5 As 104/2013 — Nejvyšší správní soud

9 A 121/2017- 53 - text 13 9A 121/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobkyně: Česká námořní plavba a.s., IČ 00001082 sídlem Počernická 168, Praha 10 zastoupená advokátem JUDr. Markem Czivišem sídlem Přemyslovská 13, Praha 3 proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2, Praha 3, pošt. schránka 78 o žalobách proti rozhodnutí žalovaného: 1) ze dne 3.5.2017 č.j. CPR-11238-3/ČJ-2017-930310-258 a 2) ze dne 3.5.2017 č.j. CPR-11238-4/ČJ-2017-930310-258, takto: I. Rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 3.5.2017, č.j. CPR-11238-3/ČJ-2017-930310-258 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 3.5.2017, č.j. CPR-11238-4/ČJ-2017-230310-258 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 25 602 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Marka Cziviše, advokáta. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9A 121/2017 domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku pod bodem 1), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství o Policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 24.2.2017, č.j. KRPA-348095-55/ČJ-2014-000022. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 7 000 Kč za správní delikt podle ustanovení § 157 odst. 4 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů v platném znění (dále jen zákon o pobytu cizinců), jehož se žalobkyně měla dopustit tím, že za období od 1.1.2014 do 25.8.2014 neoznámila policii ubytování cizinců do 3 pracovních dnů po jejich ubytování. 3. Žalobkyně se další žalobou podanou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9A 122/2017 domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 24.2.2017, č.j. KRPA-348095-55/ČJ-2014-000022, kterým byla žalobkyni podle ustanovení § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu uložena povinnost nahradit náklady řízení spojené s řízením o správním deliktu a paušální částkou ve výši 1 000 Kč. 4. Vzhledem k tomu, že druhým samostatným rozhodnutím žalovaný rozhodl o nákladech řízení o správním deliktu a jde o akcesorické rozhodnutí, soud z důvodu souvislosti řízení, při ústním jednání spojil řízení o žalobách ke společnému projednání a rozhodnutí. Nadále jsou věci uvedených žalob vedeny pod sp. zn. 9A 121/2017. II. Rozhodnutí žalovaného (napadená rozhodnutí) 5. Napadené rozhodnutí o správním deliktu. 6. Žalovaný správní orgán v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že správní orgán I. stupně v této věci zcela správně posoudil rozsah odpovědnosti žalobkyně za nesplnění povinnosti dané ustanovením § 100 písm. c) zákona o pobytu cizinců a v rámci nového projednání věci postupoval podle právního názoru vysloveného odvolacím správním orgánem v původním rozhodnutí ze dne 22. 6. 2016. Správní orgán I. stupně prověřoval tvrzení žalobkyně o tom, že oznámení o ubytování cizinců zaslala na místně příslušný útvar policie, přičemž přípisem ze dne 25. 8. 2016 žalobkyni vyzval, aby doložila potvrzení od konkrétních orgánů, kterým v tomto období oznámila ubytování cizinců, popřípadě měla uvést název tohoto orgánu. Žalobkyně uvedla, že tímto orgánem byla Policie ČR, místní oddělení Stodůlky na adrese Mukařovského 1985/5, Praha 5, ověřením této tvrzené skutečnosti na uvedeném útvaru dožádáním ze dne 14. 11. 2016 správní orgán obdržel odpověď s negativním výsledkem, tj. že tento útvar žádné oznámení od žalobkyně neobdržel. Žalovaný vycházel také ze záznamu o kontrole ubytovacího zařízení ze dne 25. 8. 2014 a z podkladového spisového materiálu. 7. Z podkladů správního řízení žalovaný zjistil, že žalobkyně je vlastníkem nemovitosti na adrese V. Z. P. (dále jen „objekt k bydlení“). Žalobkyně je z hlediska ustanovení § 99 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ubytovatelem, neboť v tomto objektu poskytuje ubytování cizincům. Dle tohoto ustanovení je ubytovatelem každý, kdo poskytuje ubytování za úhradu nebo ubytovává více než 5 cizinců, s výjimkou případu, kdy jde o osoby blízké. 8. Žalovaný se dále vypořádával s odvolacími námitkami žalobkyně, že nedošlo k tvrzenému porušení povinnosti a že řízení o uložení pokuty nebylo provedeno v souladu s právními předpisy. 9. Žalobkyně zejména namítala, že uváděná kontrola nebyla provedena za přítomnosti osoby, která by byla oprávněna jednat a vystupovat za účastníka řízení. Přítomen byl pan J. Č., který nemá jakoukoli vazbu k žalobkyni, není oprávněn jednat za žalobkyni a nedisponoval domovní knihou. Domovní kniha byla dodatečně předložena žalobkyní ke kontrole dne 7. 11. 2014 po řádné výzvě správního orgánu I. stupně. V tomto směru byly veškeré povinnosti splněny. 10. Žalobkyně dále namítala, že splnila oznamovací povinnost podle § 100 písm. c) zákona o pobytu cizinců a tuto skutečnost doložila dokladem o odeslání tohoto oznámení, přičemž tyto povinnosti jsou žalobkyni řádně plněny. Nelze přičítat k tíži žalobkyně, že se příslušnému policejnímu orgánu nepovedlo dohledat předmětná oznámení o ubytování cizinců žalobkyni učiněná. Žalobkyně je také toho názoru, že citované ustanovení je možné vykládat jako dostatečně provedené ve lhůtě 3 dnů od ukončení ubytování cizince, což také dovozuje nejen z ustanovení § 100 písm. c), ale také z § 99 a 102 zákona o pobytu cizinců, podle kterých se ubytováním rozumí vztah založený zde uvedenými smlouvami o poskytnutí ubytování. Lze dovodit, že povinnost oznámit ubytování může být splněna až po ukončení ubytování. Jde o oznámení vztahu založeného smlouvou. 11. Žalobkyně dále namítala, že její údajné deliktní jednání by mělo být promlčeno. 12. Žalovaný s odkazem na znění ustanovení § 102 odst. 1, 2 a 3 a 4 zákona o pobytu cizinců argumentoval tím, že z těchto ustanovení jasně a jednoznačně vyplývá postup, jakým mohla žalobkyně v době svého postavení jako ubytovatele splnit povinnost oznámit ubytování cizince. Přestože k oznámení došlo, až dodatečně v dané zjištěné době, předmětná povinnost splněna nebyla. Poukázal na jasně stanovený způsob splnění této oznamovací povinnosti buď předložením vyplněného přihlašovacího tiskopisu nebo prostřednictvím technických nosičů dat a jejich telekomunikačním přenosem v rozsahu údajů vedených v domovní knize. Uvedl, že podstatou dodržení uvedené lhůty 3 dnů je, že policie bude mít přihlašovací tiskopisy nebo záznamy o ubytovaných cizincích v rozsahu údajů vedených v domovní knize k dispozici v této třídenní lhůtě ke zpracování. Žalovaný neakceptoval výklad žalobkyně, že oznamovací povinnost může být splněna až po ukončení ubytování. Takový výklad není v souladu ani se základním ustanovením upravujícím hlášení místa pobytu na území České republiky dle § 93 zákona. Za sledované období nebyly příslušnými orgány nalezeny žádné záznamy o cizincích, kterým žalobkyně ubytování poskytla. Žalobkyně své tvrzení o zaslání oznámení nikterak přesvědčivě nedoložila. Správní orgán I. stupně dožádáním u příslušných orgánů policie nezjistil, že by žalobkyně tuto povinnost v sledovaném období splnila. Záznamy žalobkyně o ubytovaných cizincích poskytnuté správnímu orgánu I. stupně v příloze vyjádření ze dne 30. 9. 2015 měly být odeslány v období od 25. 4. 2014 do 17. 8. 2015. Z těchto záznamů není možné ovšem zjistit, zda a kam byly skutečně odeslány. Doložené doručenky datových zpráv jsou z doby mimo sledované období, resp. z roku 2015. I v těchto případech nebylo ubytování cizinců v tomto období oznámeno za podmínek uvedených v § 102 zákona o pobytu cizinců. 13. K námitce případného promlčení správního deliktu žalovaný s odkazem na ustanovení § 157a odst. 3 zákona uvedl, že řízení o předmětném správním deliktu bylo správním orgánem I. stupně zahájeno dne 10. 9. 2014, kdy bylo žalobkyni doručeno oznámení o zahájení správního řízení. Řízení tedy bylo zahájeno v jednoroční prekluzivní lhůtě. 14. K odvolací námitce nesprávně provedené kontroly žalovaný odkázal na oprávnění policie dané ustanovení § 167 písm. d) a f) zákona o pobytu cizinců vstupovat do ubytovacích zařízení a kontrolovat domovní knihy s tím, že policie je oprávněna provádět pobytovou kontrolu cizince za účelem zjištění, zda se na území zdržuje oprávněně a splňuje podmínky pobytu, a dále i jiných osob za účelem zjištění, zda dodržují povinnosti stanovené tímto zákonem. K provedené kontrole není nezbytné, aby byla přítomna odpovědná osoba ubytovatele, a v