4 As 165/2016 — Nejvyšší správní soud

13 A 31/2018- 73 - text 7 13 A 31/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobce: R. D., bytem , zastoupena Mgr. Václavem Voříškem, advokátem, sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 23. 1. 2018, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým byla žalovaným částečně změněna část výroku i odůvodnění týkající se skutkové věty Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 17. 7. 2017, č. j. X, které ve zbytku žalovaný potvrdil. Tímto rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu (nyní přestupku) podle § 125f odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále také „silniční zákon, „zákon o silničním provozu“), kterého se měl dopustit tím, že jako provozovatel motorového vozidla v rozporu s ust. § 10 zákona č. 361/2000 Sb. nezajistil, aby dne 12. 8. 2016 kolem 17:44 hodin v tunelu Lochkov (na rychlostní komunikaci Pražského okruhu pro směr D1, mimo obec, v úseku označeném svislou dopravní značkou B 20a Nejvyšší dovolená rychlost s číslem 60 při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem, jestliže se vozidlo pohybovalo rychlostí 74 km/h. Za to mu byla uložena pokuta 1 500,-Kč a povinnost uhradit náklady řízení. 2. Žalobce namítá neuplatnění absorpční zásady, nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů, nedostatek skutkových zjištění a neprokázání splnění podmínek měření rychlosti, vady výroku, protiústavnost, diskriminaci. 3. Žalovaný na svém rozhodnutí setrval, žalobní námitky neshledal důvodné a navrhl zamítnutí žaloby. 4. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ustanovení § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. A posoudil předmětnou věc následovně. Žaloba nebyla podána důvodně. 5. Podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu ve znění účinném do 30. 6. 2017 se právnická nebo fyzická osoba dopustí správního deliktu tím, že jako provozovatel vozidla v rozporu s § 10 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení odpovídá právnická nebo fyzická osoba za správní delikt, pokud porušení pravidel bylo zjištěno prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy nebo se jedná o neoprávněné zastavení nebo stání, dále porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje znaky přestupku podle zákona o silničním provozu a porušení pravidel nemá za následek dopravní nehodu. Všechny tři podmínky musí být splněny kumulativně. Další podmínkou pro vyvození odpovědnosti za správní delikt (resp. přestupek dle nové terminologie) provozovatele vozidla je skutečnost, že se porušení pravidel nepodařilo sankcionovat jako přestupek, protože není známa konkrétní osoba, proti níž by bylo možné vést řízení o přestupku, tj. věc byla odložena, nebo je řízení zastaveno, protože spáchání přestupku nebylo obviněnému prokázáno. Tato podmínka zdůrazňuje sekundární povahu odpovědnosti provozovatele vozidla ve vztahu k odpovědnosti řidiče vozidla za přestupek. Zákon o silničním provozu koncipuje odpovědnost za spáchání správního deliktu provozovatele vozidla jako odpovědnost objektivní. 7. Dle žalobce se žalovaný nevypořádal s jeho odvolacími námitkami a souvisejícími důkazními návrhy, jakož ani s podanou námitkou podjatosti, proto je rozhodnutí nepřezkoumatelné. Soud tuto žalobní námitku neshledal jako důvodnou, neboť žalobce své odvolání nedoplnil a své argumenty ani žádné související důkazní návrhy v odvolacím řízení tedy neuvedl. Obsahem správního spisu není žádné podání žalobce, které by bylo možné považovat za odvolání. Podání ze dne 1. 11. 2017 předložené žalobcem označené jako doplnění odvolání proti všem dosud neskončeným, nebo teprve zahájeným řízením, kde je obviněný zastoupen právnickou osobou ODVOZ VOZU s.r.o., nelze považovat za odvolání ve smyslu § 82 správního řádu. Dle tohoto ustanovení lze odvoláním napadenou výrokovou část rozhodnutí, jednotlivý výrok, nebo jeho vedlejší ustanovení. Odvolání musí mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 správního řádu a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Již z uvedeného vyplývá, že podání právního zástupce žalobce nelze považovat za odvolání, tedy ani doplnění odvolání, pokud není specifikováno, proti kterému konkrétnímu rozhodnutí odvolání směřuje. Podání, jímž má právní zástupce napadat všechna rozhodnutí týkající se všech obviněných, které zastupuje, nenaplňuje podmínky stanovené pro kvalifikování podání jako odvolání. Stejně tak není důvodná ani další žalobní námitka týkající se podjatosti úřední osoby, která ve věci rozhodovala. Ze správního spisu soud zjistil, že žádnou námitku podjatosti žalobce v rámci správního řízení neuplatnil. Proto nelze žalovanému vytýkat, že se podjatostí úředních osob nezabýval. Ostatně ani v podané žalobě žalobce neuváděl žádné konkrétní skutečnosti, na jejichž základě se domnívá, že byla konkrétní úřední osoba podjatá. Jde pouze o pokus zneužití práva, jemuž nebude nejen ve správním, ale i v jakémkoliv soudním řízení poskytnutá ochrana. Shodně jako žalobcem ve správním řízení uvedená skutečnost, že vozidlo řídil zaměstnanec společnosti ODVOZ VOZU s.r.o., X. 8. Další námitku žalobce, dle níž nebylo prokázáno naplnění požadavku § 125f odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu, tedy změření rychlosti vozidla za pomoci automatu, pokládá soud za nedůvodnou. Jak plyne z judikatury Nejvyššího správního soudu, žádný právní předpis nedefinuje, co se rozumí automatem ve smyslu § 125f odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu. Jedná se především o technické prostředky trvale nainstalované a zpravidla pevně zabudované na určitém místě, které nevyžadují přítomnost obsluhujícího personálu. Takové měřidlo je obsluhou toliko umístěno, nainstalováno, případně spuštěno, avšak samotné měření již probíhá automaticky bez toho, aby obsluha takové zařízení ovládala. Charakter automatu je tak dán automatizovaným měřením, které probíhá bez vlivu obsluhy (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2018, č. j. 9 As 220/2018 – 70). Z podkladů založených ve správním spise jednoznačně vyplývá, že porušení pravidel silničního provozu bylo zjištěno prostřednictvím automatizovaného technického prostředku. 9. Dle žalobce správní orgán uvedl, že porušení provozu vykazovalo znaky přestupku dle zákona o silničním provozu, aniž by uvedl, o jaký konkrétní přestupek se mělo jednat a aniž se podrobně zabýval jeho znaky. I proto je dle žalobce napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Ani této námitce nemůže soud přisvědčit. Zásadní otázkou v řízení o přestupku je skutek a jeho popis ve výroku rozhodnutí tak, aby nebyl zaměněn se skutkem jiným, této povinnosti prvoinstanční orgán dostál. Ve výroku je též uveden odkaz na § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, které stanovuje správní delikt, a na § 10 odst. 3 téhož zákona, které popisuje porušení povinnosti. Za těchto okolností nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí, pokud ve výroku absentuje odkaz na ustanovení přestupku, kterého se měla neznámá osoba dopustit, tento odkaz plně postačuje uvést v odůvodnění. Prvoinstanční orgán sice požadovaný odkaz neuvedl ani v odůvodnění, avšak žalovaný ve svém rozhodnutí právě tuto vadu správního orgánu prvního stupně zhojil, když do výroku doplnil, že nezjištěný řidič spáchal přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 silničního zákona (překročení nejvyšší dovolené rychlosti mimo obec o méně než o 30 km/h) a to porušením § 4 písm. c) silničního zákona (řídit se dopravními značkami). Výrok rozhodnutí obsahoval údaj o rychlosti vozidla žalobce a umístění dopravní značky s omezením rychlosti, lze tak presumovat, že žalobci bylo dostatečně zřejmé, v čem spočívá mu vytýkané deliktní jednání – porušení řídit se dopravními značkami a s tím související překročení nejvyšší dovolené rychlosti vozidla. 10. Žalobce dále namítá, že správní orgán neprokázal, že v daném úseku platil rychlostní limit 60 km/h. Skutečnost, že v měřeném úseku platil rychlostní limit 60 km/h byl zjištěn z fotodokumentace založené ve správním spise. Soud nemá důvod takový důkazní prostředek zpochybňovat, jestliže dané žalobce nenamítl ve správním řízení. Zároveň žalobce soudu nepředložil žádný důkaz, který by prokazoval opak. Soud nepochybuje o účelovosti této námitky,