1 As 86/2011 — Nejvyšší správní soud

8 A 125/2018- 82 - text 29 8 A 125/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobkyně: COLAS CZ, a.s., IČO 26177005 sídlem Ke Klíčovu 9, Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, IČO 00164801 sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2018, č. j. MZP/2018/560/675 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Havlíčkův Brod, sídlem Bělohradská 3304, 580 01 Havlíčkův Brod 1 (dále jen „inspekce“), ze dne 23. 2. 2018, č. j. ČIŽP/46/2018/1719 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), byla žalobkyni ve výroku I. za protiprávní jednání podle § 88 odst. 3 písm. a) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 114/1992 Sb.“) uložena pokuta ve výši 800 000 Kč, a to za protiprávní jednání spočívající v tom, že v období minimálně od 10. 4. 2017 do 27. 9. 2017 bez výjimky vydané příslušným orgánem ochrany přírody navážela a ukládala zeminu na dvě části pozemku dle KN p. č. 227/3 v k. ú. Čikov (o celkové dotčené ploše cca 15 000 m2), který je biotopem zvláště chráněných druhů živočichů, zejména ohrožené koroptve polní (Perdix perdix) a kriticky ohrožené kudlanky nábožné (Mantis religiosa), čímž porušila zákaz rušení těchto živočichů dle ustanovení § 50 odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb., podle kterého jsou zvláště chránění živočichové chráněni ve všech svých vývojových stádiích, přičemž jsou chráněna jimi používaná přirozená i umělá sídla a jejich biotop a je zakázáno je mimo jiné rušit, tedy nedovoleně zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů živočichů. Tím žalobkyně spáchala přestupek dle § 88 odst. 1 písm. e) zákona č. 114/1992 Sb. Ve výroku II. byla žalobkyni uložena povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. 2. Proti rozhodnutí podala žalobkyně dne 12. 3. 2018 odvolání, o němž žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 5. 6. 2018, č. j. MZP/2018/560/675 (dále jen „napadené rozhodnutí“), tak, že odvolání zamítl a napadané rozhodnutí inspekce jako správního orgánu prvního stupně potvrdil. 3. Žalobkyně se s tímto závěrem neztotožnila a proti uvedenému rozhodnutí podala dne 5. 8. 2018 k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“ nebo „soud“) žalobu podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že je dle jejího názoru napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, dále měly správní orgány obou stupňů pochybit, když nepodložily svá skutková zjištění dostatečnými důkazy, přičemž i s ohledem na to, že se jedná o přestupkové řízení, měly aplikovat zásadu in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného), řízení, jež napadenému rozhodnutí předcházelo, nebylo vedeno v souladu s právními předpisy, což má za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, a správní orgány měly překročit zákonem stanovené meze správního uvážení nebo jej zneužít. Své argumenty pak žalobkyně rozdělila do 10 žalobních bodů, jak bude dále uvedeno. 5. V prvním žalobním bodu žalobkyně napadla tvrzenou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro jeho nesrozumitelnost a opírání se toliko o domněnky a předpoklady bez odrazu v důkazním materiálu, kdy se navíc napadené rozhodnutí nevypořádalo se všemi uplatněnými námitkami žalobkyně. Podle žalobkyně je čtenář napadeného rozhodnutí odkázán na zoufalé brouzdání skrze odstavce velmi dlouhého textu (37 stran), aby zjistil, jaká jsou skutková zjištění správního orgánu, o jaké důkazy (podklady) žalovaný svá skutková zjištění opírá, jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil atp., protože tyto informace jsou textem rozptýleny mezi informace popisující jednotlivé procesní úkony, příp. v rámci vypořádání odvolacích námitek. To samo o sobě činí rozhodnutí nesrozumitelné, nepřesvědčivé a tedy nepřezkoumatelné. 6. Vedle toho žalobkyně upozornila na existenci rozporuplných pasáží, jako např. na str. 13 napadeného rozhodnutí, kde se uvádí: „S ohledem na skutečnost, že velká část biotopů, které splňují nároky zvláště chráněných druhů živočichů kudlanky nábožné a koroptve polní, v posledních desítkách let velmi rychle degraduje a zaniká, je tedy zásadní zachovat a chránit poslední rozsáhlejší a biologicky cenné zbytky těchto biotopů - v opačném případě dojde k nevratné početní ztrátě na poli biologické rozmanitosti.“ Žalobkyně z uvedeného rozumí, že v posledních desítkách let dochází k degradaci a zániku vhodných biotopů např. pro druh kudlanky nábožné a že zde existuje přímá úměra mezi tímto zhoršováním stavu biotopů a úbytkem lokalit těchto jedinců. Hned vzápětí (str. 13 a 14 napadeného rozhodnutí) však podle ní žalovaný v rozporu s uvedeným porozuměním žalobkyně píše, že např. druh kudlanky nábožné v posledních letech expanduje a jeho výskyt se rozšiřuje, z čehož žalobkyně naopak usuzuje, že se rozšiřuje také základna vhodných biotopů. Žalobkyně v tomto vidí zjevný rozpor, přičemž k tomu podotýká, že si žalovaný pro své hodnocení případu bez zjevného opodstatnění evidentně vybral tu pro žalobkyni horší z možností. Dále žalobkyně uvedla příklad na str. 30 napadeného rozhodnutí, v níž se žalovaný zaobírá námitkou žalobkyně ohledně nesprávnosti tvrzení inspekce o porušení předběžného opatření ze dne 29. 8. 2017, č. j. ČIŽP/46/2017/1028 (dále též jen „předběžné opatření“) a uvádí, že skutečnost, zda došlo k porušení předběžného opatření, není pro případ rozhodující, aby na str. 34 tuto skutečnost označil za přitěžující okolnost. Napadené rozhodnutí dle žalobkyně své závěry o zásadních okolnostech případu opírá o domněnky a předpoklady bez odrazu v důkazním materiálu (a zvláště pak v podkladech přípustných, nedotčených vadami), když žalobkyně takové závěry označuje za ryze spekulativní. 7. Napadené rozhodnutí se pak nevypořádalo se všemi uplatněnými námitkami žalobkyně, k čemuž žalobkyně předně ukázala na námitku k podkladu rozhodnutí – e-mailu Ing. M. K. ze dne 25. 9. 2017 týkající se dalšího navážení zeminy mimo vymezený prostor (včetně příloh) a pokračování emailu Ing. M. K. ze dne 25. 9. 2017 (včetně příloh). Tyto námitky spočívaly v tom, že se v těchto emailových podáních zdrojově odkazuje na místní šetření, které měla Ing. M. K., úřednice Krajského úřadu Kraje Vysočina uskutečnit dne 24. 9. 2017, avšak - jak žalobkyně s odkazem na příslušný spis Krajského úřadu uvedla - žádné takové šetření se neuskutečnilo, resp. o něm neexistuje žádný záznam či protokol a o informacích obsažených v těchto emailech tak existují důvodné pochybnosti. Tato námitka nebyla dle žalobkyně nikdy vypořádána. 8. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně uvedla, že skutečnosti uvedené ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí nejsou prokázány. K tomu doplnila, že není prokázáno, že by pozemek p. č. 227/3 v k. ú. Čikov byl biotopem zvláště chráněných druhů živočichů, zejména ohrožené koroptve polní a kriticky ohrožené kudlanky nábožné. Žalobkyně má za to, že se tento závěr dovozuje z podkladů získaných či provedených nezákonným způsobem, tedy prokazováno je procesně nesprávným způsobem. Závěr o existenci biotopu se pak dle žalobkyně ve své podstatě dovozuje z jediného zaznamenaného a zdokumentovaného údajného výskytu jednoho páru koroptve a jedince kudlanky nábožné a zahlédnutí jedince blíže neurčeného druhu ještěrky dne 17. 8. 2017. Tento výskyt je spjat s šetřením inspekce bez přítomnosti žalobkyně v rámci úkonů předcházejících kontrole, kdy navíc environmentální průzkum a posouzení lokality podnikovým ekologem žalobkyně s mnohaletou praxí před zahájením navážení zeminy a kamení (i posléze v průběhu, ověřený dalšími pracovníky s obdobnou odborností a zkušeností) nepotvrdil výskyt jakýchkoliv chráněných druhů živočichů v jakýchkoliv vývojových stádiích. Podobně měl uzavřít odborný posudek zpracovaný znalcem. Z fotodokumentace a videosekvence z údajného výskytu chráněných živočichů pořízených inspekcí je dále dle žalobkyně zjevné, že inspekce prováděla šetření v místech nedotčených stavební činností žalobkyně. Takové podklady pak ničeho nedosvědčují o částech předmětného pozemku dotčených činností související s navážkou a není tak prokázané, že se chránění živočichové nebo jejich sídla nebo jakákoliv vývojová stádia na částech předmětného pozemku dotčených činností související s navážkou skutečně nacházeli. Jejich výskyt pak dle žalobkyně nebyl nikdy později znovu zaznamenán (natož zadokumentován) ani pracovníky žalobkyně, ani úředními osobami, které lokalitu navštívily opakovaně. Správní orgány se dle žalobkyně rovněž řádně nevypořádaly s charakteristikami údajně zjištěných ohrožených druhů, když jsou všechny specifikované druhy běžně schopné pohybu a přemísťování i na větší vzdálenost