1 Ads 507/2020 — Nejvyšší správní soud

6 Ad 12/2021- 66 - text 25 6 Ad 12/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: X, nar. X, bytem X, zastoupen Mgr. Janem Šmídem, advokátem, se sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2 – Vinohrady, proti žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Orlická 2020/4, Praha 3, IČ: 411 97 518, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 10. 2021, č.j. VZP-21-04294906-A45B, sp.zn. S-ZP-VZP-19-02125254-S4G7, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 13. 10. 2021, č.j. VZP-21-04294906-A45B, sp.zn. S-ZP-VZP-19-02125254-S4G7 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 9. 8. 2021, č.j. VZP-21-03354688-S4G7, sp.zn. S-ZP-VZP-19-02125254-S4G7 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta žádost žalobce o souhlas s úhradou nákladů na zdravotní služby – protonovou radioterapii – v souvislosti s karcinomem prostaty, který byl žalobci diagnostikován. [2] Žalobce v podané žalobě uvedl, že mu byl diagnostikován karcinom prostaty. Lékaři doporučili žalobci podstoupit protonovou léčbu (radioterapii), a to konkrétně ve stanovisku ze dne 5. 4. 2019 X, z Komplexního onkologického centra Nemocnice na Bulovce ve spolupráci ve Všeobecnou fakultní nemocnicí a Thomayerovou nemocnicí s poliklinikou („KOC Bulovka“), dále ve stanovisku ze dne 5. 4. 2019 X, vedoucího lékaře radioterapie Onkologické kliniky 2. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy („LF UK“) a Fakultní nemocnice v Motole, dále ve stanovisku vydaném v rámci Multidisciplinárního indikačního semináře, který se konal dne 3. 5. 2019, lékaři X, X, MBA, X a X. Protonová terapie byla žalobci doporučena také X ze společnosti Proton Therapy Centre Czech („PTTC“) ve zprávě ze dne 8. 4. 2019. Žalobci byla protonová léčba doporučena i ze strany lékařů Komplexního onkologického centra Fakultní nemocnice v Motole („KOC Motol“) ve vyjádření ze dne 7. 6. 2019 (X, MBA – přednostka KOC Motol a X, Ph. D., vedoucí lékař radioterapie KOC Motol). Žalobce uvedl, že KOC Bulovka a KOC Motol patří mezi tzv. komplexní onkologická centra se zvláštním statutem podle ustanovení § 112 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů („zákon o zdravotních službách“). Rovněž pak odkázal na aktuální stanovisko X, z roku 2021, které si obstarala sama žalovaná. Ze všech těchto lékařských stanovisek a vyjádření vyplývá, že by léčba fotonovou radioterapií vedla k většímu ozáření zdravých tkání žalobce než v případě léčby protonovou radioterapií. [3] Žalobce dále v žalobě uvedl, že jeho žádost o úhradu protonové léčby z veřejného zdravotního pojištění byla nejprve rozhodnutím žalované ze dne 29. 7. 2019 v celém rozsahu zamítnuta. Žalobce proto podal odvolání, které bylo rozhodnutím ze dne 21. 8. 2019 zamítnuto. Žalobce poté podal žalobu, které Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 1. 2020, č.j. 11Ad 15/2019-67 vyhověl a zrušil jak rozhodnutí o odvolání, tak rozhodnutí správního orgánu I. stupně a věc vrátil žalované k novému řízení. Žalovaná následně vydala nové prvostupňové rozhodnutí ze dne 29. 4. 2020, kterým opět žalobcovu žádost zamítla. Žalobce proto opět podal odvolání, které bylo rozhodnutím ze dne 2. 7. 2020 zamítnuto. Žalobce proto opět podal správní žalobu, které soud rozsudkem ze dne 4. 2. 2021, č.j. 11Ad 10/2020-77, opět vyhověl a tehdejší napadené rozhodnutí zrušil a vrátil žalované k novému projednání. Z uvedeného tedy dle žalobce vyplývá, že žalovaná i přes jednoznačné závěry zdejšího soudu hledá stále nová a nová tvrzení, která mají podporovat její zamítavý postoj k protonové léčbě karcinomu prostaty. Uvedl, že tentokrát žalovaná založila své rozhodnutí na tom, že: 1) protonová radioterapie nebyla žalobci řádně indikována; 2) protonová a fotonová radioterapie jsou v případě žalobce léčbou lege artis, přičemž protonová terapie představuje z hlediska finanční nákladnosti pro systém veřejného zdravotního pojištění nejméně dvojnásobnou zátěž oproti terapii fotonové. [4] Žalobce nejprve namítal, že žalovaná klade nezákonné požadavky na indikaci protonové léčby, které však nemohou být překážkou přístupu žalobce k bezplatné zdravotní péči. Namítal, že žalovaná v rozporu s ustálenou judikaturou Městského soudu v Praze hodnotila žádost žalobce dokumenty (Výzva Ministerstva zdravotnictví zveřejněná ve Věstníku č. 5/2014; dále Věstník MZ ČR č. 4/2015; Smlouva o spolupráci ze dne 27. 4. 2014; Dodatek č. 15 ke Smlouvě o poskytování a úhradě hrazených služeb č. 1608X002 ze dne 29. 6. 2016; Standardy radiační onkologie vydané Společností radiační onkologie, biologie a fyziky), které nemají sílu zákona. Dále v tomto žalobním bodu uvedl, že žalovaná pod záminkou nutnosti dodržování právních předpisů, aniž by však v nich pro to existovala dle žalobce reálná opora, preferuje bezvýhradné splnění určitých pravidel, které sama považuje za ideální (a jediný možný) scénář doporučení protonové léčby konkrétnímu pacientovi, čímž odmítá jakékoliv další alternativy, které nejenže neodporují zákonné úpravě, ale zároveň zohledňují nutnost přijmout pro pacienta ten nejvhodnější léčebný postup v co nejkratším čase. Žalovaná dle žalobce brojí proti tomu, aby se na indikaci protonové léčby podíleli odborníci z více KOC, přičemž bez zákonné opory požaduje, aby se tohoto procesu účastnily všechny složky z jednoho KOC. Zdůraznil zejména, že žalovaná zcela nekriticky vychází z přípisu X, který není vedoucím ani zástupcem vedoucího KOC Bulovka a který reagoval na dotazy žalované k nastavení systému ve „Fakultní nemocnice Bulovka“, nikoliv za KOC Bulovku. Na základě zjištění z tohoto přípisu pak žalovaná dovozuje vadnost doporučení X, ke kterému nadto žalovaná uvedla, že k němu nelze přihlížet z toho úvodu, že jej měla učinit bez vědomí kolegů z Ústavu radiační onkologie ve Fakultní nemocnici Bulovka. Žalovaná nakonec dle žalobce odmítla přihlédnout ke stanoviskům KOC Motol s tím, že indikace byla svěřena poskytovateli zdravotních služeb, nikoliv jeho konkrétním pracovníkům. K argumentu žalované, že porušení zákonné povinnosti vést zdravotní dokumentaci způsobuje vadnost doporučení k protonové radioterapii, uvedl, že s tímto nesouhlasí. Dle názoru žalobce tak žalovaná přistupuje k zákonné úpravě indikace protonové léčby značně formalisticky. Shrnul proto, že veškerá zdravotní dokumentace, která byla žalované předložena, byla vystavena řádně příslušnými subjekty, a proto nemá žalobce důvod o ní pochybovat. [5] Žalobce dále namítal, že revizní lékaři nejsou oprávněni indikaci protonové léčby věcně přezkoumávat stanoviska lékařů, která byla připojena k žádosti, tj. se ani nemohou sami vyjadřovat k tomu, zda doporučená anebo jiná léčba je nebo není pro žalobce lege artis. Poukázal na to, že u zdravotních výkonů označených v příloze č. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.) písmenem „Z“ není dána jakákoliv přezkumná a diskreční pravomoc revizních lékařů k předpokládaným doporučením. Uvedl, že žalovaná se snaží uplatňovanou přezkumnou pravomoc svých revizních lékařů dovodit z obecného principu hospodaření s veřejnými prostředky, což však dle žalobce nemůže obstát, neboť na poli veřejného práva platí zásada, že „smí činit jen to, co je dovoleno“, když zákon stanoví jasné podmínky pro úhradu této léčby (a zároveň vylučuje další přezkum) a když revizní lékaři nemají dle žalobce dostatečné odborné znalosti a zkušenosti, aby mohli kvalifikovaně zhodnotit stanoviska specialistů na onkologická onemocnění. [6] Dále uplatnil námitky k závěru žalované, že fotonová radioterapie má být v jeho případě léčbou lege artis. Upozornil především na to, že žalovaná vycházela při svém závěru ze stručného doplňujícího stanoviska X, které ale takto nelze vykládat. Zdůraznil také, že žalovaná na jednu stranu odmítá, že by se paní profesorka mohla podílet na indikaci protonové léčby žalobci, resp. že nezvážila u žalobce optimální způsob léčby (tj. neprovedla zhodnocení zdravotního stavu žalobce), přičemž po celou dobu řízení proti závěrům X žalovaná brojila z důvodu jejich obecnosti, avšak najednou nekriticky z názoru X vychází. Dále žalobce namítal, že sdělení X je nutné vnímat v kontextu celého jejího vyjádření, ve kterém se tato lékařka podrobně zabývá úvahami, které ji vedle k indikaci protonové léčby žalobci, a to odkazem na odbornou literaturu, jakož i na zdravotní stav žalobce. Dle žalobce se žalovaná měla na X obrátit se žádostí o doplnění/objasnění jejího tvrzení. V této souvislosti pak žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2021, č.j. 1 Ads 507/2020-78, ze