9 As 79/2016 — Nejvyšší správní soud

3 A 194/2019- 72 - text 11 3A 194/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobce: Mgr. L. K., MBA, IČO XXX sídlem XXX zastoupený advokátem JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D. sídlem Týnská 633/12, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. října 2019, č. j. MSP-210/2018-OED-SEU/20, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce – soudní exekutor – se u Městského soudu v Praze domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí vydaného Ministerstvem spravedlnosti (dále též „žalovaný“), kterým mu byla udělena výtka dle ust. § 7a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“) za jednání spočívající v tom, že žalobce nepřiměřeně zajistil majetek pro vymožení pohledávky oprávněného včetně nákladů exekuce a oprávněného. 2. V prvním žalobním bodu žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je v rozporu s principem ne bis in idem a překážkou věci rozhodnuté. 3. Podle žalobce je postup žalovaného nutno považovat za formu obcházení a zneužití institutu uspokojení navrhovatele. V daném případě byl žalobce totiž za stejný skutek žalovaným již jednou postižen, poté však v reakci na námitky žalobce výtku žalovaný zrušil a v řízení o žalobě proti výtce před Městským soudem v Praze navrhl zastavení řízení z důvodu uspokojení žalobce. Po zastavení řízení před soudem následně žalovaný opět žalobci výtku udělil. 4. Žalobce vznáší námitku, že žalovanému muselo být zřejmé, že pokud udělí žalobci výtku znovu, nebude žalobce uspokojen. Podle žalobce zastavením řízení před soudem tak nastaly stejné účinky, jako kdyby správní orgán dospěl k závěru, že k žádnému pochybení nedošlo. 5. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítá opožděnost udělené výtky. Žalobci byla v předmětné věci udělena výtka ve smyslu § 7a zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů (dále jen „zákon č. 7/2002 Sb.“). V případě udělení výtky absentuje úprava lhůty pro její udělení, je proto třeba analogicky vycházet z úpravy lhůt pro podání kárné žaloby, kde vedle tříleté objektivní lhůty platí i lhůta subjektivní v délce šesti měsíců. Žalobce přitom poukazuje na skutečnost, že jednání postižitelné výtkou je méně závažné než u kárné žaloby. Vzhledem ke skutečnosti, že výtka byla udělena více než rok a půl po obdržení stížnosti na postup žalobce – exekutora, nebyla splněna subjektivní lhůta pro její udělení. 6. Ve třetím žalobním bodu namítá, že postup žalobce jako exekutora, za který mu byla udělena výtka, byl v souladu se zákonem. 7. Žalobce blíže uvádí, že žalovaný mu zejména vytýká, že v předmětné exekuci postihl exekučními příkazy 2 účty povinné, na nichž byly ke dni doručení deklarovány bankou zůstatky 48 378,50 Kč a 728 443,04 Kč a 2 účty manžela povinné, přičemž na jednom byl deklarován zůstatek konvergující k nule a na druhém zůstatek 1 035 275,68 Kč. Žalovaný dospěl k závěru, že majetek zajištěný na účtech byl zcela postačující k uspokoijení vymáhané pohledávky a vydání dalšího exekučního příkazu bylo samoúčelné a neopodstatněné. 8. Žalobce s takovým závěrem nesouhlasí a zdůrazňuje, že postižením více účtů za účelem vymožení pohledávky dochází k zajištění finančních prostředků pouze do výše vymáhané pohledávky. Nezáleží tedy na tom, jak velký je zůstatek na účtu povinného. Částka přesahující vymáhanou povinnost není předmětem exekuce a je volně disponibilní. V daném případě žalobce postihl za účelem vymožení částky 14 205,50 Kč dva účty povinné a jeden účet jejího manžela, celkově došlo k blokaci částky 28 411 Kč na účtech povinné a částky 14 205,50 Kč na účtu manžela povinné. 9. Žalobce nadto připomíná, že při postižení bankovních účtů kalkuloval též se situací, že povinná, stejně jako její manžel, má právo z postižené částky vybrat dvojnásobek životního minima. Blokovaná částka by se tímto následně musela snížit. Exekutor dále musí při postižení majetkových hodnot přihlížet k eventualitě, že na majetek povinného mohlo být zahájeno i jiné exekuční řízení, respektive že účty povinných osob jsou postiženy prioritními exekučními příkazy, či by v budoucnu mohlo být vůči povinné či jejímu manželovi zahájeno i řízení insolvenční. Z tohoto důvodu je nezbytné rozsah vymáhané povinnosti vůči povinné a vůči jejímu manželovi posuzovat zcela odděleně, tj. aby celá vymáhaná povinnost byla zajištěna jak na majetku povinné, tak na majetku jejího manžela. Povinná ani její manžel pak nereagovali na výzvu žalobce, aby oznámili, zda pohledávku z účtu nabyli jako substituční jmění či nikoliv. Žalobce nesouhlasí ani s tvrzením, že neposuzoval konkrétní majetkovou situaci povinných. Hlavním úkolem žalobce je efektivní a rychlé vymožení povinnosti ve prospěch oprávněného, který je postižen protiprávním jednáním povinného, což má přednost před ochranou práv povinného. 10. Žalobce dále namítá, že v rámci jiného výkonu dohledu nad jeho činností použil žalobce obdobné argumenty, a žalovaný je akceptoval. Posuzovaný výsledek dohledové činnosti je tak pro žalobce překvapivý. K tomu žalobce navrhl v žalobě provést důkaz spisem žalovaného MSP-220/2016-OED-SEU. Žalobce je toho názoru, že žalovaný se prostřednictvím sankcí snaží omezovat jeho uvážení, jako soudního exekutora, o zvolení vhodného procesního postupu. 11. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobce namítá porušení základních zásad činnosti správních orgánů žalovaným, neboť žalovaný postupoval v rozporu s ust. § 2 odst. 1 až 4, § 3, § 4 odst. 4 a § 7 odst. 1 správního řádu. Žalobce se domnívá, že není v působnosti žalovaného v rámci výkonu státního dohledu přezkoumávat rozhodovací činnost soudního exekutora co do zvoleného výkladu právních norem, pokud není zcela evidentně excesivní. Žalovaný v daném případě postupoval i v rozporu se zásadou šetření dobré víry žalobce v korektnost jeho postupu, neboť jak již žalobce uvedl, žalovaný v předešlých dohledových řízeních neshledal v aktuálně vytýkaném postupu žádné vady. Nadto dle žalobce napadené rozhodnutí bylo přijato za jediným cílem, a tím je alespoň částečné uspokojení stěžovatelky, přičemž tento cíl není v souladu s veřejným zájmem. Podle žalobce pak žalovaný nezjistil pravý stav věci, a to zejména co do razantnosti postihu majetku povinné vzhledem k jejímu postavení. Rozpor s ust. § 4 odst. 4 správního řádu žalobce spatřuje v tom, že nebyl upozorněn na možnost opětovného udělení výtky. V takovém případě by neudělil souhlas se zastavením předcházejícího soudního řízení z důvodu uspokojení navrhovatele. Nadto žalovaný převzal ne zcela korektní argumentaci stěžovatelky a rozsáhlou (již dříve žalovaným uznanou) argumentaci žalobce paušálně odmítl. Žalobce v napadeném rozhodnutí spatřuje zásah do jeho dobré pověsti a cti. 12. Žalovaný v písemném vyjádření předně nesouhlasí s opožděností udělení výtky, neboť žádný právní předpis nestanoví lhůtu pro uložení výtky a žalobcem citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2019, č.j. 15 Kse 5/2018 není pro posuzovaný případ relevantní. Oproti kárnému provinění je výtka pouze preventivním prostředkem bez sankčního prvku, jímž je exekutor upozorněn na nesprávné jednání. Výtka byla uložena v rámci tříleté objektivní lhůty pro uložení kárného opatření, což lze považovat za přiměřené, navzdory tomu, že dle žalovaného je opožděnost výtky při absenci zákonem stanovené lhůty vyloučena. Žalovaný rovněž nesouhlasí s námitkou žalobce stran porušení zásady ne bis in idem. První výtka byla následně zrušena z důvodu nepřezkoumatelnosti. Žalovaný proto po zrušujícím rozhodnutí vydal výtku znovu, nyní již řádně odůvodněnou, nejedná se proto o dvojí potrestání. Žalovanému též není zřejmé, že by postupoval v rozporu s ust. § 2 – 8 správního řádu. 13. K nezbytnému rozsahu blokovaného majetku žalovaný uvádí, že žalobce postupoval nepřiměřeně, neboť vydáním exekučních příkazů došlo k blokaci finančních prostředků ve výši šesti násobku vymáhané pohledávky. Přestože žalobce disponoval informací, že na účtech povinné se nachází částka přesahující 2 miliony korun a současně měl informace o nemovitém majetku povinné, přesto vydal další exekuční příkazy (přikázání pohledávky z účtu manžela povinné a přikázání budoucí jiné peněžité pohledávky za dlužníkem povinné – České spořitelny – penzijní společnosti, a.s). Žalobce tak pochybil, když vydal další exekuční příkazy, přestože bylo zřejmé, že k vymožení pohledávky bude postačovat postižení účtu povinné č. 86-5249350287/0100, na kterém se nacházela částka 49 974 Kč. 14. Žalovaný nesouhlasí ani s námitkou žalobce, že se jedná o překvapivé rozhodnutí. Na rozdíl od nyní posuzovaného případu shledal v minulé věci žalovaný, že postup žalobce nebyl zcela zjevně nepřiměřený. Žalovaný dále u