4 As 5/2003 — Nejvyšší správní soud

9 A 216/2018- 51 - text 14 9A 216/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobkyně: AGRO SALIX, s.r.o., IČO: 26217473 sídlem Hrubá Vrbka 270, 696 73 Hrubá Vrbka zastoupená advokátem Mgr. Jaroslavem Bártou sídlem Kobližná 19, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 67/17, 110 00 Praha 1 za účasti osoby: F. K. místem podnikání H. H. zastoupený advokátem Mgr. Lubošem Godinou sídlem Hlavní třída 16A, 787 01 Šumperk o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2018, č. j. 38861/2018-MZE-11155, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 7. 9. 2018, č. j. 38861/2018-MZE-11155, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 600 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, Mgr. Jaroslava Bárty, advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2018, č. j. 38861/2018-MZE-11155 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný dle § 3g odst. 6 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství (dále jen „zákon o zemědělství“) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítl námitku žalobkyně ze dne 1. 6. 2018 a potvrdil oznámení Státního zemědělského intervenčního fondu, Regionálního odboru Brno (dále také SZIF nebo správní orgán I. stupně) ze dne 21. 5. 2018, č. j. SZIF/2018/0401731, sp. zn. 18/550/EPU/1/0026215 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně oznámil žalobkyni neprovedení aktualizace evidence půdy k dílům půdních bloků nacházejícím se ve čtverci 530-1200 na pozemcích parc. č. X X v k. ú. X (dále jen „parcely“) ve vlastnictví paní Ing. O. B., jelikož jejich dosavadní uživatel, pan F. K. (dále též jen „uživatel“), prokázal fakturami pachtovného (nájemného) za roky 2014, 2015 a 2016 vznik a trvání ústně uzavřeného nájemního vztahu se společností Horňácká farma s.r.o., IČO: X, se sídlem X (dále jen „Horňácká farma“), jež měla být pachtýřem uvedených parcel. O ústně sjednaném nájmu mezi Horňáckou farmou a uživatelem měla svědčit výpověď nájemní (pachtovní) smlouvy od Horňácké farmy daná uživateli dne 15. 9. 2017, což mělo prokázat, že Horňácká farma ukončila ústně sjednaný nájemní (podnájemní) vztah s uživatelem ke dni 30. 9. 2018. 3. Správní orgán I. stupně v prvostupňovém rozhodnutí zhodnotil, že právní důvody předložené žalobkyní, tj. pachtovní smlouva ze dne 20. 11. 2017 uzavřená mezi paní Ing. O. B. jako propachtovatelem (vlastníkem) parcel a žalobkyní jako pachtýřem (podnájemcem) parcel nemohla být za platnosti trvajícího ústně sjednaného nájmu Horňácké farmy s uživatelem platně uzavřena. Správní orgán I. stupně konstatoval, že přestože bylo žalobkyni z obdobných řízení známo, že nemohou vedle sebe současně existovat dva nájemní vztahy, tyto nové (neplatné) nájmy i nadále uzavírala. Správní orgán I. stupně změnu ohlášenou žalobkyní s odkazem na § 3g odst. 4 písm. a) zákona o zemědělství neprovedl, neboť doloženými důkazy bylo prokázáno (jako v obdobných řízeních zahajovaných žalobkyní nebo Horňáckou farmou proti uživateli), že ohlášená změna nenastala. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 4. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyšel z námitek žalobkyně proti uvedenému oznámení. 5. V námitkách žalobkyně namítla, že právní důvod užívání parcel svědčící jí, vznikl ke konci roku 2017, přičemž je nelogický úsudek správního orgánu I. stupně, že vztah, jenž vznikl až v roce 2017, je dokladován fakturami z let 2014 až 2016. Namítla, že uživatel nehradil žalobkyni ani Horňácké farmě žádné pachtovné, což vyvrací možnost tvrzeného ústního pachtu uživatele. Žalobkyně dále namítla, že ve výpovědi, kterou podala Horňácká farma dne 15. 9. 2017 uživateli, jsou vypovídány pachty parcel, které Horňácká farma neměla nikdy propachtovány. 6. Žalovaný konstatoval, že ze spisového materiálu vyplynulo, že uživatel prokázal fakturami a doklady o jejich úhradě to, že je bylo možné přiřadit k parcelám, kdy jejich výměra odpovídala výměře uvedené na fakturách za užívání parcel vystavovaných Horňáckou farmou a zároveň jim odpovídajícím peněžním úhradám přijímaným na jejich základě Horňáckou farmou. Ke správnosti závěru o průkazné přiřaditelnosti dokladů k doložení ústně uzavřeného právního vztahu žalovaný upozornil na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2016, č. j. 9 A 175/2013 - 34. Rovněž výpověď z nájemních a pachtovních smluv podaná Horňáckou farmou uživateli dne 15. 9. 2017 vypovídá, že si Horňácká farma byla vědoma užívacího vztahu k parcelám ze strany uživatele a hodlala výpovědí užívací vztah ukončit, čili do uplynutí výpovědní doby nebylo možné na uživatele hledět jinak než jako na oprávněného k užívání parcel a jiná právní situace nastane až uplynutím běhu výpovědní doby v důsledku podané výpovědi. 7. K žalobkyní uplatněným námitkám proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaný nesouhlasil s tvrzením, že právní důvod užívání předmětných parcel vznikl až ke konci roku 2017, neboť vztah svědčící uživateli nevznikl v roce 2017, ale již podstatně dříve, kdy byl prokázán právě doklady z let 2014 až 2016 a trvá do skončení běhu výpovědní lhůty. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že uživatel nehradil za užívání parcel pachtovné, neboť to neodpovídá dokladům shromážděným ve správním spise. Konstatoval, že ze spisového materiálu vyplynulo, že na podkladě dohody mezi Horňáckou farmou a uživatelem prokazatelně vznikl ústní nájemní vztah, který byl nejméně po dobu tří let Horňáckou farmou respektován, na základě něhož bylo účtováno Horňáckou farmou uživateli nájemné za užívání půdy o výměře, která odpovídá výměře vedené v evidenci půdy na uživatele, kdy byla prokázána jejich přiřaditelnost k účtovanému nájemnému za užívanou půdu. S ohledem na shromážděný spisový materiál souhlasil žalovaný s odůvodněním prvostupňového rozhodnutí, že pachtovní smlouvu, uzavřenou mezi vlastníkem paní Ing. O. B. a žalobkyní ze dne 20. 11. 2017, nelze za platnosti dosud trvajícího ústně sjednaného nájmu považovat za platně uzavřenou. Žalovaný dále nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že ve výpovědi, kterou podala Horňácká farma dne 15. 9. 2017 uživateli, jsou vypovídány pachty parcel, které Horňácká farma neměla nikdy propachtovány, neboť naopak výpověď ze dne 15. 9. 2017 existenci právního vztahu s uživatelem připouští. Žalovaný uvedl, že subjektivní úvahy a důvody, které k tomuto právnímu jednání podatele výpovědi vedly, nemohou mít právní význam při posouzení toho, zda jde či nejde o platně učiněnou výpověď. 8. Žalovaný uzavřel, že za tohoto zjištěného stavu nemohlo jít o nic jiného, než o ústně uzavřený nájemní vztah na dobu neurčitou, který je možno vypovědět ve 12 měsíční výpovědní lhůtě, přičemž výpovědní lhůta v důsledku podání výpovědi ze dne 15. 9. 2017 do dne vydání napadeného rozhodnutí neuplynula. Ústně uzavřený nájemní vztah do dne vydání napadeného rozhodnutí (7. 9. 2018) tedy trval a na jeho základě uživatel v okamžiku podání ohlášení změny žalobkyní disponoval právním důvodem užívání. Užívací vztah uživatele v důsledku podané výpovědi skončí dne 30. 9. 2018. 9. Žalovaný uvedl, že k námitkám nebyla přiložena dokumentace, z níž by bylo možno dovodit právní důvod užívání svědčící žalobkyni. Žádné nové důkazy, které by správní orgán I. stupně před vydáním prvostupňového rozhodnutí neměl k dispozici, předloženy nebyly, proto žalovaný spisový materiál vyhodnotil jako úplný a dostatečný, podaným námitkám žalobkyně nevyhověl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 10. V závěru odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný upozornil, že jeho posouzení nemělo povahu autoritativního rozhodnutí ve sporu o právech a povinnostech žalobkyně a uživatelky, které náleží do pravomoci nalézacího soudu v občanskoprávním řízení, nýbrž povahu úsudku o předběžné otázce. Poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2006, č. j. 7 As 26/2005 - 67, a ze dne 9. 7. 2015, č. j. 3 As 187/2014 - 37, jenž dospěl k závěru, že správní orgán neřešil otázku, komu svědčil právní titul užívání půdy proto, aby rozhodl o právech a povinnostech subjektů nájemního vztahu, ale proto, aby mohl provést případnou aktualizaci jím vedené evidence. K další aktualizaci evidence zemědělské půdy může případně dojít v návaznosti na rozhodnutí civilního soudu, jehož rozsudkem by byl správní orgán I. stupně vázán. III. Obsah žaloby 11. Žalobkyně v podané žalobě shrnula, že jejím podnětem bylo zahájeno řízení ve věci aktualizace evidence půdy v LPIS (veřejný registr půdy, pozn. soudu) týkající se předmětných parcel. K oběma parcelám žalobkyně řádně doložila právní důvod užívání, konkrétně