2 As 37/2006 — Nejvyšší správní soud

9 A 102/2017- 198 - text 6 9 A 102/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: BENEFIT Development a.s., IČO 27968898 se sídlem U Hrušky 55/13, Praha 5 zastoupený advokátem MUDr. Mgr. Danielem Mališem, LL.M. se sídlem Kováků 554/24, Praha 5 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 za účasti: Hlavní město Praha se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2017, č. j. MHMP-477420/2017/O4/Zz, sp. zn. S - MHMP 2164367/2016/ODA, takto: I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 28. 3. 2017, č. j. MHMP-477420/2017/O4/Zz, sp. zn. S - MHMP 2164367/2016/ODA, a rozhodnutí Úřadu městské části Praha 17 ze dne 13. 10. 2016, č. j. ÚMČP17 015215/2016/ŽPD/Ky, sp. zn. S-ÚMČP17 001819/2016/14, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč, a to do rukou zástupce žalobce MUDr. Mgr. Daniela Mališe, LL.M., advokáta. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 17 ze dne 13. 10. 2016, č. j. ÚMČP17 015215/2016/ŽPD/Ky, sp. zn. S-ÚMČP17 001819/2016/14 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o připojení jeho pozemků parc. č. 673/3 a 668/3, k. ú. Zličín, k místní komunikaci v ulici Nedašovská v Praze-Zličíně (dále jen „předmětná komunikace“), a to z důvodu nesouhlasného stanoviska vlastníka (správce) vozovky a chodníku. Prvostupňový orgán uvedl, že ačkoli již oproti dřívější úpravě není nutný souhlas vlastníka dotčené pozemní komunikace, je i nadále povinen k jeho stanovisku přihlédnout a může se od něj odchýlit pouze, je-li na tom dán veřejný zájem, který však neshledal. 2. Žalobce v žalobě uvedl, že předmětná komunikace je jedinou příjezdovou cestou k jeho pozemkům a není ke sjezdu vozidel nijak uzpůsobena. Žalobce vypracoval projekt „Pietní park pro zvířata chovaná v zájmových chovech v Praze-Zličíně“ (dále jen „pietní park“), který má být umístěn na jeho pozemcích. Na dopravní infrastrukturu bude pietní park připojen dvěma sjezdy z předmětné komunikace. Doprava spojená s provozem pietního parku bude marginální vzhledem k současné situaci na předmětné komunikaci a související pozemní komunikaci Hrozenkovská. Sjezdy bude přerušen chodník na předmětné komunikaci, který ovšem využívá malé množství chodců, sjezdy budou vybudovány v rovném a přehledném úseku komunikace mimo obytnou zástavbu a bude zde umístěna vodorovná dopravní značka. 3. Stran tvrzené nezákonnosti napadeného rozhodnutí žalobce zdůraznil, že § 10 odst. 4 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „ZPK“), ve znění do 31. 12. 2017, vyžaduje stanovisko vlastníka, nikoli jeho souhlas, bez nějž by nebylo možné připojení povolit, a na rozdíl od stanoviska Policie ČR není závazné. Silniční správní úřad tak může připojení sousední nemovitosti k místní komunikaci povolit, i když s tím její vlastník nesouhlasí nebo když se vůbec nevyjádří, což vyplývá i z důvodové zprávy k novele ZPK (zákon č. 268/2015 Sb.), která s účinností k 1. 1. 2016 nahradila předchozí povinnost vyžádat souhlas vlastníka pozemní komunikace povinností vyžádat jeho stanovisko. Stanovisko vlastníka pozemní komunikace je jedním z podkladů rozhodnutí a i v případě nesouhlasného stanoviska musí silniční správní úřad náležitě hodnotit veškeré podklady. 4. Žalobce se neztotožňuje ani s názorem žalovaného, že přes nesouhlas vlastníka pozemní komunikace lze připojení sousední nemovitosti k ní povolit jen v případě existence veřejného zájmu na tomto připojení. Takový požadavek ze ZPK nevyplývá, obecná úprava dle § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zavazující správní orgán, aby jeho rozhodnutí bylo v souladu s veřejným zájmem, nemůže žádný konkrétní veřejný zájem definovat (přičemž ZPK např. v § 34 odst. 3, nebo § 37 o veřejném zájmu výslovně hovoří a definuje jej). Lze tedy dovodit, že postačí, pokud připojení k pozemní komunikaci veřejnému zájmu neodporuje, což je v případě žalobcova záměru splněno. 5. Jediný veřejný zájem, který lze v projednávané věci dovodit, je na zajištění bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, na nějž dozírá Policie ČR a vyjadřuje se k němu ve svém závazném stanovisku (stanovisko Odboru služby dopravní policie Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne 28. 1. 2016, č. j. KRPA-2775-1/ČJ-2016-000DŽ), které bylo kladné. 6. Žalobce rovněž nesouhlasí s tezí žalovaného, že je presumován vážný objektivní důvod nesouhlasu vlastníka komunikace. Žalovaný je naopak povinen zjistit stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu), k čemuž má sám opatřit podklady (§ 50 odst. 2 správního řádu). Této povinnosti ho může zbavit jedině stanovení právní domněnky, což však musí učinit zákon, nikoli správní orgán, přičemž ZPK žádnou takovou právní domněnku nestanoví. Uvedené dle žalobce platí, ať už je vlastníkem komunikace osoba práva veřejného, či soukromého, v opačném případě by bylo zvýhodněno vlastnické právo osob veřejného práva. 7. S tvrzením žalovaného, že vlastník pozemní komunikace nemusí svůj nesouhlas nijak odůvodňovat, sice žalobce souhlasil, leč toto opomenutí vlastníka bude mít následky. Pokud totiž vlastník silničnímu správnímu úřadu své stanovisko nezašle, nebo jej neodůvodní, a ani v řízení nevyjde najevo žádná skutečnost, která by povolení připojení bránila, musí pak dle názoru žalobce silniční správní úřad žádosti o připojení vyhovět. Svůj nesouhlas přitom musí vlastník pozemní komunikace odůvodnit skutečnostmi ovlivňujícími bezpečnost a plynulost silničního provozu, zároveň by mělo jít o skutečnosti dotýkající se jeho vlastnického práva; k jiným důvodům nemůže silniční správní úřad přihlížet. 8. Žalobce dále považuje nesouhlasné stanovisko za zneužití vlastnického práva k této komunikaci. Rovněž to omezuje jeho právo dle § 19 odst. 1 ZPK, na užívání pozemních komunikacích bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny. 9. Žalobce je nadto přesvědčen, že žalovaný vycházel se stanovisek osob, jimž vůbec nepříslušelo se vyjadřovat. Prvostupňový orgán se nejprve obrátil na hlavní město Prahu, která předmětnou komunikaci vlastní, současně se obrátil na MČ Praha-Zličín jakožto správce chodníku. Poté, co prvostupňový orgán nezískal stanovisko od hlavního města Prahy, se obrátil na Technickou správu komunikací hl. m. Prahy, a.s. (dále jen „TSK“), která vydala nesouhlasné stanovisko. Nikdo jiný než vlastník pozemní komunikace však není účastníkem řízení a nemá právo se k věci jakýmkoli způsobem vyjadřovat, dokonce ani vlastník pozemku, na němž se pozemní komunikace nachází. Není ani zřejmé, proč prvostupňový orgán považoval chodník za samostatnou komunikaci, jejímž správcem může být osoba odlišná od správce předmětné komunikace. Svěření pozemku parc. č. 668/41, na němž se předmětná komunikace i chodník nachází, do správy MČ Praha-Zličín není podstatné, jelikož tyto pozemní komunikace nejsou součástí pozemku, a jeho správce není (bez samostatného svěření do správy) správcem této komunikace. Dotčený pozemek byl MČ Praha-Zličín svěřen pouze spolu se stavbami terénních a sadových úprav. 10. Stanovisko TSK by dle žalobce bylo relevantní pouze v případě, kdyby (i) byla vlastníkem předmětné komunikace, (ii) byla správcem předmětné komunikace ve smyslu § 19 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, nebo (iii) jí byla předmětná komunikace svěřena ve smyslu § 27 odst. 5 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. To ovšem ze spisového materiálu nevyplývá. TSK se zabývá údržbami a opravami komunikací, takže může být nanejvýš jejich správcem ve smyslu § 9 odst. 3 ZPK, jemuž oprávnění vydávat stanovisko vlastníka ve smyslu § 10 odst. 4 písm. b) ZPK nepřísluší a ani není účastníkem správního řízení. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Ve vyjádření shrnul procesní vývoj řízení a zejména zopakoval důvody negativních stanovisek účastníků správního řízení. MČ Praha-Zličín poukázala na nesoulad záměru s územně plánovací dokumentací a na obavu o snížení bezpečnosti a plynulosti provozu na předmětné komunikaci, včetně bezpečnosti chodců. TSK poukázala na zvýšení počtu vozidel v místě sjezdu do sídliště Zličín. 12. Dle žalovaného není žalobci bráněno v přístupu k jeho nemovitostem, který je možný z Nedašovské ulice. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobce, že výkon jeho vlastnických práv musí vždy převážit nad námitkami MČ Praha-Zličín, která dle žalovaného svým postojem jednoznačně chrání veřejný zájem. Třebaže již k povol