6 As 161/2013 — Nejvyšší správní soud

8 Af 14/2017- 91 - text 10 8 Af 14/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Aleny Pavlíčkové ve věci žalobce: Nemocnice Na Homolce, IČO 00023884 se sídlem Roentgenova 37/2, Praha 5 zastoupený advokátem JUDr. Jaromírem Bláhou se sídlem Prvního pluku 206/7, Praha 8 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2017, č. j. 3297/17/5000-10470-700938, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzen platební výměr Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 2. 2. 2016, č. 680014/2016, č. j. 680014/16/2000-31473-107400 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci vyměřen odvod do státního rozpočtu ve výši 7 772 000 Kč za porušení rozpočtové kázně, a to z důvodů uvedených ve zprávě o daňové kontrole č. j. 5687739/15/2000-31473-107400, projednané s žalobcem dne 28. 1. 2016 (dále jen „zpráva o daňové kontrole“). 2. V žalobě žalobce uvedl, že v období let 2009-2011 proplatil společnosti HOLTE s.r.o. (dále jen „společnost Holte“) celkem 22 faktur v celkové hodnotě 7 772 000 Kč, přičemž jako předmět plnění byly na všech těchto fakturách uvedeny administrativní vícepráce. Dodal, že tato formulace byla zavádějící a ve skutečnosti se jednalo o standardní administrativní a konzultační služby. V rámci veřejnosprávní kontroly provedené Ministerstvem zdravotnictví, jejíž výsledky byly uvedeny v protokolu ze dne 15. 9. 2014, č. j. MZDR 26035/2013 (dále jen „protokol MZ“), dospělo Ministerstvo zdravotnictví k závěru, že uvedený postup žalobce nebyl v souladu s právními předpisy, a učinilo podnět u správce daně. Ten v rámci daňové kontroly shledal, že uvedené faktury byly společností Holte vystaveny mimo rámec jakéhokoliv smluvního vztahu a že žalobce neprokázal, jakou konkrétní službu mu na jejich základě společnost Holte poskytla. Dle názoru správce daně tak žalobce porušil ustanovení § 53 odst. 4 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, v rozhodném znění (dále jen „ZRP“). 3. Všechny sporné faktury však dle žalobce byly vystaveny za služby poskytnuté na základě příslušných písemných smluvních ujednání mezi žalobcem a společností Holte. Dne 27. 8. 2008 uzavřel žalobce se společností Holte rámcovou smlouvu (dále jen „předmětná rámcová smlouva“), která vytvořila právní základ pro poskytování příslušných služeb. Podle čl. II odst. 1 rámcové smlouvy budou jednotlivé činnosti společností Holte poskytovány na základě jednotlivých objednávek, pro něž bude vždy ad hoc stanovena i odměna. Čl. II odst. 2 a 3 rámcové smlouvy pak umožňují toto pravidlo modifikovat v tom smyslu, že je možno stanovit i paušální odměnu, přičemž její výše a vymezení činností, za něž náleží, bude součástí dodatku rámcové smlouvy. Dodatkem č. 1 rámcové smlouvy ze dne 18. 12. 2008 (dále jen „dodatek č. 1“) bylo s účinností od 1. 1. 2009 stanoveno, že za poskytování služeb souvisejících s interním auditem a definováním produkčních KPI na základě aktuální úhradové vyhlášky bude společnosti Holte náležet paušální měsíční odměna v souhrnné výši 500 000 Kč bez DPH. Dodatkem č. 2 rámcové smlouvy ze dne 22. 4. 2009 (dále jen „dodatek č. 2“) bylo s účinností od 1. 1. 2009 stanoveno, že za poskytování služeb spočívajících v „poradenství v oblasti investičních pobídek a organizačních změn a dále poradenství v oblasti rozvoje Objednatele“ bude společnosti Holte náležet měsíční paušální odměna ve výši 350 000 Kč bez DPH. Dodatkem č. 3 rámcové smlouvy ze dne 7. 12. 2010 (dále jen „dodatek č. 3“) byl s účinností od 1. 1. 2011 nahrazen dodatek č. 2 v rozsahu měsíční paušální odměny, která byla nově stanovena ve výši 200 000 Kč bez DPH. 4. Pakliže jsou ve zprávě o daňové kontrole, resp. v protokolu MZ, uváděny faktury za „administrativní vícepráce“ v měsíčních částkách 416 500 Kč včetně DPH pro rok 2009, 420 000 Kč včetně DPH pro období leden až červen 2010 a 240 000 Kč včetně DPH pro období od července 2010, jedná se dle žalobce o faktury vystavené právě na základě dodatku č. 2, resp. dodatku č. 3, o čemž svědčí uvedené částky a četnost faktur, a to bez ohledu na absenci výslovného odkazu na rámcovou smlouvu. Mimoto byly-li by tyto faktury vystaveny za jakési smluvně nezakotvené služby (které mají těžko uvěřitelnou shodou náhod totožnou výši platby) a následně zaplaceny, znamenalo by to, že by žalobce nehradil platby na základě dodatku č. 2, resp. dodatku č. 3. Pokud jde o podřaditelnost jednotlivých fakturovaných položek pod příslušná ujednání rámcové smlouvy, je sice pravdou, že konkrétní slovní vyjádření popisu vyfakturovaných služeb je odlišné od vymezení předmětu dodatku č. 2 (resp. dodatku č. 3), ale vyfakturované služby tak, jak jsou vymezeny v jednotlivých fakturách (resp. jejich přílohách), je vždy možno podřadit pod některou z položek uvedenou v čl. 2.1 dodatku č. 2 (resp. dodatku č. 3), zejména pak pod „poradenství v oblasti organizačních změn“ nebo „poradenství v oblasti rozvoje Objednatele“. 5. K výtce správních orgánů, že rámcová smlouva ani její dodatky neobsahují žádnou dohodu o odměně hodinovými sazbami ve výši 350 Kč až 2000 Kč, které se vyskytují v přílohách předmětných faktur, žalobce uvedl, že odměna za služby poskytované podle dodatku č. 2 (resp. dodatku č. 3) je stanovena jako paušální a specifikace počtu hodin a uvažovaných hodinových sazeb v přílohách jednotlivých faktur je pouze orientační a slouží toliko k opakované verifikaci adekvátnosti sjednané výše měsíčního paušálu. 6. Žalobce má napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť absentují řádně popsané vlastní úvahy, kdy je v prvostupňovém rozhodnutí doslovně citováno z protokolu MZ, aniž by však správce daně tyto pasáže relevantním způsobem vyhodnotil a přesvědčivě vyložil, které konkrétní skutečnosti (a proč) z nich vzal za prokázané. Obdobně v napadeném rozhodnutí žalovaný jen uvedl, že ze zprávy o kontrole jsou jednoznačně seznatelné závěry správce daně. S odvolací námitkou stran nepřezkoumatelnosti se tedy žalovaný dle názoru žalobce vypořádal povrchně a nepřesvědčivě a obě rozhodnutí správních orgánů nesplňují požadavky dle § 102 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“). 7. Dále se žalobce domnívá, že odůvodnění obou správních rozhodnutí je zmatečné, jelikož není zřetelné, v čem orgány finanční správy shledávají pochybení žalobce a za co přesně jej trestají. Správní orgány směšují jednak údajnou absenci řádné písemné smlouvy k realizaci vyfakturovaných služeb a jednak údajné neprokázání realizace těchto služeb. Oboje však spolu souvisí jen omezeně a první jmenovaná navíc není z hlediska dodržení rozpočtové kázně vůbec relevantní. Smlouva koneckonců ani nemusí být písemná, tato forma není právními předpisy požadována a nemůže mít vliv z hlediska rozpočtové kázně. Odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je vystavěno tak, že se správce daně celou dobu zabývá otázkou, zda fakturovaná plnění vycházela z řádných písemných smluv a zda se nejednalo o plnění bez adekvátního písemného smluvního základu, z čehož ale následně učiní závěr, že žalobce neprokázal skutečné poskytnutí služeb vyfakturovaných společností Holte, aniž by se správce daně otázkou reálného poskytnutí předmětných služeb blíže zabýval (tentýž nedostatek vykazuje již protokol MZ). 8. Žalobce rovněž namítl existenci tzv. opomenutých důkazů zakládající nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalobce opakovaně označil k důkazu svědecké výpovědi zaměstnanců a dalších pracovníků obou smluvních stran, kteří se na plnění daných úkolů v kontrolovaném období podíleli, avšak správce daně se s tímto důkazním návrhem nijak nevypořádal. Žalovaný sice v napadeném rozhodnutí připustil pochybení správce daně, ale zároveň uvedl, že toto pochybení nemá vliv na zákonnost prvostupňového rozhodnutí vzhledem k tomu, že provedení svědeckých výpovědí by nemělo vliv na zjištěný skutkový stav, čímž nepřípustným způsobem nahradil činnost prvostupňového orgánu a zbavil žalobce možnosti přezkumu důvodnosti zamítnutí důkazních návrhů v rámci řádného opravného prostředku. I samotné odůvodnění zamítnutí důkazního návrhu je chybné, poněvadž tím žalovaný předjímá, že výpověď svědků je bezpředmětná, ačkoli závěr o relevanci tohoto důkazu lze dle žalobce učinit až po jeho provedení. Namítal-li pak žalovaný, že označení svědků bylo ze strany žalobce nedostatečné, měl správce daně poučit žalobce podle § 6 odst. 3 daňového řádu o nutnosti doplnění důkazního návrhu, nikoliv jej ignorovat. 9. Ohledně faktického poskytnutí vyfakturovaných služeb žalobce nesouhlasí s argumentací správních orgánů, že nepředložil písemné výst