2 Afs 24/2007 — Nejvyšší správní soud

11 Af 37/2021- 41 - text 10 11 Af 37/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobkyně: CENTRAL GROUP 74. investiční a. s., IČO 01769511 sídlem Na strži 1702/65, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z 12. 5. 2021, čj. 14573/21/5300-21442-712448 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se na soud obrátila, protože nesouhlasí s tím, že jí Specializovaný finanční úřad doměřil daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za měsíc duben 2018 ve výši 3 297 429 Kč. Správce daně neuznal oprávněnost žalobkyní provedených oprav základu a výše daně. 2. Pro rozhodnutí věci je podstatné, zda žalobkyně naplnila podmínky podle § 42 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“), pro opravu základu daně. 3. Pro přehlednost soud uvádí, že v průběhu daňového řízení přešlo fúzí sloučením veškeré jmění původního daňového subjektu na žalobkyni. V průběhu soudního řízení došlo u žalobkyně ke změně obchodní firmy z původní „CENTRAL GROUP uzavřený investiční fond II. a.s.“ na „CENTRAL GROUP 74. investiční a. s.“. Soud dále používá pro původní daňový subjekt i žalobkyni označení „žalobkyně“. II. Dosavadní průběh řízení a napadené rozhodnutí 4. Žalobkyně opravu daně uplatnila na základě opravných dokladů č. 281000071, č. 281000082, č. 180000154 a č. 180000155. Uplatněná oprava daně u dokladu č. 281000071 se týkala poskytnutí slevy z důvodu vady nebytového prostoru. Oprava daně u dokladu č. 281000082 byla uplatněna proto, že žalobkynin klient neuhradil zbývající část kupní ceny za předanou bytovou jednotku. Žalobkyně odstoupila od smlouvy a uzavřela s klientem dohodu o vzájemném vyrovnání. Oprava daně u dokladu č. 180000154 a č. 180000155 se týkala dodání bytů společnostem CENTRAL GROUP 44. investiční s.r.o. a CENTRAL GROUP 45. investiční s.r.o. na základě smluv o budoucí kupní smlouvě, z nichž žalobkyně obdržela úplatu 19. 12. 2014. Důvodem opravy byla skutečnost, že 4. 4. 2018 žalobkyně a uvedené společnosti uzavřely dohodu o ukončení těchto smluv. 5. Žalobkyně následně doplnila listinné podklady a upřesnila, že opravu provádí v souladu s § 42 odst. 1 písm. a) ZDPH. Oprávněnost opravy prokazovala daňovými doklady, smlouvami s odběrateli, dohodami o ukončení smluv a výpisem z bankovního účtu. Z předložených dokladů nebylo finančnímu úřadu zřejmé, k jakým původním dokladům se oprava daně vztahuje a v jakém zdaňovacím období bylo DPH odvedeno, a vznikly mu pochybnosti o uskutečnění zdanitelného plnění. Své pochybnosti žalobkyni sdělil a vyzval ji, aby uskutečnění plnění prokázala. 6. Žalobkyně doplnila k dokladům č. 281000071 a č. 281000082 požadované listinné podklady (vyjma jedné) a upřesnila, kdy DPH přiznala. U dokladů č. 180000154 a č. 180000155 předložila smlouvy o budoucí kupní smlouvě č. 055-01-062 a č. 055-02-025, původní daňové doklady č. NN140000001 a č. NN140000002, dohody o ukončení budoucích kupních smluv a opravné daňové doklady č. 180000154 a č. 180000155. Uvedla, že DPH přiznala ve zdaňovacím období prosinec 2014 a titulem pro provedení opravy je § 42 odst. 1 písm. e) ZDPH, nikoliv písm. a) daného ustanovení. 7. Předložené důkazy pochybnosti finančního úřadu neodstranily, naopak je prohloubily. Proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala splnění podmínek pro provedení opravy. Žalobkyni se svými závěry seznámil. Ta reagovala vyjádřením z 27. 9. 2018, v němž souhlasila s posouzením správce daně k opravným dokladům č. 281000071, č. 180000154 a č. 180000155. Nesouhlasila pouze s posouzením k dokladu č. 281000082 a uvedla z jakých důvodů. 8. Finanční úřad následně ukončil postup k odstranění pochybností a uzavřel, že žalobkyně neprokázala oprávněnost snížení základu daně, neboť opravu provedla až po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém došlo k povinnosti přiznat daň. Z toho důvodu neuznal žalobkyni oprávněnost provedení opravy a platebním výměrem z 21. 11. 2018, čj. 1802534/18/4200-13782-1084096, vyměřil žalobkyni DPH za zdaňovací období duben 2018 ve výši 3 297 429 Kč. 9. Žalobkyně se proti platebnímu výměru odvolala. V odvolání uznala postup finančního úřadu v případě opravných dokladů č. 281000071 a č. 281000082. Odvolací námitky se týkaly závěrů k opravným dokladům č. 180000154 a č. 180000155. Žalobkyně uvedla, že finančnímu úřadu neposkytla kompletní informace. Dle žalobkyně před uzavřením dohod o ukončení smluv o budoucí kupní smlouvě byly byty odběratelům předány, a to v březnu 2018. K tomu žalobkyně předložila předávací protokoly z 22. 3. 2018 a navazující daňové doklady. Z toho důvodu považovala platební výměr za nesprávný a nezákonný, neboť k uskutečnění zdanitelného plnění došlo až v okamžiku předání bytových jednotek v březnu 2018 a od tohoto data počala běžet tříletá lhůta pro opravu základu a výše daně. K prokázání svých tvrzení navrhla žalobkyně provedení důkazních prostředků, které s odvoláním doplnila, tj. kopie protokolů o předání bytových jednotek, kopie daňových dokladů vystavených ve vazbě na předání a výpis z bankovního účtu potvrzující vrácení uhrazených plateb odběratelům. 10. V souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, žalovaný zaslal žalobkyni seznámení s vyhodnocením důkazních prostředků předložených v rámci odvolacího řízení. Žalobkyni sdělil, že předložené listiny nemohou na závěrech o nepřípustnosti oprav nic změnit. Konstatoval, že v souladu s § 21 odst. 1 ZDPH vznikla žalobkyni povinnost přiznat daň ke dni přijetí úplaty 19. 12. 2014, neboť k jejímu přijetí došlo před uskutečněním zdanitelného plnění. Na vznik této povinnosti již proto nemohlo mít žádný vliv, pokud by k samotnému uskutečnění zdanitelného plnění došlo v březnu 2018. Dále poukázal na § 42 odst. 5 ZDPH, který stanovuje počátek lhůty, v níž je možné provést opravu základu a výše daně. Počátek tříleté lhůty k provedení opravy je nutno počítat od konce zdaňovacího období prosinec 2014, neboť právě v tomto zdaňovacím období, v němž přijala úplatu ve výši celé kupní ceny za každou z bytových jednotek, vznikla žalobkyni povinnost daň přiznat. Žalovaný dále uvedl, že předložené předávací protokoly jsou nevěrohodné, a žalobkyně tedy ani neprokázala skutečné předání bytů. 11. Žalobkyně se zjištěnými skutečnostmi vyjádřila nesouhlas podáním z 12. 4. 2021. Argumentovala, že smluvní vztahy je nutné považovat za smlouvy o dílo, a proto je nezbytné aplikovat § 42 odst. 6 písm. a) ZDHP, podle kterého se oprava základu daně provede ve lhůtě 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém došlo k převzetí celkového díla. I kdyby žalovaný posoudil smluvní vztahy jako smlouvy o koupi, i tak se závěry žalovaného nelze souhlasit, neboť ZDPH nijak nestanoví, že záloha nemůže být hrazena ve výši 100 %. Proto není podstatné, kolik procent výše zálohy z celkové platby tvořila, neboť ZDPH vždy stanoví běh lhůty od okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění, aniž by nijak výslovně stanovil, že opravu již nelze provést ze záloh přijatých před uplynutím lhůty 3 let. K pochybnosti o věrohodnosti protokolů nelze v argumentaci žalovaného nalézt nic, co by ji prokazovalo. Jedná se o subjektivní hodnocení založené na jednom vyjádření žalobkyně, které však neodpovídalo skutečnosti. Předání je dosvědčeno originálními listinami, ale i možnými výpověďmi tehdejších aktérů předání. 12. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání zamítl a platební výměr potvrdil. Shodně s finančním úřadem dospěl k závěru, že žalobkyně uplatnila opravu daně neoprávněně. Lhůtu dle § 42 odst. 5 ZDPH nelze počítat ode dne tvrzeného předání bytových jednotek. Žalobkyně předání neprokázala, neboť předávací protokoly jsou nevěrohodné. Tvrzené předání není žádnou další skutečností objektivně prokázáno – nedošlo k převodu smluv na zajištění dodávek nezbytných energií, nebyly uzavřeny ani samotné kupní smlouvy a nedošlo ani k podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Předávací protokoly jsou podepsány mezi navzájem propojenými osobami, uvedené skutečnosti se ani nijak neprojevily v kontrolních hlášeních. Nevěrohodnost vychází i ze skutečnosti, že se žalobkyně ve smlouvách o budoucích kupních smlouvách zavázala nejpozději do 30. 6. 2015 podat žádost o vydání kolaudačního souhlasu a nejdéle do 30. 6. 2016 podepsat kupní smlouvy. Ač byly pro případ porušení těchto závazků sjednány smluvní pokuty, žádné sankce ze strany kupujících nebyly uplatněny. Je tedy nepravděpodobné, že k předání jednotek došlo bezmála s dvouletým zpožděním, navíc bez uzavření kupní smlouvy a podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Rovněž je zcela nepravděpodobné, že by žalobkyně tyto skutečnosti zjistila až po vydání platebního výměru, ač v rámci postupu k odstranění pochybností se závěry finančního úřadu souh