5 As 29/2009 — Nejvyšší správní soud

15 Ad 1/2021- 50 - text 13 15 Ad 1/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: RNDr. B. K. proti žalované: Rada pro veřejný dohled nad auditem se sídlem Vodičkova 1935/38, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 1. 2021, č. j. RVDA-315/2021, ev. č. 229/21 RVDA, sp. zn. ZN/76/20 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Rady pro veřejný dohled nad auditem označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí kárné komise Komory auditorů České republiky ze dne 7. 9. 2020, č. j. 1595/2020/IP07/2019/Mi (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“ nebo též „prvostupňové rozhodnutí“). Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byl žalobce jako kárně obviněný auditor (výrokem I.) shledán vinným spácháním kárného provinění, kterého se dopustil tím, že prováděl auditorskou činnost jak prostřednictvím auditorské společnosti X, IČO X, se sídlem X (dále jen „společnost X“), tak i prostřednictvím auditorské společnosti Y, IČO Y, se sídlem Y (dále též „společnost Y“), a tímto svým jednáním podle § 2 písm. c) zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech (dále jen „zákon o auditorech“) ve znění účinném do 4. 6. 2018 porušil § 3 odst. 4 téhož zákona. 2. Za toto kárné provinění bylo žalobci prvostupňovým rozhodnutím uloženo kárné opatření, a to pokuta ve výši 75 000 Kč a dále povinnost nahradit část nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 29. 1. 2021. II. Napadené rozhodnutí a dosavadní průběh řízení 3. Žalobce byl rozhodnutím kárné komise Komory auditorů České republiky ze dne 10. 2. 2020, č. j. 500/2020/IP07/2019/Mi shledán vinným spácháním kárného provinění, kterého se dopustil tím, že prováděl auditorskou činnost jak prostřednictvím auditorské společnosti X, tak i prostřednictvím auditorské společnosti Y. Kárné komisi bylo z úřední činnosti známo, že žalobce provádí auditorskou činnost prostřednictvím auditorské společnosti X (zakázky K – audit účetní závěrky a výroční zprávy za rok 2017 a L – audit účetní závěrky a výroční zprávy za rok 2017, audit konsolidované účetní závěrky a výroční zprávy za rok 2017). Žalobce též provedl auditorskou činnost prostřednictvím společnosti Y, když ověřil účetní závěrku společnosti Z (dále též „společnost Z“) za účetní období k 31. 12. 2017 (dále jen „účetní závěrka 2017“) s tím, že zpráva auditora byla vydána dne 9. 4. 2018. Žalobce tak výše uvedeným jednáním prováděl auditorskou činnost podle § 2 písm. c) zákona o auditorech ve znění účinném do 4. 8. 2018 jak prostřednictvím společnosti X, tak i prostřednictvím společnosti Y, čímž porušil § 3 odst. 4 zákona o auditorech. Za toto kárné provinění bylo žalobci uloženo kárné opatření podle § 25 odst. 1 písm. c) zákona o auditorech, a sice pokuta ve výši 50 000 Kč a dále povinnost uhradit část nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. 4. Proti výše uvedenému rozhodnutí podal žalobce včasné odvolání. Žalovaná rozhodnutím ze dne 29. 6. 2020, ev. č. 1198/20-RVDA, č. j. RVDA-951/2020, sp. zn. ZN/76/2020 výše uvedené rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušila a věc vrátila prvoinstančnímu orgánu k novému projednání, neboť shledala výši uložené pokuty nepřiměřeně nízkou. 5. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byl žalobce shledán vinným spácháním výše popsaného jednání, za což mu byla uložena pokuta ve výši 75 000 Kč a povinnost uhradit část nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Žalobce se proti tomuto v pořadí již druhému rozhodnutí prvoinstančního orgánu odvolal. Žalovaná tentokrát jeho odvolací námitky neshledala důvodnými, a proto odvolání zamítla a rozhodnutí prvoinstančního orgánu potvrdila. 6. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejdříve zrekapitulovala předchozí průběh řízení, shrnula závěry uvedené v rozhodnutí správního orgánu I. stupně a sumarizovala obsah námitek, jimiž žalobce v odvolání brojil proti prvoinstančnímu rozhodnutí. V rámci jejich vypořádání se ztotožnila se závěry prvoinstančního orgánu. Konstatovala, že správní orgán I. stupně učinil všechna potřebná skutková zjištění ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) a hodnocení jednotlivých důkazů bylo provedeno v souladu s § 50 odst. 4 správního řádu. V řízení žalovaná neshledala žádnou procesní vadu s dopadem na zákonnost a správnost vydaného rozhodnutí. Na zjištěném skutkovém závěru nezměnilo nic ani to, že byl k 30. 10. 2020 vložen do sbírky listin dokument společnosti Z (výměna zprávy auditora za rok 2017), tentokráte zpracovaný společností X, signovaný žalobcem k 26. 10. 2020, neboť původní znění zprávy je součástí spisového materiálu a umožnilo žalované vycházet ze stavu existujícího v době rozhodování správního orgánu I. stupně. 7. Výše vedené pochybení a porušení zákona ze strany žalobce bylo posouzeno jako velmi vážné. Správní orgán I. stupně přistoupil v intencích rozhodnutí žalované ze dne 29. 6. 2020, ev. č. 1198/20-RVDA, č. j. RVDA-951/2020, sp. zn. ZN/76/2020 k uložení pokuty ve výši 75 000 Kč, tj. při dolní hranici maximální sazby, která podle ustanovení § 25 odst. 1 písm. c) zákona o auditorech činí 1 000 000 Kč, přičemž se vypořádal se všemi okolnostmi rozhodnými pro výši ukládané sankce. 8. K odvolací námitce poukazující na ukončení jednatelského oprávnění za společnost Y, kterou žalobce uplatnil teprve v rámci odvolání, žalovaná zaujala stanovisko odkazující na materiální publicitu zápisu ve veřejném rejstříku a upozornila na skutečnost, že v takovém případě by společnost Y v období 2015-2020 poskytovala auditní služby neoprávněně. III. Žaloba 9. Žalobce v žalobě nejprve obecně konstatoval nezákonnost napadeného rozhodnutí a podotkl, že při jeho vydání došlo k závažným vadám v řízení a k porušení základních zásad činnosti správních orgánů. Žalovaná nezjistila veškeré rozhodné skutečnosti, řádně se nevypořádala se všemi odvolacími námitkami a provedené důkazy hodnotila zcela jednostranně, a to v neprospěch žalobce. 10. V prvním žalobním bodě žalobce namítl závažná procesní pochybení, jimiž měl být dle § 65 odst. 1 s. ř. s. zkrácen na svých právech v důsledku porušení jeho práv v předcházejícím řízení. S odkazem na § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu namítl, že žalobkyně nezjistila skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a věc posuzovala zcela jednostranně. 11. Pro danou věc bylo rozhodné, zda žalobce provedl auditorskou činnost prostřednictvím společnosti Y spočívající v ověření účetní závěrky 2017 či nikoliv. K závěru, že účetní závěrku 2017 žalobce ověřil, nelze dospět především s ohledem na to, že žalovaná neměla k dispozici její originál a ani si jej neopatřila. Žalobce originálem nedisponuje, neboť ověření účetní závěrky 2017 neprovedl. Sice dne 24. 6. 2019 sdělil, že provedl ověření účetní závěrky 2017, nicméně toto sdělení revokoval dne 8. 7. 2019 a konstatoval, že jeho podpis na auditorské zprávě byl zfalšován. Odmítl, že by jeho postup byl účelový. 12. Společnost Y dne 24. 6. 2019 uvedla, že žalobce provedl ověření účetní závěrky 2017. Na ústním jednání dne 8. 10. 2019 však jednatel společnosti Y H. A. L. uvedl, že audity prováděli spolu se žalobcem a neví, zda žalobce podepsal auditorskou zprávu, neboť v daném časovém období zde nebyl. Společnost Z dne 6. 11. 2019 uvedla pouze to, že ověření účetní závěrky 2017 se účastnil žalobce a H. A. L.. Závěr žalované opírající se o prvotní sdělení žalobce ze dne 24. 6. 2019, sdělení společnosti Z ze dne 6. 11. 2019 a sdělení společnosti Y ze dne 24. 6. 2019 proto podle žalobce nemůže obstát. 13. Žalobce rovněž podotkl, že společnosti Z v minulosti účetní závěrky ověřoval a poskytoval daňové poradenství, v důsledku čehož mohlo ze strany této společnosti dojít k jistým nepřesnostem. 14. Dále učinil spornou skutečnost, že do 23. 1. 2020 byl jednatelem společnosti Y. Poukázal na to, že doložil své odstoupení z funkce jednatele ze dne 12. 12. 2014 a ze dne 24. 7. 2015, kdy jeho funkce s ohledem na § 59 odst. 5 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále též jen „ZOK“) zanikla uplynutím jednoho měsíce od doručení odstoupení. Konstatoval, že provedení výmazu z obchodního rejstříku má pouze deklaratorní charakter, a k zániku funkce jednatele tak nedochází ke dni zápisu výmazu do obchodního rejstříku. Tuto skutečnost oznámil žalovanému dne 31. 8. 2015 s odkazem na novelizované § 3 zákona o auditorech. 15. Ve druhém žalobním bodě žalobce namítl, že nebyly neprovedeny veškeré potřebné důkazy, přičemž žalovaná hodnotila provedené důkazy jednostranně, a to v neprospěch žalobce. V této souvislosti odkázal na § 50 odst. 4 správního řádu. Správní orgán nepřihlédl k tomu, že podpis a razítko na