5 As 219/2019 — Nejvyšší správní soud

15 A 99/2019- 80 - text 17 15 A 99/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: HOME PACK SHOPPING s.r.o. IČO: 04412842 se sídlem Praha 1, Revoluční 1403/28, proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát se sídlem Brno, Květná 15 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.5.2019 č.j. SZPI/BA183-62/2018 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Praze rozhodnutím ze dne 5.2.2019 č.j. SZPI/BA183-51/2018 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) uložila žalobci za spáchání těchto 7 přestupků: 1. přestupku podle § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 110/1997 Sb.“ nebo „zákon o potravinách“); 2. přestupku podle § 17 odst. 2 písm. c) zákona č. 110/1997 Sb.; 3. přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“); 4. přestupku podle § 8a odst. 2 písm. j) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o regulaci reklamy“); 5. přestupku podle § 8a odst. 2 písm. j) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o regulaci reklamy“); 6. přestupku podle § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb.; 7. přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele podle ustanovení § 17f písm. d) zákona č. 110/1997 Sb., za použití absorpční zásady upravené v § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., úhrnnou pokutu ve výši 1 500 000 Kč a dále povinnost k úhradě nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnil výrok I. bod 2 prvostupňového rozhodnutí v části specifikující nepovolená zdravotní tvrzení (výrok 1. napadeného rozhodnutí), dále změnil výrok I. prvostupňového rozhodnutí v části upravující druh správního trestu a jeho výši tak, že výši uložené pokuty snížil z 1 500 000,- Kč na 1 470 000,- Kč (výrok 2. napadeného rozhodnutí), a změnil též výrokovou část prvostupňového rozhodnutí týkající se způsobu úhrady celkové částky uložené pokuty a nákladů řízení, kterou snížil na 1 471 000 Kč (výrok 3.). Ve zbývající části pak žalovaný prvostupňové rozhodnutí podle § 90 odst. 5 věty druhé správního řádu potvrdil (výrok 4. napadeného rozhodnutí). 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul průběh řízení, podrobně popsal kontrolní zjištění správního orgánu I. stupně a jeho právní závěry. Následně se žalovaný vypořádal s jednotlivými odvolacími námitkami žalobce, které se v podstatě shodují s námitkami uplatněnými žalobcem v žalobě proti napadenému rozhodnutí (viz níže). 4. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí. In eventum navrhl, aby soud rozhodl, že se od pokuty upouští. V žalobě uplatnil celkem šest žalobních bodů. 5. V prvním žalobním bodu namítl, že žalovaný při všech oznámeních o zahájení kontroly (které byly podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí) uvedl, že z jeho strany byl proveden opakovaný pokus o provedení kontroly ve smyslu § 5 odst. 2 písm. a) ZOSZPI (poznámka soudu: touto zkratkou má žalobce zřejmě na mysli zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů), tedy, že se žalovaný pokusil provést kontrolu v místě sídla žalobce. Dle žalobce však z napadeného rozhodnutí a ani z obsahu spisu není patrné datum a čas pokusu o provedení kontroly v místě sídla žalobce a ve spise absentuje případný záznam o provedení takového úkonu. Žalovaný tak porušil povinnost umožnit žalobci účastnit se kontrolních úkonů při výkonu kontroly na místě (§ 9 písm. e) ZOSZPI), což mělo za následek, že nedošlo k zajištění transparentního provedení všech kontrol, pořízení důkazního materiálu a žalobci nebylo umožněno uplatnit bezprostředně argumenty, vysvětlení či doplňující informace tak, aby byl žalovaným zjištěn stav věci, o kterém nebude důvodných pochyb. Žalobce v této souvislosti též poukázal (bez bližší specifikace) na předchozí podání svého právního zástupce, ve kterém tento explicitně požadoval, aby byl vyrozuměn o všech prováděných úkonech tak, aby se jich mohl případně osobně účastnit. 6. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítl věcnou nepříslušnost žalovaného ve vztahu k údajnému přestupku č. 6, kterého se měl dopustit tím, že zaslal spotřebiteli panu K. L. doplněk stravy s názvem Elixír z hlemýždě, přičemž informace k uvedenému produktu připisují potravině vlastnosti umožňující zabránit nemoci, zmírnit ji nebo vyléčit, což je zakázáno. Státní zemědělská a potravinářská inspekce v návaznosti na § 16 odst. 5 zákona o potravinách vykonává kontrolu dodržování povinností nad potravinami, tedy i doplňky stravy. Činnost v oblasti léků a léčivých přípravků však podle zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších zákonů (dále jen „zákon o léčivech“) vykonává Státní ústav pro kontrolu léčiv. Vzhledem k rozhodnutí Státního ústavu pro kontrolu léčiv ze dne 30.7.2018 sp. zn. sukls75931/2017, č.j. sukl290452/2018, že Elixír hlemýždě je léčivým přípravkem, neboť odpovídá definici léčivého přípravku uvedeného v § 2 odst. 1 písm. a) zákona o léčivech, nemůže být Státní zemědělská a potravinářská inspekce věcně příslušná k projednání výše uvedeného přestupku. Žalobce dodal, že nesouhlasí ani s odůvodněním žalovaného, že nedoložil, že výrobek „Elixír z hlemýždě“ je totožný s výrobkem „Elixír z hlemýždě ORIGINÁL“, protože v rozhodnutí Státního ústavu pro kontrolu léčiv ze dne 30.7.2018 sp. zn. sukls75931/2017 bylo uvedeno i složení předmětného výrobku. Z obsahu složení výrobku je zřejmé, že se jedná o identický výrobek. 7. Ve třetím žalobním bodu žalobce namítl místní nepříslušnost žalovaného ve vztahu ke všem údajným přestupkům, kterých se měl žalobce dopustit vůči P. G. . Uvedl, že podle § 11c odst. 1 zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Státní zemědělské a potravinářské inspekci“) platí, že přestupky projednává inspektorát, který má územní působnost a zřízeno sídlo podle § 1 odst. 2 tohoto zákona. Podle § 11 odst. 1 písm. a) správního řádu je místní příslušnost správního orgánu v řízeních týkajících se činnosti účastníka řízení určena jeho místem činnosti. Místem činnosti účastníka může být tedy například místo spáchání přestupku nebo jiného správního deliktu. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce zaslal nabídkové letáky spotřebiteli P. G. z T. prostřednictvím poštovní doručovací služby nikoliv ze svého sídla v Praze, ale ze V. . S ohledem na shora uvedené je proto zřejmé, že inspektorát žalovaného se sídlem v Praze nebyl místně příslušným k projednání údajných přestupků vůči spotřebiteli P. G. . Tyto údajné přestupky měl projednat inspektorát Státní zemědělské a potravinářské inspekce pro Olomoucký a Moravskoslezský kraj se sídlem v Olomouci. 8. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobce namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a rovněž to, že v posuzované věci došlo k zániku jeho odpovědnosti za přestupek. Konkrétně uvedl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí z časového hlediska vymezuje údajné spáchání skutků takto: „vzhledem k tomu, že z podkladů ve spise nelze zjistit, kdy konkrétně byl objednávkový kupón spotřebiteli zaslán, je datum spáchání přestupků č. 1 až 3 vymezeno jako neurčité datum….“, a dále. „vzhledem k tomu, že z podkladů ve spise nelze zjistit, kdy konkrétně byl leták spotřebiteli zaslán, je datum spáchání přestupků č. 6 a 7 vymezeno jako neurčité datum….“ Časové vymezení skutku provedené tímto způsobem je dle mínění žalobce zcela nedostatečné a z právního hlediska nepřijatelné. V § 93 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., je zakotveno, že ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, se kromě náležitostí podle správního řádu uvede popis skutku s označením místa, času a způsobu jeho spáchání. Vzhledem k tomu, že žalovaný (v rámci přestupků č. 1 až 3 a dále přestupků č. 6 a 7) sám konstatoval, že datum je neurčité a nezjistitelné, přičemž jako datum možného spáchání přestupku uvedl datum, kdy došlo k podání podnětu ČOI, nebyla naplněna dikce ustanovení § 93 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb. Žalovaný v napadeném rozhodnutí protiprávně ztotožnil zjištění údajných protiprávních jednání s časovým vymezením skutku, což je nepřípustné. Žalobce v této souvislosti poukázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15