4 As 40/2007 — Nejvyšší správní soud

13 A 4/2019- 43 - text 15 pokračování 13A 4/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Loudou ve věci žalobkyně: A. L., narozená dne X bytem X zastoupená advokátkou JUDr. Jaroslavou Šafránkovou sídlem Lublaňská 673/24, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2018, č.j. 1300/2018-160-SPR/6 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou došlou Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí Ministerstva dopravy (dále jen „žalovaný“) ze dne 28. 11. 2018, č.j. 1300/2018-160-SPR/6 (dále jen „napadené rozhodnutí”), a to v rozsahu všech výroků, jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání proti výroku I., výroku II. a výroku III. rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravněsprávních činností ze dne 9. 11. 2018 č.j. MHMP 41003/2018/Šil (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), které bylo potvrzeno. 2. Prvostupňovým rozhodnutím Magistrát hlavního města Prahy, odbor dopravněsprávních činností (dále jen „správní orgán I. stupně“) v souladu s ust. § 67 odst. 1 správního řádu a ust. § 93 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), rozhodl takto: - ve výroku I. uznal žalobkyni vinnou tím, že se jako řidička při couvání plně nevěnovala řízení vozidla a nesledovala situaci v provozu na pozemních komunikacích a v důsledku toho způsobila dopravní nehodu, při které bylo jinému ublíženo na zdraví, neboť dne 7. 6. 2016 v době kolem 17.35 hodin řídila vlastní motorové vozidlo tovární značky O. Z., registrační značky X, v Praze 3, po ulici Slezská, kde v blízkosti domu č. 33 plně nesledovala situaci v provozu na pozemní komunikaci a při couvání od levého okraje vozovky z šikmého parkovacího stání ohrozila M. F., který řídil motorové vozidlo - motocykl tovární značky Y. registrační značky X po ulici Slezská ve směru od ulice Jičínská k ulici U Vodárny, došlo ke střetu zadní části daného vozidla s daným motocyklem, pádu motocyklu i jeho řidiče na komunikaci, při dopravní nehodě byla způsobena hmotná škoda na obou vozidlech, došlo ke zranění M. F., který byl vozidlem rychlé záchranné služby odvezen do F. N. K. V., ze které byl po ošetření propuštěn, (dále byla specifikována škoda na zdraví M. F. s odkazem na znalecký posudek č. 557 ze dne 18. 8. 2018 MUDr. Růženy Drtinové), čímž žalobkyně porušila ust. § 5 odst. 1 písm. b) a ust. § 24 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), a spáchala tak z nedbalosti přestupek podle ust. § 125c odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu, za což jí podle ust. § 125c odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) téhož zákona byla uložena pokuta ve výši 25 000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 12 měsíců s účinností ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí a povinnost uhradit náhradu nákladů řízení, dále byla určena splatnost pokuty a náhrady nákladů řízení, - ve výroku II. poškozenému M. F., který uplatnil nárok na náhradu škody v částce 80 271 Kč a nárok na náhradu v řízení účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním nároku na náhradu škody, nárok na náhradu škody nepřiznal, neboť výše škody nebyla spolehlivě zjištěna a zjišťování škody by vedlo ke značným průtahům v řízení a odkázal poškozeného se svým nárokem na soud nebo jiný orgán veřejné moci, - ve výroku III. poškozenému A., spol. s r.o., který uplatnil nárok na náhradu škody v částce 35 900 Kč a nárok na náhradu v řízení účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním nároku na náhradu škody, nárok na náhradu škody nepřiznal, neboť výše škody nebyla spolehlivě zjištěna a zjišťování škody by vedlo ke značným průtahům v řízení a odkázal poškozeného se svým nárokem na soud nebo jiný orgán veřejné moci. II. Žalobní body 3. Žalobkyně namítala, že správní orgány se nedostatečně vypořádaly s posouzením jejího zavinění, a to jak ve výrokové části, tak v odůvodnění. Správní orgán I. stupně nesprávně uvedl, že je pro něj závazné stanovisko Obvodního soudu pro Prahu 2 uvedené v usnesení č.j. 6T 5/2017-265, kterým byla trestní věc vedená u daného soudu pro skutek, který byl projednáván v předmětném správním řízení, postoupena dle § 222 odst. 2 trestního řádu k projednání a rozhodnutí správnímu orgánu I. stupně jako přestupek. Správní orgán I. stupně je určen k tomu, aby učinil závazné rozhodnutí v tom směru, zda skutek je či není přestupkem, při svém rozhodování není vázán právním názorem soudu, který mu věc postoupil, a nemusí skutek posoudit jako přestupek, správní orgán I. stupně však místo toho, aby řádně zjistil skutkový stav a vypořádal se se všemi skutečnostmi a důkazy, pouze uvedl, že je pro něj závazné stanovisko Obvodního soudu pro Prahu 2. V důsledku toho se správní orgán I. stupně nedostatečně vypořádal s argumentací prokazující zavinění žalobkyně a s formou tohoto zavinění, neuvedl konkrétní skutečnosti, ze kterých by zavinění a jeho formu dovozoval. Správní orgán I. stupně tak zejména neuvedl, zda je u žalobkyně dána nedbalost nevědomá či nedbalost prostá, pokud uvádí, že dle jeho názoru není důvod pochybovat, že u žalobkyně je jako minimální forma zavinění dána nedbalost nevědomá, neopírá se o žádné konkrétní skutečnosti související s popisovaným skutkem, nelze argumentovat jen tím, že řidič je seznámen se zákonem o silničním provozu a s povinnostmi z něj vyplývajícími. Přitom je povinností správního orgánu zavinění prokazovat a zabývat se i jeho formou, poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. III. ÚS 2065/15, a na další trestněprávní judikaturu. Nedostatečné posouzení zavinění žalobkyně je reflektováno též ve výrokové části, z ust. § 93 zákona o odpovědnosti za přestupky přitom vyplývá povinnost uvést ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, též formu zavinění u obviněného, který je fyzickou osobou. 4. Žalovaný se nedostatečně vypořádal s odvolací námitkou žalobkyně, dle které nemůže být správní orgán vázán právním názorem soudu, není zřejmé, z čeho žalovaný dovodil, co měl správní orgán I. stupně na mysli, když z jeho odůvodnění to rozhodně nevyplývá, správní orgán I. stupně neuvedl, že se ztotožňuje se závěrem soudu, ale že je jím vázán, což je rozdíl. 5. Správní orgány měly dle názoru žalobkyně prokazovat, že to byla ona, kdo způsobil dopravní nehodu a prokazovat i to, zda žalobkyně ohrozila ostatní účastníky provozu, poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2065/15, ve kterém považoval za nepřiměřený požadavek Nejvyššího soudu ČR, dle kterého je řidič povinen couvat pomocí jiné pověřené osoby nebo výstražného signálu vždy, kdy mu postavení vozidla při couvání neumožňuje přehlédnout veškerý prostor za vozidlem a kdy mu může některá osoba vstoupit do prostoru za vozidlem. Správní orgány se dále nevypořádaly ani s mírou zavinění poškozeného M. F. a s námitkami žalobkyně, dle kterých poškozený přispěl k nehodě tím, že sám porušil pravidla silničního provozu. 6. Považovala za nesprávnou argumentaci ohledně materiálního znaku přestupku, společenskou škodlivost nelze dovozovat pouze z toho, že skutková podstata je kvalifikována v zákoně o silničním provozu, pokud by tomu tak bylo, nemusel by zákonodárce společenskou škodlivost jako další znak přestupku uvádět, jedná se o korektiv, který je vždy třeba posuzovat, poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č.j. 5 As 104/2008-45. Správní orgány se však s touto otázkou vůbec nevypořádaly, nezjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. 7. Měla za to, že správní orgány se nedostatečně vypořádaly s námitkou žalobkyně, že MUDr. Drtinová neměla dostatečnou odbornost a specializaci k posouzení závažnosti zranění poškozeného, a její posudek č. 557 tedy nelze v řízení použít, její specializace je posudkové lékařství, a nikoli soudní lékařství. Správní orgán I. stupně k tomu pouze odkázal na usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 s tím, že ve shodě se soudem má za to, že odborná kvalifikace MUDr. Drtinové je dostatečná. Obvodní soud pro Prahu 2 se však k této skutečnosti nijak nevyjadřoval a ani tuto znalkyni zpracováním znaleckého posudku nepověřil. Tuto námitku žalobkyně uvedla též v odvolání, avšak ani žalovaný se s ní dostatečně nevypořádal, k jeho odkazu na soud je třeba uvést, že ani soud nikde neuvedl, že by odbornost lékařky byla dostatečná a trestní řízení skončilo postoupením věci k projednání jako přestupku; z toho nelze dovozovat, že by odborná kvalifikace MUDr. Drtinové byla dostatečná. Žalovaný dále n