8 Afs 128/2018 — Nejvyšší správní soud

8 A 138/2019- 81 - text 10 8 A 138/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému Vrchní státní zastupitelství v Praze sídlem nám. Hrdinů 1300, Praha 4 Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného takto: I. Ministerstvu vnitra se ukládá povinnost vydat rozhodnutí o rozkladu Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 26. 4. 2019, č. j. 9 SPR 177/2017 – 79, proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru archivní správy a spisové služby, ze dne 7. 2. 2019, č. j. MV-147625-3/AS-2018, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného Ministerstva vnitra, spočívající v tom, že ministr vnitra nerozhodl o rozkladu, který žalobce podal proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru archivní správy a spisové služby, ze dne 7. 2. 2019, č. j. MV-147625-3/AS-2018. 2. Podmínky k uplatnění této žaloby byla podle žalobce splněny, neboť se bránil nečinnosti ústředního správního úřadu při rozhodování o rozkladu ze dne 26. 4. 2019 podáním žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti podle § 80 odst. 3 správního řádu ze dne 17. 7. 2019, č. j. 9 SPR 177/2017 - 90. Této žádosti však ministr vnitra usnesením ze dne 27. 8. 2019, č. j. MV-108929-3/SO-2019 nevyhověl. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. V žalobě žalobce uvedl, že dne 5. 10. 2017 jej Národní archiv žalobci přípisem ze dne 3. 10. 2017, č. j. NA-3872-1/05-2017, vyrozuměl o tom, že u něj podle § 63 až § 70 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zahajuje kontrolu výkonu spisové služby. Současně Národní archiv požádal o pověření zástupce k poskytnutí potřebné součinnosti kontrolní skupině v průběhu kontroly a vytvoření nezbytných pracovních podmínek. 4. Žalobce upozornil Národní archiv dopisem ze dne 12. 10. 2017 na to, že podle jeho názoru tento archiv není ke kontrole výkonu spisové služby u žalobce věcně příslušný, což Národní archiv vyhodnotil jako námitku své místní nepříslušnosti a předložil Ministerstvu vnitra podnět k zahájení řízení ve věci určení místně příslušného veřejného archivu. 5. Ministerstvo vnitra jako správní orgán prvního stupně dne 5. 12. 2017 oznámil žalobci zahájení správního řízení ohledně „řešení předběžné otázky ve smyslu ustanovení § 57 správního řádu, týkající se určení místně příslušného veřejného archivu, příslušného ke kontrole výkonu spisové služby u původce – Vrchního státního zastupitelství v Praze.“, s tím, že žalobce označil za „účastníka řízení“ a poučil jej o jeho právech. 6. Následně správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 7. 2. 2018, č. j. MV-136008-9/AS-2017 (dále jen „rozhodnutí ze dne 7. 2. 2018“), určil, že k provedení kontroly výkonu spisové služby u Vrchního státního zastupitelství v Praze je podle § 71 odst. 1 písm. c) bod 4 ve spojení s § 48 odst. 2 písm. c) zákona o archivnictví příslušný Státní oblastní archiv v Praze (toto rozhodnutí obsahovalo obsahovalo všechny základní formální náležitosti správního rozhodnutí ve smyslu § 68 odst. 1 správního řádu, jakož i poučení ve smyslu § 68 odst. 5 správního řádu o možnosti podat proti němu rozklad k ministru vnitra). 7. Následně byl žalobci Ministerstvem vnitra postoupen rozklad Národního archivu ze dne 26. 2. 2018 a současně i podání Státního oblastního archivu v Praze ze dne 2. 3. 2018, označené jako rozklad, s tím, že žalobce jako účastník řízení má možnost vyjádřit se k těmto podáním. 8. O těchto rozkladech Národního archivu a Státního oblastního archivu v Praze vydal žalovaný rozhodnutí ze dne 4. 6. 2018, č. j. MV-42016-11/SO-2018 8, v němž vyjádřil názor, že o dané věci nelze vést správní řízení ve smyslu § 9 správního řádu a že jediným možným postupem v dané věci je zrušení napadeného rozhodnutí ze dne 7. 2. 2018 a zastavení řízení s tím, že „k provedení kontroly výkonu spisové služby u Vrchního státního zastupitelství v Praze bude příslušný archiv podle právního názoru správního orgánu I. stupně stanovený postupem mimo režim správního řízení.“ 9. Poté bylo žalobci bez jakéhokoliv předchozího řízení doručeno „na vědomí“ rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 7. 2. 2019, č. j. MV-147625-3/AS-2018. V něm správní orgán prvního stupně uvedl, že jako věcně příslušný orgán přezkoumal žádost Státního oblastního archivu v Praze na přenesení působnosti v oblasti předarchivní péče a výběru z dokumentů vzniklých z činnosti žalobce z působnosti Státního oblastního archivu v Praze na Národní archiv, a uvedl, že rozhodl tak, že dle § 44 písm. q) zákona o archivnictví se přenáší působnost ze Státního oblastního archivu v Praze na Národní archiv a že kontrolu dodržování povinností na úseku archivnictví a výkonu spisové služby u žalobce vykonává Národní archiv. 10. Proti tomuto ze dne 7. 2. 2019 se žalobce bránil rozkladem, o němž však nebylo v zákonné lhůtě ani později rozhodnuto. Správní orgán prvního stupně pouze dne 2. 7. 2019 žalobci neformálně sdělil, že rozkladová komise ministra vnitra neshledala procesní pochybení ve věci přenesení působnosti podle § 44 písm. q) ve spojení s § 71 odst. 2 zákona o archivnictví; podle bezformálního vyjádření rozkladové komise ministra vnitra ze dne 28. 6. je zřejmé, že žalovaný nevydal a ani nehodlá vydat rozhodnutí o rozkladu. 11. Žalobce vytkl správním orgánům nezákonný postup maje za to, že o rozkladu ze dne 26. 4. 2019 byl a doposud je podle § 152 odst. 2 a 5 ve spojení s § 90 a násl. správního řádu povinen rozhodnout (tj. vydat správní rozhodnutí) ministr vnitra jakožto rozkladový správní orgán. 12. V otázce přenesení působnosti (změnu příslušnosti) archivů žalobce setrval na názoru, že to je třeba učinit formou správního rozhodnutí. Tomu nepochybně svědčí již samotná dikce ustanovení § 44 písm. q) zákona o archivnictví, které předpokládá, že dle něj je rozhodováno o (veřejnoprávní) povinnosti osoby, a tudíž je zde třeba aplikovat správní řád. 13. Vysvětlení a argumenty žalovaného, resp. správního orgánu prvního stupně, proč nebylo vydáno řádné rozhodnutí o rozkladu ze dne 26. 4. 2019, zde nemohou obstát, a nelze akceptovat ani vyjádření rozkladové komise, neboť ta není subjektem s vlastní rozhodovací pravomocí a je absurdní její závěr o tom, že žalobce není osobou v právním slova smyslu. 14. Rovněž tak žalobce odmítl žalovaným aplikovaný pojem „interní rozhodnutí“, který jednak není definován správním řádem a jednak odporuje smyslu a účelu ust § 44 písm. q) zákona o archivnictví. 15. Stejně tak žalobce neakceptoval názor rozkladové komise, že žalobce nemůže být účastníkem řízení, neboť ten odporuje ust. § 27 správního řádu. O tom, že v postavení účastníkem řízení naopak být může, svědčí doktrína správního práva i judikatura – rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2019, č. j. 1 Ads 462/2018 – 33. 16. Dále žalobce poukázal na to, že správní řád ukládá povinnost vydat správní rozhodnutí i v případech, kdy odvolací orgán posoudí podané odvolání jako nepřípustné. Pokud tedy žalobce podal rozklad ze dne 26. 4. 2019, v němž namítal, že správní orgán prvního stupně s ním nesprávně nejednal jako s účastníkem správního řízení, čímž de facto po žalovaném požadoval přezkoumatelné vyjádření názoru na tuto právní otázku, měl žalovaný tuto námitku věcně projednat a svůj právní náhled na ni vyjádřit formou správního rozhodnutí. Pokud tedy žalovaný rozklad ze dne 26. 4. 2019 ignoruje, pak se jedná o nezákonnou nečinnost, a to bez ohledu na to, jaký právní náhled na tento rozklad žalovaný fakticky zaujal. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu žalobce uzavřel, že otázka existence hmotněprávního poměru žalobce v dané věci není v pro konstatování nečinnosti žalovaného ohledně rozkladu ze dne 26. 4. 2019 rozhodná. Žalobce se tedy postupem podle § 80 správního řádu a následně dle § 79 s. ř. s. bezprostředně nedomáhá toho, aby žalovaný přímo rozhodl o jeho materiálním právu či povinnosti, ale „pouze“ toho, aby žalovaný zákonem stanoveným způsobem rozhodl o jeho rozkladu. 17. Žalobce následně poukázal na své postavení jakožto orgánu činného v trestním řízení a na nutnost důsledně ochraňovat informace související s vyhledáváním odhalováním, vyšetřováním a stíháním trestné činnosti, a tedy dbát o náležité zacházení s písemnostmi s jeho činností souvisejícími. Nelze proto připustit, aby se s těmito informace seznamoval věcně nepříslušný orgán v rámci výkonu kontroly spisové služby u žalobce. Změny příslušnosti správních orgánů musí být řešeny procesně předvídatelným a striktně zákonným způsobem, směřujícím k zajištění zásady zákonnosti a právní jistoty a umožňujícím dotčeným osobám účinně hájit svá práva, včetně práva na přístup k soudní ochraně. 18. Z uvedených důvodů pro