1 Afs 15/2009 — Nejvyšší správní soud

3 Af 26/2018- 146 - text 20 3Af 26/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Jana Ryby ve věci žalobkyně: MEKR´S, s.r.o., IČO 25939904 sídlem Anny Letenské 34/7, 120 00 Praha 2 zastoupená advokátem Mgr. Lukášem Petrem sídlem Jankovcova 1569/2c, 170 00 Praha 7 proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2018 č. j. 11309-11/2018-900000-311, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo změněno 31 dodatečných platebních výměrů vydaných Celním úřadem pro hlavní město Prahu (dále též „celní úřad“), všechny ze dne 5. 9. 2017, č. j.: 126087-13/2017-510000-51, 126087-14/2017-510000-51, 126087-15/2017-510000-51, 126087-16/2017-510000-51, 126087-17/2017-510000-51, 126087-18/2017-510000-51, 126087-19/2017-510000-51, 126087-20/2017-510000-51, 126087-21/2017-510000-51, 126087-22/2017-510000-51, 126087-23/2017-510000-51, 126087-24/2017-510000-51, 126087-25/2017-510000-51, 126087-26/2017-510000-51, 126087-27/2017-510000-51, 126087-28/2017-510000-51, 126087-29/2017-510000-51, 126087-30/2017-510000-51, 126087-31/2017-510000-51, 126087-32/2017-510000-51, 126087-33/2017-510000-51, 126087-34/2017-510000-51, 126087-35/2017-510000-51, 126087-36/2017-510000-51, 126087-37/2017-510000-51, 126087-38/2017-510000-51, 126087-39/2017-510000-51, 126087-40/2017-510000-51, 126087-41/2017-510000-51, 126087-42/2017-510000-51 a 126087-43/2017-510000-51 (dále též „dodatečné platební výměry“). Těmito 31 dodatečnými platebními výměry bylo žalobkyni dodatečně vyměřeno antidumpingové clo a clo v souhrnné výši 26 038 713 Kč s přihlédnutím k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 ze dne 25. 5. 1999 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, EURATOM) č. 883/2013 ze dne 11. 9. 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999, k Nařízení Rady (ES) č. 91/2009 ze dne 26. 1. 2009 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky, ve spojení s prováděcím nařízením Rady (EU) č. 924/2012 ze dne 4. 10. 2012, kterým se mění nařízení (ES) č. 91/2009 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky, podle § 21 odst. 1 a § 23 zákona č. 242/2016 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, podle § 143 odst. 1 a 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „daňový řád“), ve spojení s ustanovením čl. 201 odst. 2 a 3 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění pozdějších předpisů (dále též „celní kodex Společenství“) a čl. 221 odst. 4 celního kodexu Společenství a s přihlédnutím k zákonu č. 13/1993 Sb., ve znění platném a účinném ke dni vzniku celního dluhu, a ve spojení s ustanoveními čl. 29, čl. 48, čl. 56 odst. 1, čl. 102 odst. 3 a čl. 105 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, ve znění pozdějších předpisů (dále též „celní kodex Unie“). 2. Žalobkyně proti rozhodnutí obou stupňů celních orgánů brojí podanou žalobou. Vznesené námitky lze rozdělit do následujících žalobních bodů. 3. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítá, že rozhodnutí žalovaného i celního úřadu jsou nepřezkoumatelná, neúplná, nezákonná, rozporná s mezinárodním právem, ustálenou praxí i judikaturou. Dovolává se tříleté prekluzivní lhůty pro doměření daně, a k jejímu prolomení neshledává zákonné podmínky. Podle žalobkyně aplikace 10 leté prekluzivní lhůty by byla možná jen, pokud by celní dluh vznikl v době propuštění zboží jako následek předchozího trestného činu, který v době jeho spáchání by mohl být důvodem zahájení trestního řízení. V případě prolomení prekluzivních lhůt daňový subjekt nenese důkazní břemeno, nýbrž celní úřad, který je povinen přihlížet k prekluzi celního dluhu z úřední povinnosti. Celní úřad v celním řízení si nemůže jako předběžnou otázku posoudit, zda jednání, v důsledku něhož příslušná částka cla nemohla být vyměřena, má znaky trestného činu, jak dovodil Krajský soud v Ostravě v rozsudku sp. zn. 22 Ca 235/2003. V dané věci celní úřad obdržel informace z vyšetřovatelských misí OLAF z Tchaj-wanu a z Indie uskutečněných v r. 2015, přičemž průvodní dopis OLAF zn. OCM (2017)2249 - 02/02/2017 obsahuje výslovné upozornění, že zjištění se týkají zásilek dovezených do EU před více než třemi lety a celní správy členských zemí je mohou využít pouze za předpokladu splnění specifických podmínek pro prolomení prekluzivní lhůty. Přesto celní úřad u žalobkyně zahájil kontrolu po propuštění zboží. Byť neoznačil žádnou objektivní skutečnost ani nepředložil důkaz svědčící o splnění zákonných podmínek pro prolomení prekluzivní lhůty, doměřil žalobkyni jednotlivými dodatečnými platebními výměry celní dluh za zboží propuštěného do volného oběhu za období od 9. 6. 2012 do 27. 3. 2013. Prolomení prekluzivní lhůty celní úřad odůvodnil toliko naplněním skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatků a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též „TrZ“). Takováto obecná úvaha neobsahuje konkrétní jednání podložené důkazy ve správním spise, označení pachatele, ani specifikaci znaků pro naplnění skutkové podstaty trestného činu podle TrZ, formu zavinění, či příčinnou souvislost mezi činem a vznikem celního dluhu. Judikatura Evropského soudního dvora přitom stanoví, že je třeba prokázat a odůvodnit míru a aktivní činnost dotčeného daňového subjektu na daňovém podvodu. Samotná skutečnost, že daňový subjekt je příjemcem plnění, neopravňuje k domněnce jeho účasti na daňovém podvodu páchaného třetí stranou. Nelze proto předpokládat, že úmyslem plošného zastírání původu zboží u dotčených zásilek bylo obejití antidumpingových opatření, a tedy dosažení zisku plynoucího ze zkrácení antidumpingového cla. Nadto důkazy shromážděné celními orgány neobsahují žádné zjištění nasvědčující úmyslu zkrátit antidumpingové clo. Naopak zprávy z misí OLAF podporují stanovisko žalobkyně, že o čínském původu zboží nevěděla při uzavírání obchodu ani při dovozu zboží, nýbrž že jednala v dobré víře. Celní orgán sice má podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o celní správě“) v případech vymezených zákonem č. 141/1961 Sb., trestní řízení soudní (trestní řád) (dále též „trestní řád“) postavení policejního orgánu, avšak posuzování, zda se jedná o trestný čin či nikoliv, je ve výlučné kompetenci orgánů Policie České republiky. V posuzovaném případě orgány činné v trestním řízení v rozhodnutí č. j. KRPA-22947-91/TČ-2015-000097 dospěly k závěru, že „veškeré zboží, které bylo dovezeno do České republiky a je předmětem prověřování, spadá do některé podpoložky kombinované nomenklatury, uvedené v článku 1 obdrženého nařízení EU dotýkající se dovozu spojovacího materiálu. Vzhledem k této skutečnosti zaniká trestnost pro předmětný celní podvod k následujícímu dni po vyhlášení Nařízení v Úředním věštníku Evropské unie, tj. k 28.2.2016 a jeho možné pachatele nelze trestně stíhat.“ Závěr celního úřadu v dodatečných platebních výměrech je proto v rozporu se závěrem orgánu Policie ČR učiněným v rámci trestního řízení o spáchání trestného činu podle § 240 TrZ. Ze spisového materiálu přitom nevyplývá, že by celní úřad zjistil jiné skutečnosti, jež by mohly zakládat předpoklad o jiném meritorním rozhodnutí v dané věci. Pokud orgán činný v trestním řízení vycházel ze stejných skutečností jako žalovaný, nemůže žalovaný dojít k jinému závěru, než že nedošlo ze strany žalobkyně k protiprávnímu jednání. Jelikož se tomu tak nestalo, je postup celního úřadu protiprávní. Celní orgány si nemohou svévolně učinit úsudek, zda byl spáchán trestný čin či přestupek, anebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá, ani o otázkách osobního stavu, když v dotčené věci je známo od orgánů činných v trestním řízení, že trestný čin nebyl spáchán. Žalobkyně uvádí, že identickou situací doměřením cla z důvodu nesprávného uvedení země původu vývozcem po uplynutí prekluzivní lhůty, se žalovaný zabýval v rozhodnutí ze dne 13. 11. 2015 č. j. 20939-3/2015-900000-304.7. 4. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně uvádí, že doměřením antidumpingového cla byla porušena zásada legitimního očekávání. Podle čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu Společenství, resp. čl. 119 celního kodex