1 As 281/2020 — Nejvyšší správní soud

10 A 34/2022- 58 - text 14 10 A 34/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobkyně: OAKS Consulting s.r.o., IČO 288 97 803 Jeřická 2655/40, 193 00 Praha 9, Horní Počernice zastoupena advokátem Mgr. Michalem Hrnčířem sídlem Karolinská 661/4, 186 00 Praha 8 proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů sídlem Pplk. Sochora 27, 170 00 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. UOOU-00520/22-2 z 15. 2. 2022 takto: I. Rozhodnutí žalovaného č. j. UOOU-00520/22-2 z 15. 2. 2022 a rozhodnutí České průmyslové zdravotní pojišťovny č. j. 22001 z 10. 1. 2022 se zrušují. II. České průmyslové zdravotní pojišťovně se nařizuje poskytnout žalobkyni ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku informace požadované v její žádosti z 3. 1. 2022. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 19 456 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce, advokáta Mgr. Michala Hrnčíře. Odůvodnění: I. Vymezení věci a správní řízení. 1. V projednávané věci je spor o to, zda byl žalovaný oprávněn žalobkyni odepřít právo na informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., zákon o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“), resp. zda je na danou věc aplikovatelný § 2 odst. 3 InfZ s odkazem na § 73 odst. 7 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (dále jen „ZoZS“), který stanoví: „Statistický ústav poskytne na základě žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím, pokud se jedná o údaje v Národním zdravotnickém informačním systému, pouze informace o struktuře dat“. 2. Žalobkyně v rámci žádosti z 3. 1. 2022 požadovala po České průmyslové zdravotní pojišťovně (dále jen „ČPZP“) podle InfZ poskytnout informace, resp. data, o počtu unikátních pojištěnců, kterým byly vykázány výkony a předepsán zvlášť účtovaný léčivý přípravek, a to za období od 1. 1. 2021 do 30. 9. 2021 ve dvou variantách parametru „datum“ – čtvrtletně a ročně. Žalobkyně dále uvedla, že požadovanému parametru „Název LP“ odpovídá název léčivého přípravku bez údajů o jeho síle a formě. Informace měly být poskytnuty žalobkyni ve formě tabulek (sekcí), jejichž strukturu žalobkyně uvedla v příloze podané žádosti (dále jen „Žádost z 3. 1. 2022“). Struktura tabulek se lišila podle výchozích parametrů (například dle toho, zda byl pojištěnci vykázán jakýkoliv zvlášť účtovaný léčivý přípravek nebo bez ohledu na tuto skutečnost, apod.) a podle požadovaného údaje (například datum, diagnóza, název zvlášť účtovaného léčivého přípravku, kód přípravku dle Státního ústavu pro kontrolu léčiv, počet balení přípravku, celková úhrada, apod.). 3. Rozhodnutím č. j. 22001 z 10. 1. 2022 ČPZP žalobkyninu žádost odmítla podle § 2 odst. 3 InfZ ve spojení s § 73 odst. 7 ZoZS z důvodu, že požadované informace odpovídají informacím, které ČPZP předává dle § 77a ZoZS do Národního registru hrazených zdravotních služeb (dále jen „NRHS“). Přístup k údajům vedeným v národních zdravotních registrech je přitom limitován § 73 ZoZS, dle kterého údaje z registrů je oprávněn poskytovat v určitém rozsahu výlučně Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky (dále jen „Ústav“). Ust. § 73 ZoZS zároveň představuje komplexní úpravu podmínek a provedení práva na informace a vyhovuje tak podmínkám § 2 odst. 3 Infz, dle kterého se InfZ nevztahuje na poskytování „[…] dalších informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádostí včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací“. V daném případě se tak namísto InfZ aplikuje § 73 odst. 7 ZoZS, jehož smyslem je chránit poskytování konkrétních informací v Národním zdravotnickém informačním systému (dále jen „NZIS“). Neboť žalobkyně požaduje informace, které jsou součástí NZIS, je namístě poskytnutí těchto informací odmítnout. Opačný postup by popřel smysl zvláštní právní úpravy omezení přístupu k údajům vedeným v národních zdravotních registrech dle § 73 ZoZS. 4. Žalobkyně podala proti rozhodnutí ČPZP odvolání, v němž mimo jiné uvedla, že ČPZP je povinným subjektem ve smyslu InfZ, v souladu se kterým je povinna i postupovat. Režim § 73 odst. 5 ZoZS se vztahuje výlučně na Ústav z důvodu jeho specifického postavení a činnosti, proto se na daný případ předmětné ustanovení neaplikuje. Žalobkyně zároveň namítla, že žalovaný porušil zásadu legitimního očekávání, neboť před třemi měsíci totožnou informaci (pouze za jiné období) žalobkyni poskytl. 5. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím žalobkynino odvolání zamítl a rozhodnutí ČPZP potvrdil. Žalovaný se plně ztotožnil se skutkovými zjištěními a právním hodnocením ČPZP a upřesnil, že požadovaná data jsou dle § 77a ZoZS předávaná do NRHS, který je podle § 72 odst. 1 písm. g) ZoZS součástí NZIS. Proto je nutno i na informace dle Žádosti z 3. 1. 2022 hledět jako na informace v NZIS, jejichž poskytování podléhá výjimce dle § 73 odst. 7 ZoZS. Tento závěr žalovaný opřel o rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 5 A 90/2020-51 z 31. 3. 2021, který obdobný závěr dovodil v případě dat přebíraných z informačního systému „ISIN“, jenž je také součástí NZIS. Dodal, že ČPZP nepostupovala v rozporu se zásadou legitimního očekávání, neboť neměla jinou možnost než postupovat v souladu se zákonem, tedy § 73 odst. 7 ZoZS. Na tom nic nemění ani skutečnost, že v nedávné době došlo vlivem rozhodovací praxe soudu či žalovaného ke korekci výkladu InfZ a ZoZS. II. Argumentace účastníků řízení. 6. Žalobkyně v žalobě stejně jako v odvolání namítla, že nebyl naplněn důvod pro vyloučení práva na poskytnutí informace dle § 2 odst. 3 InfZ ve spojení s § 73 odst. 7 ZoZS. Je zřejmé, že postup stanovený § 73 odst. 7 ZoZS je určen specificky pouze pro Ústav, nikoliv ČPZP. Při aplikaci tohoto ustanovení by v praxi docházelo k faktickému vymizení efektivní kontroly hospodaření s veřejnými prostředky ze strany občanů, neboť pojišťovny (ČPZP nevyjímaje) do NZIS předávají mimořádně rozsáhlý objem dat, mimo jiné i týkající se vynakládání prostředků z veřejného zdravotního pojištění. Omezení stanovené § 73 odst. 7 ZoZS je dané specifickým postavením Ústavu, jehož úkolem je správa NZIS. Úkolem NZIS je pak sběr a zpracování velkého množství údajů, které do něj předává řada veřejnoprávních subjektů, ale i např. poskytovatelé zdravotních služeb. Předávající subjekty tak nejsou mnohdy ani povinnými subjekty dle InfZ a předpokládá se, že v datech může docházet k určité chybovosti. Žalobkyně rovněž odkázala na novelu č. 111/2019 Sb., kterou byl do ZoZS vtělen § 73 odst. 3, a to prostřednictvím Pozměňovacího návrhu poslance MUDr. Jiřího Běhounka ze 7. 5. 2018, sněmovní tisk č. 139 (dále jen „Pozměňovací návrh“), v rámci kterého bylo uvedeno, že data v NZIS jsou velmi selektovaná a jde o minimální exporty vybraných parametrů. Tato data by tak mohla vyvolat v laické veřejnosti obavy, proto Ústav informuje pouze o struktuře záznamů. Je tak zřejmé, že § 73 odst. 7 ZoZS dopadá výlučně na poskytování informací ze strany Ústavu, nikoliv ČPZP, na kterou se naopak vztahuje InfZ. Žalobkyně dodala, že žalobou napadené rozhodnutí nepřípustně omezuje její právo na svobodný přístup k informacím garantovaný čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 7. Žalobkyně upozorňuje na ústavní deficity § 73 odst. 7 ZoZS s odkazem na návrh zdejšího soudu adresovaný Ústavnímu soudu na zrušení předmětného ustanovení z 6. 5. 2021, který přikládá k žalobě. 8. Žalobkyně namítá porušení zásady legitimního očekávání, když totožné žádosti žalobkyně ČPZP v minulosti vyhověla. Žalobkyně dále poukázala na nepřenositelnost rozhodnutí zdejšího soudu č. j. 5 A 90/2020-5 z 31. 3. 2021, který toliko potvrdil existenci zmíněné výluky z poskytování informací Ústavem dle § 73 odst. 3 ZoZS. Nemůže se tak ani jednat o změnu praxe správních soudů, kterou žalovaný odůvodňuje změnu ve své rozhodovací praxe. 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na svých dříve vyjádřených závěrech. Trvá na tom, že rozsudek zdejšího soudu č. j. 5 A 90/2020-51 z 31. 3. 2021 je plně aplikovatelný na zde řešenou žádost o informace. Ten totiž poskytnutí informace o infekčním onemocnění (COVID-19) neváže a priori na § 73 odst. 7 ZoZS, nýbrž na skutečnost, že se jedná o vstupní data do NZIS. V opačném případě by předmětné ustanovení nemělo význam, neboť by veškerá chráněna data byla dostupná prostřednictvím žádostí podle InfZ podaným k jiným povinným subjektům. Zároveň z konstrukce InfZ vyplývá, že v případě omezení poskytnutí informace je předmětem ochrany informace jako taková, bez ohledu na to, v čí dispozici se nachází. 10. Žalovaný dodal, že je irelevantní, zda bude § 73 odst. 7 ZoZS zrušen Ústavním soudem, když v okamžiku rozhodování správních orgánů bylo předmětné ustanovení součástí právního řádu. 11. Žalobkyně pak ve své replice polemizuje se závěry žalovaného. Uvádí, že InfZ neobsahuje žádné ustanovení, z něho