10 A 104/2019

Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 27. 5. 2019, č. j. MZP/2019/510/669 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu České Budějovice (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 13. 2. 2019, č. j. ČIŽP/42/2019/120 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a toto rozhodnutí potvrdil. Alternativně se žalobkyně domáhala upuštění od trestu či snížení uloženého trestu.

Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně shledal žalobkyni vinnou tím, že v době od října 2017 do května 2018 neprovedla včas a dostatečnou asanaci 9 732 stromů smrku o objemu cca 4 194 m3 kůrovcového dříví napadeného kalamitními škůdci lýkožroutem smrkovým a lýkožroutem lesklým, a to na lesních pozemcích parc. č. 2752/1, 2752/2, 2752/7, 2752/9 a 2752/13 v k. ú. Červený Újezdec, parc č. 726 v k. ú. Hosín a parc. č. 150 a 152/1 v k. ú. Borek u Českých Budějovic, a že v době od července 2018 do srpna 2018 neprovedla včas a dostatečnou asanaci 614 stromů smrku o objemu cca 161 m3 kůrovcového dříví napadeného kalamitnímu škůdci lýkožroutem smrkovým a lýkožroutem lesklým na lesních pozemcích parc. č. 2752/1 a 2752/2 v k. ú. Červený Újezdec a parc. č. 150 a 152/1 v k. ú. Borek u Českých Budějovic, čímž umožnila dokončení vývoje nové generace kalamitních škůdců na napadených stromech, opuštění těchto napadených stromů brouky a jejich další rozšíření do okolních lesních porostů ve svém vlastnictví i vlastnictví jiných osob, následně došlo k ohrožení dalších stromů kůrovci, kácení těchto napadených stromů, kdy vzniknou nové holiny, či dojde k prořeďování lesních porostů, snížení jejich zakmenění, snížení jejich mechanické stability následkem jejich otevření působení bořivých větrů a snížení jejich stability vůči škodlivým abiotickým činitelům jako jsou vítr, mokrý sníh, příp. námraza, teplotní a srážkové extrémy. Tímto ohrožujícím jednáním (nedostatečným a nevčasným konáním) vůči životnímu prostředí naplnila skutkovou podstatu podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, v rozhodném znění (dále jen „zákon o ČIŽP“) a za tento přestupek jí správní orgán I. stupně uložil pokutu ve výši 4 000 000 Kč podle § 5 zákona o ČIŽP a dále povinnost k náhradě nákladů řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v rozhodném znění (dále jen „PřesZ“).

V napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že správní orgán I. stupně provedl kontrolu ve smyslu zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, v rozhodném znění (dále jen „zákon o kontrole“), v jejímž rámci přistoupil ke kontrolám na lesních pozemcích ve vlastnictví žalobkyně ve dnech 14. 6. 2018, 26. 6. 2018, 11. 9. 2018 a 20. 9. 2018. Výsledný protokol o kontrole ze dne 25. 10. 2018 obsahoval soupis neasanovaného kůrovcového dříví s ukončeným vývojem kůrovců ve dvou tabulkách za červen a za září 2018, přičemž šlo o stromy, které již měly opadané jehličí, odloupanou nebo odlupující se kůru z podkorunové části kmene a v opadané kůře byly patrné požerky s výletovými otvory. Podle kontrolního orgánu tak neprovedení včasné a účinné asanace kůrovcového dříví vedlo k úplnému dokončení vývoje lýkožrouta smrkového a lýkožrouta lesklého a jejich rozšíření do okolních lesních porostů. Žalobkyně proti protokolu o kontrole nepodala žádné námitky.

Žalovaný neshledal žádnou vadu v tom, že kontrolní orgán požádal při provádění kontroly o součinnost Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem (dále jen „Ústav“), neboť jím v zájmu státu pořizované podklady přispěly k řádnému zjištění skutkového stavu věci. Není pravdou, že kontrolní a správní orgán I. stupně pouze převzal závěry šetření Ústavu; zpráva Ústavu ze dne 31. 5. 2018 sice byla podkladem řízení o přestupku, ale dalším podkladem byl i lesní hospodářský plán a zástupce žalobkyně stanovený objem kůrovcového dříví na místě odsouhlasil. Žalobkyně byla o podkladech od Ústavu a způsobu jejich využití informována a nevznesla proti nim žádné námitky, a proto není důvodná námitka, že žalobkyni bylo odepřeno právo vznášet námitky proti kontrolním zjištěním třetích osob.

Žalovaný poukázal na povinnost vlastníka lesa provádět opatření k předcházení a zabránění působení škodlivých činitelů na les podle § 32 odst. 1 písm. b) a na povinnost činit bezodkladná opatření k odstranění a zmínění následků mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lese podle § 32 odst. 2 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „lesní zákon“), přičemž mezi škodlivé činitele patří i živočišní škůdci, včetně kůrovce /§ 2 písm. g) lesního zákona ve spojení s vyhláškou č. 101/1996 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o opatřeních k ochraně lesa a vzor služebního odznaku a vzor průkazu lesní stráže, v rozhodném znění – dále jen „vyhláška č. 101/1996 Sb.“/ a postup při ochraně lesa /§ 2 písm. e) lesního zákona/ před hmyzími škůdci zahrnuje podle § 4 odst. 1 vyhlášky č. 101/1996 Sb. aktivní vyhledávání stromů aktuálně napadených a dosud neopuštěných a jejich včasná a účinná asanace. Žalovaný doplnil, že za včasnou a účinnou asanaci se považuje úkon, kterým se zamezí, aby lýkožrout v kůrovcovém dříví dokončil svůj vývoj nebo toto dříví opustil a napadl další stromy. Podle vyhlášky č. 101/1996 Sb. se za včasnou a účinnou asanaci nepovažuje pouhý odvoz kůrovcového dříví. Žalovaný dále podotkl, že podle vyhlášky č. 101/1996 Sb. se kůrovcovým dřívím rozumí stromy, vyrobené dříví, odpad a zbytky dřeva po těžbě, které jsou napadeny lýkožrouty a umožňují jim dokončit vývoj až do stadia brouka. Za kůrovcové stromy jsou považovány dosud živé, lýkožrouty aktuálně napadené stromy a kůrovcovými soušemi jsou myšleny suché stromy lýkožroutem již zcela opuštěné.

Žalovaný dále shrnul skutková zjištění správního orgánu I. stupně a konstatoval, že podklady byly ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění (dále jen „správní řád“) dostatečné pro řádné zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou pochybnosti, a že žalobkyně zjištěný rozsah protiprávního jednání nijak nerozporovala v rámci kontroly či přestupkového řízení.

K námitce, že měl být skutek projednán ve společném řízení s přestupkem, za který byla žalobkyně potrestána příkazem ze dne 3. 1. 2018, č. j. ČIŽP/42/2018/66 (dále jen „příkaz z 3. 1. 2018“) a že správní orgán I. stupně neurčil přesně, kdy společnost vytvořila podmínky pro působení škodlivých činitelů, žalovaný uvedl, že k naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona o ČIŽP může dojít teprve poté, kdy dospělci kůrovců vylétnou z kůrovcového dříví a rozšíří se do okolních lesních porostů, k čemuž dochází až v jarním období následujícího roku. Příkazem z 3. 1. 2018 byla žalobkyně potrestána za shodný přestupek, kdy kůrovci vylétli a napadli další stromy ještě v období srpna až září 2017 a tehdejší protiprávní stav tedy musel nastat nejpozději do 30. 9. 2017 a správní orgán I. stupně jej zjistil kontrolou dne 24. 10. 2017. V nyní řešeném případě však protiprávní stav nastal podle žalovaného poté, co žalobkyně v říjnu 2017 až květnu 2018 a v červenci až srpnu 2018 neprováděla důsledně včasné zpracování a asanaci kůrovcového dříví, kůrovci následně vylétli a rozšířili se do okolních lesních porostů. K naplnění skutkové podstaty v nynější věci podle žalovaného došlo až v jarním období roku 2018, neboť až tehdy mohli zimující dospělí brouci vyletět. Řízení o přestupku řešeném příkazem z 3. 1. 2018 bylo zahájeno vydáním příkazu, ke spáchání nyní řešeného přestupku tak podle žalovaného došlo až po zahájení předcházejícího řízení, a proto nebylo možné přestupky projednat ve společném řízení podle § 88 PřesZ a sankcionovat podle § 41 PřesZ.

Podle žalovaného není z povahy věci možné přesné určení dne, kdy došlo k vytvoření podmínek pro šíření škodlivých činitelů, a tím k ohrožení životního prostředí v lesích. Za počátek vzniku protiprávního jednání lze podle žalovaného považovat druhou polovinu dubna 2018, neboť kůrovci museli z kůrovcových stromů vylétnout nejdříve v této době. Žalovaný uvedl, že žalobkyni není kladeno za vinu neprovádění asanace kůrovcového dříví v období podzimu 2017 až jara 2018, ale následky, které tímto opomenutím vznikly na jaře 2018.

Žalobkyni nebylo podle žalovaného vytýkáno ani to, že by nepostupovala v souladu s rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. OOZP/7530/2018 Mrš (dále jen „rozhodnutí magistrátu“). Žalobkyně jsou však kladeny za vinu následky vzniklé vylétnutím kůrovců z včas neasanovaných kůrovcových stromů, přičemž důkazem o neprovádění opatření uložených podle § 32 odst. 1 písm. b) lesního zákona včas a důsledně je přítomnost kůrovcových souší v předmětných porostních skupinách. Podle žalovaného bylo prokázané, že žalobkyně důsledně neplnila povinnosti, které jí ukládá lesní zákon (tj. neprovedla řádně včasné zpracování a asanaci celkem 10 346 ks kůrovcových stromů o objemu cca 4 355 m3 před dokončením vývoje kůrovců), čímž umožnila kůrovcům dokončit vývoj, vylétnout do okolních lesních porostů a napadnout další stromy. Následky (vytvoření podmínek pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů) vzniklé nesprávným postupem žalobkyně ohrozily životní prostředí v lesích a došlo tím k naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona o ČIŽP. Správní orgán I. stupně řádně vymezil vytýkaný skutek místně (výčtem porostních skupin a lesních pozemků), rozsahem (objemem neasanovaného kůrovcového dříví) i časově.

Vzhledem k tomu, že příkaz z 3. 1. 2018 nabyl právní moci dne 26. 1. 2018 a za počátek vzniku protiprávního jednání žalobkyně lze považovat až druhou polovinu dubna 2018, byl druhý přestupek spáchán až po nabytí právní moci příkazu z 3. 1. 2018 a současně do 12 měsíců ode dne nabytí právní moci. Podmínky pro použití přísnější sazby v případě opakovaného spáchání přestupku tak byly podle žalovaného splněny.

Žalobkyni nebylo vytýkáno ani ponechání kůrovcových souší v porostech, neboť ty nepředstavují z hlediska šíření kůrovce žádné riziko, ale množství kůrovcových souší je ukazatelem rozsáhlosti vytýkaného jednání, a proto je vhodné k určení závažnosti protiprávního jednání. Z podkladů nevyplynulo, že by žalobkyně vyvíjela maximální možné úsilí k zabránění šíření kůrovců, žalobkyně byla správním orgánem I. stupně k 30. 11. 2017 upozorněna na velké množství kůrovcového dříví, měla tudíž důsledně provádět vyhledávání a asanaci kůrovcových stromů a na jaře 2018 včas a v náležitém množství instalovat obranná opatření. Z vývoje počasí v zimě 2017/2018 a počátkem roku 2018 bylo podle žalovaného zřejmé, že aktivita kůrovce může nastat dřív, a proto měla žalobkyně začít s přípravou obranných opatření včas. Položení otrávených lapáků a instalaci lapačů nepovažoval žalovaný za včasnou. Žalovaný měl za to, že žalobkyně nevyužila všechny dostupné a v praxi využívané metody provádění asanace. Zajištění potřebného množství techniky, pracovníků a odbytových kapacit je sice problematické, avšak odkaz na tuto nepříznivou situace nezbavuje žalobkyni odpovědnost za protiprávní stav. Vzhledem k dlouhodobosti problému si žalobkyně měla kapacit zajistit s předstihem. Tvrzení o zaměstnání Ing. R. na plný úvazek a dalších osob se zkušenostmi v lesnictví jsou obecná a podle žalovaného nerelevantní.

Z hlediska následků žalovaný poukázal na to, že podle monitoringu Ústavu ke dni 15. 10. 2018 v lokalitě Mojského lesa a okolí vyplývá poškození 30 % výměry smrkových porostů a přímo v lokalitě Mojský les činí poškození 99 %. Žalovaný nepřisvědčil tomu, že by nebyl dostatečně zohledněn vliv počasí na rozšíření kůrovce, neboť počasí v Jihočeském kraji nebylo od jiných regionů v ČR výrazně odlišné, klimatické podmínky v uplynulých letech jsou pro kůrovce ideální, avšak shodné s většinou geograficky srovnatelných lokalit. Žalobkyně navíc neuvedla, co konkrétně by mělo z dat meteorologické stanice v Českých Budějovicích vyplynout. Žalovaný poukázal na to, že podle Zpravodaje ochrany lesa 2018 patří mezi hlavní příčiny kůrovcové kalamity i podcenění situace v předchozích letech a vysoká míra pozdního zpracování kůrovcové hmoty. V současnosti byl navíc pro vlastníky lesů dostupný široký informační i poradenský servis v tisku, na internetu i prostřednictvím Lesní ochranné služby, zajišťované žalovaným. Žalovaný měl za to, že výstavbou dálnice D3 ve dvou relevantních úsecích nemohly být ovlivněny vlhkostní poměry v lesních porostech, ani přítokové a odtokové poměry povrchových vod natolik významně, aby přímo způsobily šíření kalamitních druhů kůrovců. Žalovaný jako příliš obecnou posoudil námitku uzavření některých dříve běžně používaných cest v lesích v důsledku stavby dálnice D3, žalobkyně neuvedla žádnou konkrétní cestu, a proto žalovaný ani nevyžádal vyjádření silničních úřadů a uzavírce komunikací. Lesní majetek žalobkyně byl podle žalovaného dobře dostupný ze všech stran a používání jiných cest s případným prodloužením doby jízdy nemohlo mít na zásadní dopad.

Správní orgán I. stupně stanovil pokutu v dolní polovině zákonné sazby, opakované porušení vyžaduje podle žalovaného přísnější postih a výši pokuty nelze dovodit pouhým matematickým výpočtem, neboť je třeba přihlédnout k dalším okolnostem, tj. že žalobkyně byla na vážnost situace a přítomnost kůrovcového dříví upozorněna, rozsah napadení lesních porostů nemá v rámci kraje obdoby a oproti případu řešenému příkazem z 3. 1. 2018 již došlo k ohrožení zájmů i jiných vlastníků lesa. Žalobkyně neuvedla žádné konkrétní údaje o svých majetkových poměrech, vedle lesních pozemků žalobkyně vlastní i rybník a zemědělskou půdu, její základní kapitál činí 50 mil. Kč, základní kapitál jejího jediného společníka činí 300 mil. Kč, při průměrné prodejní ceně 700 Kč/m3 a žalobkyní uvedeného vytěžení 40 000 m3 od července do srpna 2018 by žalobkyně utržila 28 mil. Kč a po odečtení nákladů na těžbu by jí zbyla částka 14 mil. Kč. Pokud má uložená sankce splnit cíl prevence, nesmí se pachateli protiprávní jednání vyplatit. Předmětné lesy jsou lesy zvláštního určení – příměstské a nacházející se v ochranném pásmu vodního zdroje II. stupně – a tak existuje celospolečenský zájem na jejich zachování. Závažnost jednání žalobkyně byla podle žalovaného vysoká. Předmětem podnikání žalobkyně je zemědělská činnost, je tak opodstatněné na žalobkyni klást zvýšené požadavky a žalobkyně si měla být svých povinností vědoma. S ohledem na výše uvedené žalovaný nepřisvědčil tomu, že by výše pokuty byla likvidační, nepřiměřená či že by se jednalo o případ exemplárního potrestání.

Žalobkyně uvedla, že se žalovaný nevypořádal s její odvolací námitkou, ve které žalobkyně tvrdila, že v období od října 2017 do května 2018 a od července 2018 do srpna 2018 vytěžila na předmětných pozemcích cca 40 000 m3 kůrovcového dřeva, vynaložila na to částku 14 mil. Kč, v období let 2016-2018 vytěžila na předmětných pozemcích celkem 90 000 m3 kůrovcového dřeva za náklady více než 37 mil. Kč a vedle mechanické těžby prováděla i chemické postřiky (v letech 2017 a 2018 za nákup vynaložila více než 250 000 Kč) a v letech 2016 a 2017 instalovala i 38 ks otrávených lapáků a v roce 2018 dokonce 65 lapačů, a že v předmětné době bylo obtížné zajistit harvestory a pracovníky, když se v roce 2018 jednalo o nejhorší kůrovcovou kalamitu v historii českých zemí. I kdyby tato opatření byla shledána za nedostatečná, správní orgány měly podle žalobkyně přihlédnout k tomuto úsilí při posouzení závažnosti přestupku a výše pokuty, což neučinily. Podle žalobkyně není závažnost dána pouze množstvím neasanovaného kůrovcového dřeva, aniž by správní orgány přihlédly k úsilí žalobkyně, která na asanaci vynaložila desítky milionů korun. Správní orgány tak vůbec nezajímá činnost vlastníka lesa, ale pouze zda nastal závadný stav, v takové situaci může být pro některé vlastníky lesa ekonomicky výhodnější podstoupit riziko uložení pokuty, spíše než vynakládat desítky milionů korun na asanaci lesů.

Žalobkyně odmítla, že by bylo vhodné poměřování závažnosti skutku množstvím kůrovcem opuštěného dříví. Žalobkyně totiž postupovala v souladu s rozhodnutím magistrátu, kterým Magistrát města České Budějovic nařídil žalobkyni podle § 32 odst. 2 písm. b) lesního zákona, aby netěžila sterilní souše, což odpovídá názoru, že ty již nepředstavují žádné nebezpečí. Podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona o ČIŽP je sankcionováno vytvoření podmínek pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů, a proto nelze odpovědnost za přestupek založit toliko na tom, že se v lese vyskytují sterilní souše. Správní orgány měly podle žalobkyně při kontrole zkoumat stromy s aktivní přítomností kůrovce, a nikoliv stromy bez kůrovce; pak by zjistily, že žalobkyně provedla asanaci správně, neboť výskyt stojících souší, a nikoliv stromů s aktivním kůrovcem, svědčí o účinné a dostatečné asanaci. V souladu s rozhodnutím magistrátu žalobkyně prioritně asanovala stromy s aktivním kůrovcem a odložila těžbu souší. Žalobkyně měla za to, že je absurdní a v rozporu s požadavkem rovnosti, aby vlastníci lesů, kteří provádějí asanaci dle názorů odborníků a právních aktů vydávaných státními orgány, byli sankcionováni přísnějšími postihy, než ti, kteří prioritně vytěží sterilní souše. Zjištění množství kůrovcových souší k 22. 5. 2018, aniž by byl zjištěn stav kůrovcových souší na daném místě k datům minulým, znamená, že žalobkyně mohla být sankcionována i za již promlčená jednání, neboť vznik těchto konkrétních souší v důsledku jednání žalobkyně v době uvedené ve skutkové větě prvostupňového rozhodnutí je pouhou domněnkou správních orgánů, neboť nelze spolehlivě vyloučit, že souše nebyly přítomny již v okamžiku, kdy by závadné jednání žalobkyně nemohlo být již projednáno z důvodu promlčení. V takové situaci měly správní orgány buď doplnit skutková zjištění v tom smyslu, že k výskytu všech 10 346 ks stromů smrku došlo v důsledku jednání žalobkyně, které mělo být uskutečněno v době, kdy lze přestupek ještě projednat a odpovědnost nezanikla plynutím času, nebo měly zastavit řízení podle zásady in dubio pro reo.

Žalobkyně měla za to, že správní orgány nepřípustně vycházely z plochové tabulky, kterou jim předložil Ústav, neboť správní orgány nemohou pro svá skutková zjištění přebírat výsledky kontrolních zjištění třetích osob. Skutková zjištění si musí správní orgán učinit sám, jinak je žalobkyni odepřeno právo vznášet námitky proti kontrolním zjištěním třetí osoby, které by při kontrole v režimu zákona o kontrole měla. Z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá, jak Ústav při zjišťování rozsahu poškození lesů postupoval, není zde uvedena žádná objektivně přezkoumatelná metodika, jak byl určen rozsah poškození, a zjištění Ústavu jsou proto nepřezkoumatelná. Nemístná je poznámka, že zástupce žalobkyně stanovený objem kůrovcového dřeva na místě odsouhlasil, neboť je podle § 50 odst. 3 správního řádu povinností správního orgánu i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti, a proto se nemůže této povinnosti zprostit poukazem na údajný souhlas žalobkyně.

Žalovaný podle žalobkyně bagatelizoval námitky týkající se dalších vlivů, které způsobily významné rozšíření kůrovce v oblasti Mojského lesa. Žalobkyně poukázala na to, že vývoj a šíření kůrovce jsou závislé na počasí a klimatu, a uvedla, že v 8 z 10 měsíců, ve kterých se měla dopouštět závadného jednání, byla v Jihočeském kraji teplota vyšší, než kolik činil dlouhodobý normál teploty vzduchu, a že úhrn srážek v relevantních měsících činil v průměru pouze 81,9 % oproti normálu za období let 1981-2010, zejm. v únoru, březnu, dubnu, červenci a srpnu 2018 se Jihočeský kraj potýkal s extrémním nedostatkem srážek. Jihočeský kraj tak byl proti průměru teplejší a sušší a ještě přesnější data by bylo možné získat z meteorologické stanice v Českých Budějovicích, což žalobkyně žalovanému navrhla, avšak žalovaný na tuto povinnost nedůvodně rezignoval. Podle žalobkyně bylo zřejmé, co tímto důkazním návrhem žalobkyně sledovala, a vzhledem k obecně uznávanému názoru, že úhrn srážek a teplota ovlivňují vývoj kůrovce v lesích, byl důkazní návrh legitimní. Žalovaný podle žalobkyně námitky ohledně klimatických podmínek nevypořádal, neboť je nepochopil, což vyplývá z toho, že se žalovaný zabýval srovnáním klimatických podmínek mezi různými regiony v ČR.

Žalobkyně je sankcionována za to, že nedokázala předem odhadnout vývoj počasí, neboť jí žalovaný klade k tíži, že nezačala s asanačními opatřeními v roce 2018 dříve, avšak vývoj počasí nedokážou odhadnout se 100% jistotou ani meteorologové. Na webu ČHMÚ je uvedeno, že úspěšnost dlouhodobé předpovědi (měsíčního výhledu) se pohybuje u teplot kolem 75 % a u srážek kolem 65 %, tj. měsíční výhled je poměrně nejistý. Žalobkyně proto nemohla vědět, že zima 2017/2018 bude mírná, a tudíž kůrovec započne s aktivitou dříve. Nelze jí proto klást k tíži, že započala s asanačními opatřeními v obvyklém období.

Žalovaný podle žalobkyně nepřípustně bagatelizoval její námitky týkající se dotčení území výstavbou dvou úseků dálnice D3. Žalovaný uznal, že vlhkostní poměry v lesních porostech, přítokové i odtokové poměry povrchových vod byly narušeny, ale ne tak významně, aby přímo způsobily šíření kůrovce. S tím žalobkyně nesouhlasila, neboť „od stolu“ nelze určit, zda narušení mohlo mít vliv na šíření kůrovců, tím je nutné se blíže zabývat. Správní orgány si měly zajistit vyjádření od znalce – hydrologa. Podle žalobkyně žalovaný nesprávně odmítl navržený důkaz vyjádřením příslušného silničního úřadu o uzavírce komunikací v lesích v k. ú Červený Újezdec, Hosín a Borek u Českých Budějovic v době výstavby dálnice z důvodu přílišné obecnosti. Žalobkyně nebyla povinna uvádět konkrétní cesty, které byly uzavřeny, ani není možné, aby si je zapamatovala. Proto žalobkyně navrhla předmětný důkaz a správní orgány byly dle § 50 odst. 3 správního řádu povinny důkaznímu návrhu vyhovět. Bez dokazování nelze podle žalobkyně přisvědčit domněnce, že její lesy byly dobře dostupné ze všech stran. Tyto vlivy měl žalovaný zohlednit při zvažování závažnosti přestupku.

Žalobkyně měla za to, že nebyly naplněny podmínky pro použití § 5 zákona o ČIŽP. Žalobkyně měla dle prvostupňového rozhodnutí spáchat závadné jednání od října 2017 do května 2018 a v červenci a srpnu 2018, a tedy z významné části v době předcházející nabytí právní moci i vydání příkazu z 3. 1. 2018, který nabyl právní moci dne 26. 1. 2018. Z prvostupňového rozhodnutí podle žalobkyně nevyplývá, kdy mělo dojít fakticky ke spáchání přestupku, a proto správní orgány měly v souladu se zásadou in dubio pro reo určit, že k vytvoření podmínek pro působení škodlivých činitelů došlo před právní mocí příkazu z 3. 1. 2018, a tedy že nebyl důvod pro aplikaci § 5 zákona o ČIŽP. Namísto toho žalovaný vyložil § 4 odst. 1 písm. zákona o ČIŽP tak, že k vytvoření podmínek dochází teprve poté, co dospělci kůrovce z kůrovcového dříví vylétnou a rozšíří se do okolních porostů, k čemuž mělo dojít až v jarním období roku 2018, byť s výjimkami. Správní orgán I. stupně však sám připustil, že některá část z dospělých brouků mohla vylétnout v době ještě před vydáním příkazu z 3. 1. 2018, konkrétně v období října až prosince 2017, což mělo žalovaného vést k odmítnutí aplikace § 5 zákona o ČIŽP.

Žalovaný podle žalobkyně chybně interpretoval § 4 odst. 1 písm. c) zákona o ČIŽP, neboť k vytvoření podmínek pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů dochází už tím, že nejsou dostatečně prováděna asanační opatření, nikoliv až okamžikem výletu dospělých jedinců kůrovce. Nedostatečné provádění asanačních opatření přitom podle správního orgánu I. stupně částečně spadá i do období před vydáním příkazu z 3. 1. 2018 a částečně to přiznává i žalovaný. Podle žalobkyně je patrné, že vytvoření podmínek ve smyslu § 4 odst. 1 písm. c) zákona o ČIŽP je dlouhodobější proces, a proto jde o pokračující přestupek. Žalovaný se opravou úvah správního orgánu I. stupně snažil zakrýt pochybení. Podle logiky správních orgánů žalobkyně nemohla být postižena za nedostatečnou asanaci v měsících července až srpnu 2018, neboť brouci usazení na těchto stromech, kteří nestihli dosud vylétnout, měli vylétnout až následující rok na jaře, a teprve tehdy naplnit skutkovou podstatu přestupku podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona o ČIŽP, avšak žalobkyně byla sankcionována prvostupňovým rozhodnutím již ze dne 13. 2. 2019.

Žalobkyně poukázala na to, že kdyby první „trestající“ rozhodnutí nabylo právní moci např. dne 31. 3. 2018 a kůrovci by hypoteticky vyletěli dne 1. 4. 2018, podle žalovaného by se jednalo o opakované spáchání ve smyslu § 5 zákona o ČIŽP, ačkoliv je jasné, že k závadnému jednání muselo dojít před nabytím právní moci hypotetického „trestajícího“ rozhodnutí. Podle žalobkyně není možné, aby byl vlastník lesa trestán přísněji za jednání, která činil dříve, než nabylo právní moci předcházející rozhodnutí o vině a trestu. Shodná logika platí i v posuzovaném případě, a proto není přiléhavé vztahovat okamžik spáchání přestupku k okamžiku výletu kůrovců po zimě ze stromu. Žalobkyně je navíc sankcionována přísněji za to, že se nebránila proti příkazu z 3. 1. 2018, neboť kdyby se bránila, rozhodnutí by nenabylo právní moci dříve, než by v roce 2018 vylétl kůrovec ze stromů, a pokuta v nynějším případě by tak byla uložena pouze podle § 4 zákona o ČIŽP.

Žalobkyně měla za to, že správní orgány chybně neprojednaly věc ve společném řízení podle § 88 PřesZ. Žalobkyně podle výroku prvostupňového rozhodnutí měla nedostatečně provádět asanaci mj. v období od října 2017 do prosince 2017, a tak byly splněny podmínky pro obligatorní vedení společného řízení s řízením, ve kterém bylo rozhodnuto příkazem z 3. 1. 2018. Nedůvodná prodleva spočívající v tom, že se správní orgán I. stupně dozvěděl o spáchání přestupku až v červnu 2018, nemůže jít k tíži žalobkyně. Toto nelze překlenout tím, že žalobkyně neměla provádět dostatečnou asanaci až do května 2018, neboť pro takové tvrzení chybí skutková zjištění, která se datují až od první kontroly v červnu 2018. Toto procesní pochybení negativně ovlivnilo výrok o trestu, neboť žalobkyni měl být uložen jeden trest za více přestupků podle § 41 PřesZ, v důsledku toho je porušena i zásada rovnosti mezi žalobkyní a jinými subjekty, u nichž správní orgán přestupek včas odhalil a poté projednal ve společném řízení.

I kdyby všechny ostatní žalobní body byly nedůvodné, žalobkyně měla za to, že výše pokuty nebyla přiměřená. Za totožný přestupek jí byla příkazem z 3. 1. 2018 uložena pokuta ve výši 60 000 Kč, množství dřevní hmoty s nedostatečně provedenou asanací bylo cca 10x větší v nynějším případě, a proto by se pokuta měla pohybovat na úrovni 600 000 Kč. Výše pokuty musí být podle žalobkyně i předvídatelná a neměla by extrémně vybočovat z mezí správního uvážení. Správní orgány nemohly podle žalobkyně přistoupit k uložení vyšší pokuty jen z důvodu opakovaného porušení povinností, neboť to je zahrnuto již v aplikaci § 5 zákona o ČIŽP. Ke znaku opakování však správní orgány přihlédly při aplikaci § 5 zákona o ČIŽP i při určení výše trestu, což je v rozporu se zásadou zákazu dvojího přičítání. Vzhledem k maximálnímu možnému úsilí žalobkyně k zabránění šíření kůrovce a k dalším výše popsaným vlivům je třeba podle žalobkyně dospět k závěru, že pokuta je nezákonné, ale i zjevně nepřiměřená, neboť okolnosti vylučují uložení pokuty ve výši 4 mil. Kč. Podle žalobkyně nebylo možné rozhodnout o její vině, aniž by takové rozhodnutí bylo vadné, a proto bylo nutné přestupkové řízení zastavit. Žalobkyně doplnila, že její odpovědnost za přestupek mohla již dávno zaniknout, neboť správní orgány nezjistily, kdy došlo k vytvoření podmínek pro působení škodlivých činitelů.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně nebyla sankcionována za neprovádění včasné a dostatečné asanace předmětného množství kůrovcových stromů v říjnu 2018 až květnu 2018 a v červenci a srpnu 2018, ale za následky, které tímto závadným jednáním nastaly, tj. vytvoření podmínek pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů a ohrožení životního prostředí v lesích.

Námitku ohledně vynaloženého úsilí žalobkyně k zabránění šíření kůrovce žalovaný vypořádal na str. 13 napadeného rozhodnutí. Z doložených faktur není zřejmé, zda po těžbě a přiblížení dříví následoval bezprostředně odvoz kůrovcového dříví či účinná asanace (mechanická nebo chemická) a zda byl rozsah těchto činností přiměřený situaci na řešeném lesním majetku. Žalovaný připomněl, že žalobkyně v předmětném období prováděla jen odvoz kůrovcového dříví a částečně chemický postřik, žalobkyně přiznala, že v květnu, červnu a červenci 2018 chemickou asanaci nepoužívala, protože odběratelé neměli o ošetřené dřevo zájem. Obdobné nedostatky byly i v instalaci obranných opatření, ačkoliv žalobkyně disponuje odborným lesním personálem, který si měl být náležitostí asanačních opatření vědom, měl si být schopen sám vyhodnotit situaci a opatřit si potřebné informace.

Správní orgány nezaložily posouzení odpovědnosti za přestupek a závažnosti jen na výskytu sterilních souší v lese a jejich množství. Ačkoliv již jejich přítomnost prokazuje závadnost jednání žalobkyně a že žalobkyně nečinností umožnila kůrovcům v napadených smrcích ukončit vývoj, vylétnout a rozšířit se do okolních porostů, k odpovědnosti za přestupek podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona o ČIŽP bylo třeba prokázat, že žalobkyně vytvořila podmínky pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů a ohrozila životního prostředí v lesích, přičemž úvahy správního orgánu I. stupně jsou v tomto ohledu dostatečné. Poměřování závažnosti přestupku množstvím zjištěných kůrovcových souší měl žalovaný za vhodné, neboť na základě tohoto rozsahu lze učinit úvahy o množství kůrovců, kteří v těchto napadených stromech potenciálně ukončili svůj vývoj, i o rozloze odlesněné plochy, která po pokácení kůrovcových souší vznikne.

Postup žalobkyně v souladu s rozhodnutím magistrátu neměl podle žalovaného vliv na odpovědnost za přestupek podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona o ČIŽP, kůrovcové souše nepředstavují žádné nebezpečí, ale životní prostředí v lesích je ohroženo množstvím kůrovců z nich vylétnutých, i nepříznivými důsledky, které nastanou po pokácení. K rozsahu kůrovcových souší žalovaný uvedl, že stav zjištěný při venkovních kontrolách dne 24. 10. 2017 a 30. 11. 2017, zaznamenaný v protokolu o kontrole ze dne 30. 11. 2017, spočívající v přítomnosti kůrovcových souší na jednotlivých lesních pozemcích v m3, byl předmětem řízení ukončeného příkazem z 3. 1. 2018. Nové kůrovcové souše pak správní orgán I. stupně zjistil při dalších venkovních kontrolách dne 14. 6. 2018, 26. 6. 2018, 11. 9. 2018 a 20. 9. 2018 a zaznamenal v protokolu o kontrole ze dne 25. 10. 2018, a proto není pochyb, že předmětných 10 346 kůrovcových souší vzniklo až po výletu kůrovců z napadených stromů v průběhu jarních a letních měsíců roku 2018.

Správní orgán I. stupně nevzal zjištění Ústavu za svá, jen je využil jako podklad pro vlastní zjišťování rozsahu napadení porostů. Skutečnosti v podkladech od Ústavu na místě ověřovali pracovníci správního orgánu I. stupně za přítomnosti zástupce žalobkyně. Ing. R. ani odborný lesní hospodář Ing. S. se proti způsobu stanovení množství kůrovci opuštěných stromů nijak nevymezili. Žalobkyně nepodala proti kontrolnímu protokolu žádné námitky a ani v přestupkovém řízení nezpochybňovala kontrolní zjištění.

Žalovaný odmítl, že by tvrzené vlivy na šíření kůrovce bagatelizoval. Žalovaný uvedl, že s odchylkami teplot a množství srážek od dlouhodobých průměrů se potýká většina krajů v ČR, vliv teplejšího a suššího počasí na zdravotní stav lesních porostů a šíření kůrovce je obecně známý, avšak vyžádání dat z meteorologické stanice v Českých Budějovicích a porovnání s údaji z Jihočeského kraje považoval žalovaný za nadbytečné, přičemž je povinností odborného lesního personálu žalobkyně, aby pečlivě sledoval, zjišťoval a evidoval výskyt a rozsah škodlivých činitelů tak, aby mohl činit bezodkladná a účinná opatření k jejich odstranění a zmírnění následků, tj. měl by být seznámen i s klimatickými podmínkami, sledovat počasí a přizpůsobit tomu svoji činnost. Řešené lesní porosty nebyly dotčeny výstavbou dálnice a tvrzení, že žalovaný připustil změnu průtoků několika vodních toků, je zavádějící, neboť žalovaný pouze uvedl, že dva bezejmenné přítoky jsou pod dálničním tělesem vedeny trubními propustky, tj. jejich průtok nebyl změněn. Odbornému lesnímu personálu muselo být zřejmé, že se v lesním majetku žalobkyně nachází lesní porosty s vysokým zastoupením smrku na nevhodných stanovištích, kterým bude v důsledku kůrovce, nedostatku vláhy a oslunění třeba věnovat zvýšenou pozornost. K vyjádření silničního úřadu o uzavírkách žalovaný uvedl, že posouzení relevance podkladů je na správním orgánu a žalobkyně neuvedla, že by jí byl přístup do lesa zcela znemožněn, ale pouze zkomplikován. Žalovaný se dostatečně zabýval námitkou vliv omezení dostupnosti lesního majetku výstavbou dálnice i důvod odmítnutí obstarání předmětného vyjádření.

Žalovaný uvedl, že podmínky pro použití § 5 zákona o ČIŽP byly splněné. Skutková podstata přestupku podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona o ČIŽP je naplněna až tehdy, pokud tímto závadným jednáním dojde k vytvoření takových podmínek pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů, které ohrozí životní prostředí v lesích. Ačkoliv část jednání proběhla ještě před právní mocí příkazu z 3. 1. 2018, ke spáchání přestupku došlo až v okamžiku, kdy se kůrovci z těchto včas neasanovaných stromů žalobcem na jaře roku 2018 vyrojili a založili první generaci. Možnost výjimečného výletu některých dospělých brouků i od konce roku 2017 do jara 2018 se týká pouze výjimečného přeletu za příhodných povětrnostních podmínek a za účelem změny místa pro zimování či zralostního žíru, nejde tedy o rojení za účelem vytvoření nové generace. Následky této výjimečné aktivity nelze hodnotit jako naplnění skutkové podstaty předmětného přestupku. Irelevantní je tvrzení, že snahou žalovaného, bylo umožnit co nejpřísnější postih žalobkyně. Oprava evidentního pochybení správního orgánu I. stupně, že na konci roku 2017 došlo k ukončení vývoj i rozšíření kůrovce, byla jen opravou chyby v psaní, nikoliv chybného vyhodnocení skutkového stavu. Taková chyba nemohla vyloučit aplikaci § 5 zákona o ČIŽP.

Žalobkyně musela být se situací na lesních pozemcích a svými povinnostmi dobře obeznámena, žalobkyně byla na přítomnost aktivních kůrovcových stromů a nutnost jejich včasného zpracování správní orgán I. stupně upozorněna již při kontrole zahájené dne 17. 10. 2017, přičemž dalších venkovních kontrol dne 24. 10. 2017 a 30. 11. 2017 se účastnil odborný lesní personál žalobkyně. Podle žalovaného nebylo vzhledem k okamžiku spáchání deliktu možné postupovat podle § 88 PřesZ. Správní orgán I. stupně neuložil vyšší pokutu jen z důvodu opakovaného porušení povinnosti, ale i s ohledem na to, že sankci nelze stanovit pouhým matematickým výpočtem, a na další okolnosti případu. Správní orgán I. stupně sice v odstavci týkajícím se přitěžujících okolností uvedl i to, že žalobkyně byla za stejný přestupek postižena již příkazem z 3. 1. 2018, avšak žalovaný přezkoumal úvahy správního orgánu I. stupně a tuto chybnou úvahu neshledal za natolik závažné pochybení, aby přistoupil ke zrušení prvostupňového rozhodnutí. I další okolnosti zohledněné při určení výše sankce správním orgán I. stupně odůvodňují uložení sankce v předmětné výši.

Žalobkyně k vyjádření žalovaného nepodala repliku.

Jednání ve věci se uskutečnilo dne 17. 6. 2021.

Žalobkyně setrvala na žalobní argumentaci. Dle jejího názoru se správní orgány neřídily při zjišťování skutkového stavu ustanovením § 50 odst. 3 správního řádu. Má za to, že zájmem správních orgánů bylo exemplární potrestání žalobkyně. Žalovaný neprovedl navrhované důkazy, přezkoumávané rozhodnutí potvrdil jen na základě vlastních úvah, aniž by spolehlivě zjistil skutkový stav. Žalobkyně poukázala na to, že ve správním řízení dokládala, že vyvinula v letech 2016 – 2018 maximální možné úsilí, aby zabránil dalšímu šíření kůrovce, vytěžila dřevo 90.000 m3 napadeného dřeva, prováděl chemické postřiky, instalovala lapáky, přestože bylo v daném období obtížné sehnat pracovníky, harvestory zajistila až v Estonsku, za opatření vynaložila téměř 40.000.000 Kč, kůrovcová kalamita přitom byla nejhorší v historii. Správní orgány to nezohlednily, stejně jako další vlivy – teplé a suché počasí a stavba dálnice D3 (z hlediska schopnosti lesa zadržet vodu a možností dopravy). Žalobkyně navrhovala k prokázání těchto skutečností důkazy, tyto návrhy nebyly akceptovány. Doprava těžké techniky byla značným způsobem ztížena, neboť běžně dostupné cesty byly uzavřeny. Správní orgány bez odborného vyjádření (event. znaleckého posudku) konstatovaly, že výstavba vlhkostní poměry nemohla ovlivnit, aby způsobily šíření kůrovce. Po výstavbě D3 po dálnici jezdily kamiony s kůrovcovým dřívím vyšší rychlostí, kůrovec mohl z těchto kamionů vylétnout do lesů žalobkyně.

Dále žalobkyně namítla, že její vina a povaha a závažnost přestupku byla dovozena pouze z množství neasanovaného dřeva v množství 4355 m3, které představují stojící souše bez přítomnosti kůrovce. Množství dřeva bylo stanoveno bez specifikovaného odhadu České inspekce životního prostředí, při kterém bylo vycházeno z odhadu Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů a tedy nikoliv z exaktního počtu. Pokud by správní orgán vyhledával stromy s aktivní kůrovcovou hmotou a nikoliv sterilní souše, které pro les nepředstavují riziko, musel by zjistit, že takové stromy v lese prakticky nebyly. Žalobkyně postupovala v souladu s rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice, které jí ukládalo primárně asanovat kůrovcové dříví. Jednání žalobkyně mohlo být promlčeno.

Zjištění souší k 22. 5. 2018 neprokazuje, že tyto souše vznikly následkem protiprávního jednání žalobkyně v obdobích dle skutkové věty. Ve spise neexistuje důkaz o tom, že kůrovcové souše v počtu 10346 nebyly v lese přítomny dávno předtím. V protokolu o předcházející kontrole ze dne 30. 11. 2017 bylo zjištěno menší množství souší, než v kontrolách navazujících v roce 2018, neboť kontrola v roce 2017 neprobíhala na všech pozemcích, na kterých se měly vyskytovat souše. Navíc nelze vyloučit, že některé souše se vyskytovaly na území již za předcházející kontroly v roce 2017. Žalobkyně je tedy možná sankcionována za jednání, za které již byla jednou sankcionována.

Žalobkyně dále znovu poukázala na to, že jí bylo nepřípustně dvakrát přičteno to, že se dopustila deliktu již předtím – poprvé při aplikaci § 5 zákona o ČIŽP a dále jako významnou přitěžující okolnost. Podle žalobkyně nebyly ale splněny podmínky pro postup dle § 5 zákona o ČIŽP – potrestání za první přestupek nabylo právní moci 26. 1. 2018, část jednání žalobkyně však měla probíhat již od října 2017. Žalovaná tvrdí, že k přestupku dojde až vylétnutím kůrovce ze stromu, sama ČIŽP však uvedla, že k vylétnutí mohlo dojít i na konci roku 2017. Žalobkyně je názoru, že přestupek je spáchaný neprováděním dostatečné asanace, tyto podmínky měl však dle žalovaného vytvořit částečně (a nelze vyloučit, že zcela) ještě před právní mocí příkazu ze dne 3. 1. 2018. S tím souvisí, že sankcionovaný přestupek pak měl být projednán ve společném řízení s přestupkem, za který byl potrestán příkazem ze dne 3. 1. 2018.

Žalovaný k vyjádření k žalobě doplnil, že podle jeho názoru žalobkyně nevyvíjela maximální možné úsilí. Nepopíral ani on ani ČIŽP, že by žalobkyně nečinila vůbec žádné opatření, nýbrž ta provedená byla považována za nepřiměřená. Činit opatření jsou zákonné povinnosti, ani těm však nedostála. Kontrolami bylo zjištěno přes 10.000 kusů souší smrků. Sankce není uložena za neodstraněné souše, ale za nedostatečná opatření. Žalovaný poukázal na správný postup asanace a je toho názoru, že tyto souše jsou důsledkem toho, že smrky nebyly dostatečně sanovány.

Žalovaný uvedl, že v průběhu 4 pochůzek kontroly nikdo nevznesl námitku, že by tam ty souše snad mohly stát déle, Ústav i ČIŽP konstatovali, že se jedná o čerstvé souše. Žalovaný považuje za nepravděpodobné, že by si nikdo těchto souší v takovém množství delší dobu nevšiml. Proběhla i předchozí kontrola, na základě níž byl uložen příkaz ze dne 3. 1. 2018, a to, co bylo tehdy zjištěno, bylo sankcionováno.

K námitce vůči podkladům, které pocházející od Ústavu poukázal, že se jedná o organizaci poskytující odborné vyjádření orgánům státní správy. Skutková zjištění činila ČIŽP sama, proběhly tam 4 kontroly, podklady Ústavu byly použity jako podklady správního řízení, které mohla žalobkyně sporovat či činit jiné návrhy, což neučinila.

K prokázání vlivů počasí uvedl, že dle jeho názoru postačily podklady o počasí v celém Jihočeském kraji, nebylo sporu o tom, že by snad počasí a horší srážkové podmínky neměly vliv na gradaci kůrovce. Právě z § 32 odst. 2 zákona o lesích vyplývá pak povinnost vlastníka lesa aktivně reagovat na takové aktuální podmínky; zde žalovaný poukázal na to, že nebezpečí vlivem požáru nebo škody námrazou také nelze předvídat. Vliv dálnice D3 byl podle žalovaného minimální, dálnice vede okrajově, plocha lesa je obrovská, důvody kalamity jsou shledávány v tom, že je nevhodné stanoviště pro lesy, bylo věcí hospodáře, aby lesy upravoval např. na vhodnější dřeviny.

K výši pokuty žalovaný setrval na tom, že výše pokuty byla správně stanovena dle § 5 zákona o ČIŽP. Poukázal na to, že předchozí sankcionované období bylo srpen až září 2017; v nynější věci bylo období přelom podzim 2017 – zima 2018. Poukázal na skutkovou podstatu předmětného přestupku – spočívá ve vytvoření podmínek ohrožujících prostředí lesa. Nečinění asanačních opatření, jimiž se podmínky vytvářejí, nečinila žalobkyně kontinuálně. Vlastník lesa je povinen činit opatření celou dobu – přes podzimu až do jara, je to jeho věc, jakým způsobem ty povinnosti bude plnit. Žalovaný je názoru, že přestupek je spáchán způsobením následku –vytvořením podmínek – to bylo v jarním období. K námitce dvojího přičítání předchozího potrestání žalovaný uvedl, že „nešťastná věta“ uvedená v prvostupňovém rozhodnutí byla korigována v napadeném rozhodnutí tím, že opakovanost je zohledněna v § 5 zákona o ČIŽP.

Městský soud na jednání neprovedl důkazy přehledem vystavených faktur za obstarané harvestory, fakturami za provedení prací v lese, výslechem Ing. D. R., lesníka žalobce, článkem na serveru ihned.cz ze dne 7. 11. 2018 „Kůrovcová kalamita je nejhorší v historii Česka“, sněmovním tiskem 382/0, rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. OOZP/7530/2018 Mrš, opatřením obecné povahy Ministerstva zemědělství ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 14LH7893/2019-16212, neboť skutečnosti o průběhu těžby, existenci kůrovcové kalamity, povinnosti žalobkyně vyhledávat a těžit prioritně kůrovcové dřevo, nikoliv sterilní souše, které mají být těmito důkazy prokazovány, jsou mezi stranami nesporné, příp. vyplývají z podkladů správního spisu. Tyto důkazy jsou tedy pro věc nadbytečné.

Městský soud na jednání neprovedl důkazy pracemi „Vliv počasí a podnebí na kůrovcové kalamity na Šumavě“, dostupné na https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/130141789/?lang=en a „Kůrovcové desatero“ dostupné na http://www.nekrmbrouka.cz/kurovcove-desatero. O odborných otázkách, jako jsou faktory přispívající k rychlejšímu vývoji a výletu kůrovce (např. slunečné, sušší počasí a vyšší teploty), není mezi stranami sporu. Tyto důkazy jsou tedy pro věc nadbytečné. Pro nadbytečnost rovněž neprovedl městský soud rovněž navržený důkaz znaleckým posudkem zpracovaným znalcem z oboru hydrogeologie, neboť shledal, že je pro projednávanou věc nadbytečný (k tomu níže).

Městský soud na jednání provedl důkazy výstupy z webu http://portal.chmi.cz/ o průměrných územních teplotách a srážkách v roce 2017 a 2018 v Jihočeském kraji (tj. v období a v území přestupkového jednání žalobkyně) a důkaz výstupem z webu https://www.chmi.cz/predpovedi/predpovedi-pocasi/ceska-republika/dlouhodoby-vyhled-pocasi, který pojednává o měsíčním výhledu počasí. Důkaz konkrétními daty z meteorologické stanice v Českých Budějovicích městský soud neprovedl pro nadbytečnost, neboť dostatečně relevantní přehled o teplotních a srážkových poměrech v území v období roků 2017 a 2018 podle názoru městského soudu poskytují provedené důkazy o průměrných teplotách a srážkách.

Městský soud provedl důkaz úplným zněním zřizovací listiny organizační složky státu – Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem ze dne 8. 3. 2017. Dále provedl důkaz vyjádřením Magistrátu města České Budějovice, odboru ochrany životního prostředí ze dne 18. 2. 2021, č. k. OOZP/1601/2021 Mrš a přiloženým grafickým plánem cest v dotčeném území, vyjádřením Ředitelství silnic a dálnic ze dne 18. 3. 2021, č. j. 3334/2021-19430/URB, vyjádřením Magistrátu města České Budějovice, silničního správního úřadu ze dne 16. 4. 2021, č. j. ODSH/4565/2021-2, vyjádřením Obecního úřadu Hosín ze dne 28. 4. 2021, č. j. OUH/314/2021, Obecního úřadu Borek ze dne 17. 5. 2021 a Městského úřadu Lišov ze dne 20. 5. 2021, sp. zn. 2415/21/.

Městský soud taktéž pro nadbytečnost neprovedl navrhovaný důkaz, aby bylo Ředitelství silnic a dálnic vyzváno k vyjádření, zda uzavírky, které nařídilo, se mohly dotýkat pozemků ve vlastnictví žalobkyně označených ve skutkové větě.

Městský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (srov. § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „s. ř. s.“), včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání tohoto rozhodnutí městský soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (srov. § 75 odst. 1 s. ř. s.).

Ze správního spisu vyplynuly pro věc následující skutečnosti:

Ve dnech 24. 10. a 30. 11. 2017 provedl ČIŽP kontrolu na lesních pozemcích ve vlastnictví žalobkyně se zaměřením na dodržování ustanovení právních předpisů a rozhodnutí týkajících se funkcí lesů jako složky životního prostředí. O kontrole byl dne 30. 11. 2017 sepsán protokol č. j. ČIŽP/42/2017/2592.

Příkazem ze dne 3. 1. 2018, č. j. ČIŽP/42/2018/66, byla žalobkyně uznána vinnou přestupkem podle § 4 písm. c) zákona o ČIŽP za to, že svým opomenutím v srpnu až září 2017 neprovedla včas zpracování a asanaci 426 m3 smrkové dřevní hmoty napadené kalamitními škůdci lýkožroutem smrkovým a lýkožroutem lesklým nacházejícím se na vyjmenovaných lesních pozemcích, čímž umožnila šíření těchto kalamitních škůdců do okolních lesních porostů, jak ve svém vlastnictví, tak i ve vlastnictví jiných osob. Za toto jednání byla žalobkyni uložena sankce ve výši 60.000 Kč. Co se týče skutkových zjištění, ČIŽP zde vycházela právě z protokolu o kontrole ze dne 30. 11. 2017, č. j. ČIŽP/42/2017/2592. Příkaz nabyl právní moci dne 26. 1. 2018.

Dne 4. 6. 2018 pod č. j. ČIŽP/42/2018/4001 zahájila ČIŽP další kontrolu u žalobkyně se zaměřením na dodržování ustanovení právních předpisů a rozhodnutí týkajících se funkcí lesa jako složky životního prostředí, především však na zpracování kůrovcové hmoty.

V rámci kontroly obdržel ČIŽP zprávu Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů ze dne 31. 5. 2018, č. j. ÚHÚL/2356/2018/CB, o šetření stavu lesa. Zpráva konstatuje pokročilé poškození lesních porostů lýkožroutem smrkovým, kůrovcem bylo rozvráceno více než 150 ha, přitom v období od 6/2017 – 5/2018 činilo toho poškození 119,8 ha. Ústav je názoru, že pravděpodobně nejvážnějším problémem je skutečnost, že asanační těžby probíhají v nesprávně zvoleném biologickém momentu – těžba již neplní obranný účinek, vytěžené dřevo lýkožrout opustil před dokončením těžby. Akutní zásah vyžaduje výměra 43,3 ha. Populace lýkožrouta se zde nachází ve fázi larvy až kukly a během příštích 14 dní začne docházet k výletu nové generace dospělců na okolní lesy; nezbytná je tak asanace ve vymapovaných lokalitách.

Ve dnech 14. 6. a 26. 6. 2018 provedl správní orgán I. stupně venkovní kontrolu na lesních pozemcích ve vlastnictví žalobkyně, o zjištěních na místě sepsal protokol.

Ve dnech 11. 9. a 20. 9. 2018 provedl správní orgán I. stupně další venkovní kontrolu na lesních pozemcích ve vlastnictví žalobkyně, o zjištěních na místě sepsal protokol.

ČIŽP rovněž vyžádal o podklady Lesy České republiky, s.p. a Město Lišov o sdělení a poskytnutí podkladů o tom, jaká je situace s výskytem kůrovce na majetku těchto osob a jaká byla přijata obraná opatření. Obě osoby tyto podklady poskytly dne 25. 9. 2018 resp. 5. 9. 2018.

Dne 15. 10. 2018 poskytl ÚHUL pod č. j. ÚHÚL/5708/2018/UR výsledky venkovního monitoringu kůrovcové situace ze dnů 20. 9. – 15. 10. 2018. Bylo zjištěno devastující poškození 30 % výměry všech smrkových porostů v šetřené oblasti (v oblasti tzv. Mojského lesa 99 %). Dle charakteru skládek dřeva a častého výskytu opadané kůry s požerky na plochách holin lze stanovit, že škůdce ve většině případů dokončil vývoj a provedené těžby neměly na tlumení gradace podstatný vliv. V ojedinělých případech byla zjištěna asanace dřeva (chemická), celková odhadnutá asanace dosáhla maximálně 3 % celkového objemu napadeného dříví. Navzdory asanačním těžbám opustil škůdce dřevo před jeho efektivní asanací. Celkový přírůstek plochy poškozených porostů v šetřené oblasti činí za poslední rok 523,47h, výměra holin vzniklých za poslední rok činí 304,08ha. Výměra stojících souší vzniklých za poslední rok činí 83,72ha. Výměra porostů čerstvě napadeným posledním rojením škůdce činí 135,67ha.

V protokolu o kontrole ze dne 25. 10. 2018 kontrolní orgán shrnul výsledky kontroly. Podklady kontroly jsou označené pod č. 1-17 protokolu.

Dne 16. 11. 2018 bylo pod ČIŽP/42/2018/7803, zahájeno se žalobkyní řízení o přestupku podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona o ČIŽP. K zahájení řízení se vyjádřila žalobkyně dne 31. 12. 2018 (ČIŽP doručeno dne 8. 1. 2019).

Dne 13. 2. 2019 vydal ČIŽP prvostupňové rozhodnutí. Podklady řízení dle prvostupňového rozhodnutí byly: 1) vyjádření žalobkyně k usnesení o zahájení řízení ze dne 31. 12. 2018, 2) rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 19. 6. 2018, č. j. OOZP/7530/2018 Mrš, 3) usnesení o lhůtě ze dne 16. 11. 2018 a 4) oznámení o zahájení řízení o přestupku ze dne 16. 11. 2018, 5) úřední záznam o určení oprávněné úřední osoby, 5) protokol o kontrole ze dne 25. 10. 2018, 6) přehled vlastnictví a jiných věcných práv a výpisy z KN a KN mapy s ortofotomapou, 7) výsledky monitoringu kůrovcové situace na ORP České Budějovice vypracované Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, pobočka České Budějovice, značka ÚHÚL/5708/2018/UR ze dne 15. 10. 2018, 8) podklad ke kontrole – zpracování a výskyt kůrovcového dříví v k. ú. Navazujících na majetek společnosti H – Agrana s. r. o. na lesních pozemcích drobných vlastníků lesů, kde vykonává funkci odborného lesního hospodáře Lesy České republiky, s. p., LS Hluboká nad Vltavou a na lesním majetku ve vlastnictví státu, kde mají právo hospodařit Lesy České republiky, s.p., Lesní správa Hluboká nad Vltavou ze dne 25. 9. 2018, 9) podklad ke kontrole – situace kůrovcové kalamity a vývoj kůrovce na lesním majetku Města Lišov ze dne 5. 9. 2018, 10) záznam o kontrolních úkonech ČIŽP ze dne 17. 10. 2018, č. j. ČIŽP/42/2018/6362, 11) email ze dne 5. 10. 2018, Ing. D. R., DiS s podklady k záznamu, 14) záznam o kontrolních úkonech ČIŽP ze dne 7. 8. 2018, č. j. ČIŽP/42/2018/5401, 15) lesní hospodářský plán „LHC Libnič - Mojč“, LHC 203301, s platností od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2020 – textová část, hospodářská kniha, porostní mapa, 16) změna lesního hospodářského plánu ze dne 30. 5. 2018 od Krajského úřadu Jihočeského kraje č. j. KUJCK 73374/2018/OZZL, 17) email Ing. D. R., DiS, ze dne 18. 7., 27. 7. 2018 týkající se podkladů kontroly – obranná opatření – lapáky, lapače (evidence lapačů pro rok 2018), 18) zpráva o šetření stavu lesa Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem značka č. ÚHÚL/2356/2018/CB ze dne 31. 5. 2018, včetně přílohy šetření stavu kalamity k 22. 5. 2018 a plochové tabulky stavu zasažení porostů, 19) protokol z pochůzky ze dne 24. 5. 2018 Magistrátu města České Budějovice, odboru životního prostředí, 20) plná moc H – Agrana s.r.o. pro Ing. D. R., DiS, 20) výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, 21) oznámení o zahájení kontroly ze dne 4. 6. 2018, 22) příkaz ze dne 3. 1. 2018, 23) protokol o kontrole ze dne 30. 11. 2017, č. j. ČIŽP/42/2017/2592.

Proti němu žalobkyně podala odvolání, které později doplnila – mj. navrhla k provedení řadu důkazů – mj. fakturami za harvestory, fakturami za chemické postřiky, výslech Ing. D. R. O odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, jak byl jeho obsah ze shora rekapitulován.

Žalobkyně v této souvislosti uplatnila námitku, že správní orgány přebraly kontrolní zjištění od Ústavu, aniž by žalobkyni byla dána možnost vznést proti těmto zjištěním námitky, a že správní orgány samy neprovedly zjišťování skutkového stavu.

Městský soud v první řadě konstatuje, že Ústav vycházel z pochůzky dne 24. 5. 2018, které se účastnili zástupci Magistrátu města České Budějovice, zástupce žalobkyně Ing. R., Česká inspekce životního prostředí, Ústav, Krajský úřad Jihočeského kraje, ministerstvo zemědělství. Správní orgán I. stupně jej požádal víceméně o vyšetření rozsahu a grafické zakreslení postižených ploch a i tabulkové zhodnocení rozsahu poškození lesa (grafická část znázorňuje rozsáhlé oblasti holin, souší, zbytky zdravého lesa). Rozhodná skutková zjištění o faktickém stavu lesa ve vlastnictví žalobkyně však zjistili a ověřili inspektoři ČIŽP sami na místě (viz obsah záznamu o kontrolním úkonu ze dne 7. 8. 2018, jenž shrnuje obsah zjištění kontroly na místě ve dnech 14. 6. a 26. 6. 2018 včetně grafického zakreslení, nebo stav kůrovcové hmoty zjištěný venkovní kontrolou ve dnech 11. 9. 2018 a 20. 9. 2018 – srov. záznam o kontrolních úkonech ze dne 17. 10. 2018) a o rozsahu postiženého dříví a i o následcích měli i další /výše detailně označené podklady/. Další podklad Ústavu ze dne 15. 10. 2018 (zejména grafická část) potom shrnuje vývoj holin a souší v oblasti Mojského lesa v letech 2015 – 2018.

Městský soud poté dle obsahu správního spisu i prvostupňového rozhodnutí konstatuje, že zmíněné podklady Ústavu byly sice významnými pro rozhodnutí, přesto byly jen z několika dalších podkladů, kterými byl vyšetřen a zjištěn rozsah kůrovcového dřeva a poškození lesů a jejich vývoj. Tyto podklady v soustavě dalších pak přispěly k ucelené představě správního orgánu I. stupně o rozsahu poškození lesa, tj. o rozhodných skutkových zjištěních věci. Žalobkyni navíc proti všem podkladům (a z nich vyplývajícím zjištěním) správního řízení tj. i proti podkladům Ústavu zůstaly zachovány námitky – se spisem a jeho podklady se v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 správního řádu mohla seznámit na základě usnesení správního orgánu I. stupně ze dne 16. 11. 2018, č. j. ČIŽP/42/2018/7804 (doručeno 20. 11. 2018), navíc dne 8. 1. 2019 využila práva se k věci vyjádřit.

Byť žalobkyně zpochybňuje použití podkladů Ústavu pro správní řízení, sama nicméně (oproti rozsahu zjištěných skutečností) ani jiný rozsah zjištění neasanovaného dříví a rozsahu poškození lesa nenabídla. Městský soud proto neshledal, že by žalobkyně svou námitkou vůči těmto podkladům jakkoliv zpochybnila rozsah rozhodných skutkových zjištění, jak je Ústav učinil, tím spíše ne rozsah skutkových zjištění, jak je celkově učinil správní orgán I. stupně. Tato námitka není důvodná.

Základní povinnosti vlastníka lesa jsou stanoveny v § 32 zákona o lesích. Podle odst. 1 písm. b) tohoto ustanovení je vlastník lesa povinen preventivně bránit vývoji, šíření a přemnožení škodlivých organismů. Podle § 32 odst. 2 tehdy účinného znění zákona o lesích (ke dni rozhodnutí odst. 3) platí, že „při vzniku mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lese (větrné a sněhové kalamity, přemnožení škůdců, nebezpečí vzniku požárů v období sucha apod.) je vlastník lesa povinen činit bezodkladná opatření k jejich odstranění a pro zmírnění jejich následků.“ Podle § 32 odst. 6 zákona o lesích „vlastník lesa je povinen hospodařit v lese tak, aby jeho činností nebyly ohroženy lesy sousedních vlastníků.“

Pokud jde o povinnosti vlastníka lesa spojené s bojem s kalamitními hmyzími škůdci, ty vyplývají z vyhlášky č. 101/1996 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o opatřeních k ochraně lesa a vzor služebního odznaku a vzor průkazu lesní stráže (jde o prováděcí vyhlášku k podrobnostem o opatřeních k ochraně lesa proti škodlivým činitelům dle zákona o lesích – pozn. městského soudu). Podle § 3 odst. 1 vyhlášky jsou kalamitními hmyzími škůdci mj. lýkožrout smrkový, lýkožrout lesklý, lýkožrout severský.

Dle § 4 vyhlášky č. 101/1996 Sb. ve znění účinném do 10. 5. 2018 obecně platilo, že „(1) Vzniku zvýšeného stavu hmyzích škůdců se předchází zejména odstraňováním materiálu vhodného pro rozmnožování hmyzích škůdců a soustavným vyhledáváním a včasným zpracováváním všech napadených stromů, ošetřováním lesních porostů, zjišťováním výskytu a hubením škůdců. (2) Jestliže existuje nebezpečí vzniku kalamitního stavu, nebo tento stav již nastal, je vlastník lesa povinen provést bezodkladně taková opatření, která povedou k redukci škůdce pod kalamitní stav, k odstranění škod nebo k zamezení dalšího šíření škůdce. (3) Veškeré polomy, vývraty a dříví atraktivní pro rozvoj škůdců vzniklé do 31. března musí být zpracovány nebo asanovány nejpozději do 31. května, v lesních porostech, které alespoň částečně zasahují do polohy nad 600 m nadmořské výšky, do 30. června běžného roku.“

Co se týče možných obranných opatření proti umožnění vývoje a výletu kůrovce za účinnosti této právní úpravy, Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 16. 10. 2015, č. j. 4 As 71/2013 – 35, považoval za adekvátní požadavek správních orgánů (v případě napadení dřeva kůrovcem) na jeho odstranění, neboť tímto postupem dojde k zabránění dokončení vývoje kůrovce a nedojde k následnému ohrožení životního prostředí. Nejvyšší správní soud navíc zdůraznil, že povinnost asanace stromů vyplývá z přílohy č. 2 k vyhlášce č. 101/1996 Sb. - „V základním stavu se zjišťuje výskyt tohoto lýkožrouta prostřednictvím odchytových zařízení (pokácených kontrolních smrkových kmenů, tzv. lapáků, nebo instalací tzv. feromonových lapačů), které se umisťují v jarním a letním období, a to minimálně 1 kus na každých 5 ha lesních porostů nad 60 let věku se zastoupením smrku nad 20 %. Současně se celoročně sleduje výskyt tzv. kůrovcových stromů, tedy stromů napadených lýkožroutem, a zabezpečuje se jejich včasná asanace.“

Dle § 4 vyhlášky č. 101/1996 Sb. ve znění účinném od 11. 5. 2018 platí, že „(1) Vzniku zvýšeného stavu hmyzích škůdců se předchází na základě zjišťování výskyt