7 As 129/2013 — Nejvyšší správní soud

6 A 78/2019- 35 - text 18 6 A 78/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: ██████████████, bytem █████████████████████████, zastoupen Mgr. Monikou Zatloukalovou, advokátkou, se sídlem Veleslavínova 133/7, Olomouc, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2019, č.j. 83/2018-190-TAXI/5, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze 4. 3. 2019, č.j. 83/2018-190-TAXI/5 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo k odvolání žalobce změněno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravních agend ze dne 3. 2. 2016, č.j. MHMP 183568/2016, sp.zn. S-MHMP 597137/2015 ODA-TAX (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) ve výroku A), a ve zbytku bylo toto rozhodnutí potvrzeno. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 50.000 Kč za přestupky podle ustanovení § 35 odst. 2 písm. r), s) a t) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v rozhodném znění (dále jen „zákon o silniční dopravě“). [2] Žalobce v podané žalobě uváděl, že při kontrolní jízdě dne 8. 4. 2015 postupoval v souladu s právními předpisy upravujícími výkon taxislužby. Po dobu jízdy měl řádně zapnutý taxametr a následně po ukončení jízdy vytisknul záznam o přepravě č. 19, znějící na částku 375 Kč, kterou po cestujících také požadoval (bylo mu uhrazeno 380 Kč); cestujícím pak na jejich žádost doklad řádně vydal. Záznam o přepravě č. 19 je dle žalobce v souladu s právními předpisy doplněn o místo odjezdu (začátek jízdy) a o místo dojezdu (konec jízdy), včetně podpisu řidiče. [3] Žalobce předně namítal, že rozhodnutí správních orgánů jsou zmatečná, neodůvodněná a nejsou podpořena obsahem spisového materiálu. Dle žalobce právní kvalifikace neodpovídá prokázanému skutkovému ději; pod jedním údajným jednáním nedostatečného doplnění dokladu o výchozí místo přepravy jsou spatřována pochybení dle dvou zákonných ustanovení. Uvedl, že předmětný záznam o přepravě není možné považovat za nevyplněný (výchozí místo – „██. nám.“, cílové místo – „Hradčany“), neboť pojem Hradčany je každému známý. Stejně tak označení „██. nám.“ nelze považovat za odporující zákon, neboť se nachází těsně vedle křižovatky nám. ███ █████ a ulice █████████, přičemž se jedná o běžný turistický cíl. Dále zdůraznil, že se ve správním řízení vyjadřoval k časové tísni při vyplňování dokladu pro cestující o zákonné požadavky, a to s ohledem na nesprávné stání jeho vozu při vysedání cestujících. [4] Žalobce dále namítal, že správní orgán I. stupně se ve svém rozhodnutí nezabýval údajným nesprávným označením výchozího místa a místa dojezdu přepravy. Správní orgán I. stupně sice shledal formální vadu v záměně originálu a kopie záznamu o přepravě, avšak nespatřoval v tom naplnění materiálního znaku přestupku. Dle žalobce pak není možné, aby žalovaný konstatoval, že vytýkané pochybení dle ustanovení § 21 odst. 3 písm. i) a h) zákona o silniční dopravě je prokázáno a v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí dostatečně podloženo dle ustanovení § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Dle žalobce pak správní orgán I. stupně pochybil, když ve výroku prvostupňového rozhodnutí uvedl porušení ustanovení § 21 odst. 3 písm. i) a h) předmětného zákona, které však, jak sám správní orgán uvedl, nesankcionoval. Proto pak nemůže obstát ani výrok žalovaného. Správní řízení tak bylo dle žalobce stiženo vadou, která znamenala porušení jeho práva na spravedlivý proces. Rozhodnutí žalovaného se totiž jeví být vydané v rozporu s ustanovením § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, když by pak nebylo žalobci umožněno se proti jeho rozhodnutí odvolat, neboť argumenty žalovaného nemají oporu v dokazování. [5] Žalobce dále namítal, že napadená rozhodnutí vycházejí z nesprávně zjištěného stavu věci ve smyslu ustanovení § 3 správního řádu, neboť se žalovaný nesprávně vypořádal se všemi jeho námitkami. Uvedl, že ve správním řízení nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že taxametr v jeho vozidle dne 8. 4. 2015 nesprávně fungoval, či že by žalobce do jeho fungování nějak zasahoval. S ohledem na množství jízd, které vykonali zaměstnanci Magistrátu hl. m. Prahy, na dobu od výslechu od jízdy, je zřejmé, že si tito nemuseli pamatovat vše. Dle žalobce pak neobstojí odkaz svědků na oznámení o poskytnuté přepravě (srov. ustanovení § 55 správního řádu). Dle žalobce tak správní orgány pochybily, když neprokázaly zásah či nesprávné fungování taxametru nějakým objektivním podkladem pro rozhodnutí, např. znaleckým zkoumáním, a vycházely pouze z domněnek. Dále uvedl, že v rámci správního řízení nebylo nijak prokázáno, že by se ve vozidle žalobce nacházelo „turbo“, o kterém se správní orgány zmiňují, nebyla provedena ani prohlídka vozidla žalobce. Rovněž pak dle žalobce nelze považovat za prokázané tvrzení ohledně ujeté vzdálenosti jakési přeměření trasy dle popisu cestujících internetem. [6] Žalobce závěrem namítal, že se správní orgány dostatečně nevypořádaly s odůvodněním výše uložené pokuty. Uvedl, že uložená sankce je nepřiměřeně přísná. Uvedl, že mu dosud nebyla uložena žádná sankce za pochybení v taxislužbě, ani nebylo konstatováno správními orgány pochybení na jeho straně, a to taxislužbu provozuje nejméně od roku 1992. Dále uvedl, že je ve starobním důchodu, je mu 71 let a taxislužbu vykonává jako přivýdělek, aby se byl schopen nějak uživit. Správní orgány tak měly při ukládání sankce zohlednit jeho osobní, rodinné a majetkové poměry. Při rozhodování o výši sankce pak žalovaný dle žalobce nezohlednil délku správního řízení a zejména neodůvodněnou délku odvolacího řízení. [7] Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud zrušil jednak žalobou napadené rozhodnutí, jednak rozhodnutí prvostupňové. Pro případ, že by soud neshledal důvody pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, pak žalobce navrhoval, aby soud od uložené pokuty ve smyslu ustanovení § 78 odst. 2 s.ř.s. upustil, popř. ji přiměřeně snížil. [8] Žalovaný v písemném vyjádření k podané žalobě navrhoval její zamítnutí. Uvedl, že sled pořízených dokladů z tiskárny taxametru a jejich označení je zřejmý z ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě, v rozhodném znění (dále jen „vyhláška č. 478/2000 Sb.“). Při kontrole měl být předložen záznam o přepravě č. 19, který byl vytištěn tiskárnou jako první, a cestujícím měl být na jejich žádost předán až následně vytištěný doklad kopie stvrzenky č. 19. Pouze doklady obsahující všechny povinné údaje, které jsou v souladu se skutečností, umožňují naplnit svou funkci. Uvedl, že doklad o zaplacení jízdného musí být hodnocen s ohledem na svou funkci nikoli podle svého označení, tzn. přestože je na dokladu uvedeno „záznam o přepravě č. 19“, tak není tento doklad záznamem o přepravě, ale dokladem o zaplacení jízdného, který byl vydán cestujícím a umožňoval jim kontrolu správnosti údajů a reklamaci dané přepravy. Žalobce se tak mýlí, že záznam o přepravě obsahoval výchozí a cílové místo přepravy, neboť tyto údaje byly obsaženy pouze na dokladu o zaplacení, který byl předán cestujícím. [9] Dále uvedl, že na dokladu o zaplacení jízdného (záznamu o přepravě č. 19) nebyla shledána vada v tom, že by nebylo vůbec uvedeno výchozí nebo cílové místo, jako tomu bylo v případě záznamu o přepravě předloženého kontrolnímu pracovníkovi, ale v tom, že přeprava byla zahájena v jiném místě, než které dopravce na doklad o zaplacení jízdného uvedl. Tato skutečnost má však významný vliv na přepravní vzdálenost, neboť v případě zahájení přepravy na Staroměstském náměstí by byla přepravní vzdálenost cca o 10 % delší z důvodu místní úpravy provozu na pozemní komunikaci. Žalovaný uvedl, že nemá o místě zahájení přepravy pochyb, neboť to vyplývá z oznámení o poskytnuté přepravě, která byla následně potvrzena výslechem svědků. Nadto sám žalobce v námitkách proti kontrolnímu protokolu uvedl, že byl osloven v ulici █████████. Žalobce totiž ve správním řízení rozporoval pouze trasu provedené přepravy s ohledem na přepravní vzdálenost a skutečnost, že se mělo jednat o tři česky mluvící cestující, kteří měli požadavek vyhlídkové jízdy a procházky v parku kolem █████████ rozhledny. Žalovaný uvedl, že přestože existuje rozpor mezi tvrzením žalobce a skutečnostmi uvedenými cestující, tak nemá pochyb o tom, že přeprava proběhla v anglickém jazyce a po trase uvedené cestujícími. [10] Žalovaný dále uvedl, že záznam o přepravě (kopie stvrzenky č. 19) neobsahuje výchozí a cílové místo přepravy a podpis řidiče. Absenci těchto údajů pak nelze akceptovat ani s ohledem na zákaz zastavení na ███████████████████, neboť řidič taxislužby nesmí jednak na zákazu zast