6 As 22/2013 — Nejvyšší správní soud

13 A 70/2020- 47 - text 13 13 A 70/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou ve věci žalobce: M. P. (v současnosti vystupující pod jménem M. O.) bytem x zastoupený Mgr. Václavem Voříškem, advokátem sídlem Pod Kaštany 245/10, 160 00 Praha 6 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, odbor agend řidičů sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2020 č. j. 4618/2020-160-SPR/3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodnutí, kterým bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravněsprávních činností (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 26. 6. 2020 č. j. MHMP 992414/2020/Syř. 2. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byl žalobce uznán vinným z porušení ust. § 4 písm. c), ust. § 6 odst. 8, ust. § 13 odst. 2, ust. § 17 odst. 5 písm. d), ust. § 25 odst. 4 a ust. § 41 odst. 10 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále také „zákon o silničním provozu“), čímž se dopustil přestupků podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bodu 7 a ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Žalobci byla podle ust. § 125c odst. 5 písm. d) a odst. 6 písm. b) zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 8 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 6 měsíců. Současně mu byla uložena povinnost uhradit náhradu nákladů řízení v paušální částce ve výši 1 000 Kč. 3. Žalobce v žalobě namítal, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné z důvodu, že žalovaný nepoučil žalobce jako odvolatele o tom, kdo bude o podaném odvolání rozhodovat. Pokud by žalobci bylo známo, že o odvolání bude rozhodovat Mgr. x, vznášel by námitku jeho podjatosti, a to z důvodu, že právě tento rozhodoval proti žalobci v řízení č. j. 556/2017-160-SPR/4 ze dne 25. 8. 2018, což ostatně žalovaný sám v napadeném rozhodnutí zmiňuje, přičemž předmětné rozhodnutí bylo následně zveřejněno na Facebookové stránce, zaměřené proti žalobci, přičemž únik ze spisu byl zapříčiněn některou z oprávněných úředních osob. Věcí se zabýval též Úřad na ochranu osobních údajů, který v přípise ze dne 14. 3. 2018, č. j. OUUO-10857/17-18 konstatoval, že „Zveřejnění rozhodnutí Ministerstva je tak pravděpodobně důsledkem porušení povinnosti stanovené v § 14, případně § 15 zákona č. 101/2000 Sb. na straně některého ze zaměstnanců Ministerstva či Magistrátu.“ Navrhl důkaz citovanou písemností Úřadu pro ochranu osobních údajů. Předmětem řízení o žalobě je posoudit žalobní námitku, kterou je namítáno, že žalobce nebyl, ani ke své výslovné žádosti – zpraven o tom, která úřední osoba bude o odvolání rozhodovat, tj. zda je dána procesní vada v důsledku porušení § 15 odst. 4 správního řádu. Nejvyšší správní soud judikuje, že tato vada je dána vždy, když žalovaný nepoučí účastníka o jménu oprávněné úřední osoby, avšak dosahuje takové intenzity, aby mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí jen tehdy, pokud žalobce v žalobě zároveň tvrdí, že by podjatost namítal, byl-li by vyrozuměn o tom, že ve věci bude rozhodovat právě daná úřední osoba, přičemž tvrzené důvody nesmí být apriori irelevantní. 4. Žalobce dále zastával názor, že správní orgán neprokázal jednání popsané pod výroky II., IV. a V. rozhodnutí. Žalobci je v něm kladeno za vinu, že na výzvu strážníka obecní policie nepředložil doklady potřebné k řízení motorového vozidla, a to řidičský průkaz. Žalobce konstatoval, že vytýkané jednání nebylo ničím prokázáno a že správní orgán odkazuje toliko na „oznámení o přestupku“, které však jako procesní listina nemůže obstát jako důkaz. I kdyby žalobce připustil jeho charakter úředního záznamu, tento nesmí být jako jediným důkazem k dokazované skutečnosti. Správní orgán tedy jednání spočívající v tom, že by žalobce nepředložil na výzvu strážníka obecní policie řidičský průkaz, nijak neprokázal. Žalobce popíral, že by na výzvu strážníka obecní policie nepředložil řidičský průkaz. Správní orgán přitom podle žalobce ani neuváděl, jaké právní ustanovení měl žalobce tímto jednáním porušit, a pod jakou skutkovou podstatu přestupku dané jednání subsumoval. 5. Žalobce dále namítal, že jednání, kladené mu za vinu výrokem č. IV. rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, nevykazuje známky přestupku, pod který jej správní orgán subsumoval. Dovozoval, že správní orgán jej uznal vinným z přestupku, spočívajícím v tom, že 1) nerespektoval vodorovné dopravní značení V1a „Podélná čára souvislá“, 2) při přejíždění zpět do levého jízdního pruhu omezil a ohrozil vozidlo jedoucí v tomto jízdním pruhu a 3) na výzvu strážníka nepředložil řidičský průkaz. Předně žalobce namítal nesrozumitelnost výroku rozhodnutí, neboť není zřejmé, pro spáchání jakých přestupků správní orgán uznal žalobce vinným, resp. jaké přestupky v jeho jednání spatřuje. Dále žalobce namítal nesprávnou právní kvalifikaci přestupku, který žalobce v žalobě popsal pod č. 2), tj. že při přejíždění zpět do levého jízdního pruhu omezil a ohrozil vozidlo jedoucí v tomto jízdním pruhu. Podle žalobce správní orgán v odůvodnění rozhodnutí ke způsobu spáchání skutku uvedl toliko to, že „hlídka Městské policie, jedoucí ve vozidle VW, RZ X, byla za jízdy nucena zastavit dne 29. 1. 2020 v 00:38 hodin, neboť před ní prudce zabrzdilo vozidlo Citroen“. Měl tedy za to, že správní orgán neodůvodnil, proč má za to, že došlo k ohrožení vozidla strážníků při přejíždění vozidla žalobce z pruhu do pruhu. Správní orgán pak ani nevymezil, jaká právní norma měla být žalobcem porušena, resp. porušením jakého právního ustanovení byl přestupek spáchán, ani nevymezuje, jaký přestupek byl tímto jednáním spáchán, jak byl skutkově kvalifikován. Správní orgán ani netvrdí, jakým způsobem bylo vozidlo ohroženo přejížděním vozidla žalobce z pruhu do pruhu, když naopak tvrdí, že bylo ohroženo náhlým snížením rychlosti teprve v momentě, kdy vozidlo žalobce jelo před ním; správní orgán tak neprokázal, že by došlo k přestupku spočívajícímu v „ohrožení při přejíždění z pruhu do pruhu“, taková skutková kvalifikace je mylná. Právní kvalifikace pak absentuje zcela. 6. K výše uvedené námitce žalobce dále namítal, že správní orgán v odůvodnění rozhodnutí opakuje, že k přestupku došlo dne 29. 1. 2020, což správní orgán zjistil z oznámení o přestupku Městské policie hl. m. Prahy, ze dne 23. 1. 2020. Právě na oznámení o přestupku ze dne 23. 1. 2020 odkazuje správní orgán v odůvodnění rozhodnutí opakovaně. Nebylo mu tedy zřejmé, jak mohlo být dne 23. 1. 2020 sepisováno oznámení o přestupku, který se stal až 29. 1. 2020, tedy o 6 dní později. 7. Žalobce měl rovněž pochybnosti o tom, zda se skutek vůbec stal tak, jak byl popsán, neboť ve správním spise jsou založena dvě „oznámení podezření ze spáchání přestupku“, obě jsou zaevidována pod č. j. MPPH 12969/2020-OŘ1. Každé z těchto oznámení o přestupku je zjevně sepsáno jinou osobou (vizuálně prima facie odlišné písmo, podepsán jiný strážník), přičemž předmětem obou těchto oznámení jsou přestupky, ke kterým došlo dne 29. 1. 2020 v 00:38 hodin. Nicméně, každým oznámením jsou oznamovány dva zcela odlišné přestupky. V prvém případě je oznamován přestupek spočívající v tom, že žalobce držel v ruce záznamové zařízení a oslňoval spolujezdce policejního vozidla, v druhém případě je oznamován přestupek spočívající v ohrožení při předjíždění. Žalobce vnímá jako zvláštní, aby byla sepisována dvě oznámení o přestupku, ke kterému mělo dojít stejného dne ve stejném čase, ale pokaždé byl skutkový průběh, i údajně spáchané přestupky, odlišné, a rovněž byly odlišné osoby, které oznámení o přestupku sepisují. Dle názoru žalobce je tak celé oznámení přestupku nevěrohodné, neboť stěží lze věřit tomu, že žalobce dne 29. 1. 2020 v 00:38 spáchal přestupek spočívající v ohrožení při přejíždění z pruhu do pruhu, když spisem prochází oznámení, dle kterého žalobce téhož dne v identickém čase páchal přestupek úplně jiný, o čemž sepisoval záznam úplně jiný policista; nadto správní orgán tvrdí, že tento úřední záznam byl sepsán již dne 23. 1 2020. 8. Žalobce měl také za to, že správní orgán nijak neodůvodnil, ani neprokázal, zavinění ve formě nedbalosti vědomé. Správní orgán předně zhodnotil zavinění jen jedenkrát, ač žalobci klade za vinu řadu přestupků (z výroku ani není zřejmé, kolik). K samotnému odůvodnění zavinění ve formě nedbalosti vědomé pak správní orgán předložil toliko úvahu, že žalobce absolvoval autoškolu a složil příslušnou zkoušku zaměřenou na znalost silničního zákona. 9. Správní orgány tedy nijak neodůvodnily spáchání přestupku ve formě nedbalosti vědomé ve vztahu ke všem přestupkům, které jsou žalobci kladeny za vinu. Obecná úvaha o tom, že každý, kdo je držitel řidičského oprávnění, jedná ve formě nedbalosti v