5 As 75/2009 — Nejvyšší správní soud

18 A 5/2021- 70 - text  33 18 A 5/2021- [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Aleše Sabola a Mgr. Jana Ferfeckého v právní věci žalobce: OVISION CZ a.s., IČO: 02834154 sídlem K Bílému vrchu 2960/8, Praha - Horní Počernice, zastoupeného Markem Procházkou, LL.M., advokátem sídlem Jáchymova 26/2, Praha 1 proti žalovanému: Český telekomunikační úřad sídlem Sokolovská 219, Praha 9 za účasti: Česká pošta, s.p., IČO: 47114983 sídlem Politických vězňů 909/4, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 18. 11. 2020, čj. ČTÚ-46 495/2020-603 takto: I. Rozhodnutí předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 18. 11. 2020, čj. ČTÚ-46 495/2020-603, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, Marka Procházky, LL.M., advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se žalobou podanou dne 18. 1. 2021 domáhal zrušení rozhodnutí předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu (dále též „předsedkyně“) ze dne 18. 11. 2020, čj. ČTÚ-46 495/2020-603 (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým předsedkyně k odvolání žalobce změnila usnesení Českého telekomunikačního úřadu, odboru ekonomické regulace (dále též „Úřad“) ze dne 4. 8. 2020, čj. ČTÚ-37 302/2020-611/II.vyř. (dále též „Prvostupňové rozhodnutí“), o odepření žádosti o nahlédnutí do spisu o kontrole a pořízení výpisů a opisů ze spisu ze dne 20. 7. 2020 (dále též „Žádost“). 2. Předsedkyně odstranila Napadeným rozhodnutím formulační nepřesnost výroku Prvostupňového rozhodnutí s tím, že „odepřít je možné pouze nahlížení do spisu, nelze však odepřít žádost o nahlížení do spisu“. Napadeným rozhodnutím tedy změnila postupem podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) výrok Prvostupňového rozhodnutí takto: „Podle § 38 odst. 5 správního řádu ve spojení s § 28 kontrolního řádu se společnosti OVISION odepírá nahlédnutí do spisu o kontrole vedeného pod čj. ČTÚ-1 665/2020-611.“ II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 3. Předsedkyně v odůvodnění Napadeného rozhodnutí rekapitulovala obsah Žádosti žalobce, v níž žalobce dovozoval právní zájem na nahlížení do spisu vedeného žalovaným v rámci kontroly ve věci ověření nákladové orientace velkoobchodních cen zveřejněných podle § 34 odst. 2 zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o poštovních službách“), probíhající pod sp. zn. ČTÚ-1 665/2020-611 u osoby zúčastněné na řízení (dále též „Kontrola“), a to ze svého postavení coby odpůrce v jiném řízení zahájeném k návrhu osoby zúčastněné na řízení a vedeném u žalovaného pod sp. zn. ČTÚ-44 466/2019-606 (dále též „Sporné řízení“). Předsedkyně shrnula závěry vyslovené Úřadem v Prvostupňovém rozhodnutí a sumarizovala obsah námitek vznesených žalobcem v rozkladu a jeho doplnění. 4. Předsedkyně posléze v návaznosti na rekapitulaci relevantní právní úpravy konstatovala, že podle § 36a odst. 1 písm. d) zákona o poštovních službách vykonává Úřad kontrolu cen v oblasti poštovních služeb, včetně poštovních služeb do zahraničí a cen za přístup k poštovní infrastruktuře. Je tedy podle ní zcela v kompetenci Úřadu jednak posoudit správnost nákladově orientované ceny za přístup k poštovní infrastruktuře, stanovené držitelem poštovní licence, a dále posoudit, které náklady se vztahují k přístupu k poštovní infrastruktuře a v jaké výši se mají přiřadit do cen za tento přístup. Při ověřování nákladů na poskytování služby přístupu k poštovní infrastruktuře přitom Úřad podle předsedkyně vychází primárně z oddělené evidence nákladů a výnosů, kterou držitel poštovní licence povinně vede v souladu s § 33a zákona o poštovních službách. Podle předsedkyně tak není rolí zájemců o cenově regulované služby provádět ověření správnosti provedení kontroly ze strany Úřadu a za tímto účelem nahlížet do předmětných spisů. 5. Předsedkyně dále uvedla, že skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve Sporném řízení, které Úřad zjistil na základě své kontrolní pravomoci, byly již žalobci sděleny, když byl podrobně informován výpisem z kontrolního protokolu, včetně uvedení všech kontrolovaných služeb, o postupu Úřadu při ověřování ceny a nákladové struktury, ze které Úřad vycházel. Pravým důvodem podání Žádosti tedy podle předsedkyně není snaha seznámit se s kontrolními zjištěními, ale naopak snaha tato kontrolní zjištění zpochybnit, neboť žalobce není spokojen s nově stanovenou výší cen. Z takové pohnutky však není možno podle předsedkyně vyvozovat právní zájem na nahlédnutí do spisu. 6. Žalobce podle předsedkyně neprokázal právní zájem ve věci nahlížení do předmětného spisu z důvodu, že „řízení o provádění státní kontroly o ověření nákladové orientace cen za přístup k poštovní infrastruktuře je výhradně v kompetenci Českého telekomunikačního úřadu“. Požadavek žalobce by v případě jeho akceptace podle předsedkyně „fakticky znamenal, že by bylo žadateli umožněno kontrolovat činnost Českého telekomunikačního úřadu v oblasti stanovení cen za přístup k poštovní infrastruktuře“. Předsedkyně doplnila, že „pokud by mělo platit, že právní zájem na nahlížení do spisu, kterým Český telekomunikační úřad ověřoval plnění zákonných povinností, je možno dovodit i u subjektů, kteří se cenovou regulací cítí dotčeni, tak by to znamenalo značnou právní nejistotu regulovaných subjektů a prostor pro široké obstrukční jednání osob, které by s novou výší cen nebyly spokojeny“. 7. Odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 8. 2015, čj. 6 As 43/2015 - 67 nepovažovala předsedkyně za přiléhavý s tím, že důvodem pro nahlédnutí do spisu není snaha zjistit závěry z provedené státní kontroly, ale naopak snaha tyto závěry zpochybnit či je rozporovat. Posouzení bude podle předsedkyně v každém případě odlišné v závislosti na konkrétních okolnostech. Relevantní spojitost nelze podle ní v žádném případě spatřovat v tom, že žalobce nesouhlasí se závěry provedené státní kontroly a chtěl by prověřit podklady předložené jeho konkurentem a správnost kontrolních zjištění, přičemž k tomu ze zákona nemá žádnou pravomoc. Umožnění nahlédnutí do spisu by ve svém důsledku podle předsedkyně znamenalo, „že žadatel by fakticky prováděl jakousi kontrolu hospodaření u svého konkurenta“. 8. Předsedkyně poukázala na to, že Úřadu je podle § 32a odst. 5 zákona o poštovních službách uloženo chránit před zneužitím informace, podklady a údaje předané povinnou osobou. Nahlédnutí do spisu o Kontrole by se přitom dle ní „fakticky rovnalo zveřejnění tam obsažených citlivých informací a údajů, a to s následným rizikem jejich možného zneužití“. 9. V návaznosti na vymezení znaků obchodního tajemství vyplývající z § 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), předsedkyně dále poznamenala, že skutečnosti obsažené ve spise o Kontrole, tj. kvantifikace a popis nákladů na jednotlivé služby spadající do rozsahu služeb přístupu k poštovní infrastruktuře, tyto znaky naplňují. Detail obsažených informací je konkurenčně významný, není zveřejňován kontrolovaným subjektem, s jehož činností jednoznačně souvisí, a obsahuje informace nejen o službě jako celku, ale i kvantifikaci nákladů jednotlivých dílčích aktivit a prostředků nezbytných pro vytvoření služby. Osoba zúčastněná na řízení tyto informace také podle předsedkyně jako obchodní tajemství výslovně označila. 10. Umožnění nahlížení do spisu v rozsahu navrhovaném v rozkladu, tj. po vyloučení obchodního tajemství, by pak podle předsedkyně ani nemohlo naplnit cíl deklarovaný žalobcem, kterým bylo seznámení se s podklady, na jejichž základě byl protokol o kontrole vydán, včetně vstupních dat, a vyhodnotit obsah a rozsah provedené Kontroly. Jednotlivá vstupní data a samotná kalkulace jsou předmětem obchodního tajemství, které by z nahlížení mělo být vyloučeno. Nahlížení do takového spisu by proto pro žalobce bylo podle předsedkyně bezcenné a představovalo by toliko formální a samoúčelný úkon. 11. Předsedkyně dále vyložila důvody, pro které neshledala důvodnou námitku žalobce poukazující na porušení ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu. K námitce, že Úřad nepostupoval správně, když nevyzval žalobce k upřesnění či doplnění žádosti, měl-li za to, že právní zájem žalobce prokazuje nedostatečným způsobem, předsedkyně uvedla, že Úřad zcela správně seznal, že zde není dán právní zájem na nahlížení do spisu, přičemž o tom neměl žádnou pochybnost, a proto bylo namístě, aby k žádnému doplnění žádosti již nevyzýval a o žádosti rozhodl tak, že se nahlížení do spisu odepírá. 12. Předsedkyně konečně vysvětli