4 Ads 58/2011 — Nejvyšší správní soud

9 A 123/2019- 230 - text  28 9 A 123/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: MONETA Auto, s.r.o., IČO: 60112743 se sídlem Vyskočilova 1442/1b, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Česká obchodní inspekce se sídlem Štěpánská 567/15, 120 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ústředního inspektorátu České obchodní inspekce ze dne 15. 7. 2019, č. j.: ČOI 91390/19/O100/1000/15/19/Hl/Št, sp. zn.: ČOI 5800/15/1000, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí ústředního inspektorátu České obchodní inspekce (dále jen „žalovaný“), jímž žalovaný rozhodl o jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele inspektorátu České obchodní inspekce Středočeského a Hl. města Prahy (dále též „prvostupňový orgán“) ze dne 21. 11. 2016, č. j. 10/1522/15/45, kterým byla žalobci uložena úhrnná pokuta ve výši 1 000 000 Kč za porušení § 5 odst. 1 ve spojení s přílohou č. 2, bod I. písm. e) a g), § 6 odst. 1 ve spojení s přílohou č. 3, odst. 1 písm. d), f), n), o) a § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“). Žalovaný o odvolání rozhodl způsobem, ve výroku uvedeným. Z výroku vyplynulo, že : 2. Podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu - ve vztahu ke správním deliktům podle § 20 odst. 1 písm. d) a § 20 odst. 2 písm. a) ZSÚ ve smlouvě, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, č. 33584164 ze dne 29. 2. 2012, prvostupňové rozhodnutí zrušil a řízení o těchto skutcích zastavil, - ve vztahu ke správním deliktům podle § 20 odst. 1 písm. d) a § 20 odst. 2 písm. a) ZSU ve smlouvě, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, č. 33588807 ze dne 23. 5. 2012, prvostupňové rozhodnutí zrušil a řízení o těchto skutcích zastavil, - ve vztahu ke zboží nebo službám a jejich ceně, i k určení zboží nebo služby a jejich cenu, která by byla placena bez využití spotřebitelského úvěru, prvostupňové rozhodnutí zrušil a řízení o těchto skutcích zastavil, Podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnil prvostupňové rozhodnutí způsobem ve výroku uvedeným a úhrnnou pokutu snížil na částku 600 000 - ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 3. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že bylo vydáno poté, co zdejší soud rozsudkem ze dne 21. 5. 2019, č. j. 3 A 107/2017-114 zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2017, č. j. ČOI 2245/17/O100/1000/17/Hl/Št, jímž žalovaný rozhodl o témž prvostupňovém rozhodnutí. Soud v uvedeném rozsudku konstatoval, že správní orgány při ukládání pokuty rezignovaly na zohlednění absorpční zásady vzhledem k předcházejícím správním řízením, a zavázal žalovaného k opětovnému posouzení výše pokuty s ohledem na nutnost dodržet absorpční zásadu, tj. porovnat a zohlednit výše uložených pokut a počet spáchaných přestupků, přičemž úhrn pokut uložený sbíhajícími se rozhodnutími by se měl rovnat výši pokuty, která by byla uložena, byly-li by všechny skutky projednány společně. Žalovaný proto při stanovování výše sankce aplikoval absorpční zásadu i ve vztahu k souběžně spáchaným správním deliktům řešeným v řízeních vedených pod sp. zn. ČOI 62644/14/2700 a sp. zn. ČOI 126252/14/1000. Navíc přihlédl k tomu, že podle nové právní úpravy byla na polovinu snížena trestní sazby, pokud jde o poskytování předsmluvních informací, a že zastavil řízení v částech specifikovaných výše. Proto uložil sníženou pokutu ve výši 600 000 Kč, kterou považoval za přiměřenou, odpovídající okolnostem případu a splňující represivní i preventivní účinky. II. Obsah žaloby 4. Žalobce žalobou brojil proti těm výrokům žalobou napadeného rozhodnutí, v nichž žalovaný nerušil prvostupňové rozhodnutí a nezastavoval řízení. Vzhledem k rozsahu žaloby a množství argumentů, které se často v textu žaloby opakují a překrývají, posuzoval soud žalobní námitky podle principu, že povinnost řádného odůvodnění rozhodnutí nelze mechanicky ztotožňovat s povinností poskytnout podrobnou odpověď na každý jednotlivý v žalobě uplatněný argument. Odpověď na základní námitky v sobě může konzumovat i odpověď na některé námitky dílčí a související (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 As 79/2012-54, ze dne 29. 8. 2013, č. j. 7 As 182/2012-58, ze dne 19. 2. 2014, č. j. 1 Afs 88/2013-66). 5. Soudu konstatuje, že většina žalobních námitek svou formou i obsahem odpovídala žalobním námitkám již obsaženým v žalobě řešené soudem pod sp. zn. 3 A 107-2017, soud je pro úplnost vypořádává znovu a pro přehlednost navazuje na členění žalobních námitek jednak podle žalobních bodů formulovaných žalobcem, jednak podle tematické souvislosti nebo logické návaznosti, jak bylo uvedeno v rozsudku č. j. 3 A 107/2017-114. Námitky lze shrnout do pěti hlavních okruhů, kterými jsou: A) nicotnost, B) nepřezkoumatelnost, C) vady řízení, D) nesprávné posouzení věci, E) nepřiměřenost pokuty a návrh moderace. Soud přistoupil k členění a vypořádání žalobních námitek v uvedeném pořadí, byť v tomto sledu nejsou v žalobě uvedeny, neboť byla-li by některá z námitek A) – C) shledána důvodnou, mohl by být věcný přezkum napadeného rozhodnutí znemožněn a soud by byl povinen napadené rozhodnutí zrušit či prohlásit za nicotné. A. Nicotnost 6. V prvním žalobním bodu žalobce namítal nicotnost prvostupňového rozhodnutí. Z § 19 ZSÚ dovodil, že pravomoc ukládat pokuty za porušení tohoto zákona je svěřena České obchodní inspekci, nikoliv řediteli jednoho z jejích inspektorátů. Prvostupňový orgán tedy neměl pravomoc prvostupňové rozhodnutí vydat. Z daného ustanovení rovněž vyplývá, že prvostupňový orgán ani neměl pravomoc uložit žalobci pokutu. Nicotnost namítal v žalobě opakovaně, konkrétně též v souvislosti s námitkou týkající se nedodržení prekluzivních lhůt pro zahájení řízení a uložení pokuty. B. Nepřezkoumatelnost 7. Ve druhém žalobním bodu namítal nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí. Uvedl, že v průběhu kontrol, na nichž bylo založeno prvostupňové rozhodnutí (pozn. soudu: tj. kontroly pod č. j.: ČOI 5800/15/1000, ČOI 134890/14/1000, ČOI 46941/15/1000 a ČOI 26883/15/1000), uplatnil řadu procesních i věcných námitek a výhrad ke zjištěním prvostupňového orgánu. Zejména se jednalo o námitku, že za účelem posouzení schopnosti klientů splácet poskytnutý úvěr učinil řadu úkonů, dokládajících schopnost klientů splácet úvěr, že neprovedení jednoho konkrétního úkonu z jeho strany nemůže vést k závěru o pochybení, a že doložil prostřednictvím statistických údajů ohledně tzv. delikvencí v portfoliu poskytnutých úvěrů, že způsob posouzení schopnosti splácet je nastaven správně. Prvostupňový orgán se však s těmito námitkami nevypořádal a neodůvodnil, proč se s nimi neztotožňuje. Nadto prvostupňový orgán nevysvětlil, proč jím dříve uznávaný způsob posuzování schopnosti splácet nyní shledává v rozporu se ZSÚ a jakými úvahami se při tomto obratu v aplikaci ZSÚ řídil. K tomu žalobce poukázal na rozhodnutí NSS ze dne 16. 6. 2006, sp. zn. 4 As 58/2005, dle nějž „z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí…“ Prvostupňové rozhodnutí neobsahuje řádné odůvodnění, a je tak nepřezkoumatelné. Dodal, že odůvodnění námitek vytvořil až žalovaný, v důsledku čehož se o úvaze správního orgánu dozvěděl až z žalobou napadeného rozhodnutí. Tím byl porušen princip dvojinstančnosti řízení a jeho právo proti tvrzením správního orgánu brojit prostřednictvím řádného odvolání. 8. Ve třetím žalobním bodu namítal nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí. Stejně jako prvostupňový orgán, ani žalovaný se s celou řadou námitek v žalobou napadeném rozhodnutí nevypořádal, či vypořádal nedostatečně. Uvedený názor koresponduje s názorem vysloveným NSS v rozsudku ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011-43, dle nějž „nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o odvolání se všemi odvolacími námitkami, zatíží tím své rozhodnutí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů.“ Nadto výroková část žalobou napadeného rozhodnutí nesplňuje požadavky § 68 odst. 2 zákonu č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) a judikatury NSS (viz např. rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 10 As 180/2014). Výrok žalobou napadeného rozhodnutí je totiž neurčitý, neboť se v žalobou napadeném rozhodnutí uvádí, že smlouvy neobsahovaly „informaci o právu na odstoupení od smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, lhůtě, během níž může být toto právo vykonáno, a dalších podmínkách pro výkon tohoto práva, včetně informace o povinnosti spotřebitele zaplatit čerpanou jistinu a příslušný úrok podle § 11 odst. 3, jakož i o částce úroku splatné za den. Smlouvy o spotřebitelském úvěru neobsahují informaci o částce úroku splatné za den.“ Z této formulace