2 As 74/2007 — Nejvyšší správní soud

3 Ad 4/2018- 235 - text 11 3Ad 4/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Jana Ryby ve věci žalobce: M. J., narozený XXX bytem XXX zastoupený advokátem Mgr. Vladislavem Kutějem sídlem Verdunská 29, 160 00 Praha 6 proti žalovanému: Policejní prezident sídlem Strojnická 935/27, 170 89 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 12. 2017 č. j. PPR-27499-15/ČJ-2017-990131, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 28. 12. 2017 č. j. PPR-27499-15/ČJ-2017-990131, jímž bylo potvrzeno usnesení ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy (dále též „služební funkcionář“) ze dne 20. 9. 2017 č. j. KRPA-249037-38/ČJ-2017-0000KR. Tímto rozhodnutím bylo zastaveno řízení o námitce podjatosti I. S., náměstka ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy (dále též „I. S.“), kterou vznesl žalobce, jako zjevně právně nepřípustné. 2. Žalobce uvádí v žalobě, že jako vrchní komisař služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, podal podnět – oznámení, na základě něhož bylo zahájeno řízení vedené I. S. s M. I. (dále též „M. I.“) pro podezření ze spáchání kázeňského přestupku. Žalobci nebylo umožněno nahlédnout do spisového materiálu v tomto řízení (ve věcech služebního poměru s M. I. pozn. soudu) a z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že žalobci nebylo přiznáno v tomto řízení postavení účastníka řízení, s čímž žalobce nesouhlasí. 3. Námitky žalobce lze rozdělit do následujících žalobních bodů: 4. V prvním žalobním bodu žalobce namítá, že služební orgány s ním nejednaly jako s účastníkem řízení v řízeních, které inicioval, včetně řízení vedeném I. S. ve věcech služebního poměru s M. I. Podle žalobce v řízeních, které inicioval, měl být účastníkem řízení podle § 169 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZSP“). 5. Žalobce vytýká napadenému rozhodnutí, že se v něm služební funkcionář nezabýval návrhem žalobce na vyloučení I. S. z důvodu jím uplatněné námitky podjatosti, nýbrž pouze důvody, které se týkají nepřiznání žalobci postavení účastníka v tomto řízení. Podle žalobce odmítnutí přiznání práv účastníka řízení znamená pro něho zkrácení na jeho právech. V průběhu řízení, jejichž nebyl účastníkem, se nemohl vyjadřovat k dotazům, které nemohl položit, nemohl doplňovat řízení či pojmenovat souvislosti s novým skutkovým dějem. Nemohl hájit své oprávněné zájmy týkající se ochrany osobnosti a nebyla mu přiznána práva na zákonnou pomoc prostřednictvím zmocněnce. Pokud se tvrzení žalobce v podáních neprokáže, mohl by následně čelit trestnímu oznámení či žalobě osob v řízení aktivních s přiznanými právy účastníků řízení, tudíž by se ocitl v nerovném postavení stran řízení. Pokud by žalobce byl účastníkem řízení, které inicioval, mohl ochránit svá osobnostní práva a přispět vlastní osobní zkušeností a kurátorskou činností k objasnění odpovědnosti za protiprávní stav pro ochranu společnosti, mohl se domoci práv pro další řízení o náhradě škody v občanskoprávním řízení, kterou bez tohoto nemůže vyčíslit, mohl nahlížet do spisových materiálů k uplatnění právního zájmu a dohledu nad zákonným postupem a zákonností správního orgánu, a v dobré víře přispět k dodržení základních zásad správního řízení. Žalobce se relevantním způsobem nedozvěděl, zda řízení jím iniciovaná se vedla nebo nikoliv, nemohl zjistit zpětnou vazbu a provést jejich kontrolu tak, jak to obecná teorie správního řízení připouští. Takto mu byla odňata možnost řízení doplňovat, když nemohl být účastníkem řízení o nakažení příslušníků černým kašlem, k němuž došlo v prostorách služebny Policie. 6. Dle žalobce napadenými rozhodnutími porušily § 169 ZSP a § 1 odst. 1 ZSP, ust. § 27 a § 28 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), Ústavu České republiky i Listinu základních práv a svobod. Výklad žalovaného o poměru správního řádu jako obecně platného předpisu oproti ZSP jako předpisu sui generis, považuje žalobce za nelogický a protiprávní. 7. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítá, že žalovaný vydal napadené rozhodnutí, aniž by disponoval kompletním spisovým materiálem k důvodům pro vyloučení I. S. Na počátku řízení měl spis o jmenovaném mít 500 stran, žalobce po nahlédnutí do spisu zjistil, že má jen 260 stran, přitom podání žalobce se v něm vícekrát opakovala. Žalovaný proto neměl relevantní informace ve věci samé a chybně posoudil souvislost mezi žalobcem a I. S. 8. Ve třetím žalobním bodu žalobce upozorňuje, že mu nebylo umožněno nahlédnout do petice, zaměřené proti němu, která ho obvinila ze šikany vůči nadřízenému. Žalobce naopak poukazuje na diskriminaci a šikanu mezi nadřízenými a podřízenými, na vady v dodržování zdvořilosti M. I., který nepozdravil žalobce při poradě oddělení blíže neuvedeného dne. Podle žalobce se jedná o pokračující šikanu, jmenovaný uvedeným gestem účelově působil na příslušníky přítomné na poradě k vyvolání nesnášenlivosti proti žalobci. Žalovaný připouští nedodržování závazného pokynu policejního prezidenta č. 181/2006 (čl. 1 odst. 2, čl. 2 písm. a) a b), čl. 5 odst. 1 a čl. 7 odst. 5). 9. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl žalobu odmítnout, neboť napadeným rozhodnutím nebylo zasaženo do práv žalobce, popř. žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Žalovaný odkázal na obě rozhodnutí služebních orgánů a doplnil, že účastníkem kázeňského řízení je pouze osoba, která se vytýkaného jednání měla dopustit, této osobě náleží práva a povinnosti účastníka řízení. Pouze tato osoba může vznášet námitku podjatosti úřední osoby podle § 14 správního řádu. Skutečnost, že kázeňské řízení vedené s M. I. bylo I. S. jako příslušným služebním funkcionářem zahájeno z podnětu žalobce, shledává žalovaný irelevantní. Podnětem k zahájení řízení ex offo proti třetí osobě se žalobce nestal účastníkem řízení, neboť o jeho právech a povinnostech nebylo v kázeňském řízení rozhodováno podle § 169 ve spojení s § 170 a § 181 odst. 1 ZSP. 10. K námitce žalobce, že v řízení měl být účastníkem řízení s poukazem na § 169 ZSP, žalovaný uvádí, že právní předpisy nelze vykládat izolovaně s odhlédnutím od smyslu právní úpravy a souvisejících norem. Z ustanovení, podle něhož je účastníkem řízení též příslušník, a žalobce je příslušníkem, nelze dovozovat, že při zahájení jakéhokoli řízení ve věcech služebního poměru s jedním dotčeným příslušníkem, se stává účastníky řízení dalších cca 40 000 příslušníků. Účastníkem řízení ve věcech služebního poměru je toliko ten příslušník, o jehož právech a povinnostech má být v daném řízení rozhodováno. Nepřiznáním žalobci statutu účastníka řízení v kázeňském řízení vedeném s M. I. není žalobci bráněno v uplatňování tvrzených práv a nároků, např. podle § 77 odst. 9 ZSP či podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. 11. K námitce nutnosti hájení práv třetích osob a dohlížení na zákonnost probíhajícího kázeňského řízení, žalovaný uvedl, že žalobce nezastává post nejvyššího arbitra ve veřejné správě, přičemž osobě, která dala neformální podnět k zahájení řízení ex offo, žádná taková práva nepřísluší. K námitce, že některé materiály ve spisu jsou založeny duplicitně, žalovaný uvedl, že pokud žalobce svá vyjádření odesílal několika adresátům současně, docházelo k jejich evidenci na více místech, následně byla předána příslušnému orgánu k vyřízení a příslušný orgán pokračoval v jejich evidenci. Duplicitnost podání nelze spravedlivě vytýkat žalovanému. V napadeném rozhodnutí byla reflektována speciální úprava, ačkoliv ji žalobce zpochybňuje. Další uvedené námitky se netýkají napadeného rozhodnutí. 12. V replice ze dne 13. 10. 2018 žalobce setrval na žalobní argumentaci. Nad rámec uvedeného nově namítl, že mu byla utajena písemnost sepsaná M. I. dne 23. 8. 2017, s jejímž obsahem nesouhlasí, a doplnil, že I. S., ačkoli je s písemností srozuměn, nepřiznal žalobci právo obhajoby. Žalobci není známo, jak byla vyřízena jeho podání k trestnímu oznámení, o šíření nakažlivé choroby, k řízení o neplacených přesčasech, k řízení o diskriminaci z důvodů povinností k rodině, k řízení o diskriminaci členství v odborových organizacích, a dalších řízení. Žalobce odkazuje na spisový materiál Generální inspekce bezpečnostních sborů č. j. GI-4071/ČJ-2017-842011-K, v němž jsou důkazy ke vzniku práva domáhat se náhrady škody oproti bezpečnostnímu sboru a zároveň napadení práv dalších účastníků řízení, kteří nebyli do řízení vpuštěni stejně jako žalobce, a kteří jsou připraveni proti I. S. vypovídat. Dále žalobce uvádí, že I. S. v řízení neprovedl důka