1 As 80/2020 — Nejvyšší správní soud

3 A 66/2020- 29 - text 9 3A 66/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobce: R. R., narozený dne XXX bytem XXX zastoupen advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Pod kaštany 245/10, 160 00 Praha 6 proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu sídlem Na Františku 32, 110 15 Praha 1 řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2020, č. j. MPO 91240/2019, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se u Městského soudu v Praze domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí vydaného žalovaným, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 7. 5. 2018, č. j. MHMP 633230/2018 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 5 000 Kč za přestupek dle ust. § 8 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy (dále jen „zákon o reklamě“), když dne 26. 10. 2017 nabízel na Malostranském náměstí letáky s prezentací firmy HOP ON – HOP OFF s.r.o., a dne 18. 1. 2018 letáky s upoutávkou na projížďky Prahou pro firmu Tours and Rent s.r.o. Žalobce se domáhá zrušení i rozhodnutí orgánu prvního stupně. 2. V prvním žalobním bodu žalobce namítá, že při ukládání sankce správní orgány nezohlednily všechna zákonná kritéria pro její vyměření, všechny znaky závažnosti přestupku, všechny polehčující okolnosti a přitěžující okolnosti. Správní orgány zohlednily pouze to, že k přestupku mělo dojít na místě zvýšeného pohybu osob, což je podle žalobce kritérium spadající pod okolnosti přestupku, nikoliv pod kritérium závažnosti přestupku. K tvrzenému zájmu správních orgánů na dodržování zákona o reklamě a nařízení č. 26/2005 Sb. Hl. m. Prahy, kterým se zakazuje reklama šířená na veřejně přístupných místech mimo provozovnu (dále též jen „nařízení“) žalobce uvádí, že je zde porušován zákaz dvojího přičítání, protože zájem na dodržování platné legislativy je dán v případě každého přestupku a nemůže se tak jednat o přitěžující okolnost. Dále žalobce namítá, že skutečnost, že žalobce nebyl dosud za porušení zákona o reklamě pokutován, není jedinou polehčující okolností. Žalobce považuje za dvojí přičítání rovněž skutečnost, že podle správních orgánů bylo následkem jednání žalobce ohrožení zájmu na ochraně území před neoprávněnými zásahy zakázanou reklamou ve smyslu nařízení, což je znakem skutkové podstaty přestupku. 3. Žalobce rovněž namítá, že pokud nabízel letáky v Pražské památkové rezervaci (dále též jen „rezervace“), k němuž správní orgán uvedl, že jde o „místo zvýšeného počtu osob“, nelze uvedené považovat za přitěžující, neboť rezervaci lze celou označit za místo zvýšeného pohybu osob. Nadto při spáchání takového přestupku musí logicky dojít v místě zvýšeného počtu osob, jinak by letáky nebylo komu rozdávat. Navíc v době, kdy se žalobce dopustil daných přestupků, nepanoval nijak hustý provoz a výskyt chodců byl naopak podprůměrný, což je třeba hodnotit jako polehčující okolnost. 4. Dle žalobce nebyla ani zohledněna přílišná délka řízení. Řízení bylo zahájeno dne 31. 1. 2018, přičemž napadené rozhodnutí bylo vydáno až dne 9. 4. 2020. V řízení tak docházelo k průtahům a tato skutečnost by se měla projevit ve výši ukládané pokuty, neboť vedením řízení sankční povahy vzniká obviněnému nezanedbatelná újma. Byla-li pokuta ve výši 5 000 Kč přiměřená v době zahájení řízení, musela by být v důsledku plynutí času po dvou letech podstatně nižší, neboť plynutím času klesá závažnost přestupku. Žalobce se nadto dalších přestupků nedopustil a lze tak mít za to, že se napravil. 5. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítá, že závěr správních orgánů o zavinění ve formě přímého úmyslu není odůvodněn ani prokázán. Žalobce se až při prvním porušení dozvěděl, že se někde nesmí rozdávat letáky a v druhém případě nevěděl, že se zákaz vztahuje i na dané místo. Není tedy prokázáno, že žalobce „byl srozuměn“ s tím, že porušuje „zájem chráněný zákonem“, přičemž mu tyto pojmy nebyly vysvětleny. Správní orgány tedy postupovaly nezákonně, když jako podklad rozhodnutí použily úřední záznam, přičemž tento nesloužil k dokreslení situace, ale bylo z něj přímo dovozováno, že žalobce jednal úmyslně. 6. Ve třetím žalobním bodu žalobce namítá porušení zásady nullum crimen sine lege, neboť skutková podstata přestupku se nachází z převážné části v podzákonných předpisech (v nařízení hl. m. Prahy a nařízení vlády č. 66/1971 Sb. (dále jen „nařízení vlády“). Pouze v nařízení hl. m. Prahy bylo uvedeno, že je zakázáno rozdávat letáky na území Pražské památkové rezervace a pouze v nařízení vlády je uvedeno, kde se tato rezervace nachází. Žalobce dále namítá, že příslušná nařízení nebyla provedena jako důkaz (neboť se nejedná o obecně závazné předpisy) a nejsou obsahem správního spisu. Z tohoto důvodu jsou napadená rozhodnutí nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů, neboť správní orgány rozhodly na základě podkladů, které nebyly v řízení provedeny. 7. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobce namítá, že mělo dojít k prekluzi obou přestupků, neboť přestože horní hranice sankční sazby přesahuje 100 000 Kč, je sazba za dané přestupky nepřípustně vágní a její hranice neodpovídá závažnosti přestupků. Dle žalobce není spravedlivé, že za takto bagatelní přestupek by měla být prekluzivní lhůta tříletá. Ze zákona jednoznačně nevyplývá, jaká sankce za spáchání přestupku hrozí, když se její rozpětí pohybuje od 1 000 000 Kč do 2 000 000 Kč. Prekluze by se tak měla posuzovat s ohledem na skutečnou závažnost přestupku. 8. Žalovaný v písemném vyjádření k prvnímu žalobnímu bodu uvádí, že sankce a její výše je předmětem správního uvážení a při jejich určení se přihlíží k demonstrativně uvedeným okolnostem, tj. správní orgán může přihlédnout i k okolnostem jiným nebo naopak jiné vyjmenované nezohlednit. Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí nevyplývá, že následek přestupku by byl pokládán za přitěžující okolnost. Nejedná se tak o porušení zásady zákazu dvojího přičítání. Dle žalovaného je výše pokuty dostatečně zdůvodněna i co do přihlédnutí k polehčujícím okolnostem. K délce řízení žalovaný uvádí, že se na ní podílel i sám žalobce, když nereagoval na výzvy prvostupňového orgánu, ani na výzvu k odstranění nedostatků stran určení osoby zmocněnce. 9. Ke druhému žalobnímu bodu žalovaný konstatuje, že žalobce sám v úředním záznamu uvedl, že si byl vědom toho, že jedná protiprávně. Daný úřední záznam nelze považovat za záznam o podání vysvětlení ve smyslu ust. § 137 odst. 4 správního řádu. O druhém přestupku byl se žalobcem sepsán protokol o kontrole, který žalobce odmítl podepsat. Ze spisu je tak prokázáno, že žalobce jednal úmyslně. 10. Ke třetímu žalobnímu bodu žalovaný uvádí, že žalobce byl postižen za přestupek dle § 2 odst. 1 písm. d) zákona o reklamě v návaznosti na nařízení hl. m. Prahy. Znaky skutkové podstaty se nachází jak v zákoně, tak i v nařízení hl. m. Prahy, které bylo vydáno na základě příslušného zákonného zmocnění uvedeného v § 2 odst. 5 písm. a) zákona o reklamě. S ohledem na skutečnost, že právní úprava obsažená v nařízení hl. m. Prahy vychází ze zákonného zmocnění, nelze souhlasit s žalobcem, že došlo k porušení čl. 39 Listiny základních práv a svobod. Nařízení hl. m. Prahy a nařízení vlády jsou právními normami, které jsou součástí platného právního řádu, a není třeba ve vztahu k nim provádět dokazování. 11. Ke čtvrtému žalobnímu bodu žalovaný odkazuje na ust. § 30 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), dle nějž činí délka promlčecí doby 3 roky, jde-li o přestupek, za který zákon stanoví horní sazbu pokuty alespoň 100 000 Kč. 12. Soud rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, neboť žalobce i žalovaný s takovým projednáním výslovně souhlasili. Soud proto postupoval v souladu s ust. § 51 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). 13. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.) a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a věc posoudil takto: 14. Podle ust. § 2 odst. 1 písm. d) zákona o reklamě Zakazuje se reklama šířená na veřejně přístupných místech mimo provozovnu jiným způsobem než prostřednictvím reklamního nebo propagačního zařízení zřízeného podle zvláštního právního předpisu, stanoví-li tak obec svým nařízením vydaným v přenesené působnosti, v rozsahu uvedeném v odstavci 5. 15. Podle ust. § 2 odst. 5 písm. a) zákona o reklamě Obec v nařízení vydaném podle odstavce 1 písm. d) stanoví veřejně přístupná místa, na nichž je reklama podle odstavce 1 písm. d) zakázána. 16. Podle ust. § 8 odst. 1 písm. b) zákona o reklamě Fyzická osoba se jako šiřitel dop