4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

15 A 124/2020- 58 - text 18 15 A 124/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: E K O T E R M E X, a. s., IČO 15526305 se sídlem Pustiměřské Prusy 268, Pustiměř proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, IČO 00164801 se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2020, č. j. MZP/2020/570/1023/ČJ-2019-990115 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně jako provozovatel zařízení k využívání odpadů pod názvem „Spalovna průmyslových odpadů E K O T E R M E X, a. s.“, které se sestává ze spalovací linky č. 101 HOVAL MultiZon GG 24, spalovací linky č. 103 HOVAL MultiZon GG 24 a spalovací linky č. 102 Muflová pec, domáhala zrušení rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 30. 9. 2020, č. j. MZP/2020/570/1023/ČJ-2019-990115 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostřední (dále jen „ČIŽP“), oblastního inspektorátu Olomouc (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 8. 11. 2019, č. j. ČIŽP/48/2019/6159 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“ či „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla žalobkyně shledána vinnou z přestupku: (i) podle § 25 odst. 2 písm. a) zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“), ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustila tím, že jako provozovatel zdroje znečišťování ovzduší uvedeného v příloze č. 2 zákona o ochraně ovzduší (bod 2. 1), porušila podmínky stanovené v povolení provozu vydané Krajským úřadem Jihomoravského kraje pod čj. JMK 83 485/2015 dne 26. 6. 2015, když provozovala spalovnu odpadů a nevedla přesné denní záznamy teplot a nepředala údaj o popisu technologických odstávek, poruch spalovny odpadů v termínu od 1. 7. 2016 do 19. 9. 2017 v celkem 15 hlášení, čímž porušila ustanovení § 17 odst. 3 písm. a) zákona o ochraně ovzduší, (ii) podle § 25 odst. 2 písm. j) zákona o ochraně ovzduší, kterého se dopustila tím, že nepředložila ČIŽP protokoly z ověření správnosti výsledků kontinuálního měření emisí jednorázovým měřením emisí podle § 6 odst. 5 zákona o ochraně ovzduší do 90 dnů, čímž porušila ustanovení § 17 odst. 3 písm. h) zákona o ochraně ovzduší, (iii) podle § 25 odst. 2 písm. l) zákona o ochraně ovzduší, kterého se dopustila tím, že jako provozovatel spalovny odpadů, nezajistila řádné provozování technických prostředků pro systém kontinuálního měření emisí, čímž porušila ustanovení § 17 odst. 3 písm. j) zákona o ochraně ovzduší, (iv) podle § 25 odst. 2 písm. k) zákona o ochraně ovzduší, kterého se dopustila tím, že neuchovala výsledky kontinuálního měření emisí pro účely kontroly v rozsahu a formě stanovené prováděcím právním předpisem a při prováděné kontrole nepředložila hodnoty naměřené v intervalech ne kratších než 1 minuta pro linku č. 101 a linku č. 103, čímž porušila ustanovení § 17 odst. 3 písm. i) zákona o ochraně ovzduší, (v) podle § 66 odst. 2 písm. a) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o odpadech“), ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustila tím, že jako provozovatel zařízení ke sběru, výkupu a skladování odpadů (centrální příjem) schválený Krajským úřadem Jihomoravského kraje ze dne 27. 1. 2015, č. j. JMK 144533/2014 podala nepravdivé a neúplné hlášení o druzích, množství odpadů a způsobech nakládání s nimi za rok 2016, čímž porušila ustanovení § 39 odst. 2 zákona o odpadech, (vi) podle § 37 odst. 4 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci) (dále jen „zákon o integrované prevenci“), ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustila tím, že jako provozovatel zařízení na odstranění nebo využití odpadu v zařízeních určených k tepelnému zpracování odpadu při kapacitě větší než 10 t za den v případě nebezpečného odpadu, provozovala tato zařízení bez platného integrovaného povolení, a to nejméně v době od 20. 11. 2015 do 31. 12. 2017, čímž porušila § 16 odst. 2 zákona o integrované prevenci. Za tyto přestupky byla žalobkyni prvostupňovým rozhodnutím uložena pokuta ve výši 250 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. Správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí pak v dalším výroku vydal usnesení, kterým zastavil řízení zahájené vůči žalobkyni za další dva správní delikty, které však nejsou předmětem této žaloby. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 2. 10. 2020. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul průběh řízení před správním orgánem I. stupně a zrekapituloval nosné důvody rozhodnutí správního orgánu I. stupně a odvolací námitky žalobkyně. Uvedl, že vycházel ze správního spisu, doplnil jej o údaje a podklady, které v něm absentovaly ve fyzické podobě, a poté žalobkyni vyzval ve smyslu ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). V rámci vypořádání odvolacích námitek konstatoval, že postup prvoinstančního orgánu byl v souladu se zákonem, neboť v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně jsou uvedeny skutkové podstaty daných ustanovení, které žalobkyně svým jednáním naplnila, přičemž vytýkané jednání bylo jednoznačně specifikováno, tudíž se nejedná o chybné posouzení protiprávního jednání žalobkyně. 4. Pochybení a porušení zákona ze strany žalobkyně byla posouzena jako velmi vážná; žalovaný vyzdvihl též skutečnost, že žalobkyně jakožto právnická osoba neprokázala elementární znalost environmentálních předpisů, přičemž nakládání s nebezpečnými odpady má jako jeden z předmětů podnikání. Výše uvedená protiprávní jednání považuje po desítkách let provozování zařízení za zcela fatální selhání žalobkyně. Správní orgán I. stupně přistoupil k uložení pokuty ve výši 250 000 Kč, tj. při dolní hranici maximální sazby, která podle ustanovení § 37 odst. 6 písm. a) zákona o integrované prevenci činí 10 000 000 Kč, vypořádal se všemi okolnostmi rozhodnými pro výši ukládané sankce, přihlédl též ke skutečnosti, že uložený trest má plnit funkci generální prevence. Sankce byla uložena ve výši, která je v rámci správní praxe obvyklá, a byla řádně odůvodněna. Jako polehčující okolnost shledal skutečnost, že v roce 2018 došlo v důsledku prodeje spalovny ke změně zástupců statutárních orgánů společnosti. III. Žaloba 5. Předně je třeba uvést, že žalobkyně brojí proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž potvrzuje tu část rozhodnutí správního orgánu I. stupně, kterou byla shledána vinnou z přestupku podle § 37 odst. 4 zákona o integrované prevenci, neboť porušila ustanovení § 16 odst. 2 zákona o integrované prevenci. 6. Žalobkyně namítla nepřezkoumatelnost a nezákonnost prvostupňového a napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný účelově přejal argumentaci vyslovenou správním orgánem I. stupně v jeho rozhodnutí a nevypořádal se odvolacími námitkami žalobkyně. Tímto jednáním žalovaného byly porušeny postupy dle správního řádu, zejména pak jeho základní zásady, jakými jsou rovnost, zákaz diskriminace, hospodárnost a účelnost. 7. Dále namítla, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo vydáno místně nepříslušným subjektem (oblastním inspektorátem Olomouc). Na podporu svého tvrzení odkázala na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2013, č. j. Nad 71/2013-66 a dodala, že je s ohledem na podzákonné předpisy ČIŽP týkající se organizačně hospodářské povahy přesvědčena o místní příslušnosti oblastního inspektorátu Brno. V postupu správního orgánu I. stupně spatřuje rozpor se zákonem a především s vnitřními předpisy ČIŽP. Žalovaný se s touto vadou v napadeném rozhodnutí nikterak nevypořádal. 8. Žalobkyně rovněž brojila proti závěru správního orgánu I. stupně, dle něhož v rozporu se zákonem provozuje zařízení bez platného integrovaného povolení. Povrchní a účelovou shledala argumentaci ve vztahu k vypořádání jejích odvolacích námitek vyvracejících nutnost disponovat integrovaným povolením pro provoz svého zařízení. Zdůraznila, že jedna ze tří linek, a to linka č. 102 Muflová pec, je trvale mimo provoz a nachází se v neopravitelném stavu. Tato skutečnost rovněž vyplývá z provozního řádu zařízení. Započítání této linky do celkové kapacity zařízení ve smyslu zákona o integrované prevenci považuje žalobkyně za věcně nesprávné. Technická kapacita technologie HOVAL MultiZon GG24 garantovaná výrobcem pak nepřesahuje (bez linky č. 102 Muflová pec) hodnotu 5 t/den, resp. v případě dvou linek hodnotu 10 t/den. Napadené rozhodnutí je tak z výše uvedených důvodů zatíženo vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti. 9. Žalobkyně rovněž zmínila, že disponuje slož