9 As 15/2012 — Nejvyšší správní soud

9 A 138/2016- 79 - text 12 č. j. 9A 138/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: Ing. O. H., narozený X bytem J., P. zastoupený advokátem JUDr. Jakubem Vozábem, Ph.D. sídlem Pod vilami 747/10, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské nám. 2, 110 01 Praha 1 za účasti osoby zúčastněné na řízení: JUDr. R. S., narozená X bytem U., P. zastoupená advokátem Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D. sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního řádu ze dne 23. 5. 2016, č. j. MHMP 946512/2016, sp. zn. S-MHMP 41188/2014/SUP, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2016, č. j. MHMP 946512/2016, (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 5, odboru stavebního a infrastruktury (dále jen „stavební úřad“) ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. OSI.Koš.p.1056-24011/2013-Ple-R. 2. Prvostupňovým rozhodnutím stavební úřad po provedení společného územního řízení a stavebního řízení podle ust. § 94a zákona č. 183/2016 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění předpisů (dále jen „stavební zákon“), rozhodl o umístění stavby a zároveň vydal stavební povolení na stavbu „Vila S. – novostavba domu pro bydlení x, P. 5 – K.“ (dále také „vila“) na pozemcích par. č. x, x, x, x, x v k. ú. x a stanovil podmínky pro provedení stavby a užívání stavby. 3. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí stavebního úřadu včasné odvolání, které žalovaný zamítl s tím, že stavební úřad při vydání prvostupňového rozhodnutí ve společném řízení dostatečně ověřil soulad navrhované stavby s veřejným zájmem, neshledal důvodnými námitky žalobce týkající se rozporu stavby s regulativy stanovenými územním plánem hlavního města Prahy a podrobně též posoudil soulad navrhované stavby s vyhláškou č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hl. m. Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška OTPP“). Žalovaný neshledal žádné pochybení v postupu stavebního úřadu, a proto prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 4. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádával s jednotlivými odvolacími námitkami žalobce. 5. K odvolací námitce žalobce ohledně prostorového řešení komunikace x a jeho dopadu na sousední pozemky žalovaný uvedl, že prodloužení komunikace x není předmětem územního řízení, nelze ho tedy v tomto řízení posuzovat, neboť se jedná o stavební úpravy stávající komunikace, které řeší speciální stavební úřad a námitka je proto nedůvodná. 6. K námitce nedodržení míry využití území dané koeficientem A žalovaný uvedl, že stavebník výpočet koeficientu míry využití území doložil. Územní plán sídelního útvaru hlavního města Prahy vydaný vyhláškou č. 32/1999 Sb. hl. m. Prahy, o závazné části územního plánu hlavního města Prahy, ve znění pozdějších předpisů, vymezuje ve výkrese č. 4 funkční využití ploch řešené území jako OB – čistě obytné. Podrobnější regulativy územní plán stanoví indexem míry využití území A, kdy způsob dodržení indexu je dostatečně popsán v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí na str. 16 a v k němu přiložené dokumentaci, námitka žalobce je proto nedůvodná. 7. Ohledně žalobcem namítaného nedodržení ochranného pásma lesa žalovaný uvedl, že k záměru se kladně vyjádřil příslušný dotčený orgán, tj. odbor životního prostředí žalovaného ve stanovisku sp. zn. S-MHMP-0087245/2013/1/OZP/VI ze dne 5. 3. 2013 s tím, že z hlediska lesů dle ust. § 48 odst. 2 písm. c) zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nejsou chráněné zájmy dotčeny, námitku proto vyhodnotil žalovaný jako nedůvodnou. 8. K odvolací námitce žalobce ohledně likvidace dešťových vod žalovaný uvedl, že výpočet je uveden v dokumentaci v části F.1.4.c – kanalizace, vodovod, plynovod v příloze F.1.4.e.1 Technické zprávy na str. 2 až 5, kdy uvažovaná odvodňovaná plocha zahrnuje jak střechy, tak vegetační střechy i plochu zahrady. Vzhledem k tomu, že akumulovaná voda se bude celoročně používat ke splachování WC a na zálivku zahrady v období roku od května do září, souhlasil žalovaný s tím, že celoroční zásoba nashromážděné dešťové vody bude účelově využita, nadto uvedl, že stavebnímu úřadu nepřísluší posuzovat, zda je tento režim reálný. K likvidaci srážkových vod se vyjádřil souhlasně též dotčený orgán, tj. Úřad městské části pro Prahu 5 (pod č. j. MČ05/8070/2013/OŽP/wolfj ze dne 3. 5. 2013) s tím, že se jedná o obecné nakládání s povrchovými vodami podle ust. § 6 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, k němuž není třeba povolení nebo souhlasu vodoprávního úřadu, i tato námitka žalobce je tudíž nedůvodná. 9. K námitce žalobce, že stavební úřad upustil od místního šetření, uvedl žalovaný, že stavební úřad provádí ohledání na místě podle ust. § 87 odst. 1 stavebního zákona (územní řízení) a § 112 odst. 1 stavebního zákona (stavební řízení) pokud je to účelné, toto konání však není obligatorní. Stavební úřad od ústního jednání v daném případě podle citovaných ustanovení stavebního zákona upustil, přičemž je tudíž zcela věcí stavebního úřadu, aby posoudil, zda je účelné provést ohledání na místě a zda je v dané věci nezbytné provést ústní jednání či nikoli. 10. Žalovaný se dále zabýval odvolacími námitkami žalobce, který spolu s další odvolatelkou RNDr. M. Š., jejíž odvolání však bylo zamítnuto jako opožděné, poukazoval na povahu komunikace na pozemku parc. č. x v k. ú. x, která dle jejich názoru nedovoluje stavbu umístit a povolit. Žalovaný uvedl, že je mu známo, že tato komunikace byla rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 10. 2000 zařazena jako „místní komunikace IV. + III. třídy x (samost. chodník mezi příjezdovou komunikací obr. č. 55) Jedná se tedy v tomto případě o pozemní komunikaci, jejíž úpravy řeší speciální stavební úřad. Žalovaný upřesnil, že dva úseky ulice x jsou zatříděny jako místní komunikace III. třídy, ve IV. třídě se nachází pouze střední část ulice. Podle ust. § 3 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), rozhoduje o zařazení pozemní komunikace do kategorie dálnice, silnice nebo místní komunikace nebo o změně zařazení příslušný silniční správní úřad na základě jejího určení, dopravního významu a stavebně technického vybavení. Pokud speciální stavební úřad povolí stavební úpravy, kterými se změní stavebně technické vybavení komunikace, lze se domnívat, že správní orgán následně rozhodne též o změně zařazení, přičemž o změnu zařazení žádá vlastník komunikace po kolaudaci. Odvolací námitka se tudíž týká činnosti speciálního stavebního úřadu a silničního správního úřadu, nikoli stavebního úřadu a žalovaného, je proto při posuzování odvolání v tomto řízení nedůvodná. 11. Žalobce poukazoval na přílohu č. 4 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, která se týká dokumentace pro společné územní a stavební řízení. Stavební řízení na stavbu komunikace však vede speciální stavební úřad a neplatí pro něj citovaná vyhláška č. 499/2006 Sb., nýbrž vyhláška č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění pozdějších předpisů. Otázka stavebních úprav komunikace se tak rovněž týká speciálního stavebního úřadu. 12. Žalovaný v závěru napadeného rozhodnutí konstatoval, že v odvolacím řízení ověřil, že stavební úřad při vydání prvostupňového rozhodnutí dostatečně prověřil soulad navrhované stavby s veřejným zájmem. Pokud jde o soulad s územním plánem, Územní plán sídelního útvaru hlavního města Prahy vydaný vyhláškou č. 32/1999 Sb. hl. m. Prahy, o závazné části územního plánu hlavního města Prahy, ve znění pozdějších předpisů, vymezuje ve výkrese č. 4 funkční využití ploch řešené území jako OB – čistě obytné, podrobnější regulativy zde územní plán stanoví indexem míry využití území A, přičemž způsob dodržení indexu je popsán v odůvodnění rozhodnutí na str. 16 a v související dokumentaci: Severní část pozemku parc. č. x (pruh šířky 3,6 m) zasahuje do plochy s funkčním využitím LR - lesní porosty - Pozemky určené k plnění funkce lesa. Funkční využití: Lesní porosty a porosty lesního charakteru, lesní školky, sady a zahrady, trvalé luční porosty, dětská hřiště. Doplňkové funkční využití: Drobné vodní plochy, cyklistické stezky, jezdecké stezky, pěší komunikace a prostory. Komunikace účelové (sloužící stavb