8 Ao 4/2011 — Nejvyšší správní soud

14 A 57/2019- 177 - text 6 14 A 57/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Aleše Sabola ve věci žalobce: Mgr. F. Š. trvale bytem X proti žalované: Vězeňská služba České republiky sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 7. 2018, č. j. VS-2409-9/ČJ-2018-801440, takto: I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2018, č. j. VS-2409-9/ČJ-2018-801440, se zamítá. II. Návrh na náhradu škody se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou, podanou původně u Krajského soudu v Ústí nad Labem a postoupenou Městskému soudu v Praze, domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byla podle § 17 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „InfZ“), odložena jeho žádost ze dne 1. 1. 2018, kterou se žalobce pod body 1 – 6 domáhal poskytnutí informací týkajících se rozpočtu žalované, investicích, počtu zaměstnanců žalované, organizační struktury, předpisů BOZP, výkazů o pohybu stížností, podnětů aj., rozsahu poskytované zdravotní péče či kapacity zdravotních služeb (dále jen „Žádost o informace“). K odložení Žádosti o informace došlo z důvodu neuhrazení nákladů na mimořádně rozsáhlé vyhledávání vyžadovaných informací, konkrétně u vymezených bodů 1, část 2, 3, 4 a část 5. Žalobce se žalobou taktéž domáhal náhrady škody ve výši 100 000 Kč. II. Průběh řízení o žádosti 2. V návaznosti na Žádost o informace, jež byla žalované (konkrétně vazební věznici Litoměřice) doručena dne 12. 1. 2018, žalovaná vyzvala žalobce výzvou ze dne 24. 1. 2018, č. j. VS-2409-3/ČJ-2018-801440, k úhradě nákladů za mimořádné vyhledávání informací podle bodů 1, část 2, 3, 4 a část 5 Žádosti o informace, a to ve výši 4 884 Kč (dále jen „výzva k úhradě“). Výše úhrady byla vypočtena na základě sazebníku stanoveného Instrukcí Ministerstva spravedlnosti č. 20/2011 ze dne 17. 7. 2011, č. j. 286/2011-OT-OSV (dále jen „instrukce MSp“). 3. Žalobce podal proti výzvě k úhradě stížnost podle § 16a odst. 1 písm. d) InfZ. Generální ředitelství Vězeňské služby ČR (dále jen „GŘVS“) rozhodlo o stížnosti dne 27. 4. 2018 stanoviskem č. j. VS-1119-2/ČJ-2018-800040-INFZ (dále jen „stanovisko GŘVS“). Tímto stanoviskem GŘVS nepotvrdilo požadavek úhrady ve výši 4 884 Kč a částku snížilo podle § 16a odst. 7 písm. b) InfZ na 1 884 Kč. K zaplacení nové částky GŘVS žalobci stanovilo lhůtu 60 dnů od doručení výzvy k úhradě nákladů za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací. 4. Dne 9. 7. 2018 vydala žalovaná napadené rozhodnutí, kterým žádost o informace dle § 17 odst. 5 InfZ odložila pro marné uplynutí lhůty 60 dnů. III. Žaloba 5. Žalobce ve své žalobě předeslal, že v rámci výkonu trestu zůstává aktivistou v oblasti dodržování lidských práv, přičemž za tuto svou činnost je dehonestován a diskriminován. Konkrétně pak ve své žalobě namítal chybějící podklad pro vyúčtování nákladů podle § 2 a násl. nařízení vlády č. 173/2006 Sb., o zásadách stanovení úhrad a licenčních odměn za poskytování informací podle informačního zákona (dále jen „nařízení vlády“). Žalobce v tomto směru namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí z pohledu požadovaných nákladů, a to pro neexistenci platného sazebníku vydaného v příslušném účetním období. Uvedl, že odkaz na sazebník jiného subjektu, navíc v neaktuálním stavu, svědčí o nízké právní úrovni žalované a z těchto důvodů požadoval zrušení napadeného rozhodnutí. IV. Vyjádření žalované 6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě po opakované urgenci soudu uvedla, že vzhledem k tomu, že žalobce neuhradil náklady na mimořádně obtížné vyhledávání informací ve stanovené lhůtě 60 dnů, odložení jeho žádosti bylo zcela v souladu se zákonem. K žalobním námitkám pak konstatovala, že Ministerstvo spravedlnosti (jako nadřízený orgán žalované) dne 17. července 2011 vydalo instrukci MSp, kterou se stanoví sazebník úhrad za poskytování informací zákona o svobodném přístupu k informacím. Instrukci lze definovat jako interní předpis abstraktní povahy, jenž slouží k uspořádání poměrů uvnitř organizačních jednotek veřejné správy nebo v jednotlivých zařízeních veřejné správy na základě zákonem zakotveného vztahu podřízenosti a nadřízenosti. Ministerstvo spravedlnosti je přitom v souladu s § 11 odst. 3 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky (dále jen „kompetenční zákon“) ústředním orgánem státní správy pro vězeňství, jemuž je podřízena žalovaná. To znamená, že žalovaná je vázána vnitřními předpisy vydanými Ministerstvem spravedlnosti, zcela právem proto odkazuje na sazebník – Instrukci MSp, vydaný jí nadřízeným správním orgánem. 7. K námitce, že v napadeném rozhodnutí chybí platný sazebník, resp. že byl v neaktuálním stavu, žalovaná doplnila, že Instrukce MSp je účinná, nebyla zrušena ani nahrazena jinou instrukcí. Jedná se tedy o účinný a platný interní normativní akt, kterým byla žalovaná povinna se řídit. Chybějící sazebník přitom nepůsobí nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, protože není zákonnou náležitostí rozhodnutí o odložení žádosti o informace podle ustanovení § 17 odst. 5 InfZ. Sazebník (resp. Instrukce MSp) byl nadto výslovně uveden ve stanovisku GŘVS ve věci stížnosti žadatele podané podle § 16a odst. 1 písm. d) InfZ. Na nedůvodnosti předmětné námitky pak podle žalované nemění nic ani skutečnost, že Instrukce MSp nebyla vydána pro příslušné účetní období podle ustanovení § 3 odst. 2 nařízení vlády. Vychází se totiž z předpokladu, že náklady každoročně (za účetní období nepřetržitě po sobě jdoucích 12 měsíců) neklesají. V takovém případě neaktualizování sazebníku úhrad nejde k tíži žalobce, nýbrž k tíži žalované, která ve skutečnosti vynakládá vyšší náklady, než jaké je oprávněna požadovat. V. Posouzení věci Městským soudem v Praze 8. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, a jedná se o žalobu přípustnou, splňující všechny formální náležitosti na ni kladené. Pokud jde o přípustnost žaloby, soud pro úplnost poukazuje na to, že podle judikatury správních soudů je rozhodnutí o odložení žádosti o informace pro nezaplacení požadované úhrady podle § 17 odst. 5 InfZ rozhodnutím, které je způsobilé přezkumu ve správním soudnictví. Nejvyšší správní soud k tomu v minulosti uvedl, že „[t]eprve rozhodnutí o odložení žádosti (a tedy vlastní odepření informaci poskytnout) podle ustanovení § 17 odst. 5 informačního zákona je pod soudní ochranou. Pokud je tedy žádost odložena pro nezaplacení, může žadatel proti takovému rozhodnutí brojit žalobou ve správním soudnictví, neboť tímto rozhodnutím bylo teprve do jeho práva zasaženo. Protože důvodem odložení bylo nezaplacení, přezkoumá ovšem správní soud věcně také tuto otázku, a v tomto rámci se bude mimo jiné zabývat výší úhrady“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2017, č. j. 6 As 326/2016 - 32). 9. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal na základě skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí a v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 10. Úvodem přitom soud předesílá, že v minulosti již opakovaně zdůraznil, že řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. je postaveno na principu, že je to žalobce, kdo s ohledem na dispoziční zásadu přísně ovládající tento typ soudního řízení předestírá soudu konkrétní důvody, pro které považuje žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné. Obsah a kvalita žaloby v zásadě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Není přitom úlohou soudu, aby za žalobce jeho argumentaci dotvářel. Žalobce se ve své svou povahou formulářové žalobě omezil pouze na stručné námitky spojené s údajnou absencí podkladu pro vyúčtování nákladů v napadeném rozhodnutí a dále na skutečnost, že žalovaná vyšla ze sazebníku Ministerstva spravedlnosti. 11. Dále soud podotýká, že týmiž žalobními námitkami se již opakovaně zabýval např. v rozsudcích ze dne 29. 4. 2020, č. j. 15 A 60/2018 - 78, nebo ze dne 10. 12. 2020, č. j. 14 A 40/2019  59, s jejichž závěry se nyní rozhodující senát plně ztotožňuje a v dalším z nich vychází. 12. Pokud jde o namítanou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, soud zdůrazňuje, že odložení Žádosti o informace bylo v souladu s požadavky § 17 odst. 5 InfZ zdůvodněno tím, že žalobce v zákonné lhůtě 60 dnů od doručení výzvy k úhradě neuhradil náklady za vyhledávání informací ve výši 1 884 Kč. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je tedy zcela zřejmé, proč žalovaná rozhodla tak, jak rozhodla. Argumentace žalobce chybějícími podklady pro vyúčtování nákladů pak zcela pomíjí tu skutečnost, že výše úhrady byla určena