8 As 132/2016 — Nejvyšší správní soud

14 A 14/2021- 39 - text 11 14 A 14/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného, soudce Jan Schneeweise a soudkyně Karly Cháberové v právní věci žalobce: V. Č. zastoupený advokátem Mgr. Martinem Vostrackým se sídlem Úslavská 33, Plzeň proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Vršovická 65, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2020, č.j. MZP/2020/520/1135 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a současně potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Plzeň (dále jen „inspekce“), ze dne 8. 9. 2020, č.j. ČIŽP/43/2020/4416 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl žalobce shledán vinným z přestupku dle § 125d odst. 5 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“), za což mu byla dle § 125d odst. 8 písm. d) vodního zákona uložena pokuta ve výši 10 000 Kč. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že žalobce byl shledán vinným z toho, že dne 21. 5. 2019 provozoval vodní dílo MVE Olešná I a II na toku Berounka, ř. km. 108,8 (dále jen „MVE“) osazené vodočetnou latí, na které nebyla vyznačena minimální hladina v rozporu s podmínkou uvedenou v kapitole „E.2 Provádění měření a pozorování“ manipulačního řádu, schváleného rozhodnutím Městského úřadu Rokycany, odborem životního prostředí ze dne 8. 7. 2013, č.j. MeRo/3563/OŽP/13, ve znění pozdějších doplňků (dále jen „manipulační řád“), která stanovila, že „pro kontrolu hospodaření s vodou je osazena vodočetná lať s vyznačenou minimální kótou hladiny“. Žalobce tedy porušil povinnost vlastníka vodního díla dodržovat podmínky a povinnosti, za kterých bylo vodní dílo povoleno a uvedeno do provozu, zejména dodržovat provozní a manipulační řád, stanovenou v § 59 odst. 1 písm. a) vodního zákona. 3. V podaném odvolání žalobce namítal nezákonnost prvostupňového rozhodnutí. Prvostupňové rozhodnutí označil za vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné. Následně žalovaný citoval jednotlivé odvolací námitky a konstatoval, že nosnou myšlenkou odvolání je dle inspekce názor žalobce, že úroveň hladiny vodního toku, dosahující úrovně + 2 cm na stupnici vodočetné latě, umístěné na zdi náhonu MVE, je možno považovat za úroveň hladiny vodního toku, zajišťující minimální zůstatkový průtok, při němž je naplněn vodním zákonem chráněný zájem na zachování minimálního zůstatkového průtoku vody, který zajišťuje život ve vodním toku dále po proudu pod MVE či pro další využití energetického potenciálu vodního toku. 4. Žalovaný konstatoval, že vodočetná lať je základním vybavením každého místa, kde se měří stav vody nebo odtoku a vodní značka představuje ukazatel minimální vodohospodářsky povolené provozní hladiny setrvalého proudu tekoucí vody. Podmínky § 59 odst. 1 písm. g) vodního zákona musí být splněny kumulativně. Podstatou vyznačení vodní značky je její zaměření ve vztahu k nadmořské výšce. Tato úroveň vodního toku je stanovena vodoprávním rozhodnutím, stejně jako schváleným manipulačním řádem. Z něj plyne, že kóta koruny jezu je v rozmezí 278,78 – 278,84 m. n. m. V části týkající se měření a pozorování pro rozhodování o manipulacích s vodní hladinou (kapitola E.2), je uvedeno, že pro kontrolu hospodaření s vodou je osazena vodočetná lať s vyznačenou minimální kótou hladiny. Z nákresu, který žalobce založil do správního spisu, plyne, že spodní hrana vodočetné latě musí být umístěna ve výšce 278,81 m. n. m. Minimální výše hladiny vodního toku, při jejímž dosažení je žalobce ještě oprávněn nakládat s vodami natékajícími z vodního toku do jeho MVE, je pak 278,83 m. n. m. Značka 0 vodočetné latě (její spodní hrana) a úroveň minimální výše hladiny, zajišťující minimální zůstatkový průtok vody ve vodním toku pod MVE (vodní značka), musí být před instalací nivelizačně odborně zaměřeny. Vodní značka také musí být buď samostatně prostřednictvím kovové desky, nebo prostřednictvím vyznačení její úrovně na vodočetné lati, viditelně umístěna v dosahu hladiny. Přiložení ručně vyhotoveného nákresu nemůže uvedeným požadavkům vyhovět. Ve spisové dokumentaci také není doloženo nivelizační zaměření hrany vodočetné latě. 5. Tvrzení žalobce o splnění požadavků vodního zákona odkazem na stupnici existující vodočetné latě a vyznačení minimální hladiny v technické dokumentaci MVE je účelové. Na fotodokumentaci vodočetné latě a kamenného nátoku do MVE obsažené ve správním spise vyznačení minimální úrovně vodní hladiny, zajišťující minimální zůstatkový průtok ve vodním toku pod MVE na úrovni 278,83 m. n. m., absentuje. Žalovaný tedy rozpor mezi výrokem a odůvodněním napadeného rozhodnutí neshledal. 6. K námitce týkající se účasti žalobce při zajišťování důkazů ze strany inspekce žalovaný uvedl, že ji vypořádal při předchozím řízení žalobce o odvolání v rozhodnutí ze dne 21. 5. 2019, č.j. MZP/2020/520/223. Žalobce ani jeho zástupce nevyužili možnosti, aby se na telefonickou výzvu pracovníků inspekce dostavili na místo zajištění důkazů. Také tato námitka je tedy nedůvodná. 7. Nepřezkoumatelnou shledal žalovaný námitku žalobce týkající se osazení měřící sondy, protože žalobce k uvedené úvaze nepřiložil žádné podklady. Úvahy o tom, zda žalobce učiní konkrétní opatření směřující k zajištění technického prostředku sledování stavu hladiny, nesouvisí s plněním povinností vlastníka vodního díla osadit provozovanou MVE „vodní značkou“ v okamžiku zajištění důkazů ze strany inspekce. 8. V posuzované věci se jednalo o ohrožovací přestupek, založený na objektivní odpovědnosti pachatele. Není tedy podstatné, zda byl v daný okamžik na jezu dodržen minimální zůstatkový průtok či nikoliv. Žalobce byl uznán odpovědným za stav, který objektivně nastal alespoň z jeho nedbalosti, protože v souvislosti s provozní činnosti nesplnil požadavek vodního zákona na vyznačení minimální úrovně vodní hladiny na náhonu jím provozované MVE, při jejímž dosažení je ji ještě oprávněn provozovat. Bylo nutno se zabývat především otázkou, zda nevyznačení minimální hladiny vodního toku bylo podmíněno provozní činnosti žalobce nebo jinými příčinami, které s ní nesouvisely. Žalovaný neměl pochybnost o tom, že v okamžiku zajištění důkazů nebyla minimální hladina na MVE viditelně vyznačena. Příčinu spatřoval v nedbalosti žalobce, plynoucí z jeho provozní činnosti. Protiprávní jednání žalobce a jeho následek ve formě nedbalostního přestupku pojí příčinná souvislost. Objektivní stránka přestupku dle § 59 odst. 1 písm. a) vodního zákona tak byla naplněna. 9. Žalovaný se neztotožnil ani s tvrzením žalobce o nepřezkoumatelnosti druhu a výměry uloženého trestu. Inspekce vzala v úvahu zákonná kritéria a uvedla jakým způsobem a ke kterému okamžiku byly ty které skutkové okolnosti zjišťovány a s jakým výsledkem. Žalovaný neshledal nedostatky ani v užití správního uvážení při volném hodnocení důkazů. 10. Ve vztahu k námitce týkající se absence pochybností v souvislosti s instalovanou vodočetnou latí žalovaný uvedl, že tato lať nebyla předmětem prvostupňového rozhodnutí. Stran námitek týkajících se usnesení o zahájení řízení pak žalovaný uvedl, že se jedná o procesní úkon, jímž správní orgán oznamuje všem účastníkům, že zahajuje z moci úřední správní řízení v dané věci. Jeho účelem je mimo seznámení účastníků se skutečností, že správní řízení bylo zahájeno, rovněž počátek běhu procesních lhůt. Často bývá spjato i s jiným úkonem (poučení o procesních právech a povinnostech a o možnosti seznámit se s obsahem správního spisu). V posuzovaném případě však inspekce namísto uvedeného oznámení vydala příkaz, kterým bylo řízení o přestupku žalobce zahájeno. Z výroku příkazu však neplyne, že by se v něm inspekce jakkoliv zabývala úrovní hladiny. Uvedla skutková zjištění týkající se absence vyznačení minimální úrovně hladiny na osazené vodočetné lati. Výšku hladiny popsala až v části odůvodnění příkazu týkající se popisu skutkových zjištění. V tomto popisu žalovaný žádný rozpor neshledal. Inspekce přesvědčivě popsala skutkový stav a podřadila jej pod zákonná ustanovení. Ze zjištěného skutkového stavu plyne, že jak na vodočetné lati, tak ani na kamenném náhonu MVE nebyla viditelně vyznačena minimální úroveň hladiny vodního toku, při jejímž dosažení je ještě žalobce oprávněn s vodou nakládat. 11. Podané odvolání nebylo blanketní a obsahovalo všechny náležitosti, takže správní orgány nemusely žalobce vyzvat k jeho doplnění. Závěrem žalovaný konstatoval, že možnost navrhovat důkazy ke své obhajobě je právem účastníka řízení, nikoliv povinností správních orgánů. Pokud obviněný z přestupku využije svého práva mlčet, nelze požadovat po správním orgánu, aby za něj domyslel všechna myslitelná tvrzení a s těmito