6 Afs 85/2014 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 21/2018- 41 - text 17 5 Ad 21/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudkyň JUDr. Evy Pechové a Mgr. Martiny Weissové a ve věci žalobce proti žalovanému AWIS Global Systems s.r.o., IČO 29366984 sídlem Sluneční náměstí 2583/11, 158 00 Praha 5 zastoupen advokátem JUDr. Mgr. Slavomírem Hrinkem se sídlem Jičínská 2348/10, 130 00 Praha 3 Státní úřad inspekce práce se sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2018, č. j. 865/1.30/18-3, sp. zn. S9-2017-319 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj se sídlem v Brně (dále „prvostupňový správní orgán“) ze dne 20. 11. 2017, č. j. 23747/9.30/17-7, sp. zn. S9-2017-319, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), kterého se dopustil tím, že umožnil výkon nelegální práce, jak ji definuje § 5 písm. e) bod 1 zákona o zaměstnanosti, když na pracovišti své kanceláře na adrese Špitálka 122/33, 602 00 Brno, fyzické osobě panu D. K., narozenému X, umožnil dne 9. 12. 2016 výkon závislé práce spočívající v zajištění obchodní činnosti, mimo pracovněprávní vztah, čímž byl porušen § 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění rozhodném (dále jen „zákoník práce“). Za uvedený přestupek byl žalobci podle § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění rozhodném (dále jen „přestupkový zákon“) uložen správní trest pokuty, a to podle § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti ve výši 75 000 Kč. Žalobci byla současně uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč podle § 95 odst. 1 přestupkového zákona a vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění rozhodném. 2. Ze správního spisu vyplynulo, že dne 9. 12. 2016 zahájil prvostupňový správní orgán u žalobce, konkrétně na pracovišti kanceláře žalobce na adrese Špitálka 122/33, 602 00 Brno, kontrolu podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci práce“), v rozsahu § 3 zákona o inspekci práce a podle § 125 zákona o zaměstnanosti v rozsahu § 126 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Předmětem kontroly bylo dodržování pracovněprávních předpisů dle § 126 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, se zaměřením zejména na umožnění výkonu nelegální práce a výkon nelegální práce, a dodržování povinností vymezených v § 3 odst. 1 zákona o inspekci práce, se zaměřením zejména na povinnosti na úseku odměňování zaměstnanců a povinnosti na úseku pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Průběh kontroly, zjištěné skutečnosti, jakož i doklady a písemnosti, o které se kontrolní zjištění opírá, byly zaznamenány v protokolu o kontrole ze dne 2. 5. 2017, č. j. 37005/9.71/16-8. Přičemž z protokolu vyplývá, že prvostupňový správní orgán zjistil, že žalobce v době kontrolního šetření na uvedeném pracovišti umožnil fyzické osobě D. K. výkon závislé práce, spočívající v zajištění obchodní činnosti, což je kontaktování potenciálních zákazníků z předané databáze, prezentace nabízeného zboží, které je ve vlastnictví společnosti A.W.I.S. Správa, systémy s.r.o., IČO 48029947, a sjednávání objednávek a předávání k dalšímu zpracování do systému této společnosti, bez uzavřeného pracovněprávního vztahu. Žalobce podal proti kontrolním zjištěním námitky, které byly nadřízeným vyřízeny tak, že se zamítají. Prvostupňový správní orgán poté zahájil s žalobcem řízení pro možné spáchání přestupku podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, a to doručením Oznámení o zahájení řízení a o provádění dokazování ze dne 28. 8. 2017. Následně prvostupňový správní orgán vydal rozhodnutí ze dne 20. 11. 2017, č. j. 23747/9.30/17-7, sp. zn. S9-2017-319, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti a za přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 75 000 Kč. 3. Žalobce podal proti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu odvolání, které žalovaný zamítl žalobou napadeným rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že podle § 5 písm. e) bod 1 zákona o zaměstnanosti se nelegální prací rozumí výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah. Znaky závislé práce jsou uvedeny v § 2 odst. 1 zákoníku práce, přičemž těmito definičními znaky závislé práce, které musí být splněny kumulativně, jsou: práce vykonávaná ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance; práce jménem zaměstnavatele; práce dle pokynů zaměstnavatele; a osobní výkon práce zaměstnancem. Žalovaný zhodnotil všechny skutečnosti a dospěl k jednoznačnému závěru, že žalobce svým jednáním umožnil výkon závislé práce panu K. mimo pracovněprávní vztah. 4. Žalovaný uvedl, že z provedeného dokazování vyplývá, že pan K. vykonával práci osobě pro žalobce, ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, jeho jménem a dle jeho pokynů. Jednotlivé znaky závislé práce měl za prokázané, když pan K. byl zjištěn na pracovišti žalobce, kde mimo jiné plánoval výjezdy k zákazníkům. Osobní výkon práce potvrdil pan K. i žalobce, kteří shodně uvedli, že pan K. vykonává práci osobně a v době jeho nepřítomnosti není tato práce vykonávána jinou osobou, v případě delšího období by pak byl žalobce nucen řešit situaci náhradou – spoluprací s jinou osobou. Nadřízenost žalobce a podřízenost pana K. považoval žalovaný za nezpochybnitelnou, neboť žalobce panu K. poskytl kontakty a software k výkonu jeho činnosti; dále s ním uzavřel kvalifikační dohodu; souhlas zaměstnance se zpracováním osobních údajů zaměstnavatelem; zavázal se umožnit prohlubování a zvyšování jeho kvalifikace; proškolil ho o bezpečnosti práce na pracovišti. Dovodil, že žalobce tímto zařadil pana K. do personální a organizační struktury pracoviště. Žalovaný měl za prokázaný taktéž výkon práce na základě pokynů žalobce jako zaměstnavatele, když pan K. oslovuje kontakty, které mu poskytne žalobce právě za účelem sjednání obchodu pro žalobce, po sjednání objednávky předává informace pan K. ke zpracování žalobci; činnost pana K. spočívá v kontaktování zákazníků, prezentaci produktu a vytvoření nabídky, jednání o ceně produktu do fáze objednávky. Žalovaný považoval za prokázané, že pan K. vykonával práci jménem žalobce, když práci vykonával (byť částečně) na pracovišti, kde svou podnikatelskou činnost zajišťoval žalobce, ale především tento výkon práce zajišťoval pro potřeby žalobce. 5. Žalovaný uvedl, že shodně s prvostupňovým správním orgánem má za to, že znak podle pokynů zaměstnavatele nelze chápat doslovně, tedy že by zaměstnavatel musel zadávat každý dílčí pokyn k výkonu práce, jelikož výkon práce jako soubor úkonů si zaměstnanec organizuje sám dle svých schopností a možností. Dodal, že jak pan K., tak i žalobce uvedli, že pan K. na pracoviště dojíždí jednou týdně za účelem plánování výjezdů, využívání prezentační místnosti, nabídky produktů a komunikace se zákazníky. Pan K. dále uvedl, že podkladem pro vyplácení odměny jsou realizované objednávky, které fakturuje žalobci 1x měsíčně. Pan K. rovněž uvedl, že je podřízen jednateli žalobce. Žalovaný proto dospěl k závěru, že prvostupňový správní orgán správně vyhodnotil výkon práce pana K. jako výkon závislé práce. Nejenže prvostupňový správní orgán subsumoval jednotlivé zjištěné skutečnosti pod definiční znaky závislé práce ve smyslu § 2 odst. 1 zákoníku práce, nýbrž také vzal v úvahu související judikaturu, a to s ohledem na to, že pan K. uvedl, že má zájem u žalobce pracovat v pracovním poměru, o čemž jej již sám informoval a nyní čeká na jeho odpověď. Žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, č. j. 6 Ads 46/2013-3. Přičemž na základě závěrů vyslovených v citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu prvostupňový správní orgán uvedl, v jakých skutečnostech byly naplněny tzv. leitmotivy závislé práce. Žalovaný uzavřel, že na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu prvostupňový správní orgán dospěl ke správnému právnímu posouzení věci, když uznal žalobce vinným z předmětného přestupku. 6. Žalovaný dále konstatoval, že prvostupňový správní orgán taktéž podložil své tvrzení, že příjem pana K. od žalobce je významným finančním zdrojem, a to na str. 7 rozhodnutí. Dodal, že z žalobcem předložených faktur týkajících se měsíců květen, červen, červenec, září a listopad 2016 vyplývá, že pan K. dostal od žalobce částku v celkové výši 201 500 Kč, což považoval za významný zdroj financí. Poté s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního