1 As 9/2008 — Nejvyšší správní soud

14 A 82/2020- 45 - text 15 14 A 82/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Jana Kratochvíla a Štěpána Výborného ve věci žalobkyně proti žalovanému EAF protect s.r.o., IČ: 02142384 sídlem Karlovarská 50, Cheb zastoupená advokátem JUDr. et Mgr. Tomášem Sequensem sídlem Jungmannova 24, Praha 1 Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 65, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2020, č. j. MZP/2020/500/384, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Rekapitulace předchozího řízení a obsah správního spisu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí (dále jen „správní orgán“) ze dne 29. 1. 2020, č. j. ČIŽP/OTOIP/2020/444 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání přestupků podle § 18a odst. 2 písm. g) a § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 73/2012 Sb, o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech (dále jen „ZOV“), za což jí byla uložena pokuta ve výši 120 000 Kč. 2. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 3. Správní orgán provedl u žalobkyně dne 3. 10. 2019 kontrolu, o které byl pořízen protokol o kontrole č. j. ČIŽP/OTOIP/2019/2031. V protokolu o kontrole bylo konstatováno, že žalobkyně překročila kvótu pro množství částečně fluorovaných uhlovodíků (dále jen „F-plyny“) uváděných na trh, která jí byla přidělena dle čl. 16 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014 ze dne 16. 4. 2014, o fluorovaných skleníkových plynech (dále jen „nařízení“), na rok 2017, neboť nad rámec kvóty uvedla na trh 143 tun ekvivalentu CO2. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně ve lhůtě dle § 3 odst. 1 ZOV nepředala osobě, která je držitelkou certifikátu ke zneškodnění regulovaných látek, 156 kg halonu 1011 a 176 kg halonu 1201. 4. Žalobkyně na svou obhajobu předložila faktury na F-plyny vystavené německé společnosti Kidde-Deugra Brandschutzsysteme GmbH (dále jen „společnost KDB“), společné prohlášení společnosti KDB a žalobkyně ze dne 28. 6. 2016 (dále jen „společné prohlášení“) a evidenci regulovaných látek uložených do halonové banky ČR za rok 2017 (dále jen „evidence regulovaných látek“). Ze společného prohlášení vyplývá, že společnost KDB je dodavatelem protipožárních a protivýbušných systémů používaných v armádách NATO; systémy jsou plněny F-plynem DEUGEN-N (HFC-236fa); žalobkyně na základě smlouvy se společností KDB provádí údržbu výše uvedených systémů, za tímto účelem nakupuje na zahraničních trzích hasivo DEUGEN-N; kontejnery pro skladování hasiva budou označeny „Pro vojenské účely“ a budou skladovány odděleně. Faktury potvrzují nákup F-plynu společností KDB u žalobkyně. 5. Správní orgán vydal dne 29. 1. 2020 prvostupňové rozhodnutí, kterým žalobkyni shledal vinnou za porušení čl. 15 odst. 1 nařízení a § 3 odst. 1 ZOV, za což jí uložil pokutu ve výši 120 000 Kč. Pokuta byla uložena podle nejpřísněji trestného přestupku, tj. dle § 16 odst. 1 písm. a) ZOV. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí dne 10. 2. 2020 odvolání. 6. Žalovaný vydal dne 25. 6. 2020 napadené rozhodnutí, kterým odvolání žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Přitom konstatoval, že správní orgán ve výrokové části rozhodnutí výslovně uvedl, že žalobkyně byla vinná ze spáchání dvou přestupků, za což jí byla v souladu s § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „PřesZ“) uložena pokuta ve výši 120 000 Kč. 7. Žalovaný měl za to, že pokuta byla uložena správně dle nejpřísněji trestného přestupku podle § 16 odst. 1 písm. a) ZOV, přičemž druhý přestupek dle § 18a odst. 2 písm. g) ZOV byl zohledněn jako přitěžující okolnost. Žalovaný dodal, že nelze přesně určit míru působení druhého přestupku při stanovení výše pokuty, protože kritéria pro stanovení výše pokuty jsou těžko vyčíslitelná. 8. Žalovaný připomněl, že žalobkyně je dovozcem F-plynů, které nakupuje mimo EU a následně je do ní dováží. Žalovaný však nesouhlasil s odvolací námitkou žalobkyně, že v jejím případě měla být použita výjimka z kvót dle čl. 15 odst. 2 písm. d) nařízení pro F-plyny dodávané přímo výrobcem nebo dovozcem pro použití ve vojenském zařízení. Dle názoru žalovaného, který vycházel z doložených faktur, nedodávala žalobkyně F-plyny přímo pro použití ve vojenském zařízení, neboť k dodání do vojenských zařízení armád členských států NATO docházelo nepřímo prostřednictvím společnosti KDB. Žalovaný označil společné prohlášení za neformální a nedostačující k prokázání přímého dodání F-plynů do vojenského zařízení. 9. Žalovaný uzavřel, že účel podmínky přímého dodání F-plynu spočívá v zajištění jeho dodání rovnou uživateli vojenského zařízení. Zprostředkované dodání by ztížilo spolehlivé zjištění, že F-plyny vyňaté z kvót nebyly využity jinak, než jak připouští čl. 15 odst. 2 písm. d) nařízení. II. Argumentace účastníků 10. Žalobkyně v žalobě vznesla celkem čtyři žalobní body: 1) Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Výrok o pokutě je v rozporu s odůvodněním napadeného rozhodnutí, které je navíc samo vnitřně rozporné v části týkající se pokuty. Žalovaný nejprve konstatoval, že pokuta byla uložena za „výše uvedené přestupky“ a poté uvedl, že je „zcela jednoznačně seznatelné, že pokuta byla uložena za spáchání jednoho, typově závažnějšího přestupku, přičemž souběžné spáchání druhého přestupku bylo přitěžující okolností při stanovení výše pokuty. Pokuta je tedy uložena toliko za spáchání jednoho přestupku […].“ Žalovaný trestá žalobkyni za dva přestupky, přičemž z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že sankce je uložena pouze za spáchání jednoho přestupku a druhý má být výhradně přitěžující okolností. Tento postup neodpovídá § 41 PřesZ a porušuje zásadu ne bis in idem, protože žalobkyně byla za jeden a týž skutek trestána a současně byl daný skutek hodnocen jako přitěžující okolnost. 2) Správní úvaha o výši pokuty neodpovídá § 38 odst. 2 PřesZ, protože správní orgány nezohlednily všechna zákonem stanovená hlediska takové úvahy, např. majetkové poměry žalobkyně. Žalovaný konstatoval bez opory v podkladech pro rozhodnutí, že výše pokuty není likvidační. Žalovaný měl podrobně a přesvědčivě uvést, ke kterému hledisku přihlédl a jaký mělo vliv na konečnou výši pokuty. Této povinnosti žalovaný a správní orgán nedostáli; napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. 3) Žalovaný a správní orgán provedli navzájem odlišný výklad čl. 15 odst. 2 písm. d) nařízení. Správní orgán uvedl, že žalobkyně nebyla přímo dovozcem F-plynů pro použití ve vojenském zařízení, zatímco žalovaný rozhodl, že žalobkyně F-plyny, coby jejich dovozce, nedodávala přímo pro použití ve vojenském zařízení. Žalobkyni proto není znám důvod vylučující použití výjimky dle čl. 15 odst. 2 písm. d) nařízení. Žalobkyně má za to, že je přímo dovozcem F-plynů, které nakupuje mimo EU a následně je do EU dováží mj. za účelem jejich dalšího použití přímo ve vojenských zařízeních, a také, že je dovozcem F-plynů pro přímé použití ve vojenském zařízení, protože na základě smlouvy se společností KDB (výrobcem systémů protipožární a antiexplozivní ochrany vojenských zařízení) provádí výrobu a servis protipožárních a antiexplosivních systémů v armádní technice, které při těchto činnostech sama přímo plní F-plyny. To vyplývá ze společného prohlášení žalobkyně a společnosti KDB. Dle žalobkyně není správný ani jeden z výše uvedených výkladů zastávaných správními orgány. Výjimka dle čl. 15 odst. 2 písm. d) nařízení se aplikuje, pokud je F-plyn použit přímo pro vojenské zařízení. Rozhodujícím není objednatel této dodávky, ale faktické dodání F-plynu přímo do vojenského zařízení výrobcem nebo dovozcem F-plynu. To vyplývá též z dokumentu vypracovaného Evropskou komisí v dubnu roku 2020 s názvem „Discussion paper on elements relevant for independent auditors verifying reports on bulk imports and production of hydrofluorocarbons (HFCs) in accordance with Regulation (EU) No 517/2014 on fluorinated greenhouse gases“ (dále jen „dokument Evropské komise“). Nařízení nevyžaduje přímý smluvní vztah mezi dodavatelem F-plynu a členským státem EU. Žalovaný proto nepřípustně, pomocí zakázané analogie, omezil výjimku dle čl. 15 odst. 2 písm. d) nařízení. Výklad žalovaného navíc znemožňuje uplatnění dané výjimky, protože společnost KDB není výrobcem ani dovozcem F-plynu, a žalobkyni nebyla výjimka uznána. V konečném důsledku předmětný výklad vylučuje dodání F-plynu do vojenských zařízení a tím ochranu bezpečnostních zájmů členských států EU a NATO. Žalobkyně pro úplnost dodává, že armády členských států EU a NATO upřednostňují jediného generálního dodavatele, který s ČR uzavře smlouvu na dodávku nebo