62 Co 131/2020 — Nejvyšší správní soud

14 A 50/2021- 35 - text 6 14 A 50/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného, soudce Jana Schneeweise a soudkyně Karly Cháberové v právní věci žalobce: V. P., narozený X proti žalované: státní tajemnice v Ministerstvu průmyslu a obchodu se sídlem Na Františku 32, Praha 1 o žalobě ze dne 8. 3. 2021 na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany proti nečinností žalované dle § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), která měla spočívat v nevydání rozhodnutí o žalobcově žádosti ze dne 21. 5. 2018 o náhradu nemajetkové újmy ve výši 700 000 Kč a náhradu škody ve výši 300 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu (dále jen „předmětná žádost“). II. Obsah žaloby 2. V žalobě žalobce namítal, že dne 4. 6. 2020 obdržel prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1 usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2020, č.j. 62 Co 131/2020 – 40, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 2. 2020, č.j. 21 C 15/2019 – 27 ve věci žaloby žalobce proti žalované o náhradu škody a nemajetkové újmy, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl, že po právní moci předmětného usnesení bude věc postoupena žalované. 3. V předmětné věci jde o náhradu škody a nemajetkové újmy, která byla žalobci způsobena nesprávným úředním postupem státního tajemníka v Ministerstvu průmyslu a obchodu JUDr. Ing. R. S., který dlouhodobě neřešil protiprávní postup přímého nadřízeného žalobce – vedoucího mezirezortních záležitostí Mgr. F. N. vůči žalobci, nevyřídil stížnosti žalobce a v souvislosti se služebním hodnocením a osobním příplatkem žalobce vydal nesprávné rozhodnutí. 4. V květnu 2018 požádal žalobce žalovanou v předmětné věci o náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“). Žalovaná však předmětnou žádost bez bližšího posouzení odmítla dopisem ze dne 19. 10. 2018, č.j. MPO 36635/2018 se stručným sdělením, že na žádost se má aplikovat zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). Vzhledem k tomu, že žalovaná prakticky odmítla dle zákoníku práce postupovat a v rozporu se závěrem č. 5 ze zasedání poradního sboru náměstka ministra vnitra pro státní službu ze dne 3. 6 2016 nezahájila z moci úřední příslušné řízení, nemohl žalobce postupovat jinak, než podat zmiňovanou civilní žalobu. 5. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2020, č.j. 62 Co 131/2020 – 40 potvrdilo předání zmíněné věci k projednání a rozhodnutí žalované, která zůstala prakticky úplně nečinná a v zákonné lhůtě nevydala příslušné rozhodnutí. V rozporu s § 71 odst. 1 a 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) nevydala žalovaná požadované rozhodnutí bez zbytečného odkladu, ani do 30 dnů. O předmětné žádosti přitom nebylo rozhodnuto ani ke dni podání žaloby. 6. Žalobce uvedl, že opakovaně a bezvýsledně upozorňoval žalovanou na skutečnost, že rozhodnutí o předmětné žádosti nebylo vydáno a požadoval jeho bezodkladné vydání. Následně se v souladu s § 80 odst. 3 správního řádu obrátil dopisem ze dne 9. 12. 2020 na náměstka ministra vnitra pro státní službu s žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti. Ten však do dne podání žaloby žádné opatření proti nečinnosti neučinil. III. Vyjádření žalované 7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě soudu navrhla, aby ji zamítnul. Shrnula procesní postup tak, jak byl žalobcem uveden v žalobě a konstatovala, že jí byl dne 12. 1. 2021 doručen dopis náměstka ministra vnitra pro statní službu ze dne 11. 1. 2021, č.j. MV-126050/170/SR-2020, který ji informoval, že podal ve věci nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem žalované (dřívějšího státního tajemníka) uvedeného v podání ze dne 29. 4. 2019, ohledně něhož je vedeno občanské soudní řízení u Obvodního pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 57/2019, návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu podle zákona č. 131/20002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon č. 131/2002 Sb.“). 8. Ačkoliv žalovaná prováděla úkony v řízení s cílem zjistit stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, považovala na za nežádoucí pokračovat v řízení a vydat rozhodnutí o předmětné žádosti, protože další postup v řízení by byl v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu. Pokud nadřízený služební orgán nahlíží na věcnou příslušnost k vydání rozhodnutí o předmětné žádosti tak, že k vydání rozhodnutí je příslušný soud v řízení podle zákona č. 82/1998 Sb., musí k tomu žalovaná přihlédnout. 9. V podání ze dne 18. 1. 2021, č.j. MIPOX03B2MYU, adresovaném zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., odmítla žalovaná svou kompetenci rozhodovat o předmětné žádosti a podala návrh na zahájení kompetenčního sporu. Dopěla totiž k závěru, že úvahy civilních soudů, kterými odůvodňovaly nedostatek své pravomoci projednat a rozhodnout o tvrzeném nároku žalobce, nebyly v souladu s ústavními principy. V nálezu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 1/19 dopěl Ústavní soud k závěru, že příslušným k rozhodování o nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy v případě nezákonného rozhodnutí vydaného v řízení ve věcech služby je soud, a nikoliv služební funkcionář. Uvedeným nálezem bylo zrušeno usnesení zvláštního senátu ze dne 15. 1. 2019, č.j. Konf 11/2018 – 16, na něž ve svém usnesení Obvodní soud pro Prahu 1 odkazoval. 10. Žalobce se předmětnou žádostí a následně civilní žalobou domáhal náhrady škody ve výši 300 000 Kč a nemajetkové újmy ve výši 700 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu státního tajemníka, který měl nečinně přihlížet šikaóznímu chování a jednání jeho nadřízeného a neřešit stížnosti žalobce. Dále měla být újma způsobena rozhodnutím státního tajemníka o platu ze dne 27. 4. 2017, které bylo zrušeno rozhodnutím náměstka ministra vnitra pro státní službu ze dne 2. 8. 2017, č.j. MV-76402-4/OSK-2017. Státní tajemník vystupoval vůči žalobci v obdobném postavení, jako služební funkcionář vůči příslušníkovi bezpečnostního sboru a závěry shora zmiňovaného nálezu Ústavního soudu jsou tak aplikovatelné i na nyní posuzovaný případ. Bylo by nelogické, aby v případě škody nebo újmy plynoucí z nezákonného rozhodnutí vydaného v řízení ve věcech služby byly závěry Ústavního soudu aplikovatelné a v případě škody nebo újmy plynoucí z nesprávného úředního postupu by neplatily. Vyloučení aplikace zákona č. 82/1998 Sb. ve věci náhrady újmy způsobené nezákonným výkonem veřejné moci vůči státním zaměstnancům podle zákona o 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě“) by vedlo ke vzniku paralelní rozhodovací činnosti správních orgánů, což Ústavní soud považuje za nebezpečné rozkolísání přístupu k rozhodování o náhradě újmy způsobené nezákonným výkonem veřejné moci. 11. Dne 9. 12. 2020 podal žalobce nadřízenému orgánu žádosti o vydání opatření proti nečinnosti dle § 80 správního řádu, kterým se domáhal rozhodnutí o předmětné žádosti. Usnesením ze dne 9. 2. 2021, č.j. MV-126050-21/SR2020 byla uvedená žádost zamítnuta. Vzhledem k tomu, že dosud nebylo rozhodnuto o orgánu věcně příslušném k vydání rozhodnutí o předmětné žádosti, nemohla žalovaná vydat rozhodnutí ve věci. Současně vzhledem k nedostatku věcné příslušnosti nemohla být nečinná. S ohledem na rozdílný výklad věcné příslušnosti k vydání rozhodnutí v předmětné věci bylo povinností žalované požádat o určení věčné příslušnosti zvláštní senát zřízení podle zákona č. 131/2002 Sb. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 12. Ve smyslu § 81 odst. 1 s.ř.s. je soud o nečinnostní žalobě povinen rozhodnout na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. 13. Na základě zjištění, že je před zvláštním senátem zřízeným podle zákona č. 131/2002 Sb. vedeno pod sp. zn. Konf 2/2021 řízení o kompetenčním sporu, v němž žalovaná odmítla svou pravomoc k vydání rozhodnutí o předmětné žádosti, přičemž zvláštní senát se v tomto řízení zabýval otázkami významnými pro nyní posuzovanou věc, přerušil soud usnesením ze dne 28. 7. 2021, č.j. 14 A 50/2021 – 23 soudní řízení. Zvláštní senátu následně ve věci rozhodl usnesením ze dne 24. 1. 2022, č.j. Konf 1/2021 – 13 a soud proto vydal usnesení o pokračování v řízení ze dne 29. 3. 2022, č.j. 14 A 50/2021 – 25. Usnesení o pokračování v řízení nabylo právní moci dne 19. 4. 2022. 14. V již zmiňovaném usnesení ze dne 24. 1. 2022, č.j. Konf 1/2021 – 13 zvláštní senát rozhodl, že příslušným vydat rozhodnutí ve věcech vedených u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C