1 As 337/2016 — Nejvyšší správní soud

14 A 238/2018- 34 - text 8 pokračování 14A 238/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Štěpána Výborného a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: Česká pošta, s. p., IČ: 47114983 sídlem Politických vězňů 909/4, Praha 1 proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, sídlem Sokolovská 219, Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 2. 10. 2018, č. j. ČTÚ-64 264/2017-603, t a k t o : I. Rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 2. 10. 2018, č. j. ČTÚ-64 264/2017-603, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 3 000 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í: 1. Žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu, kterou se domáhal přezkoumání rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu (dále jen předseda Rady ČTÚ) ze dne 2. 10. 2018, č. j. ČTÚ-64 264/2017-603, kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro Severočeskou oblast (dále jen ČTÚ) ze dne 15. 9. 2017, č. j. ČTÚ-39 053/2017-635/II. vyř.-UrO, a kterým bylo toto rozhodnutí o uložení pokuty potvrzeno. 2. Ze správního spisu, který byl soudu předložen, vyplývá, že na základě prověření podané stížnosti ČTÚ oznámením ze dne 27. 6. 2017 zahájil se žalobcem správní řízení pro neplnění poštovní povinnosti způsobem, který je v souladu s potřebami veřejnosti a se základními kvalitativními požadavky, konkrétně s § 18 odst. 1 vyhl. č. 464/2012 Sb., o stanovení specifikace jednotlivých základních služeb a základních kvalitativních požadavků na jejich poskytování (dále jen vyhl. č. 464/2012 Sb.), čímž došlo k porušení poštovní povinnosti podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o poštovních službách) a tedy ke spáchání správního deliktu podle § 37a odst. 3 písm. a) téhož zákona. 3. Po provedeném řízení vydal ČTÚ dne 15. 9. 2017 rozhodnutí, č. j. ČTÚ-39053/2017-635/II.vyř.-UrO, kterým rozhodl, že Česká pošta s. p. se dopustila správního deliktu podle § 37a odst. 3 písm. a) zákona o poštovních službách tím, že v rozporu s § 18 odst. 1 vyhl. č. 464/2012 Sb. doporučenou zásilku s podacím číslem X adresovanou J. V. po neúspěšném pokusu o doručení dne 11. 11. 2014 uložila na pobočce České pošty Česká Lípa 2. Dále doporučenou zásilku s podacím číslem X adresovanou J. V. po neúspěšném pokusu o doručení dne 26. 11. 2015 uložila na pobočce Česká Lípa 2. Dále doporučenou zásilku s podacím číslem RR386148579CZ adresovanou E. V. po neúspěšném pokusu o doručení uložila na pobočce Česká Lípa 2. Dále doporučenou zásilku s podacím číslem X adresovanou J. V. po neúspěšném pokusu o doručení dne 28. 11. 2016 uložila na pobočce Česká Lípa 2. Zásilky takto uložila místo na adresáty zvolené ukládací poště Česká Lípa 1, o což adresáti požádali dne 24. 5. 2013. Tím porušila povinnost držitele poštovní licence dle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o poštovních službách plnit poštovní povinnost způsobem, který je v souladu s potřebami veřejnosti a se základními kvalitativními požadavky. Za správní delikt ČTÚ České poště s. p. uložil pokutu podle § 37a odst. 4 písm. b) zákona o poštovních službách ve výši 7 000 Kč. 4. V odůvodnění napadeného rozhodnutí ČTÚ uvedl, že na základě šetření stížností pana V. bylo zjištěno, že zásilka s podacím číslem X adresovaná panu V. byla po neúspěšném pokusu o doručení dne 11. 11. 2014 uložena na ukládací poště Česká Lípa 2 a dne 12. 11. 2014 byla předána k uložení na ukládací poště Česká Lípa 1 a zde dne 14. 11. 2014 vydána panu V. K zásilce s podacím číslem X adresované panu V. bylo zjištěno, že po neúspěšném pokusu o doručení dne 26. 11. 2015 byla uložena na ukládací poště Česká Lípa 2, kde si ji dne 27. 11. 2015 adresát vyzvedl. K zásilce s podacím číslem X adresované E. V. bylo zjištěno, že po neúspěšném pokusu o doručení dne 8. 7. 2016 byla uložena u ukládací pošty Česká Lípa 2 a po uplynutí úložní lhůty byla zásilka dne 19. 7. 2016 vrácena zpět odesílateli. Ohledně zásilky s podacím číslem X adresované J. V. bylo zjištěno, že po neúspěšném pokusu o doručení dne 28. 11. 2016 byla uložena na ukládací poště Česká Lípa 2 a dne 30. 11. 2016 předána k uložení na ukládací poštu Česká Lípa 1, kde si ji dne 1. 12. 2016 převzal adresát. Výše uvedené zásilky byly ukládány na pobočce České pošty Česká Lípa 2 místo uložení na adresáty zvolené ukládací poště Česká Lípa 1. Ve vyjádření k oznámení o zahájení správního řízení Česká pošta uvedla, že ve dvou případech byla zásilka v konečné fázi uložena na správné poště a dále poukázala na to, že potřeby veřejnosti nelze směšovat s potřebami jednotlivce a že nemůže být sankcionována za nedostatečnou kvalitu dvou konkrétních poskytnutých služeb. Vyslovila názor, že nedošlo k naplnění skutkové podstaty správního deliktu dle § 37a odst. 3 písm. a) zákona o poštovních službách. 5. S odkazem na příslušná ustanovení zákona o poštovních službách a vyhl. č. 464/2012 Sb. ČTÚ uvedl, že je v zájmu a v souladu s potřebami veřejnosti, aby byly základní poštovní služby poskytovány ve stanovené kvalitě a poštovní zásilky doručovány a dodávány na základě zvolených dispozic pro nakládání s poštovními zásilkami a poukázkami, ať se jedná o dispozici zvolenou odesílatelem nebo adresátem. Nedostatečná kvalita služby poskytnutá jednotlivci je sto ohrozit potřebu veřejnosti spočívající v požadavku na poskytování určité kvality základních poštovních služeb. Dle ČTÚ nelze souhlasit s názorem, že by k pochybení či k neprovedení služby došlo pouze tehdy, jednalo-li by se o opakované porušování v takovém počtu případů, který by byl relevantní z pohledu veřejnosti jako celku. Navíc v daném případě došlo k chybnému nakládání se zásilkami opakovaně a nejednalo se o jednoho adresáta. ČTÚ se v odůvodnění napadeného rozhodnutí dále zabýval změnou právní úpravy správního trestání se závěrem, že v daném případě je třeba postupovat podle právní úpravy platné v době spáchání deliktního jednání. V poslední fázi odůvodnění rozhodnutí pak hodnotil kritéria vztahující se k úvaze o výši uložené sankce. 6. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, ve kterém rozporoval výklad neurčitého právního pojmu potřeby veřejnosti, jak jej provedl správní orgán I. stupně. Vyslovil názor, že z ustanovení § 33 odst. 1 zákona o poštovních službách je zřejmé, že musí být naplněny oba tam stanovené požadavky současně. 7. O podaném rozkladu rozhodl předseda Rady ČTÚ napadeným rozhodnutím tak, že rozklad se zamítá a prvostupňové rozhodnutí se potvrzuje. V odůvodnění rozhodnutí odvolací orgán zrekapituloval dosavadní průběh řízení. S odkazem na příslušná ustanovení právních předpisů, pak dovodil, že v daném případě je třeba jednání žalobce posuzovat podle právní úpravy platné v době, kdy ke spáchání správních deliktů došlo. Vyslovil závěr, že účastník řízení, jak vyplývá ze spisového materiálu, pochybil tím, že uvedené doporučené zásilky uložil na pobočce České pošty Česká Lípa 2, ačkoliv adresáti požádali o to, aby zásilky byly ukládány na pobočce Česká Lípa 1. K námitce uplatněné v rozkladu odvolací orgán uvedl, že prováděcí právní předpis stanoví podrobnou specifikaci jednotlivých základních služeb a způsob poskytování a zajišťování základních služeb tak, aby byly realizovány v kvalitě, jež je ve veřejném zájmu nezbytná. Otázka veřejného zájmu je promítnuta právě existencí prováděcího předpisu. Žalobce v rozkladu poukázal na jedno rozhodnutí předsedy rady ČTÚ, ze kterého lze dovodit oprávněnost jeho názoru. K tomuto rozhodnutí odvolací orgán uvedl, že se zabývalo skutečností, že v prvostupňovém rozhodnutí absentovalo uvedení příslušného ustanovení vyhlášky, čímž bylo na místě shledat v dané věci pouhé porušení potřeb veřejnosti jako obecné. V daném případě došlo k naplnění skutkové podstaty správního deliktu dle § 37a odst. 3 písm. a) zákona o poštovních službách. Odvolatel popsaným jednáním porušil uložené povinnosti, tj. plnit poštovní povinnost způsobem, který je v souladu s potřebami veřejnosti a se základními kvalitativními požadavky. 8. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, ve které namítl, že věc byla posouzena nesprávně, neboť u dvou ze čtyř poštovních zásilek byla změna ukládací pošty dle žádosti adresáta provedena. Pochybení u zbylých dvou zásilek nelze hodnotit jako porušení základního kvalitativního požadavku zakotveného v § 18 odst. 1 vyhl. č. 464/2012 Sb. Skutečnost, že u dvou zásilek došlo k tomu, že byly krátce uloženy na poště Česká Lípa 2, nemění nic na tom, že žalobce postupoval v souladu se žádostí adresáta, když umožnil vyzvednutí zásilek na poště Česká Lípa 1. Ustanovení § 18 odst. 1 vyhl. č. 464/2012 Sb. nestanoví časový limit, v němž má být uložená poštovní zásilka adresátovi zpřístupněna k vyzvednutí na jím zvolené poště. Stanoví pouze změn