3 Afs 155/2019 — Nejvyšší správní soud

3 Af 48/2019- 32 - text 7 3Af 48/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců Mgr. Ivety Postulkové a Mgr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: Previx s.r. o., IČ 243 14 463 sídlem Varšavská 715/36, 120 00 Praha 2 zastoupené advokátem Mgr. Michalem Šimků, sídlem Šítkova 233/1, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2019, č. j. 30210/19/5100-41453-712140, takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 22. 7. 2019, č. j. 30210/19/5100-41453-712140, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce Mgr. Michala Šimků, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se u Městského soudu v Praze domáhala svou žalobou zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí vydaného Odvolacím finančním ředitelstvím (dále jen „žalovaná“ nebo „odvolací orgán“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „prvostupňový orgán“ nebo „finanční úřad“) ze dne 14. 12. 2018, č. j. 8827806/18/2002-52522-111063 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) o úroku z neoprávněného jednání správce daně. 2. Žalobkyně nejprve uvedla, že správce daně jí prvostupňovým rozhodnutím přiznal úrok z neoprávněného jednání správce daně za období od 5. května 2015 do 7. června 2018 ve výši 7 679 618 Kč. Žalobkyně nesouhlasí s žalovaným, podle kterého jí náleží úrok za období od 5. května 2015, tj. ode dne připsání platby na účet správce daně vymožené na základě exekuce nařízené dle zajišťovacích příkazů, do 7. června 2019, tj. do dne, kdy nabyly právní moci dodatečné platební výměry po provedené daňové kontrole. 3. Žalobkyně s poukazem na § 254 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) dále uvádí, že v posuzovaném případě zajišťovací příkazy, na základě kterých byla vedena daňová exekuce, a tedy byla provedena platba na účet správce daně, byly zrušeny až rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství ze dne 16. listopadu 2018, č.j. 48709/18/5100-41453-712140. Žalobkyně proto namítá, že exekuce byla, na základě těchto zajišťovacích příkazů, neoprávněně vedena nejméně do právní moci tohoto rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, a tedy i úrok náleží daňovému subjektu za dobu do právní moci uvedeného rozhodnutí. 4. Žalobkyně nesouhlasí s výkladem žalovaného, že dnem nabytí právní moci dodatečných platebních výměrů bez dalšího zajišťovací příkazy pozbyly účinnosti. Kdyby tomu tak bylo, pak vůbec nemělo pokračovat odvolací řízení o podaném odvolání proti těmto příkazům, které ale pokračovalo a bylo skončeno až rozhodnutím žalovaného ze dne 16. listopadu 2018. 5. Závěrem žalobkyně uvádí, že výklad žalovaného odporuje smyslu samotného ustanovení § 246 daňového řádu. 6. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby. K věci žalovaný uvádí, že předmětem sporu mezi žalobkyní a žalovaným v daném případě je posouzení naplnění podmínek vzniku nároku na úrok z neoprávněného jednání správce daně v souladu s ust. § 254 odst. 2 daňového řádu. 7. K námitce žalobkyně, že jí náleží úrok z neoprávněného jednání správce daně až do doby právní moci rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 16.11.2018 pod č.j. 48709/18/5100-41453-712140, žalovaný uvádí, že dle ust. § 254 odst. 2 daňového řádu v případě, že na daňovém subjektu bylo vymáháno neoprávněně, náleží mu za dobu neoprávněně vedeného exekučního řízení úrok dle ust. § 254 odst. 1 daňového řádu (výše roční repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o 14 procentních bodů) ve dvojnásobné výši. Žalobkyni tak přísluší úrok za dobu neoprávněně vedené exekuce z částky neoprávněně vymožené. Úrok je počítán od data vymožení (tj. připsání na účet správce daně) finančních prostředků do jejich převedení na nedoplatek či vrácení daňovému subjektu. 8. Podmínka stanovená v ust. § 254 odst. 2 daňového řádu pro přiznání úroku z neoprávněného jednání správce daně byla u žalobkyně naplněna a žalobkyni tak náleží úrok z neoprávněně vedené exekuce, tedy od data vymožení finančních prostředků až po jejich převedení zpět žalobci, a to ve výši ve výši 7 679 618 Kč. 9. V případě žalobkyně tak byl úrok počítán od data vymožení jistoty, kterou byla žalobkyně povinen na základě uvedených zajišťovacích příkazů složit u správce daně, tj. ode dne 5. 5. 2015. U žalobkyně byla vymáhána částka, kterou byla žalobkyně povinna složit na účet správce daně jako zajištění v budoucnu stanovené daně na základě zajišťovacích příkazů vydaných dle ustanovení § 167 daňového řádu ve spojení s ust. § 103 zákona o DPH. Dle ust. § 168 odst. 4 daňového řádu platí, že dojde-li ke stanovení daně, která nebyla v době vydání zajišťovacího příkazu stanovena, je tato daň splatná ke dni jejího stanovení. Tímto dnem zaniká účinnost zajišťovacího příkazu a zajištěná částka se převede na úhradu této daně. 10. Zajišťovací příkazy v daném případě pozbyly účinnosti s odkazem na ustanovení § 168 odst. 4 daňového řádu právě právní mocí rozhodnutí o stanovení daně, tedy dodatečných platebních výměrů, které nabyly právní moci dne 7. 6. 2018. V tento den se tak stala zajištěná částka DPH splatnou, zajišťovací příkazy pozbyly účinnosti a zajištěné částky byly ke dni 7. 6. 2018 převedeny na úhradu dodatečně vyměřené daně na základě dodatečných platebních výměrů. Rozdíl mezi zajištěnou daní a daní dodatečně vyměřenou byl poukázán na úhradu nedoplatku na penále dle ust. § 251 daňového řádu vzniklého z dodatečně vyměřené daně s datem jeho vzniku. Nelze tak souhlasit s tvrzením žalobkyně, že jí náleží úrok z neoprávněného jednání správce daně až do dne právní moci rozhodnutí o odvolání č.j. 48709/18/5100-41453 ze dne 16. 11. 2018, kterým byly zrušeny zajišťovací příkazy a řízení byla zastavena, neboť zajišťovací příkazy pozbyly účinnosti již v souladu s ust. § 168 odst. 4 daňového řádu právní moci dodatečných platebních výměrů, tedy dne 7. 6. 2018, byť byly zrušeny až rozhodnutím č.j. 48709/18/5100-41453 ze dne 16.11.2018 v přezkumném řízení. 11. S ohledem na výše uvedené, má žalovaný za to, že žalobkyni byl v žalobou napadených rozhodnutích správně přiznán a potvrzen úrok z neoprávněného jednání správce daně v souladu s ustanovením § 254 odst. 2 daňového řádu za období ode dne 5. 5. 2015 do dne 7. 6. 2018, a to ve výši 7 679 618 Kč. 12. K námitce ohledně výkladu ust. § 246 daňového řádu žalovaný uvádí, že žalobkyně zřejmě zaměnila ust. § 246 daňového řádu a ust. § 254 daňového řádu. Ustanovení § 246 daňového řádu pojednává o porušení povinnosti mlčenlivosti při správě daní. Jedná se o zcela odlišný daňový institut, který s ustanovením § 254 daňového řádu nijak nesouvisí. Navíc žalobkyně se nikdy v odvolání ani v jiných podáních o porušení povinnosti mlčenlivosti při správě daní nezmínila a ani nijak nenapadala. 13. V replice ze dne 19. 12. 2019 žalobkyně sděluje, že k záměně ust. § 246 daňového řádu a ust. § 254 daňového řádu v žalobě došlo písařskou chybou, za což se omlouvá, v ostatních částech na podané žalobě trvá. 14. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.) a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 15. Soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalobkyně /ve vyjádření ze dne 10. 12. 2019/ výslovně uvedla, že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí a žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že na nařízení jednání netrvá (§ 51 s. ř. s.). 16. Městský soud v Praze posoudil věc takto: 17. Podle § 168 odst. 1 daňového řádu „Pokud není vydáno rozhodnutí o odvolání proti zajišťovacímu příkazu do 30 dnů ode dne, kdy bylo podáno, zajišťovací příkaz se stává neúčinným; § 35 odst. 2 se nepoužije.“ 18. Podle § 168 odst. 3 daňového řádu „Pominou-li před pravomocným stanovením daně nebo před dnem její splatnosti důvody, pro které bylo zajištění daně uplatněno, správce daně bezodkladně rozhodne o ukončení účinnosti zajišťovacího příkazu. Zjistí-li správce daně před pravomocným stanovením daně nebo před dnem její splatnosti důvody pro snížení původní výše zajištění, rozhodne o změně zajištěné částky rozhodnutím, které mění částku uvedenou v zajišťovacím příkazu a současně ukončí v rozsahu změny účinnost příkazu původního.“ 19. Podle ust. § 168 odst. 4 daňového řádu „„Dojde-li k pravomocnému stanovení daně, která nebyla v době vydání zajišťovacího příkazu stanovena, je tato daň splatná ke dni jejího pravomocného stanovení. Tímto dnem zaniká účinnost zajišťovacího příkazu a zajištěná částka se převede na úhradu této daně.“ 20. Podle ust. § 254 odst. 1 daňového řádu „Dojde-li ke zrušení, změně neb