3 Azs 133/2017 — Nejvyšší správní soud

18 A 93/2021- 51 - text 11 pokračování 18A 93/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Aleše Sabola ve věci žalobkyně: V. B., státní příslušnost Ukrajina bytem X zastoupená advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 25, Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 10. 2021, č. j. MV-126812-4/SO-2021 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání a změněno sdělení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále též „správní orgán I. stupně“) o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele ze dne 13. 7. 2021, č. j. OAM-62315-17/ZM-2020 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Podle prvostupňového rozhodnutí žalobkyně nesplnila podmínky podle § 42g odst. 7 a 8 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, v rozhodném znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců) pro zaměstnávání na konkrétně vymezeném pracovním místě. Žalovaná změnila prvostupňové rozhodnutí tak, že žalobkyně nesplnila podmínky pouze dle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců. II. Napadené rozhodnutí 2. Žalovaná v napadeném rozhodnutí nejprve zrekapitulovala dosavadní průběh správního řízení. Uvedla, že žalobkyně měla na území udělenou zaměstnaneckou kartu s platností od 18. 1. 2020 do 31. 12. 2021, a to k zaměstnavateli IKEM. Žalobkyně podala dne 24. 8. 2020 oznámení o změně zaměstnavatele. Dne 23. 9. 2020 správní orgán I. stupně žalobkyni sdělil, že splnila podmínky zákona o pobytu cizinců pro tuto změnu a ode dne 1. 10. 2020 může započít výkon práce u zaměstnavatele Thomayerova nemocnice. Dne 23. 10. 2020 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno oznámení žalobkyně o změně zaměstnavatele, a to k zaměstnavateli soft palm, z. s. Správní orgán I. stupně ovšem dospěl k závěru, že žalobkyni ke dni 21. 9. 2020 zanikla zaměstnanecká karta podle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců a žádosti žalobkyně tak nevyhověl. Žalovaná však předmětné sdělení zrušila a věc vrátila správnímu orgánu I. stupně k novému projednání, neboť ve vztahu k zániku zaměstnanecké karty správní orgán vycházel z nedostatečně zjištěného stavu věci. Ten proto opakovaně posoudil podané oznámení a shledal, že oznámení nesplňuje podmínky uvedené v § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců. Předně poukázal na skutečnost, že předmětné oznámení mu žalobkyně doručila dne 23. 10. 2020, v úředním tiskopisu ovšem uvedla jako datum, ke kterému změna nastane již 22. 10. 2020, oznámení tak bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno po předpokládaném datu nástupu do nového zaměstnání. Dále žalobkyně do tiskopisu oznámení neuvedla všechny údaje uvedené v § 42g odst. 8 zákona o pobytu cizinců, konkrétně neuvedla číselné označení pracovní pozice v EVPM, na které hodlá být zaměstnána, a nepředložila doklad prokazující, že její dosavadní pracovněprávní vztah u Thomayerovy nemocnice trvá nebo ke kterému dni skončil. Správní orgán I. stupně proto vydal sdělení o nesplnění podmínek. 3. Žalovaná v návaznosti na odvolací námitky připustila, že v případě neuvedení číselného označení pozice v EVPM a nedoložení dokladu prokazujícího, zda dosavadní pracovněprávní vztah žalobkyně u Thomayerovy nemocnice trvá nebo ke kterému dni skončil, byl správní orgán I. stupně povinen žalobkyni vyzvat k odstranění vad žádosti ve smyslu § 45 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť žalobkyně k žádosti nedoložila požadovanou náležitost. V tomto ohledu dle žalované správní orgán I. stupně pochybil, a proto nebylo možné dojít k závěru, že nejsou splněny podmínky pro změnu zaměstnavatele podle § 42g odst. 8 zákona o pobytu cizinců. 4. Dle žalované ale nemá uvedené pochybení vliv na zákonnost celého prvostupňového rozhodnutí, neboť správní orgán I. stupně současně shledal, že nejsou splněny podmínky uvedené v § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců z důvodu, že oznámení o změně zaměstnavatele bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno až po stanoveném dni, ke kterému měla změna zaměstnavatele nastat. Z tohoto důvodu přistoupila žalovaná ke změně výroku prvostupňového rozhodnutí. 5. Žalovaná zdůraznila, že popsané skutečnosti nepředstavují vadu podání, resp. žádosti, k jejímuž odstranění by žalobkyně měla a mohla být vyzvána, resp. již by vůbec mohla úspěšně odstranit. Znamená je to, že nebyly splněny podmínky § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců pro změnu zaměstnavatele. Podle doložené pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2020 byl navíc nástup žalobkyně do zaměstnání u zaměstnavatele soft palm, z.s. dohodnut dokonce již na 1. 9. 2020, tedy rovněž mimo lhůtu stanovenou pro učinění oznámení o změně zaměstnavatele. Ze stejného důvodu (nejde o vadu spočívající v chybějící či neúplné informaci či dokumentu) žalovaná nepřisvědčila odkazu žalobkyně na čl. 5 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě (dále jen „Směrnice“). K námitce žalobkyně, že je jí známo, že v obdobných případech byli oznamovatelé k odstranění vad vyzvání, žalovaná uvedla, že se nejedná o totožné případy s případem žalobkyně. 6. Žalovaná se dále zabývala námitkou stran nedostatečného posouzení přiměřenosti prvostupňového rozhodnutí a ztotožnila se se závěry správního orgánu I. stupně. Ve vztahu k návrhu žalobkyně na provedení jejího výslechu a výslechu jejího syna žalovaná poukázala na skutečnost, že se v tomto případě jedná o řízení o žádosti a bylo tedy na žalobkyni, aby dle svého uvážení sdělila správnímu orgánu I. stupně veškeré relevantní informace. V tomto konkrétním případě navíc správní orgány neměly pochybnosti o skutečném stavu věci. III. Žaloba 7. Žalobkyně v prvé řadě namítala nezákonnost a vnitřní rozpornost napadeného rozhodnutí, neboť správní orgán I. stupně porušil zásadu zákonnosti dle § 2 odst. 1 správního řádu. Žalobkyně namítala, že ji správní orgán I. stupně nepoučil o opravných prostředcích a nevyzval ji k odstranění vad jejího podání podle § 37 odst. 3 a § 45 odst. 2 správního řádu. Žalovaná pak k této odvolací námitce dostatečně nepřihlédla. Napadené rozhodnutí považuje žalobkyně dále za vnitřně rozporné, neboť žalovaná na jedné straně konstatuje, že správní orgán I. stupně pochybil, když žalobkyni nevyzval k odstranění vad, na druhé straně ale tvrdí, že uvedené pochybení nemá vliv na zákonnost prvostupňového rozhodnutí. 8. Žalobkyně pak opětovně poukázala na čl. 5 odst. 4 Směrnice a pochybení správního orgánu I. stupně, který ji nevyzval k odstranění vad žádosti a toto pochybení nenapravila ani žalovaná. Zdůraznila, že oznámení o změně zaměstnavatele je nepochybně podáním ve smyslu § 37 odst. 1 správního řádu, resp. žádostí dle § 45 téhož zákona, proto jí měl správní orgán vyzvat k odstranění jeho vad. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že „skutečnost, že oznámení bylo správnímu I. stupně doručeno po předpokládaném datu nástupu do nového zaměstnání (...), nepředstavuje vadu podání (…) již by vůbec [žalobkyně] mohla úspěšně odstranit“. Žalobkyně uvedla, že mohla na výzvu doložit novou pracovní smlouvu, přičemž v předmětném řízení správní orgány ani nezkoumaly, kdy skutečně žalobkyně měla v úmyslu nastoupit do výkonu zaměstnání. 9. Žalobkyně dále uvedla, že v obdobných případech byli oznamovatelé k odstranění vad vyzváni. Žalobkyně k tomu odkazovala např. na výzvu Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky k odstranění vad podání ze dne 31. 3. 2021, č. j. OAM-75176-9/ZM-2020, kdy se rovněž jednalo o nesprávné vyplnění formuláře a kdy byl oznamovatel vyzván k jeho doplnění a k předložení potřebných dokladů. Žalobkyně přitom neviděla rozdíl mezi tím, že oznámení není učiněno na tiskopisu, a tím, když je tiskopis vyplněn vadně. 10. Žalobkyně uvedla, že jí nezákonný postup přímo zasáhl do života. V jeho důsledku žalobkyně již nemá možnost na území České republiky povolení k zaměstnání získat. Žalobkyně v tomto kontextu poukázala na fatální důsledky napadaného rozhodnutí a důsledky celkové úpravy změny zaměstnavatele cizinců. Dle žalobkyně je pro cizince značně obtížné dostát zákonným požadavkům. 11. Žalobkyně dále namítala nedostatečně zjištěný skutkový stav věci. Uvedla, že navrhovala důkazy jako výslech její osoby, výslech jejího syna, jakož i provedení pobytové kontroly, a to s ohledem na požadavek posouzení přiměřenosti rozhodnutí. Žádný z těchto důkazů však nebyl proveden. Dle žalobkyně správní orgán I. stupně nikterak nevysvětl