8 Afs 21/2009 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 13/2020- 80 - text 33 5 Ad 13/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. et Mgr. Pavly Klusáčkové a Mgr. Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: Mgr. R. Š. bytem X zastoupen advokátem JUDr. Ing. Lukášem Pletichou sídlem Průmyslová 1631/4, Jablonec nad Nisou státní tajemník Ministerstva dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2020, č. j. 35/2020-010-PAM/3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí generálního inspektora Drážní inspekce (dále též „prvostupňový správní orgán“) ze dne 27. 9. 2019, č. j. 1/2019/DI-8/15 (dále jen „rozhodnutí prvního stupně“), jímž podle § 149 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě ve znění rozhodném (dále jen „zákon o státní službě“) ve spojení s § 6 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 134/2015 Sb., o podrobnostech služebního hodnocení státních zaměstnanců a vazbě výsledků služebního hodnocení na osobní příplatek státního zaměstnance (dále jen „nařízení vlády“), bylo rozhodnuto o určení osobního příplatku žalobce ve výši 11 937 Kč s účinností od 1. 10. 2019 (výrok I.); v návaznosti na výrok I. byl žalobci s účinností ode dne 1. října 2019 určen měsíční plat v celkové výši 60 778 Kč, který tvoří 1. platový tarif ve výši 35 580 Kč, 2. osobní příplatek ve výši 11 937 Kč, 3. příplatek za vedení ve výši 13 261 Kč. 2. Prvostupňový správní orgán v odůvodnění rozhodnutí předně s odkazem na § 149 odst. 1 zákona o státní službě konstatoval, že státnímu zaměstnanci lze osobní příplatek přiznat, zvýšit, snížit nebo odejmout v závislosti na výsledku jeho služebního hodnocení a připomněl zákonem stanovené náležitosti služebního hodnocení. Stručně shrnul, že již jednou bylo rozhodnuto o snížení osobního příplatku žalobce v návaznosti na (předchozí) služební hodnocení ze dne 8. 4. 2012, avšak toto rozhodnutí (i služební hodnocení) bylo zrušeno rozhodnutím nadřízeného správního orgánu ze dne 16. 7. 2019, č. j. 41/2019-010-ORG/3. Ve věci pak bylo vydáno nové služební hodnocení žalobce ze dne 7. 8. 2019 a na jeho základě bylo znovu rozhodnuto o výši osobního příspěvku žalobce. Prvostupňový správní orgán vysvětlil, že v řízení bylo postupováno v souladu s ustanovením § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění rozhodném (dále jen „správní řád“), když žalobci bylo zasláno Oznámení o zahájení správního řízení, oznámení o provedení dokazování mimo ústní jednání ze dne 10. 9. 2019, č. j. 1/2019/DI-8/5 (dále též „Oznámení“), jenž bylo žalobci doručeno téhož dne. Prvostupňový správní orgán připustil, že Oznámení nebylo doručeno zmocněnci žalobce, neboť plná moc zmocněnce nebyla ve spise založena; žalobce byl proto ústně vyzván k jejímu předložení a poučen o zákonem stanovených náležitostech plné moci. Prvostupňový správní orgán odmítl žalobcův extenzivní výklad ustanovení § 8 správního řádu, podle něhož měl prvostupňovému správnímu orgánu plnou moc doručit žalovaný. Naopak uvedl, že považuje doručení Oznámení žalobci za bezvadné a zdůraznil, že byla naplněna materiální funkce doručení, když se žalobce s písemností seznámil a současně byl srozuměn s tím, že nebylo možné doručovat zmocněnci pro absenci plné moci. 3. Prvostupňový správní orgán ve svém rozhodnutí dále uvedl, že žalobce byl v předstihu vyrozuměn o tom, že dokazování bude provedeno mimo ústní jednání, kterého se však nezúčastnil. Žalobce byl opětovně poučen o svých právech rozhodnutím ze dne 18. 9. 2019, č. j. 1/2019/DI-8/9, kde žalobci prvostupňový správní orgán sdělil, že se může vyjádřit k podkladům řízení, popřípadě navrhnout jejich doplnění, a dále byl rozhodnutím ze dne 18. 9. 2019, č. j. 1/2019/DI-8/10, opětovně vyzván k předložení plné moci pro svého zmocněnce. Žalobce na obě rozhodnutí reagoval e-mailem (bez zaručeného elektronického podpisu) ze dne 25. 9. 2019, jímž oznámil odeslání požadovaných písemností a vyjádření prostřednictvím jeho zmocněnce. Prvostupňovému správnímu orgánu tak bylo dne 26. 9. 2019 doručeno podání žalobcova zmocněnce, jehož přílohou byla plná moc ze dne 24. 9. 2019 pro probíhající správní řízení a kopie plné moci ze dne 31. 8. 2016, kterou však s ohledem na konkrétně vymezený předmět zastupování nebylo možné uplatnit v probíhajícím řízení, neboť se jednalo o generální plnou moc pro řízení před ministerstvem vnitra. Prvostupňový správní orgán shrnul, že doručování veškerých písemností v rámci probíhajícího řízení bylo z jeho strany bezvadné, když bylo doručováno přímo k rukám žalobce, jakožto účastníka řízení. 4. Prvostupňový správní orgán konstatoval, že žalobcův zmocněnec ve svém podání ze dne 26. 9. 2019 sdělil, že se s ohledem na své pracovní vytížení hodlá vyjádřit k podkladům pro vydání rozhodnutí nejdříve dne 31. 3. 2020. Prvostupňový správní orgán uvedené podání shledal jako obstrukční jednání ze strany žalobce za účelem prodlužování řízení, ve snaze docílit nezákonného postupu správního orgánu spočívajícího v porušení zásady rychlosti řízení. Prvostupňový správní orgán zdůraznil, že postupoval podle § 51 odst. 2 správního řádu a dal účastníku řízení možnost seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí, když v předstihu oznámil účastníku řízení termín seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí a určil mu k tomu dostatečnou lhůtu. Nečinnost účastníka či nevhodnost vybraného zmocněnce nemohla jít k tíži prvostupňového správního orgánu, hájení procesních práv je totiž odpovědností účastníka řízení. Prvostupňový správní orgán žalobcovo podání nemohl po formální stránce interpretovat ani jako žádost o prodloužení lhůty, a i kdyby ji takto interpretoval, nemohl by žádosti vyhovět s ohledem na ohrožení veřejného zájmu spočívajícího v řádném vedení řízení. Nadto by byl ohrožen smysl vydání rozhodnutí o osobním příplatku, když vydání rozhodnutí ve druhém čtvrtletí příštího roku by postrádalo smysl s ohledem na již provedené služební hodnocení státního zaměstnance za další rok (2019). Prvostupňový správní orgán dále vysvětlil, že prodlužováním lhůty by docházelo k vyplácení vyššího platu, než na který měl žalobce nárok podle hodnocení za rok 2018, čímž by vznikaly větší náklady státu a také by došlo k nedůvodnému rozdílu mezi jinými zaměstnanci. Zároveň konstatoval, že stěžejním podkladem pro rozhodnutí bylo služební hodnocení zaměstnance za rok 2018, proti němuž žalobce za více než měsíc nepodal stížnost. Žalobci nebylo odepřeno právo navrhovat důkazy, na druhé straně prvostupňový správní orgán nemohl postupovat v rozporu se správním řádem a vydat rozhodnutí o platu až ve druhém čtvrtletí následujícího roku, když zákonná lhůta pro uplatnění práv žalobce byla dostatečná, správnost stěžejních podkladů pro rozhodnutí nebyla žalobcem zpochybněna a prvostupňový správní orgán proto neměl jinou možnost, než vydat nové rozhodnutí o platu. 5. Prvostupňový správní orgán uvedl, že žalobce byl se služebním hodnocením za rok 2018 nejprve seznámen, později mu bylo kvůli odmítnutí převzetí doručeno. Služební hodnocení obsahovalo závěr, že žalobce dosahoval za rok 2018 dobrých výsledků s bodovou klasifikací 4,4. Vzhledem k tomu, že ve službě za rok 2018 dosahoval žalobce dobrých výsledků, byl mu v návaznosti na hodnocení snížen osobní příplatek o 30 % platového tarifu nejvyššího platového stupně, a to s účinností od 1. 10. 2019. Prvostupňový správní orgán zdůraznil, že se jedná o nejvyšší možnou přiznanou výši, jelikož podle § 6 odst. 1 písm. b) nařízení vlády nesmí mít zaměstnanec dosahující dobrých výsledků osobní příplatek vyšší než 30 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v souladu se zásadou rovnosti v odměňování. 6. Žalobce proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí podal odvolání, které bylo žalovaným zamítnuto. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a následně vypořádal odvolací body žalobce. S odkazem na přechodná ustanovení k čl. II zákona č. 35/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 234/2014 Sb. o státní službě a zákon č. 150/2017 Sb. o zahraniční službě uvedl, že se služební hodnocení za rok 2018 provede podle dosavadních právních předpisů, následně citoval ustanovení § 155 odst. 1, 2, 3 a 4 zákona o státní službě a § 149 odst. 1 zákona o státní službě a konstatoval, že služební hodnocení žalobce za rok 2018 vypracoval v souladu s § 156 odst. 1 zákona o státní službě prvostupňový správní orgán, jakožto bezprostředně nadřízený představený orgán žalobce, přičemž proběhl hodnotící pohovor, na kterém žalobce odmítl služební hodnocení převzít. Služební hodnocení obsahuje závěr, že je žalobce považován za vynikajícího, všeobecně uznávaného odborníka, a že žalobce dosahoval v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 dobrých výsledků s bodovou klasifikací 4,4 bodu. V n