7 As 31/2011 — Nejvyšší správní soud

17 A 30/2020- 67 - text 10 17 A 30/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobkyně: ███████████████ bytem ████████████████ zastoupená advokátem Mgr. Michalem Mazlem se sídlem Belgická 276/20, Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo financí se sídlem Letenská 525/15, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutím ministryně financí ze dne 7. 1. 2020, č. j. MF-29763/2019/48-17, takto: I. Rozhodnutí ministryně financí ze dne 7. 1. 2020, č. j. MF-29763/2019/48-17, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč, a to do rukou zástupce žalobkyně Mgr. Michala Mazla, advokáta. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byl zamítnut její rozklad a bylo potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2019, č. j. MF-29763/2019/48-7. Prvostupňovým rozhodnutím byla dle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“), odmítnuta žádost žalobkyně o poskytnutí informace – dodatku č. 2 k Dohodě ze dne 17. 6. 1994 mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o vypořádání zadluženosti bývalého SSSR a Ruské federace vůči České republice, neboť žádost směřovala k poskytnutí informace dle § 7 InfZ, tj. k utajované informaci dle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. 2. Žalovaný argumentoval tím, že předmětná informace je utajovanou informací ve stupni V – vyhrazené ve smyslu zákona č. 412/2005 Sb., a to od doby uzavření smlouvy. Odkázal na § 4 písm. d) a § 3 odst. 5 písm. d) zákona č. 412/2005 Sb., kdy zveřejnění předmětné informace by mohlo mít za následek narušení důležitých obchodních nebo politických jednání České republiky s cizí mocí – Ruskou federací. Předmětná informace spadá do kategorie utajovaných informací podle bodu 4 přílohy č. 1 nařízení vlády č. 522/2005 Sb., kterým se stanoví seznam utajovaných informací. Specifikovat bližší důvody materiálních znaků utajení přitom nelze s ohledem na samotnou skutečnost, že se jedná o informaci, kterou je nezbytné utajit. 3. Žalobkyně v rozkladu poukázala na skutečnost, že argumentace žalovaného ohledně naplnění podmínek § 7 InfZ je v rozporu s dřívější argumentací před Nejvyšším správním soudem, kdy bylo rozhodováno o postupu žalovaného při vyřizování žádosti jiného žadatele ve stejné věci. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2006, č. j. A 2/2003-73, „[ž]alovaný navrhl zamítnutí žaloby: dodatek č. 2 ze dne 9. 10. 2001 k Dohodě mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o vypořádání zadluženosti bývalého SSSR a Ruské federace vůči České republice ze dne 17. 6. 1994 byl v celém průběhu příprav utajován stupněm „vyhrazené“. Na základě požadavku ruské strany, v zájmu zamezení úniku informací, obsahuje Dodatek č. 2 ustanovení, kterým se obě smluvní strany zavazují zachovávat důvěrnost jeho obsahu a podmínek a neprozrazovat tyto informace bez předchozího písemného souhlasu druhé smluvní strany. Samotný Dodatek č. 2 sice není utajen ve smyslu zákona o ochraně utajovaných skutečností, ruská strana však reagovala negativně na žádost žalovaného o souhlas se zveřejněním textu. Po předběžné dohodě s ruskou stranou byly v souladu s § 9 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím zveřejněny pouze informace o deblokované části ruského dluhu a výši příjmu pro státní rozpočet.“. 4. Žalovaný tedy dříve uváděl, že předmětná informace není utajena ve smyslu zákona č. 412/2005 Sb., ale po dohodě se smluvní stranou omezil poskytnutí informací. Nyní však žalovaný tvrdí, že předmětná informace je utajena ve smyslu zákona č. 412/2005 Sb. od počátku. K námitce rozpornosti tvrzení napadené rozhodnutí uvedlo, že nejsou známy bližší okolnosti zařazení předmětné informace pod režim utajení V – vyhrazené, resp. skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit konkrétní datum, kdy k němu došlo, rozpor obou tvrzení tak nelze odstranit. 5. Žalobkyně upozornila, že jedním z formálních znaků, který musí utajovaná informace splňovat, aby byla utajovanou informací, je to, že je označená v souladu se zákonem č. 412/2005 Sb. Vyznačování údajů patří mezi povinnosti původce utajované informace a dalších osob dle § 21 a násl. zákona č. 412/2005 Sb. Dle těchto ustanovení je původce informace povinen na ní vyznačit název, stupeň jejího utajení, její evidenční označení a datum jejího vzniku, přičemž stupeň utajení vyznačí při jejím vzniku, a nejméně jednou za pět let prověří, zda důvod pro utajení informace trvá. Dle autorů komentáře (DVOŘÁK, Jan. Zákon o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2018), „pokud původce nesplní svoje zákonné povinnosti, spojuje s tím zákon o ochraně utajovaných informací sice patřičné důsledky [srov. přestupek podle § 153 odst. 1 písm. p)], avšak ipso facto dochází k tomu, že informace, která splňuje ostatní definiční znaky utajované informace, utajovanou informací podle § 2 písm. a) není“. 6. Žalobkyně tedy v reakci na tvrzení obsažená v odůvodnění rozhodnutí správních orgánů měla za to, že není zřejmé, zda původce informace splnil povinnosti týkající se označení a prověřování důvodů pro utajení utajované informace. 7. Ohledně materiálního znaku utajované informace žalobkyně poukázala na to, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí není vůbec zřejmé, proč by mělo zveřejnění požadované informace vést k narušení důležitých obchodních nebo politických jednání s Ruskou federací či ovlivnit zájmy České republiky při dalším negociačním jednání. Z původní argumentace žalovaného citované v rozsudku sp. zn. A 2/2003-73 dle žalobkyně spíše vyplývá, že utajení je v zájmu druhé smluvní strany, tedy Ruské federace. 8. Podle rozsudku sp. zn. A 2/2003-73 žalovaný uvedl, že předmětná informace „představuje smluvní rámec pro převod ruského dluhu na komerční bázi, přičemž zprostředkovatelskou společností se stala na základě výběrového řízení, jehož podmínky jako jediná splnila, společnost Falkon Capital a.s.“. Předmětná informace tedy obsahuje informace i o třetím subjektu, společnosti Falkon Capital a.s. Vzhledem ke skutečnosti, že uzavření dodatku č. 2 od počátku provázely pochybnosti o ekonomické výhodnosti celé operace a o nejasné majetkové struktuře a vlivovém napojení zprostředkovatelské společnosti, lze usuzovat, že je spíše zájmem této soukromé společnosti než České republiky požadovanou informaci utajit. 9. Jelikož na předmětnou informaci přímo navazovala smlouva o postoupení pohledávky mezi Českou republikou a touto společností, je dle žalobkyně velmi pravděpodobné, že společnost Falkon Capital a.s. je v předmětné informaci uvedena a musela s ní být podrobně seznámena. Pokud je však předmětná informace utajovanou informací dle zákona č. 412/2005 Sb., musela tato společnost disponovat potvrzením ve smyslu zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, nyní osvědčení podnikatele dle § 16 a násl. ve spojení s § 157 odst. 11 zákona č. 412/2005 Sb. Podle seznamů platných a neplatných potvrzení či osvědčení podnikatele, které vede Národní bezpečností úřad, však tato společnost potvrzení nikdy nezískala. 10. V napadeném rozhodnutí není ani specifikováno, která důležitá obchodní jednání s Ruskou federací by mohla být zveřejněním předmětné informace narušena, ani při jakém negociačním jednání by mohlo dojít k ovlivnění zájmů České republiky. Z veřejných zdrojů je přitom dle žalobkyně zřejmé, že vypořádání dluhu je již od roku 2013 zcela uzavřeno. Náměstek ministra financí Tomáš Zídek v roce 2012 k části dluhu uvedl, že „definitivně jsme uzavřeli pohledávku ruského dluhu postoupenou za Falkon Capital. Falkon už nám splatil vše, co dlužil“. K poslední splátce dluhu ze strany Ruské federace mělo dle mluvčího Ministerstva financí dojít v říjnu 2013. 11. Obě správní rozhodnutí také nedostála požadavkům, které ustálená judikatura klade na řádné odůvodnění existence a trvání důvodů utajení informace. Konkrétně je nezbytné, aby rozhodnutí o odepření informace dle § 7 InfZ obsahovalo kromě odkazu na příslušná ustanovení zákona č. 412/2005 Sb. a nařízení vlády č. 522/2005 Sb. i důvody, pro které informace vyžaduje utajení. Musí z něho být zřejmé, že předmět žádosti svým obsahem fakticky odpovídá dané položce nařízení vlády č. 522/2005 Sb. a v čem spočívá riziko ohrožení ekonomických zájmů státu. Je třeba, aby z odůvodnění rozhodnutí, byť i jen v obecné rovině, vyplývalo, že informace je utajena v souladu se zákonem a nejde o svévolné utajení skutečností, které zákonné podmínky utajení nenaplňují (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2010, č. j. 1 As 8/2010-65). Žalobkyně také odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 1. 2017, č. j. 3