádně zjištěných skutečnostech a důkazech a nikoliv na záznamu pořízeném při kontrole. Žalobce zaměstnává větší množství osob, pokud některé práce zadává formou smlouvy o dílo, jedná se o specifickou a výjimečnou situaci; tuto okolnost měl vzít oblastní inspektorát rovněž do úvahy, neboť svědčí o tom, že žalobce smlouvy o dílo obecně nezneužívá k maskování výkonu závislé práce mimo pracovní poměr. 10. Ve vztahu k druhému správnímu deliktu žalobce namítá, že na základě smlouvy se spol. TOPOS PREFA, prováděl pro tuto spol. čištění podložek a forem pro betonáž, a to ve výrobních prostorách této spol. za tímto účelem pronajatých. V daném případě se jedná o outsourcing, nikoliv o nepovolené agenturní zaměstnávání. Oblastní inspektorát se nijak nevypořádal s ujednáním pronájmu výrobní haly mezi žalobcem a spol. TOPOS PREFA. Tato okolnost přitom jednoznačně svědčí o tom, že v daném výrobním prostoru žalobce samostatně vykonával vlastní podnikatelskou činnost. Zaměstnanci žalobce pracovali výhradně podle jeho pokynů, spol. TOPOS PREFA pouze udávala množství forem (práci ale neorganizovala). Žalobce dále zpochybňuje relevanci výpovědí svých zaměstnanců, podle něj se v češtině neumí vyjádřit ani k základním a jednoduchým věcem, natož aby rozuměli otázkám pokládaným při kontrole; ve věci nebyl přibrán tlumočník. 11. Ve vztahu k oběma správním deliktům žalobce namítá jako zásadní procesní vadu okolnost, že p. Ch., na jehož vysvětlení podaném v průběhu kontroly se oblastní inspektorát odvolává jako na důležitý podklad pro rozhodnutí, nebyl v