8 As 348/2021 — Nejvyšší správní soud

8 A 119/2018- 261 - text 15 8 A 119/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému “HABEAS CORPUS“, IČO: 70108102 se sídlem Ocelkova 643/20, Praha 9 1. Senát Parlamentu České Republiky, IČ 63839407 se sídlem Valdštejnské náměstí 4, 118 01 Praha 1 2. Kancelář Senátu Parlamentu České republiky se sídlem Valdštejnské náměstí 17/4, 118 00 Praha 1 o žalobě proti nečinnosti žalovaného a na ochranu před nezákonným zásahem takto: I. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem se odmítá. II. Žaloba proti nečinnosti žalovaného Senátu Parlamentu České republiky se zamítá. III. Žaloba proti nečinnosti žalované Kanceláře Senátu Parlamentu České republiky se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu a předcházející řízení 1. Žalobce se na žalovaného obrátil s žádostí o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“) ze dne 8. 4. 2018. Žádal o sdělení informací pojících se ke způsobu přípravy senátního návrhu zákona později přijatého pod č. 284/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních). 2. Žalovaný na žádost reagoval sdělením ze dne 23. 4. 2018, ve kterém uvedl, že žádost nemá všechny zákonné náležitosti ve smyslu § 14 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím, a proto nebude vyřizována v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalovaný dále uvedl, že žalobce navíc žádá o informace, kterými žalovaný nedisponuje a ani nemá povinnost je mít. 3. V návaznosti na toto sdělení žalobce jedním podáním ze dne 9. 5. 2018 zaslal žalovanému stížnost podle § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím a odvolání podle § 16 zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalovaný toto podání vyhodnotil pouze jako stížnost, které sdělením ze dne 18. 5. 2018 zcela vyhověl a žalobci poskytl informace vymezené v bodech 1) až 7) žádosti. 4. Proti tomuto postupu žalobce podal žalobu na ochranu před nezákonným zásahem podle ust. § 82 a násl. soudního řádu správního, ve které uvedl, že nezákonným zásahem je celé řízení o žádosti vedené žalovaným, přičemž se domáhal určení, že sdělení ze dne 23. 4. 2018 a poskytnutí informací ze dne 21. 5. 2018 jsou nezákonné a rovněž toho, aby soud žalovanému uložil povinnost poskytnout žalobci požadované informace. V žalobě tvrdil, že „je dáno důvodné podezření z legislativního podvodu či pokusu o potlačování práv skupin obyvatel či změnu, odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu“ a dále že žalovaný žádost nesprávně vyřídil sdělením, nevyzval žalobce k odstranění vad a nevydal ve věci rozhodnutí. Navzdory tomu, že se žalobce bránil podáním opravného prostředku, žalovaný informace stejně neposkytl. 5. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu nejprve usnesením odmítl, když dospěl k závěru, že proti tvrzenému vadnému vyřízení žádosti nelze brojit zásahovou žalobou podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Pokud by povinný subjekt (zde žalovaný) odmítl informace poskytnout, vydal by o tom rozhodnutí podle § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím a žalobce by měl možnost se proti rozhodnutí bránit žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s. Jestliže povinný subjekt informace neposkytne, aniž by vydal rozhodnutí, resp. informace poskytne, ale podle názoru žadatele nesprávně co do obsahu či rozsahu žádosti, znamená takový postup nečinnost, proti níž je možno se bránit nečinnostní žalobou podle § 79 a násl. s. ř. s. Jelikož žalobce brojil proti tomu, že žalovaný ani neposkytl informace a ani nevydal rozhodnutí, jednalo se fakticky o nečinnost žalovaného, proti které nelze s ohledem na její subsidiární povahu brojit zásahovou žalobou. 6. Na základě kasační stížnosti žalobce rozhodoval ve věci Nejvyšší správní soud, který rozsudkem ze dne 8. 11. 2019, č. j. 8 As 144/2019-113, zrušil usnesení městského soudu o odmítnutí žaloby a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 7. Nejvyšší správní soud sice přisvědčil městskému soudu v právním názoru, že v daném případě bylo na místě bránit se proti postupu žalovaného žalobou proti nečinnosti namísto žaloby proti nezákonnému zásahu, nicméně městskému soudu vytknul, že se blíže nevěnoval možným nejasnostem ohledně vymezení žalobního typu plynoucím ze samotné žaloby, a dále že žalobce neupozornil na nesprávnou volbu žalobního typu a nevyzval ho k úpravě žaloby. Zdůvodnil to tím, že definitivní judikaturní vyřešení otázky volby žalobního typu, které je aplikovatelné v projednávané věci (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2018, č. j. 5 As 18/2017-40), bylo vydáno až přibližně tři měsíce po podání předmětné žaloby. Tímto postupem městský soud zatížil své předcházející rozhodnutí nezákonností, pro kterou bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu jednání. 8. Městský soud v Praze v dalším řízení vyzval žalobce dne 22. 5. 2020, aby odstranil vady žaloby tak, aby splňovala požadavky na žalobu proti nečinnosti správního orgánu, který je v daném případě jediným použitelným žalobním typem. 9. Žalobce na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 11. června 2020, jímž upravil petit žaloby v bodě D. III. na nové znění: a) stížnosti žadatele o poskytnutí informace z podání žalobce ze dne 9. 5. 2018 na postup při vyřizování žádosti žadatele ze dne 8. 4. 2018, dor. povinnému subjektu (tj. Parlamentu České republiky, Senát) dne 11. 4. 2018, dle § 16 a Zák. č. 106 č. /1999 Sb. b) odvolání žadatele o poskytnutí informace z podání žalobce ze dne 9. 5. 2018 proti nevyhovění žádosti žadatele ze dne 8. 4. 2018, dor. povinnému subjektu (tj. Parlamentu České republiky, Senát) dne 11. 4. 2018, dle dle § 16 Zák. č. 106/1999 Sb. a to vše ve lhůtě osmi dnů od právní moci rozsudku. V závěru podání žalobce uvedl, že navrhované výroky žaloby ad D.I. a D.II. zůstávají beze změn, neboť napadené „akty“ jsou nezákonné a jejich nezákonnost je nutno vypořádat i pro budoucnost. 10. Městský soud následně žalobu rozsudkem z 15. 9. 2021, č. j. 8 A 119/2018-204, zamítl. Konstatoval sice, že žalovaná při vyřizování žádosti žalobce o informace sice v řízení zpočátku pochybila, když na žádost reagovala jen neformálním sdělením ze dne 23. 4. 2018, a v situaci, kdy žalobcovu žádost shledala vadnou, jej nevyzvala v souladu s § 14 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím k odstranění vad. Žalobce proto proti tomuto postupu žalované správně brojil stížností, které žalovaná v rámci autoremedury vyhověla v celém rozsahu. Sdělení žalované ze dne 21. 5. 2018 je řádným vyřízením stížnosti, neboť žalovaná reagovala na jednotlivé body žádosti a poskytla informace, které měla k dispozici. Městský soud proto neshledal, že by žalovaná byla při vyřizování stížnosti nečinná. 11. Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalobce kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 25. 4. 2022, č. j. 8 As 348/2021-63, shledal důvodnou. Žalobce totiž v žalobě jako žalovaného označil „Českou republiku, Parlament České republiky, Senát“. Z tohoto žalobního tvrzení městský soud v zásadě vyšel i ve svém prvním rozhodnutí, tedy v usnesení č.j. 8 A 119/2018-56, ve kterém jako žalovaného označil Senát Parlamentu ČR. Teprve poté, co byla městskému soudu věc po zrušení tohoto usnesení Nejvyšším správním soudem vrácena k dalšímu řízení, začal v soudních písemnostech jako žalovanou uvádět Kancelář Senátu. Jestliže žalobce označí orgán veřejné moci, který podle hmotného práva není pasivně legitimován, je namístě, aby jej na to soud upozornil. Pokud ale žalobce setrvává na svém původním přesvědčení, nemůže mu soud svůj náhled vnutit. Bez ohledu na to, zda byl náhled městského soudu správný, tím zatížil napadený rozsudek vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. 12. Kromě toho Nejvyšší správní soud vytkl městskému soudu, že v napadeném rozsudku se zabýval toliko žalobou na ochranu proti nečinnosti, aniž by současně rozhodl o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, na které stěžovatel i po rozšíření původního návrhu zcela zjevně setrval, neboť výslovně uvedl, že výroky navržené původně v žalobě na ochranu před nezákonným zásahem „zůstávají beze změn, neboť napadené ‚akty‘ jsou nezákonné a jejich nezákonnost je nutno vypořádat i pro budoucnost, což nelze učinit jinak, než rozhodnout o jejich nezákonnosti či osvědčit jejich nezákonnost a tuto materiálně deklarovat“. 13. Tímto postupem městský soud zatížil své předcházející rozhodnutí nezákonností, pro kterou bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu jednání. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a řízení po vrácení věci 14. Podle o