18 A 2/2020

Žalobce se žalobou podanou dne 6. 4. 2020 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2020, čj. 3745/2020-MZE-14132 (dále jen „Napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu (dále jen „SZIF“) ze dne 16. 4. 2019, čj. SZIF/2019/0296400, sp. zn. 18/F1D/334/026017-EZ (dále jen „Prvostupňové rozhodnutí“), a Prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Prvostupňovým rozhodnutím SZIF poskytl žalobci dotaci v rámci opatření ekologické zemědělství pro rok 2018 podle nařízení vlády č. 76/2015 Sb., o podmínkách provádění opatření ekologické zemědělství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 76/2015 Sb.“). Prvostupňovým rozhodnutím však byla žalobci přiznána dotace ve výši 195 812,32 Kč, tj. ve výši nižší, než žalobce ve své žádosti ze dne 14. 5. 2018 o poskytnutí dotace v rámci opatření ekologické zemědělství pro rok 2018 (dále jen „Žádost“ či „jednotná žádost“) požadoval.

Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 6. 2. 2020.

Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí poukázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) bodu 1 nařízení vlády č. 76/2015 Sb. a § 7 nařízení vlády č. 50/2015 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování přímých plateb zemědělcům a o změně některých souvisejících nařízení vlády, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 50/2015 Sb.“).

Žalovaný konstatoval, že ve dnech 16. 8. 2018 – 26. 9. 2018 provedl SZIF u žalobce kontrolu na místě, přičemž v protokolu z kontroly ze dne 26. 11. 2018 č. 1885/300/30/2018 (dále též „Protokol o kontrole“) je uvedeno, že na části dílu půdního bloku (dále též „DPB“) č. 760-0970 4501/1 o výměře 0,50 ha nebyla provedena seč nebo pastva do 31. 7. příslušného kalendářního roku. Dále zde byly nalezeny neevidované krajinné prvky a trvalý prvek inženýrská síť. Výše uvedená zjištění podporuje také fotodokumentace pořízená v průběhu kontroly na místě. Předmětný DPB je z tohoto důvodu nezpůsobilý pro poskytnutí dotace vzhledem k nesplnění podmínky obhospodařování trvalých travních porostů dle § 7 nařízení vlády č. 50/2015 Sb. Tato výměra nebyla započtena do plochy zjištěné v rámci EZ-T. K námitce, že na části výměry nebyla provedena první seč v důsledku poničení černou zvěří, přičemž žalobce bohužel opomenul v této věci podat oznámení vyšší moci, žalovaný uvedl, že v souladu s čl. 4 odst. 2 nařízení Komise v přenesené působnosti (EU) 640/2014, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, pokud jde o integrovaný administrativní a kontrolní systém a o podmínky pro zamítnutí nebo odnětí plateb a správní sankce uplatňované na přímé platby, podporu na rozvoj venkova a podmíněnost, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Nařízení Komise“), se případy vyšší moci a mimořádných okolností písemně oznamují příslušnému orgánu spolu s příslušnými důkazy, jež tento orgán uzná za vhodné, do 15 pracovních dnů ode dne, kdy je tak příjemce nebo osoba jím pověřená s to učinit. Pochybení spočívající v opomenutí podání tohoto ohlášení nelze dle žalovaného prominout. K poukazu na neprovedení první seče z důvodu poničení černou zvěří a neprovedení druhé seče z důvodu sucha žalovaný konstatoval, že při kontrole na místě nebylo posuzováno provedení druhé seče, neboť kontrola byla ukončena dne 26. 9. 2018, tj. před termínem provedení druhé seče do 31. 10. 2018.

Žalovaný dále poukázal na to, že podle Protokolu o kontrole na DPB č. 760-0970 5409 rovněž nebyla provedena seč nebo pastva do 31. 7. příslušného kalendářního roku. V této věci bylo sice podáno ohlášení zásahu vyšší moci, avšak až dne 1. 11. 2018, tedy po uplynutí propadné lhůty uvedené v čl. 4 odst. 2 Nařízení Komise, a to až po provedení kontroly na místě, v průběhu které již byla zjištěna nesrovnalost, jež má za následek ztrátu nároku na poskytnutí podpory na danou výměru. Žalobce přitom již v průběhu července musel podle žalovaného vědět, že podmínku provedení seče včas nesplní; nejpozději dne 31. 7. 2018 to pak již nepochybně věděl s naprostou jistotou. Žalobce podle žalovaného zároveň neuvedl, že by mu cokoliv v ohlášení vyšší moci bránilo. Ohlášení je třeba dle žalovaného považovat za opožděné a nelze k němu přihlížet. Žalovaný doplnil, že Nařízení Komise přitom na mnoha místech vychází z deklarovaného principu nemožnosti prominout zmeškání lhůt, resp. vychází z principu, že veškeré právními předpisy stanovené lhůty je třeba přísně dodržovat, a to mj. z důvodu, aby bylo možné plánování a následné provádění účinné kontroly. Prominout zmeškání lhůty lze pak podle žalovaného pouze v taxativně stanovených důvodech, mj. v případě vyšší moci. Žalovaný uzavřel, že žalobce ohlášení vyšší moci podle čl. 4 odst. 2 Nařízení Komise podal po stanovené lhůtě a přitom netvrdil, že by mu podání ve lhůtě bránila objektivní skutečnost, a proto podání ohlášení správně nebylo zohledněno, resp. bylo vyhodnoceno jako opožděně podané. V případě předmětného DPB tedy žalobce podle žalovaného nesplnil podmínku dle § 7 odst. 3 nařízení vlády č. 50/2015 Sb., podle něhož byl v případě trvalých travních porostů a travních porostů povinen provést seč včetně odklizení biomasy nebo pastvu včetně likvidace nedopasků nejpozději do 31. července příslušného kalendářního roku. Také předmětný DPB na výměře 1,10 ha je z tohoto důvodu podle žalovaného nezpůsobilý pro poskytnutí dotace vzhledem k nesplnění podmínky obhospodařování trvalých travních porostů dle § 6 odst. 3 písm. a) nařízení vlády č. 76/2015 Sb. Jeho výměra proto nemůže být započtena do plochy zjištěné.

Žalovaný dále poukázal na obsah další části Protokolu o kontrole, dle níž části DPB č. 760-0970 7202/1 o výměře 1,33 ha a části DPB 760-0970 8207/1 o výměře 3,82 ha nebyla provedena seč, příp. pastva ve stanoveném termínu. K žalobcem přiložené emailové komunikaci s Agenturou ochrany přírody a krajiny ze dne 27. 4. 2018 a k výpisu DPB z Portálu farmáře ze dne 12. 4. 2019 žalovaný uvedl, že DPB nejsou zařazeny do agroenvironmentálně-klimatických opatření, podopatření ošetřování travních porostů, titulu ochrana chřástala polního dle § 2 písm. d) bod 8 nařízení vlády č. 75/2015 Sb., o podmínkách provádění agroenvironmentálně-klimatických opatření a o změně nařízení vlády č. 79/2007 Sb., o podmínkách provádění agroenvironmentálních opatření, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 75/2015 Sb.“), a proto se na ně nevztahuje povinnost posunutí termínu seče. Pouze na těch DPB, které jsou zařazeny do titulu ochrana chřástala polního dle nařízení vlády č. 75/2015 Sb., lze provést seč v pozdějším termínu, než je stanoveno v § 7 odst. 3 nařízení vlády č. 50/2015 Sb. V případě, že žadatel nemá zařazeny DPB do titulu ochrana chřástala polního v rámci agroenvironmentálně-klimatických opatření, ale má v evidenci využití půdy na konkrétním DPB vymezenu ochranu chřástala polního a na základě této skutečnosti požaduje posunout termín seče až po 15. srpnu příslušného roku, je podle žalovaného povinen zajistit si souhlas příslušného orgánu ochrany přírody a předložit jej na SZIF, což však žalobce neučinil. Žalobce podle žalovaného nesprávně poukazuje na formální pochybení při podání jednotné žádosti, v níž neuvedl u DPB č. 760-0970 7202/1 a 760-0970 8207/1 titul ochrana chřástala polního. Žalobce dle žalovaného do jednotné žádosti správně uvedl v rámci agroenvironmentálních opatření titul obecná péče o extenzivní louky a pastviny, neboť příslušné DPB jsou zařazeny do tohoto titulu. Nejsou-li DPB zařazeny do titulu ochrana chřástala polního, jak bylo uvedeno výše, nemohl žalobce tento titul do žádosti uvést a bez souhlasu příslušných orgánů měnit na příslušných DPB podmínky hospodaření podle tohoto nadstavbového titulu. Ani v tomto případě tak žalobce podle žalovaného nesplnil podmínku dle § 7 odst. 3 nařízení vlády č. 50/2015 Sb. Část DPB č. 760-0970 7202/1 o výměře 1,33 ha a část DPB č. 760-0970 8207/1 o výměře 3,82 ha proto nemůže být podle žalovaného započtena do plochy zjištěné.

Kontrolou na místě bylo dále podle žalovaného zjištěno, že DPB č. 760-0970 5203/2, č. 760-0970 5301/2 a č. 760-0970 5301/1 jsou celé neobhospodařované, přičemž na části DPB č. 760-0970 6405/1 o výměře 0,37 ha nebyla provedena seč, příp. pastva ve stanoveném termínu. K argumentaci žalobce uvedené v odvolání žalovaný předeslal, že dle evidence půdy se jedná o plochy se sklonitostí vyšší než 10°. Přesto nelze dle žalovaného akceptovat argument, že nebylo třeba odstraňovat nedopasky, protože dle závěrů kontroly na místě a fotodokumentace pořízené při kontrole na místě zde nebyla provedena ani pastva. Předmětné DPB jsou tak podle žalovaného nezpůsobilé pro poskytnutí dotace vzhledem k nesplnění podmínky obhospodařování trvalých travních porostů dle § 7 odst. 2 a 3 nařízení vlády č. 50/2015 Sb.

K námitce žalobce, že na DPB č. 760-0970 6403 byla celoročně prováděna pastva, žalovaný konstatoval, že dle protokolu z doplňkové kontroly na místě provedené dne 24. 1. 2019 se jedná o neobhospodařovanou plochu, jsou zde viditelné známky po provedené pastvě hospodářských zvířat, na výměře 3,74 ha se nacházela neobhospodařovaná plocha s porostem stařiny a ruderálních bylin (např. kopřivy, vratič obecný), což je podloženo rovněž fotodokumentací. Ani v tomto případě tak žalobce podle žalovaného nesplnil podmínku dle § 7 odst. 3 nařízení vlády č. 50/2015 Sb. a část DPB č. 760-0970 6403 o výměře 3,74 ha je tak nezpůsobilá pro poskytnutí dotace, přičemž tato výměra nemůže být započtena do plochy zjištěné.

Žalovaný uzavřel, že vzhledem k výše uvedeným zjištěním vznikl rozdíl mezi plochou deklarovanou a zjištěnou, který v rámci titulu EZ-T činil 10,62 ha, tj. 9,35 % zjištěné plochy. Protože zjištěný rozdíl byl větší než 3 % nebo 2 ha, ale nepřesáhl 20 % zjištěné plochy, postupoval SZIF podle čl. 19 odst. 1 Nařízení Komise a Prvostupňovým rozhodnutím snížil žalobci výši dotace pro EZ-T pro rok 2018 o dvojnásobek zjištěného rozdílu. Dále vznikl podle žalovaného rozdíl mezi plochou deklarovanou a zjištěnou v rámci titulu PO-T, který činil 5,53 ha, tj. více než 50 % zjištěné plochy. Proto SZIF postupoval podle čl. 19 odst. 2 Nařízení Komise a Prvostupňovým rozhodnutím žádost o poskytnutí dotace pro PO-T pro rok 2018 zamítl; současně žalobci nevyplatil částku 11 861,51 Kč, která odpovídá rozdílu mezi deklarovanou a zjištěnou plochou s tím, že tato částka bude podle čl. 19 odst. 2 Nařízení Komise stržena z poskytovaných plateb, na které bude mít žalobce nárok z podaných žádostí v následujících třech letech. Prvostupňové rozhodnutí vychází podle žalovaného z provedených kontrol na místě a „bylo vydáno správně“.

Žalobce v podané žalobě předeslal, že Napadené rozhodnutí je nezákonné, když je založeno na nesprávném skutkovém i právním posouzení věci, a současně je zatíženo vadou spočívající v nedostatečném odůvodnění rozhodnutí.

Pod prvním žalobním bodem žalobce namítal, že ve vztahu k půdnímu bloku č. 760-0970 4501/1 i 760-0970 5409 je nárok žalobce zkracován z důvodu pozdního oznámení vyšší moci, která mu zabránila provést požadované zemědělské obhospodařování pozemku, a to v prvním případě z důvodu poničení černou zvěří, v druhém případě z důvodu sucha.

Podle žalobce není sporu o tom, že podmínky pro vznik vyšší moci dle čl. 2 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 ze dne 17. prosince 2013, o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 352/78, (ES) č. 165/94, (ES) č. 2799/98, (ES) č. 814/2000, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 485/2008 (dále jen „Nařízení č. 1306/2013“), byly skutečně naplněny. Žalobci je vytýkáno pouze pochybení při plnění notifikační povinnosti spočívající v pozdním oznámení vzniku vyšší moci. Žalobce ve svém odvolání namítal, že postupoval v souladu s účelem a smyslem dotací a dle zásad správného obhospodařování pozemků a že není na místě při krácení dotací zcela opomenout, že jeho pochybení bylo pouze formálního rázu, bez dopadu na kvalitu péče o zemědělské pozemky. Žalovaný namítal, že výklad žalovaného, který tyto námitky odmítá, vycházeje z bodu 5 recitálu a čl. 4 odst. 2 Nařízení Komise a čl. 2 odst. 2 Nařízení č. 1306/2013, zjednodušuje až dezinterpretuje příslušná ustanovení. Podle žalobce opomíjí jiné možnosti postupu dle citovaných právních předpisů.

Dle žalobce není pravdou, že je třeba lhůty „přísně dodržovat“ a že je deklarován princip nemožnosti prominutí lhůt. Toto z odkazovaných předpisů nijak nevyplývá. Žalobcem citované znění bodu 5 recitálu Nařízení č. 1306/2013 podle jeho přesvědčení jednoznačně směřuje k tomu, aby bylo naplnění podmínek pro vznik vyšší moci posuzováno individuálně se zřetelem ke konkrétním prokázaným okolnostem. Restriktivní přístup je zcela v rozporu s tímto deklarovaným smyslem nařízení. Nic jiného nelze dle žalobce dovodit ani z bodu 5 recitálu Nařízení Komise. Ani z dalších předpisů, na které Napadené rozhodnutí odkazuje, nelze dle žalobce dovodit nic o nutnosti „přísného dodržování“ a „nemožnosti prominout zmeškání lhůt“. Z čl. 2 odst. 2 Nařízení č. 1306/2013 je naopak zřejmé, že zde uvedené případy vyšší moci jsou uvedeny demonstrativně, nikoliv taxativně, přičemž čl. 4 odst. 2 Nařízení Komise stanoví lhůtu bez dalšího. Výše uvedený restriktivní výklad je tedy podle přesvědčení žalobce v rozporu s právními předpisy, na které se odkazuje.

Žalovaný nadto podle žalobce opomíjí ostatní v jeho prospěch svědčící hlediska, která z těchto předpisů vyplývají a která by proto nutně měla být zohledněna. V této souvislosti žalobce poukazoval na to, že postup dle čl. 19 Nařízení Komise je správní sankcí, jak je přímo v textu označován, přičemž dle čl. 64 odst. 2 Nařízení č. 1306/2013 se správní sankce neuloží, je-li nesplnění méně závažné povahy, a to i v případě, že nedosahuje prahové hodnoty; případně také je-li neplnění způsobeno zjevnými chybami.

Žalobce v této souvislosti namítl, že postup správních orgánů byl v rozporu s požadavkem přiměřenosti, který přitom prostupuje celou právní úpravou zemědělských dotací [viz čl. 58 odst. 1 písm. d) a čl. 64 odst. 5 Nařízení č. 1306/2013]. Sankce mají být přiměřené a účinné, rozhodně tedy nemají být vykládány restriktivně a formalisticky, jak se podle žalobce v daném případě stalo.

Podle žalobce přitom není v posuzované věci sporu o tom, že k seči/pastvě nedošlo z důvodů vyšší moci. Žalobce považoval za absurdní, aby byl zemědělec sankcionován za neprovedení seče v období, kdy pastviny trpí extrémním suchem; obzvláště když toto sucho je celoplošné a je uznáno jako důvod vyšší moci jako vážná přírodní katastrofa ve smyslu čl. 2 odst. 2 Nařízení č. 1306/2013 a čl. 4 Nařízení Komise. Stejně tak je dle žalobce absurdní, aby byl zemědělec sankcionován za neprovedení pastvy/seče na pozemku, který je zrytý zvěří a tato operace proto není fakticky možná. Trvání na těchto výtkách a navazující krácení dotace, které dle žalobce velmi ztěžuje další řádné hospodaření, označil žalobce za nepřijatelné, odporující smyslu a účelu zemědělských dotací, jakož i smyslu a účelu sankcí umožněných při jejich poskytování. Dotčené nařízení přitom podle žalobce umožňuje zohlednit konkrétní okolnosti a přistoupit k mírnějším opatřením či od nich zcela opustit. Žalobce v této souvislosti odkazoval na „bohatou tuzemskou judikaturu k nepřípustnosti přehnaně formálního postupu orgánu veřejné moci, a naopak preferenci smyslu a účelu aplikovaných právních předpisů“, včetně nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 563/11 či rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 9 Afs 1/2008 - 45. Uzavřel, že restriktivní přístup nebyl ani řádně odůvodněn; Napadené rozhodnutí se podle něho opíralo pouze o vadný odkaz na přímo použitelný předpis EU bez jakéhokoliv dalšího odůvodnění či vysvětlení.

Námitkami uvedenými pod druhým žalobním bodem žalobce nesouhlasil se závěry žalovaného k dotčeným částem půdních bloků č. 760-0970 7202/1 a č. 760-0970 8207/1, kde je evidován výskyt chráněného chřástala polního. Uvedl, že ochrana chřástala vyžaduje změny v termínu i frekvenci seče. Specifikum v podobě ochrany chřástala přitom bylo řádně zaneseno v přehledu dostupném přes webové rozhraní portálu „Farmář“, kde je u těchto půdních bloků evidováno. Žalobce na těchto půdních blocích provedl seč v souladu s těmito ochrannými opatřeními. Veškeré tyto skutečnosti žalobce prokázal a nebyly zpochybňovány. Za provedení seče v souladu s ochrannými opatřeními byl i přesto sankcionován. Podle žalobce nebylo nijak zohledněno, že ve skutečnosti je na dotčených pozemcích skutečně chřástal evidován a že seč byla provedena způsobem, který toto zohledňuje. Napadené rozhodnutí je postaveno na tom, že toto pochybení údajně není formálním, neboť ochrana chřástala nebyla uvedena v jednotné žádosti, a že pokud by byla, byl by dále vyžadován souhlas příslušného orgánu ochrany přírody. Žalovaný však podle žalobce zcela opomenul argumentaci, že ochrana chřástala byla evidována na webovém portálu Farmář, tedy na portálu spravovaném, podporovaném a uživatelům velmi doporučovaném ze strany SZIF. Žalobce trval na tom, že je velmi přísně sankcionován za formální pochybení administrativního rázu a není na místě, aby bylo toto při krácení udělených dotací opomenuto a on sankcionován plně tak, jakoby nebyl pozemek obhospodařován. Webový portál podle žalobce nebyl uveden do souladu s písemnou žádostí; na tento nesoulad ani na možnost tohoto nesouladu nebyl žalobce nikdy upozorněn.

Žalobce podotknul, že jiné jeho jednání (tedy provedení seče dříve/častěji) by naopak mohlo vést k odmítnutí dotace. Shodně jako v podaném odvolání namítal, že ochrana chřástala je jednou z podmínek poskytnutí dotace. Dle kontrolovaného požadavku PPH 2/3 se mj. hodnotí „rušení ptáků či další škodlivé zásahy vedoucí k narušení jejich přirozeného vývoje (např. kosení v době hnízdění a vyvádění mláďat)“ a „soulad hospodaření a zajištění ochranných podmínek příslušného druhu ptáka, v případě evidovaného výskytu, zejm. na půdních blocích DPB chřástal“. Mezi typická porušení patří právě nevhodný postup hospodaření na plochách s jeho evidovaným výskytem, zpravidla v souvislosti se sečí travních porostů v nevhodném termínu. I v tomto případě tak podle žalobce správní orgány naprosto opomenuly posoudit kvalitu obhospodařování půdních bloků a naplňování smyslu a účelu zemědělských dotací, a preferovaly hledisko formalistické, nadřazující administrativní postupy nad potřebou šetrné péče o pozemky s ohledem na životní prostředí.

Žalobce zdůraznil, že byl tedy v dobré víře, že má seč provést tak, jako by byl na předmětných půdních blocích chřástal chráněn. Se zřetelem k tomu, že portál Farmář je rozhraním provozovaným přímo SZIF, byla podle žalobce jeho dobrá víra byla plně oprávněná, přičemž nesoulad mezi oficiálním webovým portálem a písemnou verzí žádosti nemůže jít k jeho tíži. Žalobce trval na tom, že mu nelze přičítat, pokud webový portál oficiálně provozovaný orgánem veřejné moci a tímto preferovaný ke komunikaci s příjemcem dotace není synchronizován s papírovou žádostí a obsahuje proto chybné informace. Podle žalobce nelze přehlédnout, že tento portál je provozován právě za účelem zjednodušení komunikace, zpřehlednění postupů při hospodaření a potvrzení správné interpretace podané žádosti, a to i s ohledem na extrémní administrativní náročnost dotačních žádostí. Žalobce měl za to, že mohl oprávněně předpokládat, že skutečnosti uváděné prostřednictvím tohoto portálu jsou sdělované a akceptované SZIF jako provozovatelem a příjemcem informací dle tohoto portálu. V této souvislosti žalobce poukazoval na závěry rozhodovací praxe Ústavního soudu.

Ve třetím žalobním bodu žalobce namítal, že se žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí ztotožnil s jeho argumentací ohledně svažitosti pozemků. Pokud pak žalovaný k půdním blokům DPB č. 760-0970 5203/2, č. 760-0970 5301/2, č. 760-0970 5301/1 a č. 760-0970 6405/1 uvedl, že zde „nebyla provedena ani pastva“, nijak podle žalobce nezohlednil a nevysvětlil rozpor, na který žalobce upozornil ve svém odvolání, totiž že závěry byly učiněny na základě kontroly ze dne 24. 7. 2018, zatímco lhůta pro provedení zemědělských operací byla obecně stanovena do 31. července 2018. V tomto rozsahu žalobce trval rovněž na nesprávnosti skutkových zjištění, když žalobce po provedení kontroly z opatrnosti provedl také seč, což bylo možno následnou kontrolou ověřit. Skutkové závěry, na nichž je rozhodnutí založeno, proto v tomto ohledu podle žalobce neodpovídají skutečnosti.

Námitkami soustředěnými pod čtvrtým žalobním bodem žalobce brojil proti tomu, že závěry k půdnímu bloku č. 760-0970 6403 jsou založeny na chybném skutkovém zjištění i nesprávném právním výkladu. Upozornil, že žalovaný zcela opomenul § 11 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 76/2015 Sb. upravující podmínky provádění opatření ekologické zemědělství poskytované dotace, dle nějž se „provádí v případě údržby trvalého travního porostu pasením likvidaci nedopasků, a to do 30 dnů od skončení pastvy nebo, v případě celoroční pastvy, nejpozději do 31. prosince příslušného kalendářního roku“. Uvedl, že i kdyby neprobíhala pastva celoroční, vzhledem k tomu, že první pastva proběhla ve dnech 21. – 24. 7. 2018, v době kontroly (ve dnech 16. – 17. 8. 2018) dosud neuplynula lhůta pro likvidaci nedopasků na tomto půdním bloku.

Žalobce uvedl, že ve svém odvolání objasnil možnou příčinu chybných závěrů. Vysvětlil, že v části vyhodnocené jako způsobilá proběhlo sekání, nicméně tráva byla moc nízká z důvodu sucha, a proto byl pozemek spásán celoročně. Závěry z kontroly byly učiněny na základě rozdílu ve velikosti a výšce porostu mezi částí posekanou a částí spásanou. Tento argument nebyl nijak zohledněn; jeho odmítnutí nebylo ani řádně odůvodněno.

Dále žalobce v této souvislosti namítl, že tvrzení o „neobhospodařovaných plochách“ se naprosto vymyká skutečnosti. Tento závěr mohl být vysloven jen v důsledku naprosté neznalosti reálií pastvy hospodářských zvířat. Inspektoři provádějící kontrolu argumentovali „porostem stařiny a ruderálních bylin“ na předmětném půdním bloku. Tyto závěry ale zcela pomíjí, že předmětný půdní blok je součástí velkého pastevního areálu o velikosti 30 ha a že je zde druh trávy, který není pro volně se pasoucí dobytek atraktivní. Pochopitelně se zde dobytek pase až poté, co vypase trávu vyšší kvality ve zbývající části areálu; i vzhledem ke zmíněnému suchu zde navíc rostou právě zmíněné spíše plevelní rostliny. Jejich výskyt je proto logický; nelze z nich dovozovat, že zde neprobíhá pastva. Ostatně ve stejném odstavci Napadeného rozhodnutí se podle žalobce připouští, že na tomto půdním bloku jsou viditelné stopy pastvy.

Podle žalobce nebyly tyto logické souvislosti vůbec zohledněny. Nebyla brána v potaz letecká mapa, z níž je zjevná velikost pastevního areálu, a dokonce ani elektrické ohradníky po obvodu tohoto areálu. Pro úplnost žalobce podotknul, že tento blok je veden jako samostatný z důvodu oddělení panelovou cestou, což ale samozřejmě není pro dobytek překážka pohybu. Pokud se dobytek pase na jedné straně cesty a má volný přístup na druhou stranu cesty, nelze tvrdit, že se na druhé straně cesty dobytek nepase.

V rámci námitek vznesených pod pátým žalobním bodem pak žalobce dovozoval nepřezkoumatelnost Napadeného rozhodnutí pro nedostatek jeho důvodů. Namítal, že se žalovaný nevypořádal s námitkami uvedenými v bodu III. odvolání, tedy s námitkami vůči příliš formalistickému pojetí žádosti a opomenutí zohlednit, že žalobce fakticky naplnil podmínky pro uplatnění výjimek ze stanoveného postupu zemědělského obhospodařování pozemků, a že požadované minimální činnosti byly prováděny, a to v dobré víře v jejich úplnost a soulad se stanovenými pravidly. Podle žalobce nebylo rovněž zohledněno ani žádným způsobem odůvodněno, proč je žalobce sankcionován, přestože jeho postup vedl k naplnění smyslu poskytovaných dotací, kterým je zajištění obhospodařování půdy s cílem udržení zemědělské plochy ve stavu vhodném pro pastvu.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 22. 6. 2020 k prvnímu žalobnímu bodu poznamenal, že mezi účastníky není sporné, že v daném případě žalobce nesplnil povinnosti vyplývající pro něj z § 7 odst. 3 nařízení vlády č. 50/2015 Sb. Žalobce sice podal ohlášení vyšší moci, a to dne 1. 11. 2018, tj. více než dva měsíce po zahájení kontroly na místě; v tomto oznámení však uvedl neprovedení druhé seče a druhé pastvy z důvodu nepříznivých klimatických podmínek – sucho, a to pro opatření ENVI (tj. agroenvironmentálně – klimatická opatření). Podané oznámení o zásahu vyšší moci se tedy vztahovalo na jiné opatření, než je opatření ekologické zemědělství. Žalobce přitom v ohlášení uvedl, že nebylo možno provést druhou seč, příp. druhou pastvu, což ale nebylo předmětem kontroly na místě, jež byla ukončena ke dni 26. 9. 2018, tj. před termínem provedení druhé seče v rámci opatření ekologické zemědělství do 31. 10. 2018. Oznámení vyšší moci se tudíž nevztahovalo na poskytování dotací v rámci opatření ekologické zemědělství a zároveň nebylo relevantní pro zjištění neprovedení první seče spolu s odklizením biomasy, příp. pastvy spolu s likvidací nedopasků – tj. podmínek, jejichž nesplnění bylo důvodem pro snížení dotace. V Napadeném rozhodnutí bylo podle žalovaného konstatováno, že žalobce v odvolání uvedl neprovedení první seče z důvodu poničení černou zvěří a neprovedení druhé seče z důvodu sucha, avšak při kontrole na místě nebylo posuzováno provedení druhé seče, neboť kontrola byla ukončena dne 26. 9. 2018, tj. před termínem provedení druhé seče do 31. 10. 2018. Námitky týkající se tak neakceptace oznámení vyšší moci jsou tak dle žalovaného zcela liché a další argumentaci žalobce k této otázce bezpředmětná.

Žalovaný přesto zásadně nesouhlasil s názorem žalobce, že se v daném případě jedná toliko o pochybení formálního rázu. Nenahlášení, resp. pozdní uplatnění okolností vyšší moci ve smyslu článku čl. 4 odst. 2 Nařízení Komise není dle žalovaného pochybením toliko formálního rázu. Povinnost ohlásit případnou okolnost vyšší moci, jež vede k prominutí nesplnění povinnosti, právně kvalifikovaným způsobem, tj. na k tomu určeném formuláři a v zákonem predikované lhůtě, je důležitou povinností příjemce dotace, jenž se domáhá uplatnění výjimky ze splnění zákonných povinností. Prokázání vyšší moci nelze dle žalovaného vyžadovat jinak, než v odpovídajícím rozsahu, tj. řádně, pravdivě a včasně. Samotné ohlášení vyšší moci je tak třeba považovat za důležitý prvek a nezbytnou součást poskytování přímých plateb, na nějž nelze nahlížet toliko jako na „administrativní záležitost“, která již jen formálně stvrzuje skutečný stav věci, tj. naplnění podmínek pro udělení výjimky. Jeho nepodání ve stanovené lhůtě fakticky vylučuje účinnou kontrolu plnění podmínek příjemcem dotace ze strany SZIF. Žalovaný měl podobně jako v Napadeném rozhodnutí, že lhůta uvedená v čl. 4 odst. 2 nařízení je lhůtou propadnou, a poukazoval na to, že Nařízení Komise na mnoha místech vychází z deklarovaného principu nemožnosti prominout zmeškání lhůt. Podobně jako v Napadeném rozhodnutí uváděl, že není-li lhůta v čl. 4 odst. 2 Nařízení Komise propadná bez výjimky, pak je třeba podle názoru žalovaného na lhůtu, ve které je třeba vyšší moc oznámit, nutné aplikovat stejný princip jako v případě ostatních lhůt stanovených v tomto nařízení, kdy lze zmeškání lhůty prominout opět pouze a jen z důvodu právními předpisy uznaných případů vyšší moci a mimořádných okolností. Pojem „být s to tak učinit“ tak podle názoru žalovaného nelze vykládat jako jakoukoliv překážku. Výše uvedený závěr žalovaného o povaze lhůty pak podle žalovaného podporuje i anglická jazyková verze citovaného nařízení. Žalobce zdůraznil, že vzhledem ke skutečnosti, že právně kvalifikovaný způsob ohlášení vyšší moci představuje neopominutelnou součást procesu aplikace výjimky z povinností žalobce, nezměnilo by na výše uvedených závěrech nic ani to, pokud by žalobce prokázal nebo vysvětlil naplnění předpokladů vzniku vyšší moci. Důraz na řádné a včasné formální ohlášení vyšší moci nejde podle žalovaného nad rámec toho, co lze po osobách čerpajících dotaci požadovat, a uložená sankce z poskytnuté dotace není mimo proporce vyhodnocení výše sankce související s nesplněním zákonných podmínek.

Žalovaný považoval za nepřípadný odkaz žalobce na čl. 64 odst. 2 Nařízení č. 1306/2013. Žalobce podle žalovaného opomíjí uvést, že se jedná o chyby administrativního rázu, které mohou být opraveny za podmínek uvedených v čl. 59 odst. 6 nařízení. Nadto je dle žalovaného třeba zohlednit čl. 63 odst. 1 a 2 Nařízení č. 1306/2013.

Argumentaci žalobce, že zpoždění, resp. nepředložení ohlášení vyšší moci v situaci, kdy podle jeho přesvědčení nebyly žádné pochybnosti o faktickém naplnění předpokladů vzniku vyšší moci, představuje toliko přepjatý formalismus ze strany žalovaného, je dle žalovaného nutné ve světle výše uvedeného odmítnout. Žalovaný odmítl, že by bylo tvrzení o nedostatku pochybností o faktickém naplnění předpokladů vyšší moci nesporným, s tím, že právě z důvodu nepodání ohlášení vyšší moci nemohla být tato řádně ověřena (poničení černou zvěří), resp. není v daném případě právní relevantní (neprovedení druhé seče). Podle žalovaného nelze dále přisvědčit ani námitce žalobce považující uložení sankce (resp. konstatování nesplnění podmínek předmětného opatření) v návaznosti na nesplnění povinnosti řádného a včasného ohlášení za extenzivní výklad. Odkazy na judikatorní závěry považoval žalovaný z jím popsaných důvodů za nepřiléhavé s tím, že čl. 4 Nařízení Komise neumožňuje jiný výklad.

Žalovaný uzavřel, že žalobce ohlášení vyšší moci podle čl. 4 odst. 2 Nařízení Komise pro opatření ekologické zemědělství nepodal. Pokud by žalovaný přihlédl k podání ohlášení vyšší moci ze dne 1. 11. 2018, i přesto, že jej žalobce podal pro jiné opatření (ENVI), a přesto, že důvody v něm uváděné nekorespondují s podmínkami tohoto opatření (žalobci není vytýkáno neprovedení druhé seče), pak toto ohlášení nepodal ve stanovené lhůtě, a přitom netvrdil, že by mu v podání ve lhůtě bránila objektivní skutečnost, a proto podání ohlášení správně nemohlo být zohledněno. Žalobci tedy nebyla uložena sankce z důvodu drobného formálního pochybení, ale z důvodu, že nesplnil zákonem předvídanou povinnost.

Ke druhému žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že jak žalobce uvedl již ve svém odvolání, sám si je vědom skutečnosti, že dle jím podané jednotné žádosti nebyl žadatelem v rámci agroenviromentálně-klimatických opatření ve smyslu § 2 písm. d) bod 8 nařízení vlády č. 75/2015 Sb. (dále též „opatření AEKO“), a nelze proto přisvědčit argumentaci, že je sankcionován za pochybení administrativního rázu, když se dovolává podmínek titulu, do něhož na základě vlastnoručně podané a podepsané žádosti nebyl zařazen. Pouze DPB, jež jsou zařazeny do titulu chřástala polního, spadají podle žalovaného pod povinnost posunutí seče. Důvodnými žalovaný neshledal ani námitky dovolávající se údajné dobré víry s tím, že určující a výchozí je v celkovém procesu poskytování přímých plateb právě žádost podávaná příjemcem. Žalovaný zdůraznil, že je to právě žalobce, nikoliv správní orgán, kdo je zodpovědný za správnost a úplnost údajů uvedených na jednotné žádosti a přiložených deklaracích, přičemž součástí samotného formuláře jednotné žádosti je též prohlášení žadatele o tom, že zkontroloval všechny zde uvedené údaje a že tyto údaje vyjadřují jeho pravou a skutečnou vůli. Rozsah žádosti, resp. její předmět, je tak plně v dispozici žadatele a pochybení v jejím předmětu tak nelze přikládat k tíži správního orgánu.

K vymezení ochrany chřástala polního na webovém portálu žalovaný uvedl, že vymezení v evidenci půdy je pro zemědělce pouze informativní, a to do chvíle, kdy se zemědělec rozhodne dobrovolně vstoupit do opatření AEKO. V jednotné žádosti určuje zemědělec podle žalovaného příslušný titul (zde ochrana chřástala polního) v rámci podopatření Ošetřování travních porostů, do kterého podáním žádosti vstupuje. Vymezení vrstvy v evidenci půdy tedy zemědělce nenutí do opatření AEKO vstoupit, pouze jej informuje, do jakého titulu je vstup možný. Odkazovaný webový portál není podle žalovaného aktem veřejné moci ani na jeho základě nebylo konstituováno žádné veřejné subjektivní právo žalobce. Argumentace dobrou vírou ve správnost aktů veřejné moci je tedy podle žalovaného v tomto případě zcela irelevantní

Žalovaný doplnil, že výjimku z termínu pro provedení seče uložené v § 7 odst. 3 nařízení vlády č. 50/2015 Sb. lze uplatnit při splnění některé z podmínek stanovených v § 7 odst. 8 nařízení. Žalobce nežádal o zařazení a nebyl zařazen do opatření AEKO (tedy ani titulu ochrany chřástala polního), jehož podmínek se dovolává, a není tak naplněna výjimka podle § 7 odst. 8 písm. a) nařízení. Pokud není předmětný DPB zařazen v rámci opatření AEKO, do titulu ochrana chřástala polního, ale chřástal se na DPB může dle evidence půdy vyskytovat, mohl žalobce termín údržby posunout také na základě souhlasného stanoviska orgánu ochrany přírody [§ 7 odst. 8 písm. e) nařízení vlády č. 50/2015 Sb.]. Žalobce však žádný nařízením vlády předvídaný důvod, se kterým se pojí posunutí termínu seče a pro nějž se pravidla stanovená v § 7 odst. 3 nařízení nepoužijí, neuplatnil. Důvodnými žalovaný neshledal ani námitky žalobce týkající se tvrzeného opomenutí posouzení kvality obhospodařování půdních bloků a naplňování smyslu a účelu zemědělských dotací. Nepřisvědčil ani tvrzením, že by žalobce dřívější sečí porušil povinný požadavek na hospodaření PPH, s tím, že plnění těchto požadavků v žádném případě nevylučuje plnění podmínky podle § 7 odst. 3 nařízení vlády č. 50/2015 Sb.

Žalovaný zásadně nesouhlasil s námitkami vznesenými pod čtvrtým žalobním bodem. S poukazem na § 11 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 76/2015 Sb. uvedl, že vzhledem k tomu, že žalobce v námitkách proti Protokolu o kontrole uvedl, že na části dílu půdního bloku č. 760-0970 6403 byla prováděna pastva, provedl SZIF následnou kontrolu na místě dne 24. 1. 2019. I v případě celoroční pastvy tak měla být na tomto dílu půdního bloku již dokončena likvidace nedopasků. Tato kontrola vyhodnotila část dílu půdního bloku č. 760-0970 6403 o výměře 3,74 ha jako nezpůsobilou pro poskytnutí platby. K námitce, že část dílu půdního bloku č. 760-0970 6403 o výměře 3,74 ha byla vyhodnocena jako nezpůsobilá pro poskytnutí platby pouze na základě rozdílu ve výšce porostu mezi částí posekanou a částí spásanou, zdůraznil, že kontrola na místě vyhodnotila část tohoto dílu půdního bloku jako neobhospodařovanou z důvodu nálezu porostu stařiny a ruderálních bylin (např. kopřivy, vratič obecný). Toto zjištění bylo podle žalovaného podpořeno i následnou kontrolou, provedenou na základě námitek žalobce dne 24. 1. 2019. Část o výměře 3,74 ha tak byla vyhodnocena jako neobhospodařovaná. Přitom i ze spisového materiálu, zejména z fotografií zájmové oblasti, tj. fotodokumentace dotčených DPB je zjevné, že v dotčené lokalitě pastva provedena nebyla a nebyla zde provedena ani seč. Argumentace žalobce ohledně výskytu plevelných rostlin v tomto ohledu podle žalovaného neobstojí.

Žalovaný konečně nepovažoval za opodstatněné ani námitky vznesené pod pátým žalobním bodem. Uvedl, že jak vyplývá ze samotného textu odvolání, bod III. představuje toliko shrnutí (jak ostatně tuto část označuje i sám žalobce) předchozích v odvolání uvedených námitek, přičemž žalobce zde pouze replikuje tvrzení, s nimiž se žalovaný dle svého přesvědčení vypořádal v rámci své dříve uvedené argumentace. Žalobce v této části zejména zdůraznil své přesvědčení ohledně údajného příliš formalistického pojetí žádosti. Žalovaný se s námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí neztotožnil s tím, že Napadené rozhodnutí obsahuje všechny náležitosti a vypořádává se se všemi námitkami žalobce uvedenými v jeho odvolání.

Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. O podané žalobě rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení s takovým postupem souhlasili (souhlas žalobce mohl být v souladu s § 51 odst. 1 větou druhou s. ř. s. presumován). Soud nenařídil jednání ani k provedení žalobcem navržených důkazů, neboť tvoří součást správního spisu, z něhož soud při přezkumu zákonnosti žalobou Napadeného rozhodnutí vyšel, a jímž se podle ustálené rozhodovací praxe správních soudů dokazování v řízení před soudem neprovádí.

Zdejší soud úvodem připomíná obecné pravidlo, že na dotaci nebo návratnou finanční výpomoc není právní nárok, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak (§ 14 odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů). V přezkoumávaném případě však právní nárok na poskytnutí dotace zakládá ustanovení § 9 odst. 1 nařízení vlády č. 76/2015 Sb. Nárok nicméně vzniká jedině za předpokladu, že žadatel splní podmínky v tomto nařízení uvedené. Z hlediska soudního přezkumu lze tedy uzavřít, že rozhodnutí o (ne)poskytnutí dotace je rozhodnutím dotýkajícím se sféry veřejných subjektivních práv jeho adresáta a podléhá tedy kognici správního soudnictví. Napadeným rozhodnutím pak žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti Prvostupňovému rozhodnutí, a toto rozhodnutí je tudíž přezkoumatelné soudem podle § 65 odst. 1 s. ř. s., protože se jedná o rozhodnutí, které zakládá, mění, ruší nebo závazně určuje práva nebo povinnosti žalobce.

Městský soud v Praze se v logice uspořádání žalobních bodů nejprve zabýval námitkami poukazujícími na nepřezkoumatelnost Napadeného rozhodnutí vznesenými pod pátým žalobním bodem, neboť pouze u přezkoumatelného rozhodnutí lze v zásadě vážit důvodnost uplatněných námitek.

Správní soudy v minulosti opakovaně judikovaly, že zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů (či pro nesrozumitelnost) skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů tehdy, jestliže správní orgán neuvede konkrétní důvody, o něž se jeho rozhodnutí opírá (rozsudek NSS ze dne 21. 12. 2006, čj. 2 As 37/2006 - 63, č. 1112/2007 Sb. NSS), nevypořádá se se všemi odvolacími námitkami (rozsudek ze dne 19. 12. 2008, čj. 8 Afs 66/2008 - 71), či neuvede důvody, proč nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení a proč námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, (rozsudek ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005, č. 689/2005 Sb. NSS). Nepřezkoumatelným pro nedostatek skutkových důvodů pak může být podle ustálené rozhodovací praxe rozhodnutí pro takové vady skutkových zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde správní orgán opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo tam, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy v řízení byly provedeny. Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze považovat zejména ta rozhodnutí, která postrádají základní zákonné náležitosti, z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo rozhodnuto, která zkoumají správní úkon z jiných než žalobních důvodů (pokud by se nejednalo o případ zákonem předpokládaného přezkumu mimo rámec žalobních námitek), jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním, která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné. Městský soud v Praze v tomto směru pro stručnost odkazuje na závěry vyjádřené mj. v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003 - 75, ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003 - 130, ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003 - 52, ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004 - 73, č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005 - 44, č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 25. 5. 2006, čj. 2 Afs 154/2005 - 245, ze dne 17. 1. 2008, čj. 5 As 29/2007 - 64. Uvedený přístup vychází z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, nález Ústavního soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, nález Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1534/08, nález Ústavního soudu ze dne 14. 10. 1999, sp. zn. III. ÚS 35/99, či nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. III. ÚS 3606/10).

Dle Městského soudu v Praze však žádná z těchto skutečností v posuzované věci nenastala.

Soud ověřil, že žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí vyložil své závěry způsobem, který nebrání jejich věcnému posouzení ze strany soudu. Připojil přitom úvahy, jimiž byl ve svých skutkových a navazujících právních závěrech veden. Žalobce ostatně v podané žalobě až na dále pojednanou výjimku ani specificky neoznačil konkrétní tvrzení, námitku, důkaz či „argument“, který by snad zůstal dle jeho názoru zcela nezohledněn či nevypořádán, resp. který byl vypořádán nedostatečně či nepřesvědčivě.

Pokud přitom žalobce námitku, že se žalovaný nedostatečně zabýval jeho argumenty, spojoval s námitkami uvedenými podle něj v bodu III. odvolání (námitkami vůči příliš formalistickému pojetí žádosti, opomenutí zohlednění naplnění podmínky pro uplatnění výjimek ze stanoveného postupu a toho, že požadované minimální činnosti byly prováděny, a to v dobré víře v jejich úplnost a soulad se stanovenými pravidly, podpořené právě i např. doporučovaným webovým portálem „Farmář“ a jeho obsahem, resp. námitkou akcentující naplnění smyslu poskytovaných dotací), soud především zdůrazňuje, že žalobce v části označené jako část III. odvolání proti Prvostupňovému rozhodnutí žádné takové námitky nevznesl.

Obsahově odpovídající námitky byly žalobcem uvedeny toliko v části IV. podaného odvolání, a to pod rubrikou „SHRNUTÍ“, jež indikovala, že žalobce daným okruhem námitek rekapituluje a shrnuje námitky vznesené ve vztahu k jednotlivým půdním blokům v předchozích částech odvolání, tedy v jeho částech II. a III.

Žalovaný se v Napadeném rozhodnutí žalobcem předestřenými otázkami zabýval právě v rámci posouzení námitek týkajících se jednotlivých půdních bloků. Přitom především vyložil důvody, pro které nepřisvědčil námitkám žalobce, dle nichž byly v posuzovaném případě naplněny předpoklady pro uplatnění výjimek ze stanoveného postupu v důsledku okolností záležejících ve vyšší moci. Shodně tak v odůvodnění Napadeného rozhodnutí vysvětil důvody, pro které byl na rozdíl od žalobce přesvědčen o tom, že některé dotačními podmínkami vyžadované činnosti provedeny nebyly. Z odůvodnění Napadeného rozhodnutí je konečně podle přesvědčení soudu zjevné, že žalovaný nepovažoval zjištění týkající se neplnění podmínek stran jednotlivých půdních bloků za pochybení čistě formální, marginální, resp. takové, jež by nemělo na nároku žalobce na poskytnutí dotace v nárokované výši ničeho změnit. Jakkoli si lze jistě představit podrobnější reakci na námitky založené na tvrzeném naplnění smyslu a účelu poskytovaných dotací, včetně alespoň stručného vyložení důvodů, pro které žalovaný i při vědomí ustanovení čl. 64 odst. 2 Nařízení č. 1306/2013 považoval za potřebné žalobcem uplatňovaný nárok krátit, Napadené rozhodnutí dle přesvědčení soudu z pohledu požadavků kladených na přezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu i s přihlédnutím k obecnosti těchto žalobcem uplatňovaných námitek obstojí.

Soud tak v tomto ohledu uzavírá, že ověřil, že žalovaný v daném směru veškerým relevantním zákonným a navazujícím judikatorním východiskům dostál. Z odůvodnění Napadeného rozhodnutí jsou podle přesvědčení soudu jednoznačně seznatelné důvody, pro které žalovaný přistoupil k zamítnutí odvolání žalobce a pro které považoval jeho procesní argumentaci za neopodstatněnou. Vznášení námitek žalobcem je tak dle přesvědčení soudu spíše jen polemikou se závěry žalovaného o posouzení skutkových a navazujících právních otázek týkajících se aplikace rozhodných ustanovení aplikovaných právních předpisů. Žalovaný své závěry vyslovené v Napadeném rozhodnutí dostatečně odůvodnil, jeho právní názor je logicky, srozumitelně a přesvědčivě vyjádřen a má dostatečnou oporu v obsahu správního spisu.

Soud proto mohl přistoupit k samotnému věcnému posouzení žalobní obrany.

Soud předesílá, že důvodem pro poskytnutí snížené platby v rámci tohoto opatření bylo zjištění tzv. nezpůsobilé plochy pro poskytnutí dotace. Žalobce podle správních orgánů nedodržel podmínku vyplývající z § 11 odst. 1 písm. a) bodu 1 nařízení vlády č. 76/2015 Sb.

Podle naposledy uvedeného ustanovení platí, že „žadatel, který uvede v žádosti o dotaci v souladu s § 6 odst. 3 písm. a) díl půdního bloku s druhem zemědělské kultury trvalý travní porost, a) zajistí

zemědělské obhospodařování v souladu s § 7 nařízení vlády č. 50/2015 Sb. za podmínek uvedených v písmenech b) až d),

provedení druhé seče s odklizením biomasy nebo pastvy nejpozději do 31. října příslušného kalendářního roku, pokud podmínky na daném dílu půdního bloku uplatňovaného podopatření ošetřování travních porostů nestanoví § 18 a 19 nařízení vlády č. 75/2015 Sb. jinak“.

Podle ustanovení § 7 odst. 3 nařízení vlády č. 50/2015 Sb. přitom platí, že „v případě trvalých travních porostů a travních porostů je zemědělským obhospodařováním podle odstavce 2 písm. c) a) provedení pastvy včetně likvidace nedopasků, přičemž podmínka likvidace nedopasků se nevztahuje na plochu s průměrnou sklonitostí převyšující 10°, a to v termínu

do 31. července příslušného kalendářního roku, nebo

do 31. srpna příslušného kalendářního roku, jedná-li se o díl půdního bloku, který se podle evidence využití půdy nachází alespoň z 50 % v oblasti podle § 2 odst. 1 písm. a) bodu 1 nařízení vlády č. 43/2018 Sb., o podmínkách poskytování plateb pro horské oblasti a jiné oblasti s přírodními nebo jinými zvláštními omezeními a o změně některých souvisejících nařízení vlády, nebo b) provedení seče a odklizení biomasy z pozemku v termínu

do 31. července příslušného kalendářního roku, nebo

do 31. srpna příslušného kalendářního roku, jedná-li se o díl půdního bloku, který se podle evidence využití půdy nachází alespoň z 50 % v oblasti podle § 2 odst. 1 písm. a) bodu 1 nařízení vlády č. 43/2018 Sb.“

Z § 7 odst. 4 písm. a) nařízení vlády č. 50/2015 Sb. pak vyplývá, že za porušení podmínky zemědělského obhospodařování se nepovažuje mj., „je-li na daném dílu půdního bloku uplatňováno agroenvironmentálně-klimatické opatření podle § 19 odst. 8 a 10 nařízení vlády č. 75/2015 Sb., o podmínkách provádění agroenvironmentálně-klimatických opatření a o změně nařízení vlády č. 79/2007 Sb., o podmínkách provádění agroenvironmentálních opatření, ve znění pozdějších předpisů“.

Podle žalovaného tak v důsledku nedodržení podmínky uvedené v § 11 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 76/2015 Sb. ve spojení s § 7 odst. 3 nařízení vlády č. 50/2015 Sb. vznikl rozdíl mezi plochou deklarovanou a zjištěnou, který v rámci titulu ekologického zemědělství činil 10,62 ha, tj. 9,35 % zjištěné plochy. Protože zjištěný rozdíl byl větší než 3 % nebo 2 ha, ale nepřesáhl 20 % zjištěné plochy, postupovaly správní orgány podle čl. 19 odst. 1 Nařízení Komise a snížily žalobci výši dotace v rámci daného dotačního titulu pro rok 2018 o dvojnásobek zjištěného rozdílu.

Pokud jde o námitky vznesené pod prvním žalobním bodem, žalobce namítal, že ve vztahu k DPB č. 760-0970 4501/1 i č. 760-0970 5409 žalovaný jeho nárok zkrátil z důvodu pozdního oznámení vyšší moci, která mu zabránila provést požadované zemědělské obhospodařování pozemku, a to v prvním případě z důvodu poničení černou zvěří, v druhém případě z důvodu sucha.

Soud zdůrazňuje, že v tomto ohledu se námitky žalobce nejen zcela míjí se závěry, na nichž žalovaný své meritorní závěry v odůvodnění Napadeného rozhodnutí postavil, ale rovněž odporují skutečnému stavu věci.

Soud v tomto ohledu ze správního spisu ve vztahu k DPB č. 760-0970 4501/1, zjistil, že SZIF v Protokolu o kontrole uvedl (mimo zjištění stran existence neevidovaného krajinného prvku a dále trvalého prvku inženýrské sítě), že žalobce v případě části tohoto půdního bloku o výměře 0,5 ha neprovedl v rozporu s § 11 odst. 1 písm. a) bodu 1 nařízení vlády č. 76/2015 Sb. pastvu nebo seč ve stanovené lhůtě, tedy do 31. 7. 2018. Stav dotčeného půdního bloku k datu provedení kontroly na místě (ve dnech 16. - 17. 8. 2018 a dne 26. 9. 2018) je přitom rovněž zachycen na fotografiích, které jsou přílohou Protokolu o kontrole.

Žalobce neprovedení seče v termínu nezpochybňoval ani v námitkách proti Protokolu o kontrole, v nichž připustil neprovedení seče z důvodu rozrytí pozemku prasaty, přičemž poukazoval na rozcházející se sdělení různých úředníků, kterých se mu mělo dostat.

Shodný závěr o porušení podmínky uvedené v § 11 odst. 1 písm. a) bodu 1 nařízení vlády č. 76/2015 Sb. ve spojení s § 7 odst. 3 nařízení vlády č. 50/2015 Sb. byl ve vztahu k předmětné části dotčeného DPB vysloven rovněž v Prvostupňovém rozhodnutí.

V odvolání proti Prvostupňovému rozhodnutí žalobce v tomto směru namítal, že první seč byla provedena na celém půdním bloku, přičemž druhá seč nebyla provedena z důvodu sucha. Poukazoval na to, že oznámení vyšší moci (sucha) bylo podáno na předepsaném formuláři dne 1. 11. 2018. Současně žalobce připustil, že část tohoto půdního bloku byla vyřazena i pro neprovedení první seče, přičemž tvrdil, že v tomto případě postupoval v souladu s podmínkami poskytnutí dotační platby, když seč ve zmíněné části nebyla provedena v důsledku poničení černou zvěří s tím, že nebylo možné, natož účelné, seč realizovat. Připustil přitom, že opomenul vyšší moc oznámit, když nebyl informován o tom, že lze tento krok uskutečnit i pro poničení volně žijícími zvířaty. Uvedl, že si je tohoto svého pochybení vědom a již je nebude opakovat. Měl za to, že by mělo být zohledněno, že k seči nedošlo nikoliv v rozporu se smyslem a účelem poskytnutí dotačních plateb, ani v důsledku nedbalosti žadatele, ale naopak, pro důvod považovaný za vyšší moc zabraňující sekání pozemku, a pro faktickou neproveditelnost seče.

Závěry vyslovené žalovaným k předmětnému půdnímu bloku v odůvodnění Napadeného rozhodnutí jsou rekapitulovány výše v části II. tohoto rozsudku. Plyne z nich, že žalovaný dospěl v návaznosti na jím připomenuté výsledky kontroly zachycené v Protokolu o kontrole k závěru, že předmětný DPB je v části 0,5 ha nezpůsobilý pro poskytnutí dotace vzhledem k nesplnění podmínky obhospodařování trvalých travních porostů dle § 7 nařízení vlády č. 50/2015 Sb. Zdůraznil přitom, že v posuzovaném případě není relevantní ta část argumentace týkající se neprovedení druhé seče z důvodu sucha, neboť při kontrole na místě, jež byla ukončena dne 26. 9. 2018, tj. před termínem provedení druhé seče do 31. 10. 2018, nebylo posuzováno provedení druhé seče. Poukázal přitom na to, že ve vztahu k poničení pozemku zvěří nebylo ze strany žalobce učiněno oznámení vyšší moci.

Soud především zdůrazňuje, že žalobci nemohl přisvědčit v jeho nijak nepodloženém závěru o tom, že není sporu o tom, že podmínky pro vznik vyšší moci dle čl. 2 odst. 2 Nařízení č. 1306/2013 byly skutečně naplněny a že žalobci je tedy vytýkáno pouze pochybení při plnění notifikační povinnosti spočívající v pozdním oznámení vyšší moci. Uvedený závěr nemá podle soudu oporu ve správním spisu a nijak se nepodává ani z odůvodnění Napadeného rozhodnutí. Žalovaný naopak ve vyjádření k žalobě správně zdůraznil, že tato skutečnost plynoucí z přesvědčení žalobce, tj. že nejsou pochybnosti o faktickém naplnění předpokladů vyšší moci, není nesporná, neboť právě z důvodu nepodání ohlášení vyšší moci nemohla být tato řádně ověřena.

Žalovaný zjevně postavil své meritorní závěry k předmětnému půdnímu bloku na skutkovém závěru, že žalobce neprovedl na části předmětného DPB seč (event. pastvu) ve lhůtě uvedené v nařízení vlády. Žalobce přitom tento skutkový závěr nijak nezpochybňoval, naopak jej v souladu s dříve uvedeným potvrdil jak v námitkách proti Protokolu o kontrole, tak v podaném odvolání proti Prvostupňovému rozhodnutí.

Pokud pak žalobce soustředil své žalobní námitky na to, že je mu jeho nárok v daném případě zkracován z důvodu pozdního oznámení vyšší moci, je třeba akcentovat, že žalobci bylo Prvostupňovým i Napadeným rozhodnutím v návaznosti na výsledky kontroly zachycené v Protokolu o kontrole vytýkáno toliko neprovedení první seče/pastvy ve lhůtě do konce července 2018. Žalobce přitom sám potvrdil, že v daném ohledu žádné oznámení vyšší moci záležející v okolnostech souvisejících s poničením pozemku zvěří vůbec neučinil a příslušným orgánům vyšší moc právními předpisy předvídaným způsobem vůbec (tj. nikoli jen opožděně) nenotifikoval a že si je svého pochybení vědom.

Za situace, kdy žalovaný v daném směru žalobci neuznal nárok toliko s poukazem na závěr o porušení podmínky uvedené v § 11 odst. 1 písm. a) bodu 1 nařízení vlády č. 76/2015 Sb. ve spojení s § 7 odst. 3 nařízení vlády č. 50/2015 Sb. založený na žalobcem nezpochybněném skutkovém poznatku o tom, že (první) seč/pastvu nerealizoval ve lhůtě do 31. 7. 2018, je třeba přisvědčit žalovanému, že uvedené závěry nemohou být účinně zpochybněny poukazem žalobce na provedenou nofitikaci vyšší moci dne 1. 11. 2018. Soud ze správního spisu ověřil, že uvedené oznámení (i pokud by soud s přihlédnutím k zásadě proporcionality pominul okolnost, že bylo učiněno ve vztahu k jinému dotačnímu titulu) se týkalo toliko neprovedení druhé seče (druhé pastvy) a jako okolnost svědčící o naplnění předpokladu vyšší moci poukazovalo na „sucho“. Jak správně uvedl žalovaný ve vyjádření k podané žalobě, oznámení vyšší moci ze dne 1. 11. 2018 především nebylo nijak relevantní ve vztahu ke zjištěním neprovedení první seče spolu s odklizením biomasy, příp. pastvy spolu s likvidací nedopasků, tj. podmínek, jejichž nesplnění bylo v tomto případě důvodem pro snížení dotace. Jak sám žalobce v souladu s dříve uvedeným přiznal, vyšší moc záležející ve vztahu k tvrzenému poničení části DPB zvěří vůbec nenotifikoval.

Důvodnými pak soud neshledal ani námitky žalobce týkající se DPB č. 760-0970 5409. I v tomto případě z Protokolu o kontrole plyne, že žalobce v případě části tohoto půdního bloku o výměře 1,1 ha neprovedl v rozporu s § 11 odst. 1 písm. a) bodu 1 nařízení vlády č. 76/2015 Sb. pastvu nebo seč ve stanovené lhůtě, tedy do 31. 7. 2018. I v tomto případě je stav dotčeného půdního bloku k datu provedení kontroly na místě zachycen na fotografiích, které jsou přílohou Protokolu o kontrole.

Ani v tomto případě žalobce neprovedení seče v termínu na daném DPB nezpochybňoval v námitkách proti Protokolu o kontrole, v nichž připustil neprovedení seče z důvodu, že se na pozemek „nemohl dostat“ z důvodu uzamčení brány, a uvedl, že na místo se dostal až v den kontroly.

Shodný závěr o porušení podmínky uvedené v § 11 odst. 1 písm. a) bodu 1 nařízení vlády č. 76/2015 Sb. ve spojení s § 7 odst. 3 nařízení vlády č. 50/2015 Sb. byl ve vztahu k předmětné části dotčeného DPB vysloven rovněž v Prvostupňovém rozhodnutí.

V odvolání proti Prvostupňovému rozhodnutí žalobce v tomto směru namítal, že „i v tomto případě nebyla provedena druhá seč z důvodu sucha. Oznámení vyšší moci bylo podáno dne 1.11.2018“. Měl za to, že „při posuzování míry obhospodaření tohoto půdního bloku mělo být zohledněno, že první seč byla provedena. Seč byla prováděna při kontrole tohoto půdního bloku, mělo by proto být možné ji prokázat protokolem o kontrole či výslechem osob kontrolu provádějících“.

Závěry vyslovené žalovaným k předmětnému půdnímu bloku v odůvodnění Napadeného rozhodnutí jsou rekapitulovány výše v části II. tohoto rozsudku. Plyne z nich, že žalovaný dospěl v návaznosti na jím připomenuté výsledky kontroly zachycené v Protokolu o kontrole k závěru, že předmětný DPB je v části 1,1 ha nezpůsobilý pro poskytnutí dotace vzhledem k nesplnění podmínky obhospodařování trvalých travních porostů dle § 7 nařízení vlády č. 50/2015 Sb. Zdůraznil přitom, že v daném případě rovněž nebyla provedena seč nebo pastva do 31. 7. příslušného kalendářního roku. Současně zdůvodnil, že ačkoli žalobce v daném případě sice podal ohlášení zásahu vyšší moci, učinil tak až dne 1. 11. 2018, tedy po lhůtě uvedené v čl. 4 odst. 2 Nařízení Komise, a to až po provedení kontroly na místě, v průběhu které již byla zjištěna předmětná nesrovnalost. Žalobce přitom podle žalovaného musel již v průběhu července vědět, že podmínku provedení seče včas nesplní. Žalobce pak podle žalovaného ani neuvedl žádnou okolnost, jež by mu v ohlášení vyšší moci bránila.

I v tomto případě je dle přesvědčení soudu třeba zopakovat shora vyslovené závěry, dle nichž nelze souhlasit s žalobcem, že by nebylo sporu o tom, že podmínky pro vznik vyšší moci dle čl. 2 odst. 2 nařízení č. 1306/2013 byly skutečně naplněny a že žalobci by bylo vytýkáno pouze pochybení při plnění notifikační povinnosti spočívající v pozdním oznámení vyšší moci.

Podobně jako v případě předchozího DPB žalovaný své meritorní závěry zjevně opřel o skutkový poznatek, že žalobce neprovedl na části předmětného DPB první seč (event. pastvu) ve lhůtě uvedené v nařízení vlády.

Tvrdí-li tedy žalobce v podané žalobě, že mu byl nárok zkrácen z důvodu pozdního oznámení vyšší moci, která mu zabránila provést požadované zemědělské obhospodařování pozemku, a to z důvodu sucha, lze mu přisvědčit jen potud, že žalovaný skutečně v Napadeném rozhodnutí v dané pasáži žalobci vytkl, že notifikaci vyšší moci provedl po uplynutí k tomu stanovené lhůty. Současně však nelze ztrácet ze zřetele, že se i ve vztahu k tomuto DPB zcela uplatní závěry žalovaného, který v Napadeném rozhodnutí v souladu s dříve uvedeným správně upozornil na to, že notifikace vyšší moci z důvodu sucha provedená žalobcem dne 1. 11. 2018 se týkala toliko druhé seče/pastvy a nijak proto nesouvisela s výhradami správních orgánů týkajícími se neprovedení první seče/pastvy ve lhůtě do 31. 7. 2018, jež bylo žalobci v tomto směru vytýkáno.

Jinak řečeno, otázka opožděnosti notifikace vyšší moci je na daném skutkovém půdorysu otázkou irelevantní a nevýznamnou, neboť stranami připomínané oznámení bylo, jak žalovaný správně zdůraznil, učiněno ve vztahu k nedodržení jiné právní povinnosti žalobce, a to povinnosti druhé seče/pastvy, jíž byl žalobce povinen plnit k jinému časovému okamžiku, a které se tedy závěry SZIF ani závěry žalovaného nijak nedotýkaly. Ani v tomto případě tedy žalobce nevyhověl ve vztahu k jemu vytýkanému porušení povinnosti provést seč/pastvu ve lhůtě do 31. 7. 2018 požadavku oznámit okolnosti svědčící o zásahu vyšší moci a notifikaci ve vztahu k první seči vůbec neprovedl. I ve vztahu k předmětnému půdnímu bloku se tak uplatní závěry vyslovené na str. 3 v posled