1 Afs 334/2017 — Nejvyšší správní soud

11 Af 26/2019- 97 - text 22 11 Af 26/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Zimy v právní věci žalobce: Winsor Trading s.r.o., IČ 24305723, sídlem Sazovická 488/8, 155 21 Praha 5 zastoupeného Mgr. Jiřím Mašlejem, advokátem, se sídlem V Podhoří 249/28, 171 00 Praha 7 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2019, č. j. 18631/19/5300-21442-711359, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2019, č.j. 18631/19/5300-21442-711359 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Jiřího Mašleje, advokáta. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2019, č. j. 18631/19/5300-21442-711359 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně), platební výměr na daň z přidané hodnoty (dále též „DPH“) ze dne 21. 5. 2018, č. j. 4606989/18/2005-52524-110889 (dále jen „platební výměr“), kterým byla žalobci vyměřena daň (nadměrný odpočet) za zdaňovací období září roku 2015 ve výši 3 765 Kč, tj. o 643 884 Kč méně, než žalobce uplatnil v podaném daňovém přiznání. Žaloba 2. Žalobce uvedl, že předmětem řízení je posouzení jediné obchodní transakce, jejímž předmětem jsou dvě vozidla. Jedná se o transakci mezi žalobcem jako kupujícím a obchodní společností LONGTOUCHE ENTERPRISE s.r.o. (dále jen „LONGTOUCHE“) jako dodavatelem (prodávajícím). Mezi účastníky není sporné, že žalobce předmětná vozidla nabyl, měl je ve svém vlastnictví a rovněž není zpochybněno ani naplnění podmínek podle § 64 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“), tedy dodání zboží do jiného členského státu. Předmětem sporu je tedy pouze transakce mezi společností LONGTOUCHE jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím. Žalobce je přesvědčen, že dostatečně doložil a prokázal nákup dotčených vozidel od společnosti LONGTOUCHE. 3. Žalobce namítá, že J. Hr. potvrdil své postavení obchodního zástupce LONGTOUCHE. Uvedl, že jeho pracovní náplň zahrnovala komunikaci se zákazníky, vystavování faktur a předání vozů a především potvrdil předání předmětných vozidel žalobci, resp. jednateli žalobce v rámci konkrétního obchodního jednání, kdy tato vozidla byla předána v zastoupení společností LONGTOUCHE, což prokazuje přiložená smlouva o obchodním zastoupení. Svědek zcela jasně uvedl, že předmětné vozy jednateli žalobce předal, ačkoli jeho podpis není na předávacím protokolu. Potvrdil úhradu kupní smlouvy včetně DPH ze strany žalobce (ta byla správci daně prokázána bankovním výpisem). Prokázal také, že svědek byl oprávněn uzavírat obchody jménem zastoupeného a na jeho účet. Svědek uvedl, že byl osobou, která vystavené doklady žalobci při předání vozidel předala, nicméně nebyl osobou, která tyto daňové doklady vystavila (tedy je vytvořila v účetním softwaru) a která je opatřila razítkem. Žalobce naopak považuje za irelevantní výpověď svědka J. H., jednatele společnosti LONGTOUCHE, neboť je z výslechu zřejmé, že svědek mnoho neví o samotné činnosti společnosti, ani nevládne žádnými relevantními informacemi, jelikož ani neví, kdo jménem společnosti jednal se žalobcem. Svědek výpovědí naopak diskreditoval své postavení v rámci dodavatele. Pokud uváděl, že s žalobcem jednal pan K., je zřejmé, že svědek o předmětné transakci nemá relevantní povědomí. 4. Žalobce dále namítá nezákonnost a nelogičnost hodnocení důkazů ze strany správce daně a některé závěry správce daně považuje za nepřezkoumatelné. Dle správce daně není zřejmé, kdo jménem LONGTOUCHE vystavil daňové doklady a předávací protokoly, což podle něj má za následek vyvrácení správnosti a pravdivosti údajů uvedených v daňových dokladech. Dle žalobce ale nejasný podpis na daňových dokladech a předávacích protokolech o předání automobilu nemůže zpochybnit prokázanou transakci. Otázku, kdo přesně vytvořil daňové doklady, považuje žalobce za irelevantní. Žalobce je přesvědčen, že správce daně nesprávně vykládá § 29 odst. 1 písm. a) a b) zákona o DPH, neboť označení „osoba“ je nutno vnímat ve smyslu osoby povinné k dani a nikoli osoby fyzické, která zboží fakticky předá. Samotný podpis na daňovém dokladu, který je již opatřen razítkem, je nadbytečný a jeho absence nemá za následek neplatnost daňového dokladu. Sám žalovaný uvedl v bodu 53 napadeného rozhodnutí, že „odvolací orgán souhlasí s tím, že povinností plátce daně není prokázat, která fyzická osoba za dodavatele zdanitelného plnění fakticky vystavila a podepsala dokumentaci předávanou k tomuto plnění, tj. např. daňové doklady a předávací protokoly.“. Plátcem, který vystavil daňový doklad je společnost LONGTOUCHE. Pan Hr. doložil smlouvu o spolupráci ze dne 10. 4. 2014, která je fakticky smlouvou o obchodním zastoupení ve smyslu § 2483 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Jedná se tedy o oprávnění pana Hr. jako obchodního zástupce uzavírat jménem LONGTOUCHE kupní smlouvy. Jedná se o druh přímého zastoupení, kdy skutečným dodavatelem je právě zastoupený, tedy LONGTOUCHE. Žalobce zdůraznil, že uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem jsou vozidla, v ústní formě, nemá za následek neplatnost takové kupní smlouvy. Pokud jde o ostatní dokumenty (předávací protokoly), nejsou u nich upraveny zákonné náležitosti, které musí obsahovat. Absenci nějakého údaje (např. údaje o technickém stavu vozidel v předávacím protokole) neplatnost tohoto dokumentu nezpůsobuje ani způsobovat nemůže. Také nezpůsobuje ani to, že by snad zboží nebylo dodáno. Žalobce zdůraznil, že v § 561 odst. 1 občanského zákoníku je výslovně uvedeno, že podpis jakožto podmínka platnosti právního jednání může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé (též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 368/99). Mechanickými prostředky ve smyslu tohoto ustanovení se rozumí razítko. Veškeré listiny vystavené LONGTOUCHE, které obsahují její razítko, představují tak platné právní jednání ve smyslu § 561 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobce zdůraznil, že nelze zpochybnit, že disponoval dvěma předmětnými vozidly. Správce daně a žalovaný zpochybňují, že tato vozidla byla dodána dodavatelem LONGTOUCHE. Avšak je zcela patrné, že žalobce těmito vozidly disponoval. Žalobce je sám nevyrobil ani je nezískal nelegální cestou, a tedy je musel někde koupit. Žalobce tvrdil a prokázal, že předmětná vozidla mu byla dodána od LONGTOUCHE a uhradil za ně LONGTOUCHE kupní cenu. 5. Žalobce má pak za to, že svého dodavatele prověřoval zcela dostatečným způsobem a prokázal i skutečnosti, které tvrdí ve svém daňovém přiznání. Žalobce považuje hodnocení důkazů žalovaného za nepřezkoumatelné, neboť sice nezpochybňuje uskutečnění zdanitelného plnění, ale konstatuje údajně neprokázané uskutečnění dodavatelem dle daňových dokladů. Za nezákonné žalobce považuje konstatování správce daně, že svědeckou výpovědí pana Hr. nebylo prokázáno, že došlo k přijetí zdanitelných plnění od dodavatele LONGTOUCHE. Pokud totiž správce daně osvědčil, že vozidla byla žalobci dodána panem Hr., pak již ze samotné podstaty institutu obchodního zástupce bez dalšího vyplývá, že zboží dodané obchodním zástupcem je fakticky zbožím dodaným jménem a na účet zastoupeného. Závěr žalovaného i správce daně o tom, že vozidla byla dodána p. Hr., ale nebylo prokázáno, že dodavatelem byla LONGTOUCHE, je nezákonný, nepřezkoumatelný a čistě účelový. Pokud jako místo předání byla uvedena adresa Z., H. X, žalobce zdůraznil, že nahlášení provozovny není obligátní a jednalo se o skladovací prostor, který ani nesplňoval znaky provozovny ve smyslu § 17 živnostenského zákona. Dodavatel má své sídlo v Praze-Nuslích, v bytovém domě, nabízená vozidla mu tedy musela být uskladněna jinde. Žalobce je přesvědčen o tom, že uskutečnění zdanitelného plnění bylo dostatečně prokázáno jím uvedenými listinami. Bylo také prokázáno, že z bankovního účtu žalobce byla uhrazena na bankovní účet dodavatele kupní cena včetně DPH. Ve fakturách, které se týkají předmětných vozidel a které vystavil dodavatel, bylo uvedeno číslo účtu, které má dodavatel uveřejněné v registru plátců DPH. Na toto číslo žalobce uhradil kupní cenu obou vozidel. Nespolehlivým plátcem DPH se dodavatel LONGTOUCHE stal teprve 16. 7. 2017, tedy více než rok a půl po dodání zboží žalobci. Pokud dodavatel finanční prostředky po připsání na svůj bankovní účet z tohoto účtu vybral, nemohl to žalobce nijak ovlivnit. 6. K dalším skutečnostem týkajícím se dodavatele (např. jeho virtuální sídlo, nezakládání účetních závěrek do obchodního rejstříku atd.) žalobce uvedl, že s tímto nemůže mít nic společného