2 Afs 104/2005 — Nejvyšší správní soud

18 A 57/2020- 62 - text 17 18 A 57/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY[OBRÁZEK] Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Sabola a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Martina Lachmanna ve věci žalobce: J. S., sídlem X proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 7. 2020, č. j. 51/2017-190-TAXI/7 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo k jeho odvolání v části změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravních agend (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 1. 9. 2017, č. j. MHMP 1329334/2017 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně rozhodl pod bodem A) tak, že žalobce porušil - § 21 odst. 3 písm. e) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o silniční dopravě“) a naplnil tak skutkovou podstatu správního deliktu podle § 35 odst. 2 písm. p) téhož zákona tím, že nezajistil, aby při poskytování přepravy dne 22. 7. 2016 v čase 22:01 – 22:08 hodin, na trase ulice Karlova x Seminářská, Praha 1 – ulice Vladislavova 17, Praha 1, vozidlem taxislužby tovární značky A., RZ: X, byl v taxametru nastaven údaj o čase odpovídající skutečnosti, neboť dle záznamu o předmětné přepravě č. 03161 paměťová jednotka taxametru zaznamenala čas přepravy v čase 22:14 – 22:20 hodin. - § 21 odst. 3 písm. f) zákona o silniční dopravě a naplnil tak skutkovou podstatu deliktu podle § 35 odst. 2 písm. q) téhož zákona tím, že nezajistil, aby při poskytování shora specifikované přepravy byly zobrazované údaje taxametru čitelné a viditelné z místa přepravované osoby, neboť tyto údaje nebyly čitelné a viditelné z místa přepravované osoby po celou dobu přepravy. - § 21 odst. 3 písm. g) zákona o silniční dopravě a naplnil tak skutkovou podstatu správního deliktu podle § 35 odst. 2 písm. r) téhož zákona tím, že nezajistil zaznamenání skutečného průběhu přepravy, neboť do paměťové jednotky taxametru byla zaznamenána délka přepravy 2.6 km a částka jízdného 39 Kč, ačkoli skutečná délka přepravy byla 2.2 km a cena za přepravu činila 390 Kč. - § 21 odst. 3 písm. i) zákona o silniční dopravě a naplnil tak skutkovou podstatu správního deliktu podle § 35 odst. 2 písm. t) téhož zákona tím, že nezajistil, aby po poskytnuté přepravě jako řidič taxislužby cestujícím vydal doklad o zaplacení jízdného pořízený jako výstup z tiskárny taxametru, o který cestující požádali. 3. Za to vše mu byla udělena pokuta ve výši 70 000 Kč. 4. Pod bodem B) výroku byla žalobci uložena povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 5. Žalovaný výrok prvostupňového rozhodnutí změnil ve smyslu změny adresy sídla žalobce a prodloužení lhůty na úhradu pokuty a nákladů řízení z důvodů očekávaných důsledků pandemie koronaviru. Ve zbytku žalovaný prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. 6. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný nejprve přiblížil průběh celé věci a popsal, že jednání žalobce bylo odhaleno na podkladě kontroly ze dne 22. 7. 2016, o níž byl sepsán protokol ze dne 27. 7. 2016, č. T/20160722/2Ry (dále též „protokol o kontrole“). Dále podrobně vyložil důvody, pro které nepřisvědčil odvolacím námitkám, jimiž žalobce zpochybňoval procesní postup v předchozím řízení. Žalovaný nejprve uvedl, že řízení o porušení cenových předpisů a řízení pro porušení zákona o silniční dopravě jsou dvě na sobě nezávislá řízení, neboť během souběžně provedené kontroly bylo zjištěno porušení dílčích zájmů chráněných různými právními předpisy a tato správní řízení jsou vedena nezávisle na sobě. Žalovaný neakceptoval ani námitku, že by byl žalobce krácen na svých právech neumožněním účastnit se výslechu svědků dne 3. 4. 2017, neboť oznámení o nařízeném jednání bylo doručeno zmocněnci žalobce. Podle žalovaného se také správní orgán I. stupně řádně vypořádal se všemi námitkami proti kontrolním zjištěním, a to v souladu se zákonem č. 255/2012 Sb., o kontrole, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „kontrolní řád“), kdy došlo v části k jejich zamítnutí, a v části k jejich předání k vyřízení v navazujícím správním řízení, kde byly vypořádány; odmítl také jakékoliv nedostatky protokolu o kontrole. 7. Žalovaný dále podrobně vyložil důvody, pro které nepřisvědčil odvolacím námitkám, jimiž žalobce zpochybňoval závěr o naplnění znaků skutkové podstaty správního deliktu. Žalovaný vysvětlil, že vycházel z oznámení o poskytnuté přepravě, protokolu a záznamu. Žalovaný dále mj. popsal, že žalobce tíží objektivní odpovědnost ohledně čitelnosti a viditelnosti údajů na taxametru. Na základě pořízené fotodokumentace prokazující nevhodné umístění taxametru ve vozidle a při vysvětlení rozporu mezi účtovanou a do paměťové jednotky taxametru uloženou částkou, lze důvodně předpokládat, že došlo k mechanické úpravě taxametru. Pokud jde o zaznamenání jiné vzdálenosti poskytnuté přepravy, žalovaný mimo jiné konstatoval, že je povinností žalobce, aby zajistil správnou funkci taxametru. Dále uvedl, že lze mít důvodně za prokázané, že došlo k porušení zákonné povinnosti žalobce vydat záznam o přepravě včetně jeho předepsaných náležitostí. 8. Žalovaný rovněž popsal důvody, pro které neshledal opodstatněnými ani námitky žalobce brojící proti výši uložené pokuty. Zdůraznil přitom, že je na účastníku řízení, aby na výzvu poskytl a doložil správnímu orgánu základní údaje o svých osobních a majetkových poměrech, a tím předešel jejímu likvidačnímu charakteru. Žalobce však na výzvu nereagoval a přiměřená pokuta byla proto stanovena odhadem. 9. Závěrem žalovaný zohlednil skutečnost, že zákon o silniční přepravě byl od spáchání předmětných přestupků novelizován zákonem č. 304/2017 Sb. a zákonem č. 115/2020 Sb. Jelikož žalovaný neshledal, že by nová úprava byla pro žalobce zásadně výhodnější, posoudil tak případ podle právní úpravy účinné v době spáchání správního deliktu. III. Obsah žaloby 10. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal žalobu, v níž úvodem předeslal, že jedná o rozhodnutí neodůvodněné, nepodložené relevantními důkazy, a tedy učiněné v rozporu se zákonem, dále nepřiměřeně přísné a vydané na základě libovůle. Konkrétně pak žalobce v prvním žalobním bodě brojil proti závěru žalovaného, že se žalobce dopustil porušení zákona o silniční dopravě. Uvedl, že správní orgán I. stupně vyšel z nedostatečně zjištěného stavu věci ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť ve správním řízení nebylo prokázáno, že vozidlo žalobce (a jím též řízené) poskytlo posuzovanou přepravní službu. Zároveň žalobce namítal, že byl zkrácen na svých právech pro nedostatečné vypořádání se se vznesenými námitkami. 11. Žalobce dále vznesl řadu námitek vztahujících se k použitelnosti výpovědí a podkladů cestujících. Nejprve vytknul, že se správní orgány ve svých rozhodnutích opíraly pouze o závěr cestujících zaznamenaný v oznámení o poskytnuté přepravě, tedy v listině pořízené ještě před samotným zahájením správního řízení. Žalobce namítal, že uvedené listiny neexistovaly v době provedení kontroly a byly sepsány až po jeho vyjádření k protokolům. Tím, že nezaslal listiny žalobci k seznámení, zatajil důkaz svědčící v neprospěch žalobce a způsobil tím krácení jeho práv. Žalobce dále vznesl námitku týkající se věrohodnosti cestujících. Žalobce měl též za to, že svědecká výpověď cestujícího p. H. ze dne 1. 2. 2017 je protizákonně obsahem spisu. Žalobce namítl, že i pozdější svědecké výpovědi je nutno považovat za irelevantní také proto, že ústní jednání výslechem svědků bylo oznámeno a provedeno pod jinou spisovou značkou. Nakonec žalobce vytkl správním orgánům nepřezkoumatelnost výroků správního rozhodnutí, neboť z nich nevyplývá, co jednotliví svědkové vypověděli ani jejich totožnost. 12. K postavení cestujících během kontrolní jízdy žalobce dále namítl, že ve smyslu § 6 kontrolního řádu měli cestující být pověřeni ke kontrolnímu úkonu. S odkazem na § 34 odst. 8 zákona o silničním provozu, ve znění novely č. 304/2017 Sb., brojil žalobce také proti užití cizího jazyka při kontrolní přepravě, stejně jako pořizování zvukových, obrazových či podobných záznamů bez vědomí dopravce nebo řidiče, neboť dotčené ustanovení nabylo účinnosti až ke dni 4. 10. 2017. 13. Žalobce následně namítal i způsob vypořádání svých námitek a nesouhlasil s tvrzením, že při vyřízení námitek proti kontrolním zjištěním došlo z funkčního hlediska k dodržení zákonem stanovené 7denní lhůty. Dále žalobce rozporoval, že byl jeho zmocněnec informován o nařízeném ústním jednání, a to z důvodu, že doklad o vhození písemnosti do schránky ani úda